Samjutta-nikája 12

Nidána-samjutta

Zdroj

 

Úvod

Pálijské slovo patiččasamuppáda doslova znamená "vznikání, vyvstávání" (samuppáda) "v závislosti na" (patičča). Jakožto formulace principu zní takto:
"Je-li toto, je i ono,
s vyvstáním tohoto vyvstává ono.
Není-li toto, není ani ono,
s ustáním tohoto ustává ono."
Jakožto konkrétní znázornění tohoto principu se v suttách nejčastěji objevuje dvanáctičlenný řetězec, případně různé jeho modifikace. Tento řetězec mívá dvě podoby: buď jako vznikání (anulóma, dosl. "po srsti"), nebo jako ustávání (patilóma, dosl. "proti srsti") veškeré strasti, což odpovídá druhé a třetí ušlechtilé pravdě. Ačkoli je oněch dvanáct článků Buddhou jasně definováno, po prvním přečtení není člověku hned jasné, jak spolu souvisejí a jak má být chápána jejich vzájemná závislost. Přesto se zdá, že Buddha na pochopení závislého vznikání kladl nesmírný důraz. V M.28 se říká: "Kdo vidí závislé vznikání, ten vidí Dhammu (nauku, pravdu). Kdo vidí Dhammu, ten vidí závislé vznikání."

 

Obsah:
1. Díl: Buddha (Buddha-vagga):
1. Výklad závislého vznikání (Patiččasamuppáda)
2. Rozbor (Vibhanga)
3. Cesta (Patipadá)
4. Vipassí, 5. Sikhí, 6. Vessabhu, 7. Kakusandha, 8. Kónágamana, 9. Kassapa
10. Gótama, velký mudrc z rodu Sákjů (Sákjamuni)
2. Díl: Výživa (Áhára-vagga):
11. Výživy (Áhára)
12. Phagguna
13. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana)
14. Asketi a bráhmani 2.
15. Kaččájana
16. Učitel Dhammy (Dhammakathika)
17. Nahý asketa (Ačéla Kassapa)
18. Timbaruka
19. Pošetilý a moudrý (Bálapandita)
20. Podmínka (Paččaja)
3. Díl: Deset sil (Dasabala-vagga):
21. Deset sil 1. (Dasabala)  
22. Deset sil 2.
23. Opora (Upanisa)
24. Poutníci z jiných škol (Aňňatitthijánam paribbádžakánam)
25. Bhúmidža
26. Upavána
27. Podmínka (Paččaja)
28. Mnich (Bhikkhu)
29. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana)
30. Asketi a bráhmani 2.
4. Díl: Bojovník Kalára (Kalárakhattija-vagga):
31. Vstoupivší v bytí (Bhúta)
32. Kalára
33. Předměty poznání 1. (Ňánavatthu)
34. Předměty poznání 2.
35. Podmíněny nevědomostí 1. (Avidždžápaččaja).
36. Podmíněny nevědomostí 2.
37. Není vaše (Natumha)
38. Záměr 1. (Čétaná)
39. Záměr 2.
40. Záměr 3.
5. Díl: Hospodář (Gahapati-vagga):
41. Paterý záštiplný strach 1. (Paňčavérabhaja)
42. Paterý záštiplný strach 2.
43. Strast (Dukkha)
44. Svět (Loka)
45. Ňátika
46. Jistý bráhman (Aňňatarabráhmana)
47. Džánussoni
48. Sofista (Lokájatika)
49. Ušlechtilý žák 1. (Arijasávaka)
50. Ušlechtilý žák 2.
6. Díl: Strom (Rukkha-vagga):
51. Zkoumání (Parivímamsana)
52. Uchopování (Upádána)
53. Pouto 1. (Samjodžana)
54. Pouto 2.
55. Velký strom 1. (Mahárukkha)
56. Velký strom 2.
57. Mladý strom (Tarunarukkha)
58. Jméno-a-hmota (Námarúpa)
59. Vědomí (Viňňána)
60. Zdroj (Nidána)
7. Díl: Velká kapitola (Mahá-vagga):
61. Nepoučený 1. (Assutavá)
62. Nepoučený 2.
63. Synovo maso (Puttamamsa)
64. Je-li tu vášeň (Atthirága)
65. Město (Nágára)
66. Rozjímání (Sammasa)
67. Rákosová otep (Nalakalápí)
68. Kósambí
69. Když se vzdouvá (Upajanti)
70. Susíma
8. Díl: Asketi a bráhmani (Samana-bráhmana-vagga):
71. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana)
72. - 81. Asketi a bráhmani 2. - 11.
9. Díl: (Antara-pejjála-vagga):
82. Učitel 1. (Satthu)
83. - 93. Učitel 2. - 12.

 

 

1. Díl: Buddha (Buddha-vagga)

1. Výklad závislého vznikání (Patiččasamuppáda)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

"Vyložím vám, mniši, závislé vznikání (patičča-samuppáda). Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mu mniši.
Vznešený pravil: "Co je to, mniši, závislé vznikání?
S nevědomostí jako svou podmínkou (avidždžápacččajá) jsou tu formace (sankhárá).
S formacemi jako svou podmínkou (sankhárápacččajá), vědomí (viňňánam).
S vědomím jako svou podmínkou (viňňánapaččajá), jméno-a-hmota (náma-rúpam).
Se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou (náma-rúpapaččajá), šest základen (salájatanam).
S šesti základnami jako svou podmínkou (salájatanapaččajá), dotek (phasso).
S dotekem jako svou podmínkou (phassapaččajá), pociťování (védaná).
S pociťováním jako svou podmínkou (védanápaččajá), toužení (tanhá).
S toužením jako svou podmínkou (tanhápaččajá), uchopování (upádánam).
S uchopováním jako svou podmínkou (upádánapaččajá), bytí (bhavo).
S bytím jako svou podmínkou (bhavapaččajá), zrození (džáti).
Se zrozením jako svou podmínkou (džátipaččajá) vyvstává stárnutí a smrt (džará maranam), trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství (sokaparidévadukkhadomanassupájásá sambhavanti).
Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Tomu se, mniši, říká závislé vznikání.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti (avidždžájatvéva asésa-virága-nirodhá) ustávají formace (sankháranirodho).
S ustáním formací (sankháranirodhá) ustává vědomí (viňňánanirodho).
S ustáním vědomí (viňňánanirodhá) ustává jméno-a-hmota (náma-rúpanirodho).
S ustáním jména-a-hmoty (náma-rúpanirodhá) ustává šest základen (salájatananirodho).
S ustáním šesti základen (salájatananirodhá) ustává dotek (phassanirodho).
S ustáním doteku (phassanirodhá) ustává pociťování (védanánirodho).
S ustáním pociťování (védanánirodhá) ustává toužení (tanhánirodho).
S ustáním toužení (tanhánirodhá) ustává uchopování (upádánanirodho).
S ustáním uchopování (upádánanirodhá) ustává bytí (bhavanirodho).
S ustáním bytí (bhavanirodhá) ustává zrození (džátinirodho).
S ustáním zrození (džátinirodhá) ustává stárnutí a smrt (džará maranam), trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství (sokaparidévadukkhadomanassupájásá nirudždžhanti).
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.

 

2. Rozbor (Vibhanga)

V Sávatthí...
"Vyložím vám, mniši, a rozeberu závislé vznikání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mniši.
Vznešený pravil: "Co je to, mniši, závislé vznikání?

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace.
S formacemi jako svou podmínkou, vědomí.
S vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota.
Se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen.
S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.
S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
S toužením jako svou podmínkou, uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Co je to, mniši, stárnutí a smrt?
To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí.
To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt.

Co je to, mniši, zrození?
To, co je zrození bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich narození, početí a vyvstání, objevení se osobnostních skupin, nabytí (smyslových) základen: tomu se, mniši, říká zrození.

Co je to, mniši, bytí?
Jsou tyto tři (druhy) bytí: smyslné bytí (kámabhavo), hmotné bytí (rúpabhavo), nehmotné bytí (arúpabhavo). Tomu se, mniši, říká bytí.

Co je to, mniši uchopování?
Jsou tyto čtyři (druhy) uchopování: uchopování smyslnosti, uchopování názorů, uchopování pravidel a praktik (obřadů), uchopování víry v Já. Tomu se, mniši, říká uchopování.

Co je to, mniši, toužení?
Je těchto šest druhů toužení: toužení po tvarech, toužení po zvucích, toužení po vůních, toužení po chutích, toužení po dotycích, toužení po představách. Tomu se, mniši, říká toužení.

Co je to, mniši, pociťování?
Je těchto šest druhů pociťování: pocit zrozený ze zrakového doteku, pocit zrozený ze sluchového doteku, pocit zrozený z čichového doteku, pocit zrozený z chuťového doteku, pocit zrozený z tělesného doteku, pocit zrozený z mentálního doteku. Tomu se, mniši, říká pociťování.

Co je to, mniši, dotek?
Je těchto šest druhů doteku: zrakový dotek, sluchový dotek, čichový dotek, chuťový dotek, tělesný dotek, mentální dotek. Tomu se, mniši, říká dotek.

Co je to, mniši, šest základen?
Základna oka, základna ucha, základna nosu, základna jazyka, základny těla, základna mysli. Tomu se, mniši, říká šest základen.

Co je to, mniši, jméno-a-hmota?
Pociťování, vnímání, záměr (čétaná), dotek, pozornost (manasikáro): tomu se říká jméno.
Čtyři velké prvky (mahábhútá) a hmota odvozená ze čtyř velkých prvků: tomu se říká hmota.
A tak toto jméno a tato hmota se (společně) nazývají jméno-a-hmota.

Co je to, mniši, vědomí?
Je těchto šest druhů vědomí: zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, tělesné vědomí, mentální vědomí. Tomu se, mniši, říká vědomí.

Co jsou to, mniši, formace?
Jsou tyto tři formace: formace těla (kájasankháro), formace řeči (váčísankháro), formace mysli (čittasankháro). Těmto se, mniši, říká formace.

Co je to, mniši, nevědomost?
To, co je neznalost strasti, neznalost vzniku strasti, neznalost ustání strasti, neznalost cesty vedoucí k ustání strasti: tomu se, mniši, říká nevědomost.

A tak, mniši, s nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

3. Cesta (Patipadá)

V Sávatthí...
"Vyložím vám, mniši, špatnou cestu a správnou cestu. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mu mniši.
Vznešený pravil:

"Co je to, mniši, špatná cesta (miččhápatipadá)?
S nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Tomu se, mniši, říká špatná cesta.

Co je to, mniši, správná cesta (sammápatipadá)?
S úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti. Tomu se, mniši, říká správná cesta."

 

4. Vipassí, 5. Sikhí, 6. Vessabhu, 7. Kakusandha, 8. Kónágamana, 9. Kassapa

V Sávatthí...
"Vipassí... Sikhí... Vessabhu... Kakusandha... Kónágamana... Kassapa, mniši, vznešený, zasloužilý a plně probuzený, před svým probuzením, ještě jako neprobuzený bódhisatta, si pomyslel:

´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přesto nezná žádný únik (nissaranam) z této strasti, ze stárnutí a smrti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti?´" -

10. Gótama, velký mudrc z rodu Sákjů (Sákjamuni)

V Sávatthí...
"Před svým probuzením, mniši, ještě jako neprobuzený bódhisatta, jsem si pomyslel:

´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přesto nezná žádný únik z této strasti, ze stárnutí a smrti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti?´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Čím je podmíněno (paččajá) stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval (jónisó manasikárá), mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace? Čím jsou podmíněny formace?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Nevědomostí jsou podmíněny formace.´

´A tak, věru, s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´

´Vznikání, vznikání (samudajo)´ - vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o věcech dříve neslýchaných.

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt? S ustáním čeho ustává stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace? S ustáním čeho ustávají formace?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace. S ustáním nevědomosti ustávají formace.´

´A tak, věru, s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti.´

´Ustání, ustání (nirodho)´ - vyvstalo ve mně oko (čakkhum udapádi), poznání (ňánam), porozumění (paňňá), vědění (vidždžá) a světlo (áloko) o věcech dříve neslýchaných (pubbe ananussutésu dhammésu)."

 

2. Díl: Výživa (Áhára-vagga)

11. Výživy (Áhára)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.

"Jsou, mniši, tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí. Které čtyři?
Tělesná výživa (kabalíkáro áháro), hrubá či jemná, za druhé dotek (phasso), za třetí mentální záměr (manosaňčétaná), za čtvrté vědomí (viňňánam). To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí.

A co je, mniši, zdrojem (nidáná) těchto čtyř výživ, co je jejich původem (samudajá), kde jsou zrozeny (džátiká) a kde vznikají (pabhavá)?
Toužení je zdrojem těchto čtyř výživ, toužení je jejich původem, rodí se z toužení a vznikají z toužení.

A co je, mniši, zdrojem tohoto toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?
Pociťování je zdrojem tohoto toužení, pociťování je jeho původem, rodí se z pociťování a vzniká z pociťování.

A co je, mniši, zdrojem tohoto pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací?
Nevědomost je zdrojem těchto formací, nevědomost je jejich původem, rodí se z nevědomosti a vznikají z nevědomosti.

A tak, mniši, s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

12. Phagguna

V Sávatthí...

"Jsou, mniši, tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí. Které čtyři?
Tělesná výživa, hrubá či jemná, za druhé dotek, za třetí mentální záměr, za čtvrté vědomí. To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí."

Po těchto slovech ctihodný Mólija-Phagguna takto oslovil Vznešeného:

"Kdo, pane, se živí výživou vědomí?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že ´(někdo) se živí.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo se živí?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Pro co je výživa vědomí (podmínkou)?´ Na což by správná odpověď zněla:
´Výživa vědomí je podmínkou pro budoucí vyvstání opětovného bytí. Když to nastane, je tu šest (smyslových) základen, a s šesti základnami jako svou podmíkou, dotek.´"

"A kdo, pane, se dotýká?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že ´(někdo) se dotýká.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo se dotýká?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněn dotek?´ Na což by správná odpověď zněla:
´Dotek je podmíněn šesti základnami, a s dotekem jako svou podmíkou je tu pociťování.´"

"A kdo, pane, pociťuje?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že ´(někdo) pociťuje.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo pociťuje?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno pociťování?´ Na což by správná odpověď zněla:
´Pociťování je podmíněno dotekem, a s pociťováním jako svou podmíkou je tu toužení.´"

"A kdo, pane, touží?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že ´(někdo) touží.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo touží?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno toužení?´ Na což by správná odpověď zněla:
´Toužení je podmíněno pociťováním, a s toužením jako svou podmíkou je tu uchopování.´"

"A kdo, pane, uchopuje?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že ´(někdo) uchopuje.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo uchopuje?´ byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno uchopování?´ Na což by správná odpověď zněla:
´Uchopování je podmíněno toužením. S uchopováním jako svou podmínkou je tu bytí, s bytím jako svou podmínkou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´

Ale s úplným vymizením a ustáním těchto šesti základen doteku, Phagguno, ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování... toužení... uchopování... bytí... zrození... stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

13. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana)

V Sávatthí...

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení.

 

14. Asketi a bráhmani 2.

V Sávatthí...

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají tyto věci, neznají vznik těchto věcí, neznají ustání těchto věcí a neznají ani cestu vedoucí k ustání těchto věcí -
Které věci neznají? Vznik kterých věcí neznají? Ustání kterých věcí neznají? Cestu vedoucí k ustání kterých věcí neznají?
Neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací. Tyto věci neznají, vznik těchto věcí neznají, ustání těchto věcí neznají, cestu vedoucí k ustání těchto věcí neznají.
Tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají tyto věci, znají vznik těchto věcí, znají ustání těchto věcí a znají i cestu vedoucí k ustání těchto věcí -
Které věci znají? Vznik kterých věcí znají? Ustání kterých věcí znají? Cestu vedoucí k ustání kterých věcí znají?
Znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací. Tyto věci znají, vznik těchto věcí znají, ustání těchto věcí znají, cestu vedoucí k ustání těchto věcí znají.
Tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení."

 

15. Kaččájana

V Sávatthí...
Tehdy se ctihodný Kaččájana vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.
Ctihodný Kaččájana, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Říká se, pane, ´správný názor, správný názor (sammáditthi).´ V jakém smyslu, pane, je zde správný názor?"
"Tento svět (loko), Kaččájano, se převážně opírá o dvojí (dvajanissito khvájam): jsoucnost (atthitaňča) a nejsoucnost (natthitaňča).
Ale kdo vidí, Kaččájano, vznikání světa se správným porozuměním (sammapaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam), pro toho není ve světě ´nejsoucnost.´ A kdo vidí ustávání světa se správným porozuměním, v souladu se skutečností, pro toho není ve světě ´jsoucnost.´

Tento svět, Kaččájano, je převážně svázán upoutáváním, uchopováním a ulpíváním (upajupádánábhinivesavinibandho). Ale tento (člověk) se ani neupoutává, ani neuchopuje, ani se nefixuje na toto upoutávání a uchopování, na tuto duševní fixaci, lpění a sklon ´mé já.´ Nemá žádnou nejistotu ani pochybnosti o tom, že vzniká-li něco, vzniká pouze strast, a ustává-li něco, ustává pouze strast. Jeho poznání je v tomto nazávislé na druhých. V tomto smyslu, Kaččájano, je zde správný názor.

