Madždžhima-nikája 49

Brahmanimantanika-sutta

Brahmova výzva

 

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane," odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
"Jednou, mniši, jsem prodléval poblíž Ukkathy, v háji Subhaga, u kořene královského sálového stromu. Tehdy v mysli Baka Brahmy vyvstal takový špatný názor: ´Toto je stálé, toto je trvalé, toto je věčné, toto je úplné, toto nepodléhá zmizení, neboť toto se nerodí, ani nestárne, ani neumírá, ani nemizí, ani znovu nevyvstává, a není nad to žádný vyšší únik.´
Já jsem, mniši, poznal svou vlastní myslí myšlenky v mysli Baka Brahmy, a jako když silný muž natáhne pokrčenou ruku nebo pokrčí nataženou ruku, zmizel jsem od kořene královského sálového stromu v háji Subhaga poblíž Ukatthy a objevil jsem se v onom brahmovském světě. Baka Brahmá mě viděl zdálky přicházet a oslovil mne: ´Pojď, pane! Vítej, pane! Už dlouho jsi sem, věru nezavítal. Toto je stálé, toto je trvalé, toto je věčné, toto je úplné, toto nepodléhá zmizení, neboť toto se ani nerodí, ani nestárne, ani neumírá, ani nemizí, ani znovu nevyvstává, a není nad to žádný vyšší únik.´

Po těchto slovech, mniši, jsem takto oslovil Baka Brahmu:
´Ctěný Baka Brahmá upadl do nevědomosti (avidždžágato), ctěný Baka Brahmá upadl do nevědomosti, neboť o nestálém (aniččam) říká, že je to stálé (niččam), o pomíjivém (addhuvam) říká, že je to trvalé (dhuvam), o ne-věčném (asassatam) říká, že je to věčné (sassatam), o neúplném (akévalam) říká, že je to úplné (kévalam), o tom, co podléhá zmizení (čavanadhammam), říká, že to nepodléhá zmizení (ačavanadhammam), o tom, co se rodí (džájati), stárne (džíjati), umírá (míjati), mizí (čavati) a znovu vyvstává (upapadždžati), říká, že se to ani nerodí, ani nestárne, ani neumírá, ani nemizí, ani znovu nevyvstává, a když je zde nějaký vyšší únik (uttari nissaranam), tak říká, že není nad to žádný vyšší únik.´

Poté, mniši, Zlý Mára vstoupil do jednoho z členů Brahmova doprovodu a takto mne oslovil: ´Mnichu, nepleť se do toho, nepleť se do toho! Tento Brahmá je totiž velký Brahmá, Vládce, Nepřemožitelný, Vševidoucí, Všemohoucí, Pán, Tvůrce, Stvořitel, Nejvyšší, Dárce, Mocný, Otec všech, kteří jsou a kdy budou. Před tebou, mnichu, byli ve světě asketi a bráhmani, kteří zavrhovali zem... vodu... žár... vítr... bytosti... bohy... Padžápatiho... Brahmu a byli znechuceni zemí... vodou... žárem... větrem... bytostmi... bohy... Padžápatim... Brahmou, a po rozpadu těla, po vyprchání života, se ocitli v nízké oblasti. Před tebou, mnichu, byli ve světě také asketi a bráhmani, kteří chválili zem... vodu... žár... vítr... bytosti... bohy... Padžápatiho... Brahmu a těšili se ze země... vody... žáru... větru... bytostí... bohů... Padžápatiho... Brahmy, a po rozpadu těla, po vyprchání života, se ocitli ve vznešené oblasti. Proto ti, mnichu, říkám: Dělej pane jenom to, co ti Brahmá řekne, a nikdy nepřekračuj jeho slova. Pokud bys překročil Brahmova slova, povede se ti stejně jako někomu, kdo by chtěl holí odklonit přicházející paprsek světla, či jako někomu, kdo by se marně snažil zachytit země svýma rukama a nohama, padaje do pekelné propasti. Dělej, pane, jenom to, co ti Brahmá řekne, a nikdy nepřekračuj jeho slova. Nevidíš snad Brahmův doprovod, který tu sedí, mnichu?´ Takto mě Zlý Mára přivedl k Brahmovu doprovodu.

Po těchto slovech, mniši, jsem Zlého Máru takto oslovil: ´Já tě znám, Zlý. Nemysli si, že tě neznám. Ty jsi Zlý Mára, a tento Brahmá i tento Brahmův doprovod i členové Brahmova doprovodu jsou všichni v tvojí hrsti, jsou všichni v tvojí moci. Myslíš si: ´´I tenhle bude v mé hrsti, i tenhle bude v mé moci.´´ Ale já, Zlý, nejsem v tvojí hrsti, já nejsem v tvojí moci.´

