Madždžhima-nikája 5 Anangana-sutta Bez poskvrny
Úvod - Dva páry jedinců Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam ctihodný Sáriputta oslovil mnichy: "Přátelé, mnichové!" "Příteli!" odpověděli mu mniši. Ctihodný Sáriputta pravil: "Jsou tyto
čtyři druhy jedinců, které lze nalézt ve světě. Které čtyři? Po těchto slovech ctihodný Mahá
Moggallána takto oslovil ctihodného Sáriputtu: "Jaký je důvod, příteli
Sáriputto, jaká je příčina toho, že z těchto dvou jedinců s poskvrnou je
jeden označován za nižšího a druhý za vyššího? A jaký je důvod, jaká je
příčina toho, že z těchto dvou jedinců bez poskvny je jeden označován za
nižšího a druhý za vyššího?" Poskvrna "Říká se, příteli, ´poskvrna,
poskvrna,´ ale co toto slovo označuje?" Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Jestli se dopustím nějakého prohřešku, kéž se o mně druzí mniši nedozvědí, že jsem se dopustil prohřešku.´ A je možné, že se o něm druzí mniši dozvědí, že se dopustil prohřešku. On je kvůli tomu podrážděný (kupito) a rozmrzelý (appatíto): ´Mniši o mně vědí, že jsem se dopustil prohřešku.´ Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Dopustil jsem se prohřešku. Kéž mne druzí mniši napomenou v soukromí, a ne uprostřed obce mnichů.´ A je možné, že ho druzí mniši napomenou uprostřed obce mnichů, a ne v soukromí. On je kvůli tomu podrážděný a rozmrzelý: ´Mniši mne napomínají uprostřed obce mnichů, a ne v soukromí.´ Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Dopustil jsem se prohřešku. Kéž mne napomene ten, který je mi rovný, a ne někdo, kdo mi není rovný.´ A je možné, že ho napomene někdo, kdo mu není rovný, a ne ten, který je mu rovný. On je kvůli tomu podrážděný a rozmrzelý: ´Napomíná mne někdo, kdo mi není rovný, a ne ten, který je mi rovný.´ Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Kéž by Mistr učil mnichy Dhammu kladením otázek právě mně, a ne někomu jinému.´ ... Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Kéž by mniši vstoupili do vesnice za almužnou právě se mnou v čele, a ne s někým jiným.´ ... Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Kéž bych právě já získal v jídelně nejlepší místo na sezení, nejlepší vodu, nejlepší pokrm, a ne někdo jiný.´ ... Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Kéž bych právě já mohl v jídelně po jídle pronést poděkování, a ne někdo jiný.´ ... Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Kéž bych právě já mohl učit Dhammu mnichy... mnišky... laiky... laičky, jež přišli do kláštera, a ne někdo jiný.´ ... Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Kéž bych právě já byl ctěn, uznáván, považován a uctíván mnichy... mniškami... laiky... laičkami, a ne někdo jiný.´ ... Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde poskvrnou. Je možné, že v
nějakém mnichovi vyvstane takovéto přání: ´Kéž bych právě já získal
nejskvělejší roucho... nejskvělejší almužní jídlo... nejskvělejší
přístřeší... nejskvělejší léky pro případ nemoci, a ne někdo jiný.´ ...