´Všechno jest (sabbam atthí,ti)´ - to je, Kaččájano, první krajnost (éko anto).
´Nic není (sabbam natthí,ti)´ - to je, Kaččájano, druhá krajnost (dutijo anto).
Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem (madždžhéna dhammam deséti):

S nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

16. Učitel Dhammy (Dhammakathika)

V Sávatthí...
Tehdy se jistý mnich vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.
Onen mnich, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Říká se, pane, ´učitel Dhammy, učitel Dhammy.´"
"Kdo, mnichu, vykládá Dhammu k odvrácení se (nibbidája) od stárnutí a smrti, k vymizení (virágája) a ustání (nirodhája) stárnutí a smrti, ten může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu (dhammakathiko).´
Kdo, mnichu, je na cestě (patipanno) k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymizení a ustání stárnutí a smrti, ten může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammou (dhammánudhammappatipanno).´
Kdo, mnichu, díky odvrácení se od stárnutí a smrti, díky vymizení a ustání stárnutí a smrti je bez uchopování osvobozen, ten může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní (ditthadhammanibbánappatto).´

Kdo, mnichu, vykládá Dhammu k odvrácení se od zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací... nevědomosti, k vymizení a ustání nevědomosti, ten může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammou.´
Kdo, mnichu, je na cestě k odvrácení se od nevědomosti, k vymizení a ustání nevědomosti, ten může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammu.´
Kdo, mnichu, díky odvrácení se od nevědomosti, díky vymizení a ustání nevědomosti, je bez uchopování osvobozen, ten může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní.´"

 

17. Nahý asketa (Ačéla Kassapa)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka.
Tehdy se Vznešený časně z rána ustrojil, vzal svoji misku a roucho a vstoupil do Rádžagahy za almužnou.
Nahý Kassapa již z dálky viděl Vznešeného přicházet. Přistoupil k němu, a když si vyměnili pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, postavil se po straně.
Nahý Kassapa, stojící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Rádi bychom se zeptali ctěného Gótamy na jednu věc, pokud nás ctěný Gótama nechá přednést naši otázku." - "Teď není vhodný čas na otázky, Kassapo, vstoupili jsme mezi domy."
Podruhé... Potřetí Nahý Kassapa takto oslovil Vznešeného: "Rádi bychom se zeptali ctěného Gótamy na jednu věc, pokud nás ctěný Gótama nechá přednést naši otázku." - "Teď není vhodný čas na otázky, Kassapo, vstoupili jsme mezi domy." Po těchto slovech Nahý Kassapa oslovil Vznešeného: "Vždyť se nechceme ctěného Gótamy ptát zase na tolik věcí." - "Ptej se tedy, Kassapo, jak se ti zlíbí."

"Nuže, ctěný Gótamo, je strast dílem vlastním?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vznešený.
"Tak tedy, ctěný Gótamo, je strast dílem druhého?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vznešený.
"Nuže, ctěný Gótamo, je strast dílem vlastním i druhého?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vznešený.
"Tak tedy, ctěný Gótamo, není strast ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniká?" "Nikoli, Kassapo," řekl Vznešený.
"Nuže, ctěný Gótamo, neexistuje tedy žádná strast?" "Nikoli, Kassapo, strast není neexistující, strast existuje."
"Pak tedy ctěný Gótama ani nezná ani nevidí strast?" - "Nikoli, Kassapo, není pravda, že neznám ani nevidím strast, já znám strast, Kassapo, já vidím strast."
"Nuže, ctěný Gótamo, když jsem se tě zeptal: ´Je strast dílem vlastním?´, odpověděl jsi: ... (opakují se všechny otázky)
Pověz mi o strasti, ó Vznešený! Pouč mne o strasti, ó Vznešený!"

"Jestliže, Kassapo, ´tentýž (člověk) jedná, tentýž zakouší (následky činů)´, pak běží o někoho, kdo je tu od samého počátku. Řekne-li se o něm, že ´strast je dílem vlastním´, dostáváme se tím k věčnému trvání.
Jestliže, Kassapo, ´jiný (člověk) jedná, jiný zakouší (následky činů)´, pak běží o někoho, kdo je stižen (bolestivým) pocitem. Řekne-li se o něm, že ´strast je dílem druhého´, dostáváme se tím k úplnému zániku.
Tathágata, Kassapo, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem (madždžhéna dhammam deséti):

S nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

Po těchto slovech Nahý Kassapa takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť je mi udělen odchod (do bezdomoví), nechť je mi udělen vstup (do obce) v přítomnosti Vznešeného!"

Kdo dříve příslušel k jiné škole, Kassapo, a přeje si odchod (do bezdomoví), přeje si vstup (do obce) v této Dhammě a disciplíně, ten nejprve zůstává na zkušební dobu čtyř měsíců. Po uplynutí čtyř měsíců zkušební doby mu mniši mohou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést ho do mnišského stavu. Avšak jsou mi zde známy rozdíly mezi jednotlivci."

"Jestliže, pane, ten, kdo dříve příslušel k jiné škole a přeje si odchod (do bezdomoví), přeje si vstup (do obce) v této Dhammě a disciplíně, nejprve zůstává na zkušební dobu čtyř měsíců a po uplynutí čtyř měsíců zkušební doby mu mniši mohou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést ho do mnišského stavu - pak já zůstanu na zkušební dobu čtyř let a po uplynutí čtyř let zkušební doby mi mniši mohou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést mne do mnišského stavu."

A tak Nahý Kassapa získal odchod (do bezdomoví), získal vstup (do obce) v přítomnosti Vznešeného.
Nedlouho po svém přijetí ctihodný Kassapa, dlící o samotě a v odloučení, svědomitě, horlivě a odhodlaně, brzy uskutečnil zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a prodléval v jeho dosažení. Věděl: "Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího."
A tak se ctihodný Kassapa stal jedním ze zasloužilých.

 

18. Timbaruka

V Sávatthí...
Tehdy se poutník Timbaruka vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.
Poutník Timbaruka, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Nuže, ctěný Gótamo, je slast a strast dílem vlastním (sajamkatam sukhadukkhan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený.
"Tak tedy, ctěný Gótamo, je slast a strast dílem druhého (paramkatam sukhadukkhan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený.
"Nuže, ctěný Gótamo, je slast a strast dílem vlastním i dílem druhého (sajamkataňča paramkataňča sukhadukkhan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený.
"Tak tedy, ctěný Gótamo, není slast a strast ani dílem vlastním (asajamkáram), ani dílem druhého (aparamkáram), nýbrž nahodile vzniká (adhiččasamuppannam)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený.
"Nuže, ctěný Gótamo, neexistuje tedy žádná slast ani strast (natthi sukhadukkhan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko, slast a strast není neexistující, slast a strast existuje (atthi sukhadukkhan,ti)."
"Pak tedy ctěný Gótama ani nezná, ani nevidí slast a strast." - "Nikoli, Timbaruko, není pravda, že neznám ani nevidím slast a strast, já znám (džánámi) slast a strast, Timbaruko, já vidím (passámi) slast a strast."

"Nuže, ctěný Gótamo, když jsem se tě zeptal: ´Je slast a strast dílem vlastním?´, odpověděl jsi: ... (opakují se všechny otázky)
Pověz mi o slasti a strasti, ctěný Gótamo! Pouč mne o slasti a strasti, ctěný Gótamo!"

"Jestliže, Timbaruko, ´pocit a ten, kdo pociťuje, jsou totéž´, pak běží o někoho, kdo je tu od samého počátku (ádito sato), a jeho slast a strast jsou dílem vlastním: to já však neříkám.
Jestliže, Timbaruko, ´pocit je jedna věc a ten, kdo pociťuje, jiná´, pak běží o někoho, kdo je stižen pocitem (védanábhitunnassa sato), a jeho slast a strast jsou dílem druhého: to já však neříkám.
Tathágata, Timbaruko, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

Po těchto slovech poutník Timbaruka takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."

 

19. Pošetilý a moudrý (Bálapandita)

V Sávatthí...

"Pošetilec (bála), mniši, zahalený nevědomostí (avidždžánívaranassa) a spoutaný toužením (tanhája sampajuttassa) takto získal toto tělo (kája). A tak toto tělo a jméno-a-hmota vně: je zde tato dvojice. V závislosti na ní je tu dotek, právě šest základen (doteku). Je-li skrze ně - nebo některou z nich - pošetilec dotčen, zakouší slast a strast.

Moudrý muž (pandita), mniši, zahalený nevědomostí a spoutaný toužením, takto získal toto tělo. A tak toto tělo a jméno-a-hmota vně: je zde tato dvojice. V závislosti na ní je tu dotek, právě šest základen (doteku). Je-li skrze ně - nebo některou z nich - moudrý dotčen, zakouší slast a strast.

Jaký, mniši, je zde rozdíl (viséso), jaká zvláštnost (adhippajáso), jaká odlišnost (nánákaranam) mezi moudrým mužem a pošetilcem?"

"Naše nauky, pane, mají svůj kořen u Vznešeného, mají svůj původ u Vznešeného, mají svou oporu u Vznešeného. Bylo by dobře, pane, kdyby Vznešený objasnil smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něj, mniši si to zapamatují."
"Tak tedy, mniši, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil:

"Díky navědomosti, jíž byl zahalen, mniši, díky toužení, jímž byl spoután, získal pošetilec toto tělo. Ale právě tato nevědomost jím nebyla rozptýlena (appahíná) a toto toužení nebylo vymýceno (aparikkhíná). Proč? Pošetilec, mniši, nežil svatý život (na ačárí brahmačarijam) za účelem dokonalého vyhlazení strasti (sammá dukkhakkhajája). A proto, po rozpadu těla, pošetilec jde do (dalšího) těla (kájúpago). Jsa tím, kdo jde do (dalšího) těla, není osvobozen (na parimuččati) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství: není osvobozen od strasti, pravím.

Díky nevědomosti, jíž byl zahalen, mniši, díky toužení, jímž byl spoután, získal moudrý muž toto tělo. Ale právě tato nevědomost jím byla rozptýlena (pahíná) a toto toužení bylo vymýceno (parikkhíná). Proč? Moudrý muž, mniši, žil svatý život (ačárí brahmačarijam) za účelem dokonalého vyhlazení strasti. A proto, po rozpadu těla, moudrý muž nejde do (dalšího) těla (na kájúpago). Jsa tím, kdo nejde do (dalšího) těla, je osvobozen (parimuččati) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství: je osvobozen od strasti, pravím.

Takový, mniši, je zde rozdíl, taková zvláštnost, taková odlišnost mezi moudrým mužem a pošetilcem, totiž že žije svatý život (brahmačarijaváso)."

 

20. Podmínka (Paččaja)

V Sávatthí...

"Vyložím vám, mniši, závislé vznikání a závisle vzniklé věci. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši.

Vznešený pravil: "Co je to, mniši, závislé vznikání (patiččasamuppáda)?
Stárnutí a smrt (džarámaranam) jsou podmíněné zrozením (džátipaččajá). Ať se objeví Tathágatové či neobjeví Tathágatové, tento princip (dhátu) prostě trvá, tato věcná danost (dhammatthitatá), věcná zákonitost (dhammanijámatá), specifická podmíněnost (idappaččajatá). Vůči tomu Tathágata procitne (abhisambudždžhati) a nahlédne to (abhisaméti). Po procitnutí a nahlédnutí o tom vykládá (áčikkhati) a učí (deséti), popisuje to (paňňápéti), ustavuje to (patthapéti), odkrývá to (vivarati), rozebírá to (vibhadžati), objasňuje to (uttáníkaróti) a říká: ´Hleďte (passathá)!´

Stárnutí a smrt jsou podmíněné zrozením.
Zrození je podmíněno bytím.
Bytí je podmíněno uchopováním.
Uchopování je podmíněno toužením.
Toužení je podmíněno pociťováním.
Pociťování je podmíněno dotekem.
Dotek je podmíněn šesti základnami.
Šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou.
Jméno-a-hmota jsou podmíněné vědomím.
Vědomí je podmíněno formacemi.
Formace jsou pomíněny nevědomostí.

Ať se objeví Tathágatové či neobjeví Tathágatové, tento princip prostě trvá, tato věcná danost, věcná zákonitost, specifická podmíněnost. Vůči tomu Tathágata procitne a nahlédne to. Po procitnutí a nahlédnutí o tom vykládá a učí, popisuje to, ustavuje to, odkrývá to, rozebírá to, objasňuje to a říká: ´Hleďte!´

Formace jsou pomíněny nevědomostí.
To, co je zde takovost, ne-netakovost, nejinakost, specifická podmíněnost - tomu se, mniši, říká ´závislé vznikání.´

Co jsou to, mniši, závisle vzniklé věci (patiččasamuppanná dhammá)?
Stárnutí a smrt, mniši, jsou nestálé (aniččam), zformované (sankhatam), závisle vzniklé (patiččasamuppannam), podrobené zániku (khajadhammam), podrobené skončení (vajadhammam), podrobené vymizení (virágadhammam) a podrobené ustání (nirodhadhammam).
Zrození, mniši, je nestálé, zformované, závisle vzniklé, podrobené zániku, skončení, vymizení a ustání.
Bytí, mniši, jsou nestálé, zformované, závisle vzniklé, podrobené zániku, skončení, vymizení a ustání.
Uchopování... Toužení... Pociťování... Dotek... Šest základen... Jméno-a-hmota... Vědomí... Formace... Nevědomost, mniši, je nestálá, zformovaná, závisle vzniklá, podrobená zániku, skončení, vymizení a ustání.
Těmto se, mniši, říká ´závisle vzniklé věci.´

Když, mniši, ušlechtilý žák (arijasávaka) dobře vidí (suditthá) toto závislé vznikání a tyto závisle vzniklé věci se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam), bude snad zabíhat do minulosti (pubbantam vá patidhávissati) (a tázat se):
´Byl jsem v minulých dobách (atítamaddhánam)? Nebyl jsem v minulých dobách? Co jsem byl v minulých dobách? Jak jsem byl v minulých dobách? Jsa čím, čím jsem se stal v minulých dobách?´
Či bude snad zabíhat do budoucnosti (aparantam vá upadhávissati) (a tázat se):
´Budu v budoucích dobách (anágatamaddhánam)? Nebudu v budoucích dobách? Co budu v budoucích dobách? Jak budu v budoucích dobách? Jsa čím, čím se stanu v budoucích dobách?´
Či snad bude nyní, v přítomné době (paččuppannam addhánam), o sobě pochybovat (kathamkathí) (a tázat se):
´Jsem? Nejsem? Co jsem? Jak jsem? Odkud tato bytost - já - přišla a kam směřuje?´
Něco takového není možné (nétam thánam vidždžati). Proč?
Jelikož, mniši, ušlechtilý žák dobře vidí toto závislé vznikání a tyto závisle vzniklé věci se správným porozuměním, v souladu se skutečností."

 

3. Díl: Deset sil (Dasabala-vagga)

21. Deset sil 1. (Dasabala) 

V Sávatthí...

"Tathágata, mniši, obdařen deseti silami (dasabalasamannágato) a čtyřmi sebejistotami (čatúhi vésáradždžéhi) zastává místo vůdce stáda (ásabham), nechává zaznít svůj lví řev (síhanádam) před zástupy a roztáčí dokonalé kolo (brahmačakkam):

´Taková je hmota (rúpam), takový je její vznik (samudajo), takový je její zánik (atthangamo).
Takové je pociťování (védaná), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.
Takové je vnímání (saňňá), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.
Takové jsou formace (sankhárá), takový je jejich vznik, takový je jejich zánik.
Takové je vědomí (viňňánam), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´

A tak:
je-li toto (imasmim sati), je i ono (idam hoti),
s vyvstáním tohoto (imassuppádá) vyvstává ono (idam uppadždžati),
není-li toto (imasmim asati), není ani ono (idam na hoti),
s ustáním tohoto (imassa nirodhá) ustává ono (idam nirudždžhati).

Totiž: s nevědomostí jako svou podmíkou (avidždžápaččajá) jsou tu formace (sankhárá)... vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti (avidždžája asésaviráganirodhá) ustávají formace (sankháranirodho)... vědomí... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

22. Deset sil 2.

V Sávatthí...

"Tathágata, mniši, obdařen deseti silami a čtyřmi sebejistotami zastává místo vůdce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí dokonalé kolo:

´Taková je hmota, takový je její vznik, takový je její zánik.
Takové je pociťování, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.
Takové je vnímání, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.
Takové jsou formace, takový je jejich vznik, takový je jejich zánik.
Takové je vědomí, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´
A tak: je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono, není-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: s nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... vědomí... Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Takto, mniši, je mnou Dhamma dobře vyložená (svákkháto), předestřená (uttáno), odkrytá (vivato), vysvětlená (pakásito) a odhalená (čhinnapilotiko).

Když, mniši, byla mnou Dhamma takto dobře vyložena, předestřena, odkryta, vysvětlena a odhalena, měl by syn z dobré rodiny (kulaputta), jenž s důvěrou odešel (do bezdomoví) (saddhápabbadžiténa), vyvinout energii (vírijam árabhitum):
´Nechť nezůstane nic než kůže, šlachy a kosti, nechť maso a krev vyschnou v těle, dokud však nedosáhnu toho, čeho může být dosaženo mužnou silou, mužnou energií, mužnou odhodlaností, moje energie nepoleví.´
Strastně, mniši, žije lenoch (kusíto), zapletený do zlých a nedobrých věcí. Velké je dobro, o které tím přichází.
Kdo je však energický (áraddhavírijo), mniši, ten žije šťastně, oproštěn od zlých a nedobrých věcí. Velké je dobro, které tím získává.

"Nelze, mniši, tím, co je nízké (hínéna), dosáhnout nejvyššího (aggassa patti).
Jen tím, co je nejvyšší (aggéna), lze dosáhnout nejvyššího.

Jako lahodný nápoj, mniši, je tento svatý život - Mistr stanul před vámi. Proto, mniši, vyvíjejte energii pro dosažení nedosaženého, pro docílení nedocíleného, pro uskutečnění neuskutečněného.

Takto náš odchod (do bezdomoví) nebude planý, nýbrž plodný a úspěšný. A ty potřebnosti, kterých užíváme jako oděvu, potravy, příbytku a léků pro případ nemoci, ač prosté, budou pro nás velmi plodné a užitečné.