Po těchto slovech, mniši, mne Baka Brahmá takto oslovil: "Já, pane, říkám o stálém, že je to stálé, o trvalém, že je to trvalé, o věčném, že je to věčné, o úplném, že je to úplné, o tom, co nepodléhá zmizení, že to nepodléhá zmizení, o tom, co se ani nerodí, ani nestárne, ani neumírá, ani nemizí, ani znovu nevyvstává, že se to ani nerodí, ani nestárne, ani neumírá, ani nemizí, ani znovu nevyvstává, a když není nad to žádný vyšší únik, tak říkám, že není nad to žádný vyšší únik. Před tebou, mnichu, byli ve světě asketi a bráhmani, jejichž kajícné praktiky trvaly stejně dlouho jako celý tvůj život. Ti by věděli, kdyby tu byl nějaký vyšší únik, že zde j nějaký vyšší únik, a když tu není žádný vyšší únik, že zde není žádný vyšší únik. Proto ti, mnichu, říkám: Nikdy neuvidíš žádný vyšší únik, a sklidíš pouze únavu a roztrpčení. Budeš-li se vázat k zemi... vodě... žáru... větru... bytostem... bohům... Padžápatimu... Brahmovi, budeš v mé blízkosti, v poli mé působnosti, budeš mi vydán a podroben."

"Já také vím, Brahmo, že budu-li se vázat (adždžhosissámi) k zemi (pathavim)... vodě (ápam)... žáru (tedžam)... větru (vájam)... bytostem (bhúte)... bohům (déve)... Padžápatimu... Brahmovi, budu v tvé blízkosti, v poli tvé působnosti, budu ti vydán a podroben. Znám také tvůj dosah a tvůj lesk: Baka Brahmá má takovou moc, takovou velikost, takový vliv."

"A do jaké míry, pane, znáš můj dosah a můj lesk: Baka Brahmá má takovou moc, takovou velikost, takový vliv?"

"Kam až měsíc a slunce na své dráze zabíhají
a svou září přitom zalévají všechny směry:
nad tímto tisícerým světem
ty vykonáváš svou vládu.
A tam znáš vysoké i nízké,
bytosti s vášní i ty bez vášně,
takový i onaký stav bytí,
příchod a odchod bytostí.
Takto, Brahmo, znám tvůj dosah a tvůj lesk: Baka Brahmá má takovou moc, takovou velikost, takový vliv.

Jsou však, Brahmo, tři další oblasti, které ty neznáš ani nevidíš a které já znám a vidím.
Je to oblast zářících bohů (ábhassará), odkud jsi zmizel předtím, než jsi vyvstal zde. Díky tvému předlouhému pobytu (zde) se tvá paměť zatemnila, a proto to neznáš ani nevidíš, ačkoli já to znám a vidím. Tudíž, Brahmo, pokud jde o přímé poznání (abhiňňá), nejsme ani na téže úrovni, natož abych byl nižší, stojím totiž výše než ty.
Je to oblast třpytivých bohů (subhakinho)... Je to oblast bohů velkých plodů (véhapphalo)... Je to oblast Vládce (abhibhú), kterou ty neznáš ani nevidíš a kterou já znám a vidím. Tudíž, Brahmo, pokud jde o přímé poznání, nejsme ani na téže úrovni, natož abych byl nižší, stojím totiž výše než ty.
Brahmo, když jsem přímo poznal zem jako zem a když jsem přímo poznal to, na čem se nepodílí zemitost země, nebyl jsem zemí, nebyl jsem v zemi, nebyl jsem od země, nebyl jsem: ´země je má´, nevítal jsem zem. Tudíž, Brahmo, pokud jde o přímé poznání, nejsme ani na téže úrovni, natož abych byl nižší, stojím totiž výše než ty.
Brahmo, když jsem přímo poznal vodu jako vodu... žár jako žár... vítr jako vítr... bytosti jako bytosti... Padžápatiho jako Padžápatiho... Brahmu jako Brahmu... zářící bohy jako zářící bohy... třpytivé bohy jako třpytivé bohy... bohy velkých plodů jako bohy velkých plodů... Vládce jako vládce... vše jako vše, a když jsem přímo poznal to, na čem se nepodílí veškerost všeho, nebyl jsem vším, nebyl jsem ve všem, nebyl jsem od všeho, nebyl jsem: ´vše je mé´, nevítal jsem vše. Tudíž, Brahmo, pokud jde o přímé poznání, nejsme ani na téže úrovni, natož abych byl nižší, stojím totiž výše než ty."

"Pokud, pane, se na tom nepodílí veškerost všeho, dej si pozor, aby to nebylo marné, aby to nebylo prázdné!"
"Nevyjevující vědomí, neomezené, naprosto nevznikající - na tom se nepodílí zemitost země... na tom se nepodílí veškerost všeho."

"Já teď, pane, před tebou zmizím." "Zmiz přede mnou, Brahmo, jestli to dokážeš." A pak Baka Brahmá, se slovy: "Zmizím před asketou Gótamou, zmizím před asketou Gótamou," nebyl s to přede mnou zmizet.
Nato jsem já pravil: "Já teď, Brahmo, před tebou zmizím." "Zmiz přede mnou, pane, jestli to dokážeš."

