Madždžhima-nikája 4 Bhajabhérava-sutta Strach a hrůza
Úvod - bráhmanova návštěva Tak jsem slyšel.
Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově
zahradě. Bódhisattova cesta Před svým probuzením,
bráhmane, ještě jako neprobuzený bódhisatta, jsem také uvažoval takto:
´Odlehlá přístřeší v džungli a lesních houštinách jsou těžko snesitelná,
odloučení je těžké a není snadné najít zalíbení v samotě. Zdálo by se, že
lesy musí narušit mysl mnicha, postrádá-li soustředění.´ Uvažoval jsem:
´Když se různí asketi a bráhmani Já se však
neuchyluji do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách (1.)s
neočištěným tělesným jednáním... (16.)nejsem hlupák a žvanil. Čtyři meditační pohroužení Vzbudil jsem v sobě nepolevující (asallínam) energii (vírijam) a ustavil jsem uvědomění (upatthitá sati), mé tělo (kájo) bylo uklidněné (passaddho) a nevzrušené (asáraddho), má mysl byla soustředěná (samáhita) a sjednocená (ékagga). (1.)Odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi) a od neprospěšných stavů (akusaléhi dhamméhi), jsem vstoupil a prodléval v prvním pohroužení (pathama džhána), jež je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičára) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadža pítisukha). (2.)S utišením myšlení a rozvažování jsem vstoupil a prodléval v druhém pohroužení (dutija džhána), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhatta sampasádana), bez myšlení (avitakka), bez rozvažování (avičára), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidža pítisukha). (3.)S vymizením nadšení (pítijá virágá) jsem prodléval vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ´Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).´ Takto jsem vstoupil a prodléval ve třetím pohroužení (tatija džhána). (4.)S opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (somanassa) a žalu (domanassa), jsem vstoupil a prodléval ve čtvrtém pohroužení (čatuttha džhána), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukha), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhá-sati-párisuddhi). Trojice vědění (1.)Když byla má mysl (čitta)
takto soustředěná (samáhite), očištěná (parisuddhe), vyjasněná
(parijodáte), bez poskvrny (anangane), bez nečistoty (vigatúpakkilése),
poddajná (mudubhúte), schopná činnosti (kammanije), ustálená (thite) a
neochvějná (áneňdžappatte), zaměřil jsem ji (abhininnáméti) k poznání v
podobě vzpomínky na dřívější pobyty (minulé životy)
(pubbenivásánussati-ňána). Vybavil jsem si mnohé své dřívější pobyty
[minulé životy]: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset
zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc,
mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání
světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: "Takové bylo
tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem
zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem
odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno,
takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a
slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal
jsem zde." Takto jsem si vzpomněl na mnohé své dřívější pobyty s jejich
znaky a podrobnostmi. (2.)Když byla má mysl takto
soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná,
schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odchodu
a opětovného vyvstávání (čutúpapáta-ňána) bytostí (sattánam). Svým božským
zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jsem viděl, jak bytosti odcházejí
a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a
nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: "Tyto milé
bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé,
zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu
těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v
záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí
a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle
svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v
šťastném místě, v nebeském světě." Takto jsem svým božským zrakem,
očištěným a přesahujícím lidský, viděl, jak bytosti odcházejí a znovu
vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a
poznával jsem, jak bytosti putují podle svých činů. (3.)Když byla má mysl takto
soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná,
schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání
odstranění (khaja-ňána) zákalů (ásavánam). Přímo jsem poznával v souladu
se skutečností: "Toto je strast (idam dukkha), ...toto je vznik strasti
(ajam dukkha-samudaja), ...toto je ustání strasti (ajam dukkha-nirodha),
...toto je cesta vedoucí k ustání strasti (ajam dukkha-nirodha-gáminí
patipadá), ...toto jsou zákaly (ime ásavá), ...toto je vznik zákalů (ajam
ásava-samudaja), ...toto je ustání zákalů (ajam ásava-nirodha), ...toto je
cesta vedoucí k ustání zákalů (ajam ásava-nirodha-gáminí patipadá)."
Závěr Mohl by sis, bráhmane, pomyslet: ´Asketa Gótama možná není ani dnes prost vášně, nenávisti a zaslepenosti, a proto se stále uchyluje do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách.´ Ale tak bys to neměl chápat. Ze dvou důvodů, bráhmane, se stále uchyluji do odlehlých přístřeší v džungli a lesních houštinách: (1.)jelikož to pro mne představuje šťastné prodlévání zde a nyní (ditthadhammasukhavihára), a (2.)ze soucitu k budoucím pokolením (paččhimaňča džanatam anukampamáno)." "Ctěný Gótama má vskutku soucit k budoucím pokolením, neboť je zasloužilý a dokonale probuzený. Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak ctěný Gótama vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Obracím se k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k obci bhikkhuů jako ke svému útočišti. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do konce života."
|