Tak byste se, mniši, měli cvičit:
´S ohledem na vlastní dobro je třeba neúnavně usilovat. S ohledem na dobro druhých je třeba neúnavně usilovat. S ohledem na dobro obou je třeba neúnavně usilovat (appamádéna sampádétun,ti).´"

 

23. Opora (Upanisa)

V Sávatthí...

"Jen pro toho, kdo ví a vidí (džánato passato), mniši, je možné vyhlazení zákalů (ásavánam khajam), ne pro toho, kdo neví a nevidí - tak pravím.

A poznáním čeho, mniši, viděním čeho dochází k vyhlazení zákalů?
´Taková je hmota, takový je její vznik, takový je její zánik.
Takové je pociťování, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.
Takové je vnímání, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.
Takové jsou formace, takový je jejich vznik, takový je jejich zánik.
Takové je vědomí, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´
Poznáním tohoto, mniši, viděním tohoto dochází k vyhlazení zákalů.

Poznání vyhlazení (zákalů), ve (stavu) vyhlazení (zákalů), má svou oporu (sa-upanisam), pravím, a není bez opory (anupanisam).
A co je, mniši, oporou poznání vyhlazení (zákalů) (khajeňánassa upanisá)?

´Osvobození (vimutti),´ měla by znít odpověď. I osvobození má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou osvobození?

´Bezvášnivost (virágo),´ měla by znít odpověď. I bezvášnivost má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou bezvášnivosti?

´Odvrácení (nibbidá),´ měla by znít odpověď. I odvrácení má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou odvrácení?

´Poznání a vidění v souladu se skutečností (jathábhútaňánadassanam),´ měla by znít odpověď. I poznání a vidění v souladu se skutečností má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou poznání a vidění v souladu se skutečností?

´Soustředění (samádhi),´ měla by znít odpověď. I soustředění má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou soustředění?

´Blaženost (sukha),´ měla by znít odpověď. I blaženost má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou blaženosti?

´Uklidnění (passaddhi),´ měla by znít odpověď. I uklidnění má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou uklidnění?

´Nadšení (píti),´ měla by znít odpověď. I nadšení má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou nadšení?

´Radost (pámodždža),´ měla by znít odpověď. I radost má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou radosti?

´Důvěra (saddhá),´ měla by znít odpověď. I důvěra má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou důvěry?

´Strast (dukkha),´ měla by znít odpověď. I strast má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou strasti?

´Zrození (džáti),´ měla by znít odpověď. I zrození má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou zrození?

´Bytí (bhava),´ měla by znít odpověď. I bytí má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou bytí?

´Uchopování (upádána),´ měla by znít odpověď. I uchopování má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou uchopování?

´Toužení (tanhá),´ měla by znít odpověď. I toužení má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou toužení?

´Pociťování (védaná),´ měla by znít odpověď. I pociťování má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou pociťování?

´Dotek (phasso),´ měla by znít odpověď. I dotek má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou doteku?

´Šest základen (salájatanam),´ měla by znít odpověď. I šest základen má však svou oporu, pravím, a nejsou bez opory.
A co je, mniši, oporou šesti základen?

´Jméno-a-hmota (námarúpam),´ měla by znít odpověď. I jméno-a-hmota má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou jména-a-hmoty?

´Vědomí (viňňánam),´ měla by znít odpověď. I vědomí má však svou oporu, pravím, a není bez opory.
A co je, mniši, oporou vědomí?

´Formace (sankhárá),´ měla by znít odpověď. I formace mají však svou oporu, pravím, a nejsou bez opory.
A co je, mniši, oporou formací?

´Nevědomost (avidždžá),´ měla by znít odpověď.

A tak, mniši,
s nevědomostí jako svou oporou jsou tu formace,
s formacemi jako svou oporou je tu vědomí,
s vědomím jako svou oporou je tu jméno-a-hmota,
se jménem-a-hmotou jako svou oporou je tu šest základen,
s šesti základnami jako svou oporou je tu dotek,
s dotekem jako svou oporou je tu pociťování,
s pociťováním jako svou oporou je tu toužení,
s toužením jako svou oporou je tu uchopování,
s uchopováním jako svou oporou je tu bytí,
s bytím jako svou oporou je tu zrození,
se zrozením jako svou oporou je tu strast,

se strastí jako svou oporou je tu důvěra,
s důvěrou jako svou oporou je tu radost,
s radostí jako svou oporou je tu nadšení,
s nadšením jako svou oporou je tu uklidnění,
s uklidněním jako svou oporou je tu blaženost,
s blažeností jako svou oporou je tu soustředění,
se soustředěním jako svou oporou je tu poznání a vidění v souladu se skutečností,
s poznáním a viděním v souladu se skutečností jako svou oporou je tu odvrácení,
s odvrácením jako svou oporou je tu bezvášnivost,
s bezvášnivostí jako svou oporou je tu osvobození,
s osvobozením jako svou oporou je tu poznání vyhlazení (zákalů).

Jako když se, mniši, vysoko v horách spustí déšť ve velkých kapkách a voda tekoucí dolů po svahu naplní horské rozsedliny, štěrbiny a stružky. Když ty jsou naplněny, naplní se tůně. Když ty jsou naplněny, naplní se jezera. Když ta jsou naplněna, naplní se potoky. Když ty jsou naplněny, naplní se řeky. Když ty jsou naplněny, naplní se velké moře, oceán.

Právě tak, mniši,
s něvědomostí jako svou oporou jsou tu formace...
s osvobozením jako svou oporou je tu poznání vyhlazení (zákalů)."

 

24. Poutníci z jiných škol (Aňňatitthijánam paribbádžakánam)

V Rádžagaze, v Bambusovém háji...
Tehdy se ctihodný Sáriputta časně z rána ustrojil, vzal svou misku a roucho a vstoupil do Rádžagahy za almužnou.
Tehdy si ctihodný Sáriputta pomyslel:
"Je ještě příliš brzo na sbírání almužny v Rádžagaze. Co kdybych zašel do zahrady, kde se zdržují poutníci z jiných škol?"
Poté ctihodný Sáriputta vykročil směrem k zahradě, v níž se zdržovali poutníci z jiných škol. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Poutníci z jiných škol takto oslovili ctihodného Sáriputtu, sedícího po straně:

"Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním.
Jsou však také, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem druhého.
Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním i druhého.
Jsou však také, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá.
Co o tom, příteli Sáriputto, říká asketa Gótama, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova askety Gótamy a neobviňovali ho přitom z něčeho nepravdivého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?"

"Vznešený řekl, přátelé, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku (phassam patičča).
Kdo by takto hovořil, ten by opakoval slova Vznešeného a neobviňoval ho přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním, je tato (strast) podmíněna dotekem.
Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem druhého, je tato (strast) rovněž podmíněna dotekem.
Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním i druhého, je tato (strast) rovněž podmíněna dotekem.
Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá, je tato (strast) rovněž podmíněna dotekem.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.
Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem druhého: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.
Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním i druhého: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.
Když někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá: že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné."

Ctihodný Ánanda zaslechl rozhovor ctihodného Sáriputty s poutníky z jiných škol.
Když ctihodný Ánanda obešel Rádžagahu a vrátil se z almužní obchůzky, poté, co pojedl, vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Ctihodný Ánanda, sedící po straně, pak vyprávěl Vznešenému celý rozhovor, který vedl ctihodný Sáriputta s poutníky z jiných škol.

"Dobře, Ánando, dobře, jak to Sáriputta správně vysvětlil!
Řekl jsem totiž, Ánando, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku.
Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá -
je tato (strast) podmíněna dotekem.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá:
že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.

Jednou, Ánando, jsem také prodléval zde v Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka.
Tehdy, Ánando, jsem se časně z rána ustrojil, vzal jsem svou misku a roucho a vstoupil jsem do Rádžagahy za almužnou.
Tehdy, Ánando, jsem si pomyslel:
´Je ještě příliš brzo na sbírání almužny v Rádžagaze. Co kdybych zašel do zahrady, kde se zdržují poutníci z jiných škol?´
Poté jsem vykročil směrem k zahradě, v níž se zdržovali poutníci z jiných škol. Když tam dorazil, vyměnili jsme si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež jsem usedl po straně. Poutníci z jiných škol mne takto oslovili:

´Jsou, příteli Gótamo, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá.
Co o tom říká asketa Gótama, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova askety Gótamy a neobviňovali ho přitom z něčeho nepravdivého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?´

Po těchto slovech, Ánando, jsem odvětil poutníkům z jiných škol takto:

´Řekl jsem, přátelé, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku.
Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá -
je tato (strast) podmíněna dotekem.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá:
že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.´"

"Je to úžasné, pane, je to podivuhodné, jak byl celý smysl (této věci) vyjádřen jediným slovem. Kdyby byl tento smysl vyjádřen obšírněji, pane, jistě by byl hluboký a jevil by se jako hluboký."
"Nuže, Ánando, zkus to tedy sám objasnit."

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal:
´Co je, příteli Ánando, zdrojem stárnutí a smrti, co je jeho původem, kde je zrozeno a kde vzniká?´
Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:
´Zrození, přátelé, je zdrojem stárnutí a smrti, zrození je jeho původem, rodí se ze zrození a vzniká ze zrození.´
Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem.
Kdyby se mne, pane, někdo zeptal:
´Co je, příteli Ánando, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´
Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:
´Bytí, přátelé, je zdrojem zrození, bytí je jeho původem, rodí se z bytí a vzniká z bytí.´
Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem.
Kdyby se mne, pane, někdo zeptal:
´Co je, příteli Ánando, zdrojem bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´
Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:
´Šest základen, přátelé, je zdrojem doteku, šest základen je jeho původem, je zrozen z šesti základen a vzniká z šesti základen.´
Ale s úplným vymizením a ustáním šesti základen doteku, přátelé, ustává dotek.
S ustáním doteku ustává pociťování.
S ustáním pociťování ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.´
Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

 

25. Bhúmidža

V Sávatthí...
Tehdy ctihodný Bhúmidža k večeru opustil svou samotu a vydal se k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Ctihodný Bhúmidža, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Sáriputtu:

"Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani věřící v činy, kteří říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá.
Co o tom, příteli Sáriputto, říká asketa Gótama, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova askety Gótamy a neobviňovali ho přitom z něčeho nepravdivého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?"

"Vznešený řekl, příteli, že slast a strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku (phassam patičča).
Kdo by takto hovořil, ten by opakoval slova Vznešeného a neobviňoval ho přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá -
je tato (slast a strast) podmíněna dotekem.

Když, příteli, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá:
že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné."

Ctihodný Ánanda zaslechl rozhovor ctihodného Sáriputty s ctihodným Bhúmidžou.
Poté se ctihodný Ánanda vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Ctihodný Ánanda, sedící po straně, pak vyprávěl Vznešenému celý rozhovor, který vedl ctihodný Sáriputta s ctihodným Bhúmidžou.

"Dobře, Ánando, dobře, jak to Sáriputta správně vysvětlil!
Řekl jsem totiž, Ánando, že slast a strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku.
Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá -
je tato (salst a strast) podmíněna dotekem.

Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá:
že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné.

Je-li zde, Ánando, tělo (kája), pak díky tělesnému záměru (kájasaňčétanáhétu) vzniká uvnitř slast a strast.
Je-li zde, Ánando, řeč (váčá), pak díky řečovému záměru (váčísaňčétanáhétu) vzniká uvnitř slast a strast.
Je-li zde, Ánando, mysl (manó), pak díky mentálnímu záměru (manosaňčétanáhétu) vzniká uvnitř slast a strast.

S nevědomostí jako podmínkou (avidždžápaččajá), Ánando,
člověk buď sám vytváří (abhisankharoti) onu tělesnou formaci (kájasankháram), díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu tělesnou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.
Buď uvědoměle (sampadžáno), Ánando, člověk vytváří onu tělesnou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo neuvědoměle (asampadžáno) člověk vytváří onu tělesnou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.

Buď sám, Ánando, člověk vytváří onu řečovou formaci (váčísankháram), díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu řečovou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.
Buď uvědoměle, Ánando, člověk vytváří onu řečovou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo neuvědoměle člověk vytváří onu řečovou formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.

Buď sám, Ánando, člověk vytváří onu mentální formaci (manosankháram), díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu mentální formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.
Buď uvědoměle, Ánando, člověk vytváří onu mentální formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo neuvědoměle člověk vytváří onu mentální formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast.

V těchto šesti případech, Ánando, je následována nevědomost (avidždžá). Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti tu není ono tělo, díky němuž vzniká uvnitř slast a strast, není tu ona řeč, díky níž vzniká uvnitř slast a strast, není tu ona mysl, díky níž vzniká uvnitř slast a strast. Není zde žádné pole (khéttam), žádný základ (vatthu), žádná sféra (ájatanam), žádný důvod (adhikaranam), díky němuž vzniká uvnitř slast a strast."

 

26. Upavána

V Sávatthí...
Tehdy se ctihodný Upavána vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Ctihodný Upavána, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Jsou, pane, někteří asketi a bráhmani, kteří říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá.

Co o tom říká Vznešený, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova Vznešeného a neobviňovali ho přitom z něčeho nepravdivého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?"

"Řekl jsem, Upaváno, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku.
Kdo by takto hovořil, ten by opakoval má slova a neobviňoval mne přitom z něčeho nepravdivého, hovořil by v souladu s mou naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný.

Když, Upaváno, někteří asketi a bráhmani říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá -
je tato (strast) podmíněna dotekem.

Když, Upaváno, někteří asketi a bráhmani říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá:
že by mohli zakoušet jinak než skrze dotek, to není možné."

 

27. Podmínka (Paččaja)

V Sávatthí...
"S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... vědomí... jméno-a-hmota... šest základen... dotek... pociťování... toužení... uchopování... bytí... zrození... stárnutí a smrt. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Co je to, mniši, stárnutí a smrt?
To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí.
To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt.
Stárnutí a smrt vzniká se vznikem zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti: správný názor (sammá ditthi), správné rozmýšlení (sammá sankappa), správná řeč (sammá váčá), správné jednání (sammá kammanta), správné živobytí (sammá ádžíva), správné úsilí (sammá vájáma), správná bdělá pozornost (sammá sati), správné soustředění (sammá samádhi).

Co je to, mniši, zrození?
To, co je zrození bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich narození, početí a vyvstání, objevení se osobnostních skupin, nabytí (smyslových) základen: tomu se, mniši, říká zrození.
Zrození vzniká se vznikem bytí, s ustáním bytí ustává zrození. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání zrození: ...

Co je to, mniši, bytí?
Jsou tyto tři (druhy) bytí: smyslné bytí (kámabhavo), hmotné bytí (rúpabhavo), nehmotné bytí (arúpabhavo). Tomu se, mniši, říká bytí.
Bytí vzniká se vznikem uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání bytí: ...

Co je to, mniši uchopování?
Jsou tyto čtyři (druhy) uchopování: uchopování smyslnosti, uchopování názorů, uchopování pravidel a praktik (obřadů), uchopování víry v Já. Tomu se, mniši, říká uchopování.
Uchopování vzniká se vznikem toužení, s ustáním toužení ustává uchopování. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání uchopování: ...

Co je to, mniši, toužení?
Je těchto šest druhů toužení: toužení po tvarech, toužení po zvucích, toužení po vůních, toužení po chutích, toužení po dotycích, toužení po představách. Tomu se, mniši, říká toužení.
Toužení vzniká se vznikem pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání toužení: ...

Co je to, mniši, pociťování?
Je těchto šest druhů pociťování: pocit zrozený ze zrakového doteku, pocit zrozený ze sluchového doteku, pocit zrozený z čichového doteku, pocit zrozený z chuťového doteku, pocit zrozený z tělesného doteku, pocit zrozený z mentálního doteku. Tomu se, mniši, říká pociťování.
Pociťování vzniká se vznikem doteku, s ustáním doteku ustává pociťování. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání pociťování: ...

Co je to, mniši, dotek?
Je těchto šest druhů doteku: zrakový dotek, sluchový dotek, čichový dotek, chuťový dotek, tělesný dotek, mentální dotek. Tomu se, mniši, říká dotek.
Dotek vzniká se vznikem šesti základen, s ustáním šesti základen ustává dotek. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání doteku: ...

Co je to, mniši, šest základen?
Základna oka, základna ucha, základna nosu, základna jazyka, základny těla, základna mysli. Tomu se, mniši, říká šest základen.
Šest základen vzniká se vznikem jména-a-hmoty, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání šesti základen: ...

Co je to, mniši, jméno-a-hmota?
Pociťování, vnímání, záměr (čétaná), dotek, pozornost (manasikáro): tomu se říká jméno.
Čtyři velké prvky (mahábhútá) a hmota odvozená ze čtyř velkých prvků: tomu se říká hmota.
A tak toto jméno a tato hmota se (společně) nazývají jméno-a-hmota.
Jméno-a-hmota vzniká se vznikem vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání jména-a-hmoty: ...

Co je to, mniši, vědomí?
Je těchto šest druhů vědomí: zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, tělesné vědomí, mentální vědomí. Tomu se, mniši, říká vědomí.
Vědomí vzniká se vznikem formací, s ustáním formací ustává vědomí. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání vědomí: ...

Co jsou to, mniši, formace?
Jsou tyto tři formace: formace těla (kájasankháro), formace řeči (váčísankháro), formace mysli (čittasankháro). Těmto se, mniši, říká formace.
Formace vznikají se vznikem nevědomosti, s ustáním nevědomosti ustávají formace. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání formací: ...

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná podmínku, takto zná vznik podmínky, takto zná ustání podmínky, takto zná cestu vedoucí k ustání podmínky: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti´."

