Madždžhima-nikája 147 Čúla Ráhulováda-sutta Kratší poučení Ráhuly
Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený
prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tehdy
Vznešený seděl o samotě v meditaci, když v jeho mysli vyvstala myšleka: "V
Ráhulovi již dozrávají stavy, jež dospívají v osvobození (vimutti). Co
kdybych vedl Ráhulu dále k úplnému odstranění zákalů?" Vznešený se pak
zrána ustrojil, vzal svoji almužní misku a svrchní roucho a odešel do
Sávatthí pro almužnu. Potom co se vrátil z almužní obchůzky a pojedl,
oslovil ctihodného Ráhulu: "Vezmi si podložku k sezení, Ráhulo, půjdeme
dnes strávit den do Háje slepců (andhavana)." "Ano, pane," odpověděl
ctihodný Ráhula a s podložkou k sezení následoval krok za krokem
Vznešeného. "Co myslíš, Ráhulo, je oko (čakkhu)
stálé (niččam) nebo nestálé (aniččam)?" "Nestálé, pane." "A to, co je
nestálé, je šťastné (sukham) nebo strastné (dukkham)?" "Strastné, pane."
"A to, co je nestálé, strastné a je předmětem změny (viparinámadhammam),
je správné nahlížet takto: ´Toto je mé, toto jsem já, toto je mé já?´" "To
ne, pane." "Ráhulo, vnímaje toto, poučený
ušlechtilý žák (sutavá arijasávako) se odvrací (nibbindati) od oka...
ucha... nosu... jazyka... těla... mysli...; od tvarů... zvuků... vůní...
chutí... doteků... mentálních jevů...; od vědomí oka... vědomí ucha...
vědomí nosu... vědomí jazyka... vědomí těla... vědomí mysli...; od doteku
oka... doteku ucha... doteku nosu... doteku jazyka... doteku těla...
doteku mysli...; od pociťování... vnímání... formací... a vědomí, jež
vznikají v závislosti na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli.
Tak pravil Vznešený. Potěšený
ctihodný Ráhula se zaradoval ze slov Vznešeného.
|