Ona podrážděnost a rozmrzelost, příteli, je zde
poskvrnou. Jestliže je na
nějakém mnichovi vidět nebo se o něm lze doslechnout, že neopustil
(appahíná) oblast těchto špatných, neprospěšných přání, tak přestože žije
v lese, v odlehlých přístřeších, chodí za almužnou bez zastávek od domu k
domu, nosí jen odhozené hadry a halí se do hrubého roucha, jeho společníci
v čistém životě ho nectí, neuznávají, nepovažují si ho a neuctívají ho (na
púdženti). Jestliže je na nějakém
mnichovi vidět nebo se o něm lze doslechnout, že opustil (pahíná) oblast
těchto špatných, neprospěšných přání, tak přestože žije na kraji vesnice,
přijímá pozvání a nosí roucha darovaná hospodáři, jeho společníci v čistém
životě ho ctí, uznávají, považují si ho a uctívají ho (púdženti)
. Závěr - Moggallánova pocta Sáriputtovi Po těchto slovech ctihodný Mahá Moggallána takto oslovil ctihodného Sáriputtu: "Napadá mě přirovnání, příteli Sáriputto." "Nuže ho vyslov, příteli Moggalláno." "Jednou, příteli Sáriputto, jsem prodléval u Rádžagahy, v horské rozsedlině. Časně z rána jsem se ustrojil, vzal jsem svou misku a roucho a vstoupil jsem do Rádžagahy za almužnou. Tehdy Samíti, syn koláře, hobloval loukoť a ádžívaka [drsný asketa] Panduputta, syn bývalého koláře, mu přihlížel. Pak v mysli ádžívaky Panduputty vyvstala tato myšlenka: ´Kéž by Samíti, syn koláře, ohobloval tento ohyb, tento záhyb, tuto vadu na této loukoti tak, aby byla bez ohybů, bez záhybů, bez vady, poze z čistého jádrového dřeva.´ A jak tato myšlenka vyvstala v mysli ádžívaky Panduputty, syna bývalého koláře, právě tak Samíti, syn koláře, ohobloval ten ohyb, záhyb a vadu na oné loukoti. Poté, příteli, byl ádžívaka Panduputta potěšen a pravil: ´Hobluje, jako kdyby znal [přání] mého srdce svým srdcem.´ Právě tak, příteli, jsou zde lidé bez důvěry (assaddhá), kteří odešli (pabbadžitá) z domova (agárasmá) do bezdomoví (anagárijam) jen kvůli živobytí, a ne z důvěry (na saddhá), kteří klamou (sathá), jsou pokrytci a podvodníci, nevyrovnaní, nafoukaní, těkaví, hrubí a upovídaní, nestřežící brány svých smyslových schopností (indrijésu aguttadvárá), neumírnění v jídle (bhódžane amattaňňuno), neoddaní bdělosti (džágarijam ananujuttá), nehledící si asketického života, bez úcty ke cvičení, rozmařilí a nevázaní, první, kteří poklesnou, zanedbávající úkol odloučení, líní (kusítá) a ochablí (hínavírijá), postrádající uvědomění (mutthassatí) a jasné chápání (asampadžáná), nesoustředění (asamáhitá) a s rozptýlenou myslí (vibhantačittá), hlupáci (duppaňňá) a žvanilové (elamúgá). Ctihodný Sáriputta svou řečí o Dhammě vyhlazuje [jejich chyby], jako kdyby znal [přání] mého srdce svým srdcem. Jsou zde však
i synové z dobrých rodin (kulaputtá), kteří z důvěry (saddhá)
odešli z domova do bezdomoví, kteří neklamou (asathá), nejsou pokrytci ani
podvodníci, nejsou nevyrovnaní ani nafoukaní ani těkaví, nejsou hrubí ani
upovídaní, střeží brány svých smyslů (indrijésu guttadvárá), jsou umírnění
v jídle (bhodžane mattaňňuno), oddaní bdělosti (džágarijam anujuttá),
hledí si asketického života, s úctou ke cvičení, nejsou rozmařilí ani
nevázaní, vyhýbají se poklesnutí, jsou v čele pokud jde o odloučení, jsou
energičtí (áraddhavírijá) a odhodlaní (pahitattá), mají ustavené uvědomění
(upatthitassatí) a jasné chápání (sampadžáná), jsou soustředění
(samáhitá), se sjednocenou myslí (ékaggačittá), obdařeni moudrostí
(paňňavanto), nejsou žvanilové (anelamúgá). Ti, když vyslechnou tuto řeč o
Dhammě od ctihodného Sáriputty, jsou jí napojeni a nasyecni, v řeči i v
mysli. Je vskutku dobré, že ctěný Sáriputta své společníky v čistém životě
takto pozvedá z neprospěšného a upevňuje je v prospěšném. Takto se tito dva velcí tvorové (mahá-nágá) vzájemně zaradovali ze svých dobře pronesených slov.
|