 

28. Mnich (Bhikkhu)

V Sávatthí...
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: "Vyložím vám, mniši, závislé vznikání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mu mniši.

"Zde, mniši, zná mnich stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti.

Zná zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, zná vznik formací, zná ustání formací a zná i cestu vedoucí k ustání formací.

Co je to, mniši, stárnutí a smrt? ...

Co je to, mniši, zrození? ...

Co je to, mniši, bytí? ...

Co je to, mniši, uchopování? ...

Co je to, mniši, toužení? ...

Co je to, mniši, pociťování? ...

Co je to, mniši, dotek? ...

Co je to, mniši, šest základen? ...

Co je to, mniši, jméno-a-hmota? ...

Co je to, mniši, vědomí? ...

Co jsou to, mniši, formace? ...

Když, mniši, mnich takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smrti, takto zná ustání stárnutí a smrti a takto zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti,

když takto zná zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací a takto zná i cestu vedoucí k ustání formací:

Takový se nazývá ´mnich obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti´."

 

29. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana)

V Sávatthí...

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří nerozumějí stárnutí a smrti, nerozumějí vzniku stárnutí a smrti, nerozumějí ustání stárnutí a smrti a nerozumějí ani cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří nerozumějí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, nerozumějí vzniku formací, nerozumějí ustání formací a nerozumějí ani cestě vedoucí k ustání formací:

Tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří rozumějí stárnutí a smrti, rozumějí vzniku stárnutí a smrti, rozumějí ustání stárnutí a smrti a rozumějí i cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří rozumějí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, rozumějí vzniku formací, rozumějí ustání formací a rozumějí i cestě vedoucí k ustání formací:

Tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení.

 

30. Asketi a bráhmani - 2.

V Sávatthí...
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
"Vyložím vám, mniši, závislé vznikání (patičča-samuppáda). Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mu mniši.

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti -
že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání stárnutí a smrti, to není možné.

(Ti asketi a bráhmani,) kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací -
že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání formací, to není možné.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti -
že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání stárnutí a smrti, to je věru možné.

(Ti asketi a bráhmani,) kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací -
že my mohli prodlévat ve (stavu) překonání formací, to je věru možné."

 

4. Díl: Bojovník Kalára (Kalárakhattija-vagga)

31. Vstoupivší v bytí (Bhúta)

Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí...
Tam Vznešený oslovil ctihodného Sáriputtu: "V Párájaně (Sutta-nipáta), Sáriputto, v otázce Adžitově, se říká:
Ti, kteří postřehli skutečnost,
i ti mnozí, kteří se tu ještě cvičí (sékhá) -
pověz mi, pane, táži se tě,
jaká je jejich povaha, tobě známá?

Jak by měl být, Sáriputto, chápán širší smysl tohoto stručného výroku?"
Po těchto slovech ctihodný Sáriputta mlčel.

Podruhé... Potřetí oslovil Vznešený ctihodného Sáriputtu...
I potřetí ctihodný Sáriputta mlčel.

"´Toto vstoupilo v bytí´: vidíš to, Sáriputto? ´Toto vstoupilo v bytí´: vidíš to, Sáriputto?"

"´Toto vstoupilo v bytí´: to je viděno, pane, se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´toto vstoupilo v bytí´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co vstoupilo v bytí, k jeho vymizení a ustání.

´Vstupování v bytí s určitou výživou´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, ´vstupování v bytí s určitou výživou´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co vstupuje v bytí s určitou výživou, k jeho vymizení a ustání.

´S ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´s ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co je podrobeno ustání, k jeho vymizení a ustání. Takový, pane, je ´ten, který se cvičí´.

A jaký, pane, je ´ten, který postřehl skutečnost´?

´Toto vstoupilo v bytí´: to je viděno, pane, se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´toto vstoupilo v bytí´, ten, díky odvrácení se od toho, co vstoupilo v bytí, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvobozen.

´Vstupování v bytí s určitou výživou´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností ´vstupování v bytí s určitou výživou´, ten, díky odvrácení se od toho, co vstupuje v bytí s určitou výživou, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvobozen.

´S ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´s ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´, ten, díky odvrácení se od toho, co je podrobeno ustání, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvobozen. Takový, pane, je ´ten, který postřehl skutečnost´.

Vzhledem k tomu, pane, co se říká v Párájaně, v otázce Adžitově:Ti, kteří postřehli skutečnost,
i ti mnozí, kteří se tu ještě cvičí (sékhá) -
pověz mi, pane, táži se tě,
jaká je jejich povaha, tobě známá?

Takto já chápu, pane, širší smysl tohoto stručného výroku."
"Dobře, Sáriputto, dobře! ... Takto by měl být, Sáriputto, chápán širší smysl tohoto stručného výroku."

 

32. Kalára

V Sávatthí...
Tehdy se mnich Kalára Khattija vydal k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.

Mnich Kalára Khattija, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Sáriputtu: "Mnich Mólija-Phagguna, příteli Sáriputto, zanechal cvičení a navrátil se k nízkému (životu)." - "Pak zřejmě tento ctihodný nenašel v této Dhammě a disciplíně útěchu."

"Ctihodný Sáriputta tedy našel v této Dhammě a disciplíně útěchu?" - "O tom, příteli, nepochybuji."
"A co v budoucnu, příteli?" - "Nemám žádný důvod k nejistotě."

Poté se mnich Kalára Khattija zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Mnich Kalára Khattija, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Ctihodný Sáriputta, pane, oznámil dosažení konečného poznání: "Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím."

Poté Vznešený oslovil jednoho mnicha: "Jdi, mnichu, a zavolej Sáriputtu mým jménem: ´Mistr tě volá, příteli Sáriputto.´"

"Ano, pane," odpověděl onen mnich Vznešenému a vydal se k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, řekl ctihodnému Sáriputtovi: "Mistr tě volá, příteli Sáriputto."

"Ano, příteli," odpověděl ctihodný Sáriputta onomu mnichovi a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Vznešený takto oslovil ctihodného Sáriputtu, sedícího po straně: "Je pravda, Sáriputto, že jsi oznámil dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?" - "Ne těmito slovy, pane, ne těmito výrazy to bylo řečeno."

"Jakýmkoli způsobem, Sáriputto, syn z dobré rodiny oznámí dosažení konečného poznání, musí to být chápáno právě tak."

"Ale neříkám přece, pane: ´Ne těmito slovy, ne těmito výrazy to bylo řečeno´?"

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, když oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, když oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:

´S vyhlazením zdroje zrození, příteli, dochází ve (stavu) vyhlazení k poznání: ´Je vyhlazeno.´ Když jsem, ve (stavu) vyhlazení, poznal: ´Je vyhlazeno,´ tak vím: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Bytí, přátelé, je zdrojem zrození, bytí je jeho původem, rodí se z bytí a vzniká z bytí.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem bytí, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem bytí, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Uchopování, přátelé, je zdrojem bytí, uchopování je jeho původem, rodí se z uchopování a vzniká z uchopování.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem uchopování, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem uchopování, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Toužení, přátelé, je zdrojem uchopování, toužení je jeho původem, rodí se z toužení a vzniká z toužení.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Pociťování, přátelé, je zdrojem toužení, pociťování je jeho původem, rodí se z pociťování a vzniká z pociťování.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, že v tobě již není přítomno potěšení z pocitů?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, že v tobě již není přítomno potěšení z pocitů?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:

´Jsou, přátelé, tyto tři pocity. Které tři? Slastný pocit, strastný pocit, ani-slastný-ani-strastný pocit. Tyto tři pocity, přátelé, jsou nestálé. A když (člověk) pozná, že ´co je nestálé, je strastné´, pak v něm již není přítomno potěšení z pocitů.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Dobře, Sáriputto, dobře! I tímto způsobem, Sáriputto, by se tato věc dala stručně vysvětlit: ´Cokoli je pociťováno, náleží k strasti.´

Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Na základě jakého osvobození, příteli Sáriputto, oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?"

"Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Na základě jakého osvobození, příteli Sáriputto, oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych:

´Díky vnitřnímu osvobození, přátelé, díky vyhlazení veškerého uchopování, prodlévám v takovém stavu bdělosti, že mne nezaplavují žádné zákaly, a přitom se nespouštím z očí.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem."

"Dobře, Sáriputto, dobře! I tímto způsobem, Sáriputto, by se tato věc dala stručně vysvětlit: ´To, co asketa označuje jako zákaly - o těch nepochybuji, ty jsem odstranil, nemám žádný důvod k nejistotě.´"

Po těchto slovech Vznešený vstal a vstoupil do svého příbytku.

Krátce po odchodu Vznešeného ctihodný Sáriputta oslovil mnichy:

"Když mi, přátelé, Vznešený položil první otázku, upadl jsem do rozpaků, neboť jsem předem nepochopil (jeho záměr). Ale když, přátelé, Vznešený blahosklonně přijal mou (odpověď na) první otázku, pomyslel jsem si:

´Kdyby se mne na tuto věc Vznešený vyptával celý den stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal bych Vznešenému na toto téma po celý den stále jinými slovy, stále jinými obraty.

Kdyby se mne na tuto věc Vznešený vyptával celou noc... den a noc... dva dny a noci... tři dny a noci... čtyři dny a noci... pět dnů a nocí... šest dnů a nocí... sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal bych Vznešenému na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty.´

Poté se mnich Kalára Khattija zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Mnich Kálára Khattija, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Ctihodný Sáriputta, pane, nechal zaznít svůj lví řev: ´Když mi, přátelé, Vznešený položil první otázku... odpovídal bych Vznešenému na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty.´"

"Sáriputta, mnichu, tak dokonale prohlédl princip Dhammy, že kdybych se ho na tuto věc vyptával celý den... noc... den a noc... dva dny a noci... tři dny a noci... čtyři dny a noci... pět dnů a nocí... šest dnů a nocí... sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal by mi na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty."

 

33. Předměty poznání 1. (Ňánavatthu)

V Sávatthí...
"Vyložím vám, mniši, čtyřiačtyřicet předmětů poznání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši.

Vznešený pravil: "Jakých, mniši, je těchto čtyřiačtyřicet předmětů poznání?

Znalost stárnutí a smrti, znalost vzniku stárnutí a smrti, znalost ustání stárnutí a smrti, znalost cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti.

Znalost zrození, znalost vzniku zrození, znalost ustání zrození, znalost cesty vedoucí k ustání zrození.

Znalost bytí, znalost vzniku bytí, znalost ustání bytí, znalost cesty vedoucí k ustání bytí.

Znalost uchopování, znalost vzniku uchopování, znalost ustání uchopování, znalost cesty vedoucí k ustání uchopování.

Znalost toužení, znalost vzniku toužení, znalost ustání toužení, znalost cesty vedoucí k ustání toužení.

Znalost pociťování, znalost vzniku pociťování, znalost ustání pociťování, znalost cesty vedoucí k ustání pociťování.

Znalost doteku, znalost vzniku doteku, znalost ustání doteku, znalost cesty vedoucí k ustání doteku.

Znalost šesti základen, znalost vzniku šesti základen, znalost ustání šesti základen, znalost cesty vedoucí k ustání šesti základen.

Znalost jména-a-hmoty, znalost vzniku jména-a-hmoty, znalost ustání jména-a-hmoty, znalost cesty vedoucí k ustání jména-a-hmoty.

Znalost vědomí, znalost vzniku vědomí, znalost ustání vědomí, znalost cesty vedoucí k ustání vědomí.

Znalost formací, znalost vzniku formací, znalost ustání formací, znalost cesty vedoucí k ustání formací.

Těmto se, mniši, říká ´čtyřiačtyřicet předmětů poznání.´

Co je to, mniši, stárnutí a smrt?

To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí.

To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt.

Se vznikem zrození vzniká stárnutí a smrt, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění.

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smrti, takto zná ustání stárnutí a smrti, takto zná cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti:

To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minulosti a budoucnosti:

Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli stárnutí a smrti, porozuměli vzniku stárnutí a smrti, porozuměli ustání stárnutí a smrti, porozuměli cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti - všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já nyní.

Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí stárnutí a smrti, porozumějí vzniku stárnutí a smrti, porozumějí ustání stárnutí a smrti, porozumějí cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti - všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já nyní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku.

Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´

Co je to, mniši zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí? (opakuje se jako v řeči č. 2)

Co jsou to, mniši, formace? Jsou tyto tři formace: formace těla, formace řeči, formace mysli. Těmto se, mniši, říká formace.

Se vznikem nevědomosti vznikají formace, s ustáním nevědomosti ustávají formace. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání formací: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění.

Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací, takto zná cestu vedoucí k ustání formací:

To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minulosti a budoucnosti:

Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli formacím, porozuměli vzniku formací, porozuměli ustání formací, porozuměli cestě vedoucí k ustání formací - všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já nyní.

Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí formacím, porozumějí vzniku formací, porozumějí ustání formací, porozumějí cestě vedoucí k ustání formací - všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já nyní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku.

Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem (ditthisampanno), obdařený viděním (dassanasampanno), dospěvší k této dobré Dhammě (ágato imam saddhammam), vidoucí tuto dobrou Dhammu (passati imam saddhammam), obdařený věděním cvičícího se (sekkhéna ňánéna samannágato), vstoupivší do proudu Dhammy (dhammasotam samápanno), ušlechtilý (arijo), vybavený pronikavým porozuměním (nibbedhikapaňňo), stojící přímo u bran bezsmrtnosti (amatadváram áhačča titthati).´

 

34. Předměty poznání 2.

V Sávatthí...
"Vyložím vám, mniši, sedmasedmdesát předmětů poznání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil: "Jakých, mniši, je těchto sedmasedmdesát předmětů poznání?

Poznání, že stárnutí a smrt je podmíněno zrozením,

poznání, že není-li zrození, není ani stárnutí a smrt,

poznání, že i v minulých dobách bylo zrození podmínkou stárnutí a smrti,

poznání, že nebylo-li zrození, nebylo ani stárnutí a smrt,

poznání, že i v budoucích dobách bude zrození podmínkou stárnutí a smrti,

poznání, že nebude-li zrození, nebude ani stárnutí a smrt.

A poznání, že ´i toto poznání věcné danosti je podrobeno zániku, zmizení, vymizení a ustání.´

Poznání, že zrození je podmíněno bytím...

Poznání, že bytí je podmíněno uchopováním...

Poznání, že uchopování je podmíněno toužením...

Poznání, že toužení je podmíněno pociťováním...

Poznání, že pociťování je podmíněno dotekem...

Poznání, že dotek je podmíněn šesti základnami...

Poznání, že šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou...

Poznání, že jméno-a-hmota je podmíněno vědomím...

Poznání, že vědomí je podmíněno formacemi...

Poznání, že formace jsou podmíněny nevědomostí,

poznání, že není-li nevědomost, nejsou ani formace,

poznání, že i v minulých dobách byla nevědomost podmínkou formací,

poznání, že nebyla-li nevědomost, nebyly ani formace,

poznání, že i v budoucích dobách bude nevědomost podmínkou formací,

poznání, že nebude-li nevědomost, nebudou ani formace.

A poznání, že ´i toto poznání věcné danosti je podrobeno zániku, zmizení, vymizení a ustání.´

Těmto se, mniši, říká sedmasedmdesát předmětů poznání."

 

35. Podmíněny nevědomostí 1. (Avidždžápaččaja)

V Sávatthí...
"S nevědomostí jako svou podmínkou, mniši, jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti."

"Co je to, pane, stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo kdyby řekl: ´Stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: stárnutí a smrt je podmíněno zrozením."

"Co je to, pane, zrození a komu náleží toto zrození?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co je to zrození a komu náleží toto zrození?´ nebo kdyby řekl: ´Zrození je jedna věc a ten, komu toto zrození náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život.

Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: zrození je podmíněno bytím."

"Co je to, pane, bytí a komu náleží toto bytí?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co je to bytí a komu náleží toto bytí?´ nebo kdyby řekl: ´Bytí je jedna věc a ten, komu toto bytí náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život.

Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: bytí je podmíněno uchopováním... uchopování je podmíněno toužením... toužení je podmíněno pociťováním... pociťování je podmíněno dotekem... dotek je podmíněn šesti základnami... šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou... jméno-a-hmota je podmíněno vědomím... vědomí je podmíněno formacemi."

"Co jsou to, pane, formace a komu náleží tyto formace?"

"To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co jsou to formace a komu náleží tyto formace?´ nebo kdyby řekl: ´Formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život.

Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: formace jsou podmíněny nevědomostí.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mnichu, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - ´Co je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo ´stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat.

S úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mnichu, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - ´Co je to zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo ´formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat."

 

36. Podmíněny nevědomostí 2.

V Sávatthí...
"S nevědomostí jako svou podmínkou, mniši, jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti."

"Kdyby, mniši, někdo řekl: ´Co je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo kdyby řekl: ´Stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mniši, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: stárnutí a smrt je podmíněno zrozením.

Kdyby, mniši, někdo řekl: ´Co je to zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo kdyby řekl: ´Formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život.

Je-li tu, mniši, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život.

Tathágata, mniši, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: formace jsou podmíněny nevědomostí.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mniši, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - ´Co je to stárnutí a smrt... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat."

 

37. Není vaše (Natumha)

V Sávatthí...
"Toto tělo, mniši, nenáleží ani vám, ani jiným.

Mělo by být viděno jako starý čin (puránamidam kammam), zformovaný (abhisankhatam), zamýšlený (abhisaňčétajitam) a (nyní) zakoušený (védanijam).