A pak jsem, mniši, provedl takový akt nadobyčejné síly, že Brahmá i Brahmův doprovod i členové Brahmova doprovodu mohli slyšet můj hlas, ale nebyli s to mě uvidět. Když jsem zmizel, pronesl jsem tento verš:

"Když uviděl jsem hrozbu v bytí (bhaveváham bhajam disvá)
i v tom, jak bytí přechází v nebytí (bhavaňča vibhavesinam),
nevítal jsem bytí (bhavam nábhivadim kiňči),
ani jsem neuchopoval žádné potěšení (nandiňča na upádijin,ti)."

Poté, mniši, byli Brahmá i Brahmův doprovod i členové Brahmova doprovodu naplněni úžasem a údivem:
"Je to vskutku úžasné (aččharijam), je to vskutku podivuhodné (abbhútam), tato moc (mahiddhikatá) a velikost (mahánubhávatá) askety Gótamy! Ještě nikdy předtím jsme neviděli ani neslyšeli o žádném asketovi či bráhmanovi, který by měl takovou moc a velikost jako tento asketa Gótama, syn Sakjů, jenž odešel (do bezdomoví) ze Sakjovského rodu. V tomto pokolení, které se těší z bytí, raduje se z bytí a je okouzleno bytím, on vytrhl bytí i s kořenem."

Poté, mniši, Zlý Mára vstoupil do jednoho z členů Brahmova doprovodu a takto mne oslovil: "Pane, pokud jsi toto poznal a pochopil, neposkytuj vedení svým [laickým] žákům ani těm, kteří odešli [do bezdomoví], nevykládej Dhammu svým [laickým] žákům ani těm, kteří odešli [do bezdomoví], nesnaž se získat [laické] žáky ani ty, kteří odešli [do bezdomoví]. Před tebou, mnichu, byli ve světě asketi a bráhmani, kteří se prohlašovali za zasloužilé a dokonale probuzené, a ti vedli své [laické] žáky i ty, kteří odešli [do bezdomoví], vykládali Dhammu svým [laickým] žákům i těm, kteří odešli do [do bezdomoví], snažili se získat [laické] žáky i ty, kteří odešli [do bezdomoví], a po rozpadu těla, po vyprchání života, se ocitli v nízké oblasti. Před tebou, mnichu, byli ve světě asketi a bráhmani, kteří se prohlašovali za zasloužilé a dokonale probuzené, a ti nevedli své [laické] žáky ani ty, kteří odešli [do bezdomoví], nevykládali Dhammu svým [laickým] žákům ani těm, kteří odešli do [do bezdomoví], nesnažili se získat [laické] žáky ani ty, kteří odešli [do bezdomoví], a po rozpadu těla, po vyprchání života, se ocitli ve vznešené oblasti. Proto ti, mnichu, říkám: Žij bezstarostně, pane, oddán šťastnému prodlévání zde a nyní, je lepší o tom nemluvit, a proto nepoučuj druhé."

Po těchto slovech, mniši, jsem Zlého Máru takto oslovil:
"Já tě znám, Zlý. Nemysli si, že tě neznám. Ty jsi Zlý Mára, a toto neříkáš z přátelského soucitu, říkáš to bez přátelského soucitu. Myslíš si: ´Komu asketa Gótama vyloží Dhammu, ten unikne z mé říše.´ Oni asketi a bráhmani, kteří se prohlašovali za dokonale probuzené, nebyli [ve skutečnosti] dokonale probuzení. Já však, který se prohlašuji za dokonale probuzeného, jsem dokonale probuzený. Jestli Tathágata vykládá svým žákům Dhammu, či nevykládá svým žákům Dhammu, zůstává Takový. Jestli Tathágata vede své žáky, či nevede své žáky, zůstává Takový. Proč? Všechny zákaly (ásavá) jež znečišťují (samkilésiká), vedou k opětovnému bytí (ponobbhaviká), jsou trýznivé (sadará), mají strastné následky (dukkhavipáká) a způsobují budoucí zrození, stárnutí a smrt (džátidžarámaranijá) - ty Tathágata opustil (pahíná), uťal u kořene (uččhinnamúlá), podobně jako pařez palmovníku, zbavil je možnosti existence (anabhávamkatá), takže již nemohou více vyvstat (ájatim anuppádadhammáti).
Tak jako palmovník s odťatou korunou nemůže již dále růst, právě tak všechny zákaly jež znečišťují, vedou k opětovnému bytí, jsou trýznivé, mají strastné následky a způsobují budoucí zrození, stárnutí a smrt - ty Tathágata opustil, uťal u kořene, podobně jako pařez palmovníku, zbavil je možnosti existence, takže již nemohou více vyvstat."

A jelikož Mára nebyl s to odpovědět, a protože začala Brahmovou výzvou, zní název této řeči "Brahmova výzva."

 

 
        © Přátelé Dhammy,  překlad bhikkhu Gavésakó, úprava a editace Štěpán Chromovský