Proto, mniši, poučený ušlechtilý žák správně (sádhukam) a hluboce uvažuje (joniso manasí karoti) o závislém vznikání:

Je-li toto, je i ono, (imasmim sati idam hoti)
s vyvstáním tohoto vyvstává ono, (imassuppádá idam uppadždžati)
není-li toto, není ani ono, (imasmim asati idam na hoti)
s ustáním tohoto ustává ono. (imassa nirodhá idam nirudždžhati)

Totiž: s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním formací ustává vědomí...
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

38. Záměr 1. (Čétaná)

V Sávatthí...
"Co člověk zamýšlí (čététi), mniši, čím se zabývá (pakappéti) a u čeho prodlévá (anuséti), to se stává oporou (árammanamétam hoti) pro ustavení vědomí (viňňánassa thitijá). Je-li zde opora (árammane sati), dochází k zakotvení vědomí (patitthá viňňánassa hoti).

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Dojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlévá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí. S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí.

Dojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí. S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Nedojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí, ustává budoucí zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

39. Záměr 2.

V Sávatthí...
"Co člověk zamýšlí, mniši, čím se zabývá a u čeho prodlévá, to se stává oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí.

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím se objevuje jméno-a-hmota (mentalita a tělesnost).

S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen.

S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.

S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.

S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.

S toužením jako svou podmínkou, uchopování.

S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

S bytím jako svou podmínkou, zrození.

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlévá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí. S takto zakotveným a vzrostlým vědomím se objevuje jméno-a-hmota.

S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen.

S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.

S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.

S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.

S toužením jako svou podmínkou, uchopování.

S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

S bytím jako svou podmínkou, zrození.

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí. S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím se neobjevuje jméno-a-hmota.

S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen.

S ustáním šesti základen ustává dotek.

S ustáním doteku ustává pociťování.

S ustáním pociťování ustává toužení.

S ustáním toužení ustává uchopování.

S ustáním uchopování ustává bytí.

S ustáním bytí ustává zrození.

S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

40. Záměr 3.

V Sávatthí...
"Co člověk zamýšlí, mniši, čím se zabývá a u čeho prodlévá, to se stává oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí.

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává přiklánění (k věcem). Je-li tu přiklánění, nastává přicházení a odcházení. Je-li tu přicházení a odcházení, nastává mizení a opětovné vyvstávání. Je-li tu mizení a opětovné vyvstávání, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlévá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí.

S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává přiklánění (k věcem). Je-li tu přiklánění, nastává přicházení a odcházení. Je-li tu přicházení a odcházení, nastává mizení a opětovné vyvstávání. Je-li tu mizení a opětovné vyvstávání, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí.

S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím nenastává přiklánění (k věcem). Není-li tu přiklánění, nenastává přicházení a odcházení. Není-li tu přicházení a odcházení, nenastává mizení a opětovné vyvstávání. Není-li tu mizení a opětovné vyvstávání, ustává budoucí zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

5. Díl: Hospodář (Gahapati-vagga)

41. Paterý záštiplný strach 1. (Paňčavérabhaja)

V Sávatthí...
Tehdy se hospodář Anáthapindika vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Vznešený takto oslovil hospodáře Anáthapindiku, sedícího po straně:

"Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl paterý záštiplný strach, když je obdařen čtyřmi znaky vstoupení do proudu (čatúhi sotápattijangéhi samannágato), když svým porozuměním (paňňája) dobře nazřel (sudittho) a pronikl (suppatividdho) ušlechtilou metodu (arijo ňájo), tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci: ´Nehrozí mi již (zrození) v pekle, ani v zvířecím lůně, ani v říši duchů, ani v bědném stavu, strastném místě, v záhubě. Vstoupil jsem do proudu (sotápannohamasmi), unikl jsem záhubě (avinipátadhammo), mám jistotu (nijato) a mířím k probuzení (sambodhiparájano).´

Jaký paterý záštiplný strach pro něj utichl?
Onen záštiplný strach, hospodáři, který ničitel živého (pánátipátí), kvůli ničení živého, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje ničení živého, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo bere nedarované (adinnádájí), kvůli braní nedarovaného, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje braní nedarovaného, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo jedná nemravně ve věcech smyslné rozkoše (kámésumiččháčárí), kvůli smyslné nemravnosti, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje smyslné nemravnosti, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který lhář (musávádí), kvůli lhaní, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje lhaní, pro něj takto utichl.

Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo požívá alkoholické nápoje a opojné látky způsobující nedbalost (surámérajamadždžapamádatthájí), kvůli jejich požívání, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje požívání alkoholických nápojů a opojných látek způsobujících nedbalost, pro něj takto utichl.
Tento paterý záštiplný strach pro něj utichl.

Jakými čtyřmi znaky vstoupení do proudu je obdařen?
Zde, hospodáři, je ušlechtilý žák (arijasávako) obdařen neochvějnou důvěrou v Buddhu (buddhe aveččappasádéna samannágato): ´Takový je Vznešený (itipi so bhagavá) - je zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sammásambuddho), obdařený věděním a (ctnostným) jednáním (vidždžáčaranasampanno), blažený (sugato), znalec světa (lokavidú), nepřekonatelný vůdce těch, kteří vést se dají (anuttaro purisadammasárathí), učitel bohů a lidí (satthá dévamanussánam), probuzený (buddho) a vznešený (bhagavá,ti).´

Je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu (dhamme aveččappasádéna samannágato) : ´Dobře vyložená je Dhamma Vznešeným (svákkháto bhagavatá dhammo), bezprostředně viditelná (sanditthiko), nevázaná na čas (akáliko), zvoucí k nahlédnutí (éhipassiko), vedoucí (k cíli) (opanajiko), individuálně pochopitelná moudrými (paččattam véditabbo viňňúhí,ti).´

Je obdařen neochvějnou důvěrou v Sanghu (sanghe aveččappasádéna samannágato): ´Dobrou cestou jde obec žáků Vznešeného (suppatipanno bhagavato sávakasangho), přímou cestou jde obec žáků Vznešeného (udžuppatipanno bhagavato sávakasangho), metodickou cestou jde obec žáků Vznešeného (ňájappatipanno bhagavato sávakasangho), správnou cestou jde obec žáků Vznešeného (sámíčippatipanno bhagavato sávakasangho) - totiž čtyři páry osob (jadidam čattári purisajugáni), osm jednotlivců (attha purisapuggalá). Tato obec žáků Vznešeného (ésa bhagavato sávakasangho) je hodná štědrosti (áhunejjo), hodná pohostinnosti (páhunejjo), hodná darů (dakkhinejjo), hodná uctivého pozdravu se sepjatými dlaněmi (aňdžalíkaraníjo). Je nesrovnatelným polem zásluh (anuttaram puňňakkhétam) pro tento svět (lokassá,ti).´

Je obdařen ctnostmi, jež jsou milé ušlechtilým (arijakantéhi síléhi samannágato), jsou neporušené (akhandéhi), nezkrácené (aččhiddéhi), neposkvrněné (asabaléhi), neznečištěné (akammáséhi), oprošťující (bhudžisséhi), chválené moudrými (viňňuppasatthéhi), nepřekroucené (aparámatthéhi), prospívající soustředění (samádhisamvattanikéhi).
Těmito čtyřmi znaky vstoupení do proudu je obdařen.

A jakou ušlechtilou metodu dobře nazřel a pronikl svým porozuměním?
Zde, hospodáři, ušlechtilý žák správně a hluboce uvažuje o závislém vznikání:
Je-li toto, je i ono,
s vyvstáním tohoto vyvstává ono,
není-li toto, není ani ono,
s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním formací ustává vědomí...
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."
Tuto ušlechtilou metodu dobře nazřel a pronikl svým porozuměním.

Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl tento paterý záštiplný strach, když je obdařen těmito čtyřmi znaky vstoupení do proudu, když svým porozuměním dobře nazřel a pronikl tuto ušlechtilou metodu, tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci:
´Nehrozí mi již (zrození) v pekle, ani v zvířecím lůně, ani v říši duchů, ani v bědném stavu, strastném místě, v záhubě. Vstoupil jsem do proudu, unikl jsem záhubě, mám jistotu a mířím k probuzení.´"

 

42. Paterý záštiplný strach 2.

V Sávatthí...
Tehdy se početná skupina mnichů vydala k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazili, pozdravili ho a usedli po straně. Vznešený takto oslovil mnichy, sedící po straně:

"Když, mniši, pro ušlechtilého žáka utichl paterý záštiplný strach... (opakuje se řeč č. 41)

 

43. Strast (Dukkha)

V Sávatthí...
"Vyložím vám, mniši, vznik a zánik strasti. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil:

"Jaký je, mniši, vznik strasti?
V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti.

A jaký je, mniši, zánik strasti?
V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení.

Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti. Toto je, mniši, zánik strasti.

V závislosti na uchu a zvucích... nosu a vůních... jazyku a chutích... těle a dotycích... mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení.

Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.
Toto je, mniši, zánik strasti.

44. Svět (Lóka)

V Sávatthí...
"Vyložím vám, mniši, vznik a zánik světa. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil:

"Jaký je, mniši, vznik světa?
V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek.
S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
S toužením jako svou podmínkou, uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Toto je, mniši, vznik světa.

V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí...

V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí...

V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí...

V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí...

V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek.
S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
S toužením jako svou podmínkou, uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Toto je, mniši, vznik světa.

A jaký je, mniši, zánik světa?
V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí, setkání těchto tří je dotek.
S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.
Toto je, mniši, zánik světa.

V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí...

V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí...

V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí...

V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí...

V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek.
S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.
Toto je, mniši, zánik světa.

 

45. Ňátika

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval V Ňátice, v Cihlovém domě.
Tehdy, v soukromí a o samotě, Vznešený pronesl tuto řeč o Dhammě:

"V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí...

V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí...

V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí...

V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí...

V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí...

V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek.
S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
S toužením jako svou podmínkou, uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí...

V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí...

V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí...

V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí...

V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí...

V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek.
S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

V tu chvíli stál poblíž jistý mnich a naslouchal Vznešenému. Vznešený toho mnicha uviděl, jak tam stojí a naslouchá. Když ho spatřil, obrátil se na něj:

"Slyšel jsi, mnichu, tuto řeč o Dhammě?" - "Ano, pane."
"Zapamatuj si, mnichu, tuto řeč o Dhammě. Nauč se, mnichu, tuto řeč o Dhammě. Tato řeč o Dhammě, mnichu, je totiž prospěšná a je základem svatého života."

 

46. Jistý bráhman (Aňňatarabráhmana)

V Sávatthí...
Tehdy se jistý bráhman vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Onen bráhman, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´tentýž (člověk) jedná, tentýž zakouší (následky činů)´?"
- "´Tentýž (člověk) jedná, tentýž zakouší (následky činů)´ - to je, bráhmane, jedna krajnost (éko anto)."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ´jiný (člověk) jedná, jiný zakouší (následky činů)´?"
- "´Jiný (člověk) jedná, jiný zakouší (následky činů)´ - to je, bráhmane, druhá krajnost (dutijo anto)." Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním formací ustává vědomí...
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

Po těchto slovech onen bráhman takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."

 

47. Džánussoni

V Sávatthí...
Tehdy se bráhman Džánussóni vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Bráhman Džánussóni, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno jest´ (sabbamatthí,ti)?"
- "´Všechno jest´ - to je, bráhmane, jedna krajnost."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ´nic není´ (sabbam natthí,ti)?"
- "´Nic není´ - to je, bráhmane, druhá krajnost."
Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním formací ustává vědomí...
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

Po těchto slovech bráhman Džánussóni takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."

 

48. Sofista (Lokájatika)

V Sávatthí...
Tehdy se jeden bráhman, sofista, vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Onen bráhman, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno jest´?"
- "´Všechno jest´ - to je, bráhmane, první sofistika (lókájata)."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ´nic není´?"
- "´Nic není´ - to je, bráhmane, druhá sofistika."

"Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno je jednota´?"
- "´Všechno je jednota´ - to je, bráhmane, třetí sofistika."

"Tak tedy, ctěný Gótamo, ´všechno je mnohost´?"
- "´Všechno je mnohost´ - to je, bráhmane, čtvrtá sofistika."
Tathágata se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem:

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním formací ustává vědomí...
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

Po těchto slovech onen bráhman, sofista, takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."

 

49. Ušlechtilý žák 1. (Arijasávaka)

V Sávatthí...
"Poučený ušlechtilý žák (sutavato arijasávakassa), mniši, se netáže: ´Za přítomnosti čeho je tu co? S vyvstáním čeho vyvstává co? Za přítomnosti čeho je tu jméno-a-hmota? Za přítomnosti čeho je tu šest základen? Za přítomnosti čeho je tu dotek? Za přítomnosti čeho je tu pociťování? Za přítomnosti čeho je tu toužení? Za přítomnosti čeho je tu uchopování? Za přítomnosti čeho je tu bytí? Za přítomnosti čeho je tu zrození? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt?´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých:
´Je-li toto, je i ono,
s vyvstáním tohoto vyvstává ono.

Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Je-li tu jméno-a-hmota, je tu šest základen. Je-li tu šest základen, je tu dotek. Je-li tu dotek, je tu pociťování. Je-li tu pociťování, je tu toužení. Je-li tu toužení, je tu uchopování. Je-li tu uchopování, je tu bytí. Je-li tu bytí, je tu zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto vzniká tento svět.´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za nepřítomnosti čeho tu není co? S ustáním čeho ustává co? Za nepřítomnosti čeho tu není jméno-a-hmota? Za nepřítomnosti čeho tu není šest základen? Za nepřítomnosti čeho tu není dotek? Za nepřítomnosti čeho tu není pociťování? Za nepřítomnosti čeho tu není toužení? Za nepřítomnosti čeho tu není uchopování? Za nepřítomnosti čeho tu není bytí? Za nepřítomnosti čeho tu není zrození? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých:
´Není-li toto, není ani ono,
s ustáním tohoto ustává ono.

Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. Není-li tu jméno-a-hmota, není tu šest základen. Není-li tu šest základen, není tu dotek. Není-li tu dotek, není tu pociťování. Není-li tu pociťování, není tu toužení. Není-li tu toužení, není tu uchopování. Není-li tu uchopování, není tu bytí. Není-li tu bytí, není tu zrození. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto ustává tento svět.´

Když, mniši, ušlechtilý žák takto chápe, v souladu se skutečností, vznik a zánik světa: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´"

 

50. Ušlechtilý žák 2.

V Sávatthí...
"Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za přítomnosti čeho je tu co? S vyvstáním čeho vyvstává co? Za přítomnosti čeho jsou tu formace? Za přítomnosti čeho je tu vědomí? Za přítomnosti čeho je tu jméno-a-hmota? Za přítomnosti čeho je tu šest základen? Za přítomnosti čeho je tu dotek? Za přítomnosti čeho je tu pociťování? Za přítomnosti čeho je tu toužení? Za přítomnosti čeho je tu uchopování? Za přítomnosti čeho je tu bytí? Za přítomnosti čeho je tu zrození? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt?´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých:
´Je-li toto, je i ono,
s vyvstáním tohoto vyvstává ono.

Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Jsou-li tu formace, je tu vědomí. Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Je-li tu jméno-a-hmota, je tu šest základen. Je-li tu šest základen, je tu dotek. Je-li tu dotek, je tu pociťování. Je-li tu pociťování, je tu toužení. Je-li tu toužení, je tu uchopování. Je-li tu uchopování, je tu bytí. Je-li tu bytí, je tu zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto vzniká tento svět.´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za nepřítomnosti čeho tu není co? S ustáním čeho ustává co? Za nepřítomnosti čeho tu nejsou formace? Za nepřítomnosti čeho tu není vědomí? Za nepřítomnosti čeho tu není jméno-a-hmota? Za nepřítomnosti čeho tu není šest základen? Za nepřítomnosti čeho tu není dotek? Za nepřítomnosti čeho tu není pociťování? Za nepřítomnosti čeho tu není toužení? Za nepřítomnosti čeho tu není uchopování? Za nepřítomnosti čeho tu není bytí? Za nepřítomnosti čeho tu není zrození? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých:
´Není-li toto, není ani ono,
s ustáním tohoto ustává ono.

Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace. Nejsou-li tu formace, není tu vědomí. Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. Není-li tu jméno-a-hmota, není tu šest základen. Není-li tu šest základen, není tu dotek. Není-li tu dotek, není tu pociťování. Není-li tu pociťování, není tu toužení. Není-li tu toužení, není tu uchopování. Není-li tu uchopování, není tu bytí. Není-li tu bytí, není tu zrození. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto ustává tento svět.´

Když, mniši, ušlechtilý žák takto chápe, v souladu se skutečností, vznik a zánik světa: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´"

 

6. Díl: Strom (Rukkha-vagga)

51. Zkoumání (Parivímamsana)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
"Jak by měl, mniši, mnich prodlévat ve zkoumání za účelem dokonalého vyhlazení strasti?"
- "Naše nauky, pane, mají svůj kořen u Vznešeného, mají svůj původ u Vznešeného, mají svou oporu u Vznešeného. Bylo by dobře, pane, kdyby Vznešený objasnil smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něho, mniši si to zapamatují."

"Tak tedy, mniši, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit."
- "Ano, pane, odpověděli mniši. Vznešený pravil:

"Zde, mniši, mnich zkoumá takto: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - co je jejím zdrojem, co je jejím původem, kde se rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´

Když takto zkoumá, tak chápe: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - zrození je jejím zdrojem, zrození je jejím původem, rodí se ze zrození a vznik ze zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.´

Zná stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy.

Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání stárnutí a smrti.´

A dále zkoumá: ´Co je zdrojem zrození? Co je zdrojem bytí? Co je zdrojem uchopování? Co je zdrojem toužení? Co je zdrojem pociťování? Co je zdrojem doteku? Co je zdrojem šesti základen? Co je zdrojem jména-a-hmoty? Co je zdrojem vědomí? Co je zdrojem formací, co je jejich původem, kde se rodí a kde vznikají? Za přítomnosti čeho jsou tu formace? Za nepřítomnoti čeho tu nejsou formace?´

Když takto zkoumá, tak chápe: ´Nevědomost je zdrojem formací, nevědomost je jejich původem, rodí se z nevědomosti a vznikají z nevědomosti. Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace.´

Zná formace, zná vznik formací, zná ustání formací a zná i cestu vedoucí k ustání formací. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy.

Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání formací.´

Když, mniši, nevědomý jednotlivec (avidždžágato purisapuggalo) vytváří záslužnou formaci (puňňam sankháram abhisankharoti), vědomí dospívá k záslužnému (charakteru) (puňňúpagam hoti viňňánam). Vytváří-li nezáslužnou formaci (apuňňam sankháram...), vědomí dospívá k nezáslužnému (charakteru). Vytváří-li neochvějnou formaci (áneňdžam sankháram...), vědomí dospívá k neochvějnému (charakteru).

Když je však, mniši, mnichem odstraněna nevědomost (avidždžá pahíná) a vyvstane v něm vědění (vidždžá uppanná), tak, díky vymizení nevědomosti a s vyvstáním vědění, již nevytváří záslužné formace, již nevytváří nezáslužné formace, již nevytváří neochvějné formace.

Když (nic) neformuje (anabhisankharonto) ani nezamýšlí (anabhisaňčétajanto), nic ve světě neuchopuje (na kiňči loke upádijati). Když nic neuchopuje, je nevzrušen (na paritassati). Jsa nevzrušen, dosahuje individuálně úplného vyvanutí (paččattaňňéva parinibbájati) a ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´

Když zakouší slastný pocit (sukham védanam), ví (padžánáti), že je nestálý (aniččáti), ví, že k němu není uvázán (anadždžhositáti), ví, že v něm nenachází potěšení (anabhinanditáti).

Když zakouší strastný pocit (dukkham védanam), ví, že je nestálý, ví, že k němu není uvázán, ví, že v něm nenachází potěšení.

Když zakouší ani-slastný-ani-strastný pocit (adukkhamasukham védanam), ví, že je nestálý, ví, že k němu není uvázán, ví, že v něm nenachází potěšení.

Když zakouší slastný pocit, zakouší ho odpoután od něj (visamjutto nam védajati).

Když zakouší strastný pocit, zakouší ho odpoután od něj.

Když zakouší ani-slastný-ani-strastný pocit, zakouší ho odpoután od něj.

Zakouší-li pocit, že jeho tělesné síly jsou vyčerpány (kájaparijantikam), ví: ´Zakouším pocit, že mé tělesné síly jsou vyčerpány.´

Zakouší-li pocit, že jeho život je u konce (džívitaparijantikam), ví: ´Zakouším pocit, že můj život je u konce.´

Ví: ´S rozpadem těla, po vyčerpání života, všechny pocity, v nichž jsem nenacházel potěšení, vychladnou právě zde, zbudou pouze tělesné ostatky.´

Jako kdyby, mniši, někdo vytáhl horký hrnec z hrnčířské pece a postavil ho na rovný kus země, aby z něho vyprchal žár a zbyla pouze nádoba - právě tak, mniši, zakouší-li mnich pocit, že jeho tělesné síly jsou vyčerpány, ví: ´Zakouším pocit, že mé tělesné síly jsou vyčerpány.´

Zakouší-li pocit, že jeho život je u konce, ví: ´Zakouším pocit, že můj život je u konce.´

Ví: ´S rozpadem těla, po vyčerpání života, všechny pocity, v nichž jsem nenacházel potěšení, vychladnou právě zde, zbudou pouze tělesné ostatky.´

Co myslíte, mniši, mohl by mnich, jehož zákaly jsou vyhlazeny, vytvářet záslužné formace? Mohl by vytvářet nezáslužné formace Mohl by vytvářet neochvějné formace?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti formací, s ustáním formací - mohlo by se ukázat vědomí?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti jména-a-hmoty, s ustáním jména-a-hmoty - mohlo by se ukázat šest základen?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti šesti základen, s ustáním šesti základen - mohl by se ukázat dotek?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti doteku, s ustáním doteku - mohlo by se ukázat pociťování?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti pociťování, s ustáním pociťování - mohlo by se ukázat toužení?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti toužení, s ustáním toužení - mohlo by se ukázat uchopování?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti uchopování, s ustáním uchopování - mohlo by se ukázat bytí?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti bytí, s ustáním bytí - mohlo by se ukázat zrození?" - "Ne, pane."

"A za úplné nepřítomnosti zrození, s ustáním zrození - mohlo by se ukázat stárnutí a smrt?" - "Ne, pane."

"Dobře, mniši, dobře! Právě tak tomu je, mniši, a ne jinak. Věřte mi, mniši, důvěřujte mi, nemějte o tom žádnou nejistotu ani pochybnosti: právě toto je konec strasti."

 

52. Uchopování (Upádána)

V Sávatthí...
"U toho, mniši, kdo pozoruje vnady (assádánupassino) na věcech souvisejících s uchopováním (upádánijésu dhammésu), vzrůstá toužení (tanhá pavaddhati).

S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, na deseti, dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti vozech dříví hořel veliký oheň a kdyby do něj nějaký člověk čas od času přihodil suchou trávu, suchý trus či suché dřevo - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen veliký oheň hořel dlouhou, předlouhou dobu.
Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopováním, vzrůstá toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

U toho, mniši, kdo pozoruje vady (ádínavánupassino) na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení (tanhá nirudždžhati).
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, na deseti, dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti vozech dříví hořel veliký oheň a nikdo by do něj čas od času nepřihodil suchou trávu, suchý trus či suché dřevo - takto, mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by onen veliký oheň bez výživy vyhasl.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

53. Pouto 1. (Samjodžana)

V Sávatthí...
"U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty (samjo džanijésu dhammésu), vzrůstá toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a někdo by jí čas od času dolil olej a posunul knot - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by ona lampa hořela dlouhou, předlouhou dobu.
Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a nikdo by jí čas od času nedolil olej a neposunul knot - takto, mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by ona lampa bez výživy vyhasla.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

54. Pouto 2.

V Sávatthí...
"Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a někdo by jí čas od času dolil olej a posunul knot - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by ona lampa hořela dlouhou, předlouhou dobu.
Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení...

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a nikdo by jí čas od času nedolil olej a neposunul knot - takto, mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by ona lampa bez výživy vyhasla.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení..."

 

55. Velký strom 1. (Mahárukkha)

V Sávatthí...
"U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopováním, vzrůstá toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu.
Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopováním, vzrůstá toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v budoucnu nemohl vyrůst.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

 

56. Velký strom 2.

V Sávatthí...
"Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu.
Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopováním, vzrůstá toužení...

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v budoucnu nemohl vyrůst.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení..."

 

57. Mladý strom (Tarunarukkha)

V Sávatthí...
"U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, mladý strom a nějaký člověk by mu čas od času očistil kořeny, čas od času mu přidal zeminu, čas od času by ho zalil vodou - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen mladý strom dospěl k růstu, sílení a mohutnění.
Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení...
U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, mladý strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen mladý strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v budoucnu nemohl vyrůst.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení..."

 

58. Jméno-a-hmota (Námarúpa)

V Sávatthí...
"U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje jméno-a-hmota.
S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen.
S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.
S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje jméno-a-hmota...

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se neobjevuje jméno-a-hmota.
S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen.
S ustáním šesti základen ustává dotek.
S ustáním doteku ustává pociťování.
S ustáním pociťování ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v budoucnu nemohl vyrůst.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se neobjevuje jméno-a-hmota..."

 

59. Vědomí (Viňňána)

V Sávatthí...
"U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje vědomí.
S vědomím jako svou podmínkou je tu jméno-a-hmota.
S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen.
S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.
S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.
S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.
S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.
S bytím jako svou podmínkou, zrození.
Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny, jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou dobu.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, se objevuje vědomí...

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se neobjevuje vědommí.
S ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota.
S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen.
S ustáním šesti základen ustává dotek.
S ustáním doteku ustává pociťování.
S ustáním pociťování ustává toužení.
S ustáním toužení ustává uchopování.
S ustáním uchopování ustává bytí.
S ustáním bytí ustává zrození.
S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal (ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši, onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby již v budoucnu nemohl vyrůst.
Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, se neobjevuje vědomí..."

 

60. Zdroj (Nidána)

Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, v kuruovském tržním městě Kammásadammě.
Tehdy se ctihodný Ánanda vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.
Ctihodný Ánanda, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného:

"Je to úžasné, pane, je to podivuhodné, jak hluboké (gambhíro) je toto závislé vznikání (patiččasamuppádo) a jak hluboce se jeví, ale mně připadá naprosto jasné."

"To neříkej, Ánando, to neříkej! Hluboké, Ánando, je toto závislé vznikání a hluboce se jeví. Kvůli neznalosti, nepochopení a neproniknutí této Dhammy, Ánando, je toto pokolení zamotané jako klubko nití, zauzlené jako smotaná příze, podobá se (spletené) trávě a rákosí a nemůže překonat samsára (koloběh putování) bědnými stavy, strastnými místy, záhubou.

U toho, Ánando, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s uchopováním, vzrůstá toužení.
S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování..."

 

7. Díl: Velká kapitola (Mahá-vagga):

61. Nepoučený 1. (Assutavá)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.

"Nepoučený obyčejný člověk (assutavá puthudždžano), mniši, se může odvrátit od tohoto těla, utvořeného ze čtyř velkých prvků, může vůči němu ztratit vášeň, může se od něj osvobodit.

Avšak to, mniši, čemu se říká ´mysl´ (čittam), ´duch´ (mano) či ´vědomí´ (viňňánam) - od toho se nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Proč? Dlouhou dobu, mniši, se na to nepoučený člověk vázal, přisvojoval si to a (nesprávně) to pojímal: ´Toto je moje, toto jsem já, toto je mé Já.´ Proto se od toho nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Bylo by lepší, mniši, kdyby nepoučený obyčejný člověk považoval toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, za své Já, a nikoli mysl.

Proč? Lze vidět, mniši, jak toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, trvá jeden rok, dva roky, tři roky, čtyři roky, pět let, deset let, dvacet let, třicet let, čtyřicet let, padesát let, sto let i déle. Ale to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Jako když, mniši, opice putuje hlubokým lesem a chopí se jedné větve, tu pustí a chopí se jiné - právě tak, mniši, to, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Zde, mniši, poučený ušlechtilý žák správně a hluboce uvažuje o závislém vznikání:
Je-li toto, je i ono,
s vyvstáním tohoto vyvstává ono.
Není-li toto, není ani ono,
s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace.
S formacemi jako svou podmínkou, vědomí...
Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace.
S ustáním formací ustává vědomí...
Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Když takto vidí, mniši, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: ´Osvobozen.´ Ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´"

 

62. Nepoučený 2.

V Sávatthí...

"Nepoučený obyčejný člověk, mniši, se může odvrátit od tohoto těla, utvořeného ze čtyř velkých prvků, může vůči němu ztratit vášeň, může se od něj osvobodit.

Avšak to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´ - od toho se nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Proč? Dlouhou dobu, mniši, se na to nepoučený člověk vázal, přisvojoval si to a (nesprávně) to pojímal: ´Toto je moje, toto jsem já, toto je mé Já.´ Proto se od toho nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit.

Bylo by lepší, mniši, kdyby nepoučený obyčejný člověk považoval toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, za své Já, a nikoli mysl.

Proč? Lze vidět, mniši, jak toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, trvá jeden rok, dva roky, tři roky, čtyři roky, pět let, deset let, dvacet let, třicet let, čtyřicet let, padesát let, sto let i déle. Ale to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Jako když, mniši, opice putuje hlubokým lesem a chopí se jedné větve, tu pustí a chopí se jiné - právě tak, mniši, to, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává.

Zde, mniši, poučený ušlechtilý žák správně a hluboce uvažuje o závislém vznikání:
Je-li toto, je i ono,
s vyvstáním tohoto vyvstává ono.
Není-li toto, není ani ono,
s ustáním tohoto ustává ono.

V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen slastně, vyvstává slastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen slastně, příslušné pociťování - totiž slastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen slastně - rovněž ustává a vytrácí se.

V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen strastně, vyvstává strastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen strastně, příslušné pociťování - totiž strastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen strastně - rovněž ustává a vytrácí se.

V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně, vyvstává ani-slastný-ani-strastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně, příslušné pociťování - totiž ani-slastný-ani-strastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně - rovněž ustává a vytrácí se.

Stejně jako, mniši, vzájemným třením dvou dřívek vzniká žár a je roznícen oheň, ale jejich oddělením a odloučením onen žár ustává a vytrácí se:

Právě tak, mniši v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen slastně... strastně... ani-slastně-ani-strastně...

Když takto vidí, mniši, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: ´Osvobozen.´ Ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´"

 

63. Synovo maso (Puttamamsa)

V Sávatthí...
"Jsou, mniši, tyto čtyři výživy (áhárá) udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí.
Které čtyři?
Tělesná výživa (kabalíkáro áháro), hrubá či jemná,
za druhé dotek (phasso),
za třetí mentální záměr (manosaňčétaná),
za čtvrté vědomí (viňňánam).
To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí (bhútánam) a napomáhající těm, usilujícím o bytí (sambhavésínam).

A jak by měla být nahlížena tělesná výživa, mniši?
Jako kdyby se, mniši, muž se ženou vydali na cestu divočinou se svým milým, líbezným jedináčkem a pouze skromnými zásobami.
Poté, mniši, by jim v divočině tyto skromné zásoby došly, vyčerpaly by se, zbývající kus divočiny by však stále ještě měli před sebou.
Tehdy, mniši, by si muž se ženou pomysleli: ´Naše skromné zásoby nám došly, jsou vyčerpány, zbývající kus divočiny však stále ještě máme před sebou. Co kdybychom zabili tohoto milého, líbezného jedináčka, připravili z něj sušené a nakládané maso, a živíce se masem našeho syna překonali zbytek divočiny? Ať nezhyneme všichni tři!´
Poté, mniši, by muž se ženou zabili svého milého, líbezného jedináčka, připravili z něj sušené a nakládané maso, a živíce se masem svého syna překonali zbytek divočiny. A když by jedli maso svého syna, bili by se v hruď (a naříkali): ´Kde jsi, náš jedináčku? Kde jsi, náš jedináčku?´
Co myslíte, mniši, jedli by potravu pro zábavu? Jedli by potravu pro požitek? Jedli by potravu pro okrasu? Jedli by potravu pro ozdobení (těla)?" - "Ne, pane."
"Nejedli by potravu, mniši, pouze za účelem překonání divočiny?" - "Ano, pane."
"Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena tělesná výživa.
Je-li, mniši, plně pochopena tělesná výživa (kabalíkáre áháre pariňňáte), je plně pochopena vášeň po pěti pramenech smyslnosti (paňčakámaguniko rágo pariňňáto). A je-li plně pochopena vášeň po pěti pramenech smyslnosti, není zde žádné pouto (natthi tam samjódžanam), jímž spoután by se ušlechtilý žák mohl znovu vrátit na tento svět (imam lókam).

A jak by měla být nahlížena výživa ´dotek´, mniši?
Jako kdyby, mniši, kráva s odřenou kůží stála opřena o zeď, zvířata žijící ve zdi by se do ní zakusovala. Kdyby stálaopřena o strom, zvířata žijící ve stromě by se do ní zakusovala. Kdyby stála ve vodě, zvířata žijící ve vodě by se do ní zakusovala. Kdyby stála na volném vzduchu, zvířata žijící ve vzduchu by se do ní zakusovala. Kdekoli by, mniši, tato kráva s odřenou kůží stála, zvířata žijící na tom místě by se do ní zakusovala. Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ´dotek´.
Je-li, mniši, plně pochopena výživa ´dotek´ (phasse áháre pariňňáte), jsou plně pochopeny tři pocity (tisso védaná pariňňátá). A jsou-li plně pochopeny tři pocity, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic (natthi kiňči), co by měl dále vykonat (uttarikaraníjanti).

A jak by měla být nahlížena výživa ´mentální záměr´, mniši?
Jako kdyby tu, mniši, byla jáma s dřevěným uhlím, hlubší než je výška muže, plná žhavých uhlíků bez plamene a kouře. A tu by přicházel nějaký člověk, kterému je život milý a jenž nechce zemřít, který má rád slast a nemá rád bolest. Toho by dva silní muži popadli za obě ruce a táhli by ho k oné jámě s dřevěným uhlím: daleko, mniši, by směřovaly záměry onoho člověka, daleko by směřovala jeho přání, daleko by směřovaly jeho tužby.
Proč? Onen člověk, mniši, si je vědom: ´Jestli spadnu do té jámy s dřevěným uhlím, dojdu následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´ Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ´mentální záměr´.
Je-li, mniši, plně pochopena výživa ´mentální záměr´ (manosaňčétanája áháre pariňňáte), je plně pochopeno trojí toužení (tisso tanhá pariňňátá). A je-li plně pochopeno trojí toužení, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic, co by měl dále vykonat.

A jak by měla být nahlížena výživa ´vědomí´, mniši?
Jako kdyby, mniši, chytili zlotřilého lupiče a přivedli ho před krále: ´Toto, veličenstvo, je zlotřilý lupič, určete mu takový trest, jaký se vám zlíbí.´ Král by na to řekl: ´Jděte a bodněte toho muže teď ráno stokrát kopím.´ A oni by ho ráno bodli stokrát kopím.
V poledne by se král zeptal: ´Jak se vede tomu muži?´ - ´Ještě žije, veličenstvo.´ Král by na to řekl: ´Jděte a bodněte toho muže teď v poledne stokrát kopím.´ A oni by ho v poledne bodli stokrát kopím.
K večeru by se král zeptal: ´Jak se vede tomu muži?´ - ´Ještě žije, veličenstvo.´ Král by na to řekl: ´Jděte a bodněte toho muže teď večer stokrát kopím.´ A ono by ho večer bodli stokrát kopím.
Co myslíte, mniši, zakusil by onen člověk, bodnutý za den třistakrát kopím, následkem toho bolest a žal?" - "I kdyby byl bodnut jen stokrát kopím, pane, zakusil by následkem toho bolest a žal, nemluvě o třech stech bodnutích."
"Právě tak, mniši, pravím, měla by být nahlížena výživa ´vědomí´.
Je-li, mniši, plně pochopena výživa ´vědomí´ (viňňáne áháre pariňňáte), je plně pochopeno jméno-a-hmota (námarúpam pariňňátam). A je-li plně pochopeno jméno-a-hmota, pak, pravím, pro ušlechtilého žáka již nezbývá nic, co by měl dále vykonat."

 

64. Je-li tu vášeň (Atthirága)

V Sávatthí...
"Jsou, mniši, tyto čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí.
Které čtyři?
Tělesná výživa, hrubá či jemná,
za druhé dotek,
za třetí mentální záměr,
za čtvrté vědomí.
To jsou, mniši, ony čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm, usilujícím o bytí.

Je-li, mniši, přítomna vášeň (rágo), potěšení (nandí) a toužení (tanhá) po tělesné výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůstá (viňňánam virúlham). Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota (námarúpassa avakkanti). Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací (sankháránam vuddhi). Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí (ájatim punabbhavábhinibbatti). Kde nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt (ájatim džátidžarámaranam). A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trýzeň a zoufalství (sasókam sadaram sa-upájásanti).

Je-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po doteku jako výživě... po mentálním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůstá. Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota. Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací. Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trýzeň a zoufalství.

Stejně jako, mniši, barvíř či malíř, má-li po ruce barvu nebo lak, žluť, modř či červěň a dobře uhlazenou desku či stěnu nebo kus plátna, může vytvořit podobu ženy či muže s veškerými podrobnostmi:
Právě tak, mniši, je-li přítomna vášeň, potěšení a toužení po tělesné výživě... po doteku jako výživě... po mentálním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůstá. Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota. Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací. Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trýzeň a zoufalství.

Není-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po tělesné výživě, není zde zakotveno vědomí a nevzrůstá. Kde není zakotveno vědomí a kde nevzrůstá, tam se neobjevuje jméno-a-hmota. Kde se neobjevuje jméno-a-hmota, tam nedochází k množení formací. Kde nedochází k množení formací, tam nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nenastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde není v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, není žádné trápení, trýzeň ani zoufalství.

Není-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po doteku jako výživě... po mentálním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, není zde zakotveno vědomí a nevzrůstá. Kde není zakotveno vědomí a kde nevzrůstá, tam se neobjevuje jméno-a-hmota. Kde se neobjevuje jméno-a-hmota, tam nedochází k množení formací. Kde nedochází k množení formací, tam nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nenastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde není v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, není žádné trápení, trýzeň ani zoufalství.

Jako kdyby tu, mniši, stál dům nebo hala s okny na severní, jižní či východní straně a při východu slunce by oknem dovnitř vnikl paprsek: kde by se zastavil?" - "Na západní zdi, pane."
"Kdyby tam ale, mniši, nebyla žádná západní zeď, kde by se zastavil?" - "Na zemi (pathavijam), pane."
"Kdyby tam ale, mniši, nebyla žádná zem, kde by se zastavil?" "Na vodě (ápasmim), pane."
"Kdyby tam ale, mniši, nebyla žádná voda, kde by se zastavil?" "Nezastavil by se (appatitthitá), pane."
"Právě tak, mniši, není-li přítomna vášeň... není žádné trápení, trýzeň ani zoufalství.

 

65. Město (Nágára)

V Sávatthí...
"Před svým probuzením, mniši, ještě jako neprobuzený bódhisatta, jsem si pomyslel: ´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přesto nezná žádný únik z této strasti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti?´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Čím je podmíněno stárnutí a smrt?´
A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota? Čím je podmíněno jméno-a-hmota?´
A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Vědomím je podmíněno jméno-a-hmota.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu vědomí? Čím je podmíněno vědomí?´
A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu jméno-a-hmota, je tu vědomí. Jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Toto vědomí se obrací (paččudávattati) před jménem-a-hmotou a nejde dál (na param gaččhati). Jen potud se může někdo zrodit nebo zestárnout nebo zemřít nebo zmizet nebo vyvstat , totiž pokud je tu s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou vědomí, s vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota, s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen, s šesti zákaldnami jako svou podmínkou, dotek, s dotekem jako svou podmínkou, pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení, s toužením jako svou podmínkou, uchopování, s uchopováním jako svou podmínkou, bytí, s bytím jako svou podmínkou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´

´Vznikání, vznikání´: vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o věcech dříve neslýchaných.

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt? S ustáním čeho ustává stárnutí a smrt?´
A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota? S ustáním čeho ustává jméno-a-hmota?´
A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. S ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není vědomí? S ustáním čeho ustává vědomí?´
A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Není-li tu jméno-a-hmota, není tu vědomí. S ustáním jména-a-hmoty ustává vědomí.´

Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Nalezl jsem stezku k probuzení, totiž že s ustáním jména-a-hmoty ustává vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen, s ustáním šesti zákalden ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení, s ustáním toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.´

´Ustání, ustání´: vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o věcech dříve neslýchaných.

Jako kdyby, mniši, nějaký člověk putoval hlubokým lesem a spatřil by starou stezku, starou cestu, po níž chodili lidé v dřívějších dobách. Vydal by se po ní a uviděl by staré město, staré královské sídlo, obývané lidmi v dřívějších dobách, oplývající zahradami, háji, jezírky, vybavené hrázemi, rozkošné na pohled.

Poté, mniši, by onen člověk vyhledal krále či vysokého královského úředníka a řekl by mu: ´Věz, pane, že jsem putoval hlubokým lesem a spatřil jsme starou stezku, starou cestu, po níž chodili lidé v dřívějších dobách. Vydal jsem se po ní a uviděl jsem staré město, staré královské sídlo, obývané lidmi v dřívějších dobách, oplývající zahradami, háji, jezírky, vybavené hrázemi, rozkošné na pohled. Vybuduj, pane, opět toto město!´

Poté, mniši, by onen král či vysoký státní úředník nechal opět vybudovat ono město. A toto město by se za nějakou dobu stalo bohatým a kvetoucím, dobře zalidněným, plným lidí, dosáhlo by růstu a rozmachu. Právě tak, mniši, jsem i já spatřil starou stezku, starou cestu, po které šli dokonale probuzení v dřívějších dobách.

A jaká byla, mniši, ona stará stezka, stará cesta, po níž šli dokonale probuzení v dřívějších dobách? Právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka: správný názor (sammá-ditthi), správné rozmýšlení (sammá-sankappa), správná řeč (sammá-váčá), správné jednání (sammá-kammanta), správné živobytí (sammá-ádžíva), správné úsilí (sammá-vájáma), správná bdělost (sammá-sati), správné soustředění (sammá-samádhi). Toto, mniši, byla ona stará stezka, stará cesta, po níž šli dokonale probuzení v dřívějších dobách.

Vydal jsem se po ní a porozuměl jsem stárnutí a smrti, porozuměl jsem vzniku stárnutí a smrti, porozuměl jsem ustání stárnutí a smrti, porozuměl jsem cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti.

Vydal jsem se po ní a porozuml jsem zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, porozuměl jsem vzniku formací, porozuměl jsem ustání formací, porozuměl jsem cestě vedoucí k ustání formací.

Když jsem tomuto porozuměl, vyložil jsem to mnichům, mniškám, laikům a laičkám. A tento svatý život, mniši, je nyní bohatý a kvetoucí, daleko rozšířený, mnohým známý, rozmnožený, dobře vyložený mezi bohy a lidmi."

 

66. Rozjímání (Sammasa)

Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, v kuruovském tržním městě Kammásadammě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
"Věnujete se, mniši, vnitřnímu rozjímání (antaram sammasan,ti)?"
Po těchto slovech jeden mnich takto oslovil Vznešeného: "Já se věnuji vnitřnímu rozjímání, pane."
"A jak se věnuješ vnitřnímu rozjímání?"
Poté mu to onen mnich vyložil, ale neuspokojil tím mysl Vznešeného.

Po těchto slovech ctihodný Ánanda takt ooslovil Vznešeného: "Teď je ten pravý čas, Vznešený, teď je ten pravý čas, Blažený, aby Vznešený promluvil o vnitřním rozjímání. Když to uslyší od něj, mniši si ti zapamatují."

"Tak tedy, Ánando, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši.
Vznešený pravil: "Zde, mniši, se mnich takto věnuje vnitřnímu rozjímání: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - co je jejím zdrojem, co je jejím původem, kde se rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - vlastnictví je jejím zdrojem, vlastnictví je jejím původem, rodí se z vlastnictví a vzniká z vlastnictví. Je-li tu vlastnictví, je tu stárnutí a smrt. Není-li tu vlastnictví, není tu stárnutí a smrt.´ Zná stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy. Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání stárnutí a smrti.´

A dále vnitřně rozjímá: ´Co je zdrojem vlastnictví, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu vlastnictví? Za nepřítomnosti čeho tu není vlastnictví?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Toužení je zdrojem vlastnictví, toužení je jeho původem, rodí se z toužení a vzniká z toužení. Je-li tu toužení, je tu vlastnictví. Není-li tu toužení, není tu vlastnictví.´ Zná vlastnictví, zná vznik vlastnictví, zná ustání vlastnictví, a zná i cestu vedoucí k ustání vlastnictví. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy. Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání vlastnictví.´

A dále vnitřně rozjímá: ´Kde vzniká toto toužení a kde ulpívá?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Kdekoli je ve světě něco milého a příjemného, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá. A co je ve světě milé a příjemné? Oko je ve světě milé a příjemné, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá.

Ucho... Nos... Jazyk... Tělo... Mysl je ve světě milá a příjemná, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v minulých dobách (atítamaddhánam) nahlíželi (addakkhum) to, co je ve světě milé (pijarúpam) a příjemné (sátarúpam), jako stálé (niččato), jako slastné (sukhato), jako (své) Já (attato), jako zdraví (árogjato), jako bezpečí (khémato) - ti rozmnožovali toužení (tanham vaddhésum).

Ti, kteří rozmnožovali toužení, rozmnožovali vlastnictví (upadhim vadhésum), ti, kteří rozmnožovali vlastnictví, rozmnožovali strast (dukkham vaddhésum), ti, kteří rozmnožovali strast, nebyli osvobozeni (na parimuččimsu) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nebyli osvobozeni od strasti (na parimuččimsu dukkhasmáti) - tak pravím.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v budoucích dobách (anágatamaddhánam) budou nahížet (dakkhissanti) to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jako (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti budou rozmnožovat toužení (tanham vaddhissanti).

Ti, kteří budou rozmnožovat toužení, budou rozmnožovat vlastnictví, ti, kteří budou rozmnožovt vlastnictví, budou rozmnožovat strast, ti, kteří budou rozmnožovat strast, nebudou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nebudou osvobozeni od strasti (na parimuččissanti dukkhasmáti) - tak pravím.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří nyní (étaráhi) nahlížejí (passanti) to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jako (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti rozmnožují toužení (tanham vaddhenti).

Ti, kteří rozmnožují toužení, rozmnožují vlastnictví, ti, kteří rozmnožují vlastnictví, rozmnožují strast, ti, kteří rozmnožují strast, nejsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nejsou osvobozeni od strasti (na parimuččanti dukkhasmáti) - tak pravím.

Jako kdyby tu, mniši, byla sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl by do ní přimíchán jed. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. A tomu by někdo řekl: ´Zde, milý muži, je sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl do ní přimíchán jed. Chceš-li, napij se, a při pití budeš jistě potěšen pěknou barvou, lahodnou vůní i chutí (tohoto nápoje). Ale když ho vypiješ, dojdeš následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´

A on by tu sklenici unáhleně, neuvážlivě vypil, nenechal by ji stát, a následkem toho by došel smrti nebo smrtelné bolesti.

Právě tak, mniši, ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách... v budoucích dobách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jakko (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti rozmnožují toužení.

Ti, kteří rozmnožují toužení, rozmnožují vlastnictví, ti, kteří rozmnožují vlastnictví, rozmnožují strast, ti, kteří rozmnožují strast, nejsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nejsou osvobozeni od strasti - tak pravím.

Avšak ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v minulých dobách nahlíželi to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé (aniččato), jako strastné (dukkhato), jako ne-Já (anattato), jako nemoc (rogato), jako hrozbu (bhajato) - ti opustili toužení (tanham padžahimsu).

Ti, kteří opustili toužení, opustili vlastnictví, ti, kteří opustili vlastnictví, opustili strast, ti, kteří opustili strast, byli osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, byli osvobozeni od strasti (parimuččimsu dukkhasmáti) - tak pravím.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v budoucích dobách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé, jako strastné, jako ne-Já, jako nemoc, jako hrozbu - ti opouštějí toužení (tanham padžahanti).

Ti, kteří opouštějí toužení, opouštějí vlastnictví, ti, kteří opouštějí vlastnictví, opouštějí strast, ti, kteří opouštějí strast, jsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsou osvobozeni od strasti (parimuččanti dukkhasmáti) - tak pravím.

Jako kdyby tu, mniši, byla sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl by do ní přimíchán jed. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. A tomu by někdo řekl: ´Zde, milý muži, je sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl do ní přimíchán jed. Chceš-li, napij se, a při pití budeš jistě potěšen pěknou barvou, lahodnou vůní i chutí (tohoto nápoje). Ale když ho vypiješ, dojdeš následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´

Onen člověk, mniši, by si pomyslel: ´Mohl bych svou silnou žízeň utišit studeným nápojem nebo kyselou smetanou nebo syrovátkou nebo slanou kaší, nebudu ale přece pít něco, co by mi na dlouhou dobu přineslo jen neprospěch a strast.´

A tu sklenici by uvážlivě nevypil, nechal by ji stát, a následkem toho by nedošel smrti ani smrtelné bolesti.

Právě tak, mniši, ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách... v budoucích dobách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé, jako strastné, jako ne-Já, jako nemoc, jako hrozbu - ti opouštějí toužení.

Ti, kteří opouštějí toužení, opouštějí vlastnictví, ti, kteří opouštějí vlastnictví, opouštějí strast, ti, kteří opouštějí strast, jsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsou osvobozeni od strasti - tak pravím."

 

67. Rákosová otep (Nalakalápí)

Jednou ctihodný Sáriputta a ctihodný Mahá-Kotthita prodlévali v Báránasí, u Isipatany, v Gazelím háji.
Tehdy ctihodný Mahá-Kotthita k večeru opustil svou samotu a vydal se k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.

Ctihodný Mahá-Kotthita, sedící po straně, takto oslovil Sáriputtu:
"Nuže, příteli Sáriputto, je stárnutí a smrt dílem vlastním, nebo dílem druhého, nebo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé?"

"Nikoli, příteli Kotthito, ´stárnutí a smrt je dílem vlastním´, ´stárnutí a smrt je dílem druhého´, ´stárnutí a smrt je dílem vlastním i dílem druhého´, ´stárnutí a smrt není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: zrozením je podmíněno stárnutí a smrt."

"Nuže, příteli Sáriputto, je zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota dílem vlastním, nebo dílem druhého, nebo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé?"

"Nikoli, příteli Kotthito, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním´, ´jméno-a-hmota je dílem druhého´, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním i dílem druhého´, ´jméno-a-hmota není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: vědomím je podmíněno jméno-a-hmota."

"Nuže, příteli Sáriputto, je vědomí dílem vlastním, nebo dílem druhého, nebo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé?"

"Nikoli, příteli Kotthito, ´vědomí je dílem vlastním´, ´vědomí je dílem druhého´, ´vědomí je dílem vlastním i dílem druhého´, ´vědomí není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí."

"Teď tedy chápeme slova ctihodného Sáriputty takto: ´´Nikoli, příteli Kotthito, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním´, ´jméno-a-hmota je dílem druhého´, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním i dílem druhého´, ´jméno-a-hmota není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: vědomím je podmíněno jméno-a-hmota.´´

A teď také chápeme slova ctihodného Sáriputty takto: ´´Nikoli, příteli Kotthito, ´vědomí je dílem vlastním´, ´vědomí je dílem druhého´, ´vědomí je dílem vlastním i dílem druhého´, ´vědomí není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí.´´

Nuže, příteli Sáriputto, jak by měl být chápán smysl tohoto výroku?" -

"Dobrá, příteli, dám ti tedy přirovnání, neboť s pomocí přirovnání mohou zde někteří inteligentní lidé pochopit smysl řečeného.

Jako kdyby, příteli, dvě otepi rákosí stály opřeny jedna o druhou - právě tak, příteli, se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu vědomí, s vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota, s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen, s šesti zákaldnami jako svou podmínkou, dotek, s dotekem jako svou podmínkou, pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení, s toužením jako svou podmínkou, uchopování, s uchopováním jako svou podmínkou, bytí, s bytím jako svou podmínkou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Kdyby, příteli, někdo vytáhl jednu z těchto otepí, druhá by spadla, nebo kdyby vytáhl tu druhou, první by spadla - právě tak, příteli, s ustáním jména-a-hmoty ustává vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen, s ustáním šesti zákalden ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení, s ustáním toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

"Je to úžasné, příteli Sáriputto, je to podivuhodné, jak pěkně to bylo řečeno ctihodným Sáriputtou. A my se těmito šestatřiceti větami s radostí připojujeme ke slovům ctihodného Sáriputty:

Když, příteli, mnich vykládá Dhammu k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymizení a ustání stárnutí a smrti, může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu´. Když, příteli, je mnich na cestě k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymizení a ustání stárnutí a smrti, může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammou´. Když, příteli, mnich, díky odvrácení se od stárnutí a smrti, díky vymizení a ustání stárnutí a smrti, je bez uchopování osvobozen, může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní´.

Když, příteli, mnich vykládá Dhammu (dhammam deséti) k odvrácení se (nibbidája) od zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací... nevědomosti, k vymizení (virágája) a ustání (nirodhája) nevědomosti, může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu´ (dhammakathiko bhikkhúti).

Když, příteli, je mnich na cestě (patipanno hoti) k odvrácení se od nevědomosti, k vymizení a ustání nevědomosti, může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammou´ (dhammánudhammappatipanno bhikkhúti).

Když, příteli, mnich, díky odvrácení se od nevědomosti, díky vymizení a ustání nevědomosti, je bez uchopování osvobozen (anupádá vimutto hoti), může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní´ (ditthadhammanibbánappatto bhikkhúti)."

 

68. Kósambí

Jednou ctihodný Musíla, ctihodný Savittha, ctihodný Nárada a ctihodný Ánanda společně prodlévali v Kósambí, v Ghósitově zahradě.
 Tehdy ctihodný Savittha takto oslovil ctihodného Musílu:

"Mimo (aňňatréva) (pouhé) důvěry (saddhája), příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení (ručijá), mimo (pouhého) opakovaného naslouchání (anussavá), mimo (pouhého) zvažování důvodů (ákáraparivitakká), mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem (ditthinidždžhánakkhantijá) - má ctihodný Musíla vlastní poznání (paččattaméva ňánam), že ´zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.´"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´bytím je podmíněno zrození... uchopováním je podmíněno bytí... toužením je podmíněno uchopování... pociťováním je podmíněno toužení... dotekem je podmíněno pociťování... šesti základnami je podmíněn dotek... jménem-a-hmotou je podmíněno šest základen... vědomím je podmíněno jméno-a-hmota... formacemi je podmíněno vědomí... nevědomostí jsou podmíněny formace´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´Nevědomostí jsou podmíněny formace.´"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´s ustáním bytí ustává zrození... s ustáním uchopování ustává bytí... s ustáním toužení ustává uchopování... s ustáním pociťování ustává toužení... s ustáním doteku ustává pociťování... s ustáním šesti základen ustává dotek... s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen... s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota... s ustáním formací ustává vědomí... s ustáním nevědomosti ustávají formace´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´S ustáním nevědomosti ustávají formace.´"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´ustání bytí znamená vyvanutí´?"

"Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´Ustání bytí znamená vyvanutí.´"

"Pak je tedy ctihodný Musíla zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (araham khínásavo)?"

Po těchto slovech ctihodný Musíla mlčel.

Poté ctihodný Nárada takto oslovil ctihodného Savitthu:
"Bylo by dobré, příteli Savittho, kdybych i já dostal tuto otázku. Polož mi tuto otázku a já ti na ni odpovím."

"Nechť tedy ctihodný Nárada dostane tuto otázku. Kladu ctihodnému Náradovi tuto otázku, nechť mi na ni ctihodný Nárada odpoví.

Mimo (pouhé) důvěry, příteli Nárado... (opakují se otázky)"

"Pak je tedy ctihodný Nárada zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny?"

"´Ustání bytí znamená vyvanutí´ (bhavaniródho nibbánan,ti): to, příteli, dobře vidím (sudittham) se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam), ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (na čamhi araham khínásavo).

Jako kdyby, příteli, poblíž stezky v divočině byla studna, ale nebylo by u ní žádné vědro s provazem. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. Podíval by se do studny a nabylby poznání: ´Voda!´, ale nemohl by se jí dotknout svým tělem.

Právě tak, příteli, ´ustání bytí znamená vyvanutí´: to dobře vidím se správným porozuměním, v souladu se skutečností, ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny."

Po těchto slovech ctihodný Ánanda takto oslovil ctihodného Savitthu:

"S tímto názorem, příteli Savittho, co říkáš o ctihodném Náradovi?"

"S tímto názorem, příteli Ánando, říkám o ctihodném Náradovi jenom pěkné (věci), jenom dobré (věci)."

 

69. Když se vzdouvá (Upajanti)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

"Když se vzdouvá velké moře (mahásamuddo upajanto), mniši, vzdouvají se řeky (mahánadijo). Když se vzdouvají řeky, vzdouvají se potoky (kunnadijo). Když se vzdouvají potoky, vzdouvají se jezera (mahásobbhe). Když se vzdouvají jezera, vzdouvají se tůně (kusobbhe).
Právě tak, mniši, když se vzdouvá nevědomost (avidždžá upajantí), vzdouvají se formace (sankháre upajápéti), když se vzdouvají formace, vzdouvá s vědomí, když se vzdouvá vědomí, vzdouvá se jméno-a-hmota, když se vzdouvá jméno-a-hmota, vzdouvá se šest základen, když se vzdouvá šest základen, vzdouvá se dotek, když se vzdouvá dotek, vzdouvá se pociťování, když se vzdouvá pociťování, vzdouvá se toužení, když se vzdouvá toužení, vzdouvá se uchopování, když se vzdouvá uchopování, vzdouvá se bytí, když se vzdouvá bytí, vzdouvá se zrození, když se vzdouvá zrození, vzdouvá se stárnutí a smrt.

Když opadá velké moře (mahásamuddo apajanto), mniši, opadají řeky. Když opadají řeky, opadají potoky. Když opadají potoky, opadají jezera. Když opadají jezera, opadají tůně.
Právě tak, mniši, když opadá nevědomost (avidždžá apajantí), opadají formace (sankháre apajápéti), když opadají formace, opadá vědomí, když opadá vědomí, opadá jméno-a-hmota, když opadá jméno-a-hmota, opadá šest základen, když opadá šest základen, opadá dotek, když opadá dotek, opadá pociťování, když opadá pociťování, opadá toužení, když opadá toužení, opadá uchopování, když opadá uchopování, opadá bytí, když opadá bytí, opadá zrození, když opadá zrození, opadá stárnutí a smrt."

 

70. Susíma

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka.

Tehdy byl Vznešený vítán (sakkato), uznáván (garukato), považován (mánito), uctíván (púdžito), ceněn (apačito) a dostávalo se mu všech potřebností v podobě oděvu, potravy, příbytku a léků pro případ nemoci (čívara-pindapáta-sénásana-gilánappaččaja-bhesadždžaparikkháránam).

I mnišská obec byla vítána, uznávána, považována, uctívána, ceněna a dostávalo se jí všech potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci.

Poutníci z jiných škol však nebyli vítáni, uznáváni, považováni, uctíváni, ceněni a nedostávalo se jim potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci.

Tehdy poutník Susíma (rovněž) prodléval v Rádžagaze s velkým zástupem poutníků.

Zástup Susímových poutníků takto oslovil poutníka Susímu: "Jdi, příteli Susímo, a žij svatý život u askety Gótamy. Až se naučíš (jeho) nauku, sdělíš nám ji, a když se ji i my naučíme, budeme ji přednášet laikům. Takto budeme rovněž vítáni, uznáváni, považováni, uctíváni, ceněni a bude se nám dostávat všech potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci."

"Dobře, přátelé," odvětil poutník Susíma svému zástupu poutníků a vydal se na místo, kde se zdržoval ctihodný Ánanda. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.

Poutník Susíma, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Ánandu: "Chtěl bych, příteli Ánando, vést svatý život v této Dhammě a disciplíně."

Poté se ctihodný Ánanda s poutníkem Susímou vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Ctihodný Ánanda, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Tento poutník Susíma, pane, mi řekl: ´Chtěl bych, příteli Ánando, vést svatý život v této Dhammě a disciplíně.´

"Tak tedy, Ánando, udělte Susímovi odchod (do bezdomoví)."

A tak poutník Susíma získal odchod (do bezdomoví) (pabbadždžam), získal vstup (do obce) (upasampadam) v přítomnosti Vznešeného.

Tehdy množství mnichů oznamovalo v přítomnosti Vznešeného dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím.´

A ctihodný Susíma se o tom doslechl, že množství mnichů oznamuje v přítomnosti Vznešeného dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím.´

Poté se ctihodný Susíma vydal na místo, kde se zdržovali oni mniši. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně.

Ctihodný Susíma, sedící po straně, takto oslovil mnichy:

"Je pravda, ctihodní, že jste v přítomnosti Vznešeného oznámili dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to víme.´?" - "Ano, příteli."

"A těšíte se, ctihodní, když toto víte a vidíte, různým druhům nadobyčejných sil? Stáváte se z jednoho mnohými a z mnohých jedním? Objevujete se a mizíte? Procházíte bez potíží zdí, hradbou či horou, jako by to byl vzduch? Zanořujete se a vynořujete se ze země, jako by to byla voda? Kráčíte po vodě, aniž byste ji zčeřili, jako by to byla zem? Cestujete vzduchem se zkříženýma nohama jako ptáci s křídly? Hladíte a dotýkáte se rukou měsíce a slunce, tak mocných a velikých? Vládnete svým tělem až do oblasti Brahmova světa?" - "Nikoli, příteli."

"A slyšíte, ctihodní, když toto víte a vidíte, svým božským sluchem, očištěným a přesahujícím lidský, oba druhy zvuků, božské i lidské, vzdálené i blízké?" - "Nikoli, příteli."

"A poznáváte, ctihodní, svou vlastní myslí mysli jiných bytostí, jiných jedinců? Poznáváte mysl s vášní jako mysl s vášní a mysl bez vášně jako mysl bez vášně? Poznáváte mysl s nenávistí jako mysl s nenávistí a mysl bez nenávisti jako mysl bez nenávisti? Poznáváte mysl se zaslepeností jako mysl se zaslepeností a mysl bez zaslepenosti jak mysl bez zaslepenosti? Poznáváte strnulou mysl jako strnulou mysl a rozptýlenou mysl jako rozptýlenou mysl? Poznáváte zmohutnělou mysl jako zmohutnělou mysl a nezmohutnělou mysl jako nezmohutnělou mysl? Poznáváte překonatelnou mysl jako překonatelnou mysl a nepřekonatelnou mysl jako nepřekonatelnou mysl? Poznáváte soustředěnou mysl jako soustředěnou mysl a nesoustředěnou mysl jako nesoustředěnou mysl? Poznáváte osvobozenou mysl jako osvobozenou mysl a neosvobozenou mysl jako neosvobozenou mysl?" - "Nikoli, příteli."

"A vzpomínáte si, ctihodní, když toto víte a vidíte, na různé své dřívější pobyty (minulé životy) (pubbenivása) - jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: ´Takové bylo tehdy moje jméno, takový můj rod, taková má kasta, taková má potrava, takovou jsem zakusil slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud odešel, vyvstal jsem jinde. A takové bylo zase tam moje jméno, takový můj rod, taková má kasta, taková má potrava, takovou jsem zakusil slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud odešel, vyvstal jsem zde.´ Vzpomínáte si takto na různé své dřívější pobyty s jejich zvláštními znaky a podrobnostmi?" - "Nikoli, příteli."

"A pozorujete, ctihodní, když toto víte a vidíte, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné? Poznáváte, jak bytosti putují podle svých činů (jathákammúpage): ´Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, měly nesprávné názory a jednaly podle svých nesprávných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Ale tyto milé bytosti, jež dobře jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, měly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.´? Pozorujete takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné? Poznáváte, jak bytosti putují podle svých činů?" "Nikoli, příteli."

"A prodléváte, ctihodní, když toto víte (évam džánantá) a vidíte (passantá), svým vlastním tělem v oněch klidných stavech osvobození (santá vimokkhá), jež přesahují hmotu (atikkamma rúpe) a jsou nehmotné (áruppá)?" - "Nikoli, příteli."

"Nyní tedy, ctihodní, je tu (rozpor mezi) tímto vaším výrokem (o dosažení konečného poznání) a nedosažením těchto (nadobyčejných) stavů."

"Není tu, příteli, (žádný rozpor)."

"Jak to?" - "My jsme, příteli Susímo, osvobozeni porozuměním (paňňávimuttá)."

"Nechápu, ctihodní, širší smysl tohoto vašeho stručného výroku. Bylo by dobré, kdyby mi to ctihodní mohli vyložit tak, abych pochopil širší smysl tohoto stručného výroku."

"Ať už to chápeš, příteli Susímo, nebo nechápeš, my jsme prostě osvobozeni porozuměním."

Poté se ctihodný Susíma zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně.

Ctihodný Susíma, sedící po straně, pak vyprávěl Vznešenému celý rozhovor, který vedl s oněmi mnichy.

"Nejprve (pubbe), Susímo, (přichází) poznání věcné danosti (dhammatthiti-ňánam), poté (paččhá) poznání vyvanutí (nibbáne ňánan,ti)."

"Nechápu, pane, širší smysl tohoto vašeho stručného výroku. Bylo by dobré, pane, kdyby mi to Vznešený mohl vyložit tak, abych pochopil širší smysl tohoto stručného výroku."

"Ať už to chápeš, Susímo, nebo nechápeš, nejprve (přichází) poznání věcné danosti, poté poznání vyvanutí.

Co myslíš, Susímo, je hmota stálá či nestálá?" - "Nestálá, pane."

"Co je však nestálé, je to strastné nebo slastné?" - "Strastné, pane."

"Co je však nestálé, strastné a podrobené změně, je správné na to nahlížet: ´To je moje, to jsem já, toto je mé Já´?" - "Ne, pane."

"Je pociťování... vnímání... formace... vědomí stálé či nestálé?" - "Nestálé, pane."

"Co je však nestálé, je to strastné nebo slastné?" - "Strastné, pane."

"Co je však nestálé, strastné a podrobené změně, je správné na to nahlížet: ´To je moje, to jsem já, toto je mé Já´?" - "Ne, pane."

"Proto, Susímo, jakákoli hmota, minulá, budoucí či přítomná, vnitřní či vnější, hrubá či jemná, nízká či vznešená, vzdálená či blízká, veškerá hmota (by měla být nahlížena): ´To není moje, to nejsem já, to není mé Já´. Tak to má být viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností.

Jakékoli pociťování... vnímání... formace... vědomí, minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, veškeré vědomí (by mělo být nahlíženo): ´To není moje, to nejsem já, to není mé Já´. Tak to má být viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností.

Když takto vidí, Susímo, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: ´Osvobozen.´ Ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´

´Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´Bytím je podmíněno zrození´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´Uchopováním je podmíněno bytí´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´Toužením je podmíněno uchopování´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´Pociťováním je podmíněno toužení... dotekem je podmíněno pociťování...šesti základnamije podmíněn dotek... jménem-a-hmotou je podmíněno šest základen... vědomím je podmíněno jméno-a-hmota... formacemi je podmíněno vědomí... nevědomostí jsou podmíněny formace´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´S ustáním bytí ustává zrození´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"´S ustáním uchopování ustává bytí... s ustáním toužení ustává uchopování... s ustáním pociťování ustává toužení... s ustáním doteku ustává pociťování... s ustáním šesti základen ustává dotek... s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen... s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota... s ustáním formací ustává vědomí... s ustáním nevědomosti ustávají formace´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane."

"A těšíš se, Susímo, když toto víš a vidíš, různým druhům nadobyčejných sil? ... (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A slyšíš, Susímo, když toto víš a vidíš, svým božským sluchem, očištěným a přesahujícím lidský, oba druyh zvuků, božské i lidské, vzdálené i blízké?" - "Ne, pane."

"A poznáváš, Susímo, svou vlastní myslí mysli jiných bytostí, jiných jedinců? ... (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A vzpomínáš si, Susímo, když toto víš a vidíš, na různé své dřívější pobyty...? (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A pozoruješ, Susímo, když toto víš a vidíš, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají...? (opakuje se)" - "Ne, pane."

"A prodléváš, Susímo, když toto víš a vidíš, svým vlastním tělem v oněch klidných stavech osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné?" - "Ne, pane."

"Nyní tedy, Susímo, je tu (rozpor mezi) tímto tvým výrokem a nedosažením těchto (nadobyčejných) stavů."

Poté ctihodný Susíma padl Vznešenému hlavou k nohám a takto Vznešeného oslovil: "Chybil jsem (aččajo mam), ó pane - jak pošetilé (bálam) (to bylo), jak hloupé (múlham), jak nedobré (akusalam). Jako zloděj na nauce (dhammatthenako) jsem získal odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně (svákkháte dhammavinaje). Nechť Vznešený přijme mé (uznání) chyby jako chyby, abych se něčeho podobného v budoucnu již vystříhal."

"Vskutku, Susímo, přemohla tě chyba - jak pošetilé (to bylo), jak hloupé, jak nedobré. Jako zloděj na nauce jsi získal odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně.

Jako kdyby, Susímo, chytili zlotřilého lupiče a přivedli ho před krále: ´Toto, veličenstvo, je zlotřilý lupič, určete mu takový trest, jaký se Vám zlíbí.´ Král by na to řekl: ´Jděte a spoutejte tomu muži silným lanem ruce za zády, ostříhejte ho dohola, pak ho veďte za hlasitého bubnování od ulice k ulici, od rozcestí k rozcestí, vyveďte ho jižní branou ven a na jih od města mu srazte hlavu.´ A královi lidé by mu spoutali silným lanem ruce za zády, ostříhali by ho dohola, pak by ho vedli za hlasitého bubnování od ulice k ulici, od rozcestí k rozcestí, vyvedli by ho jižní branou ven a na jih od města by mu srazili hlavu.

Co myslíš, Susímo, zakusil by onen člověk následkem toho bolest a žal?" - "Ano, pane."

"Ať by onen člověk, Susímo, zakusil následkem toho jakoukoli bolest a žal, kdo získá jako zloděj na nauce odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně, tomu to přinese ještě bolestnější, ještě trýznivější následky, dovede ho to k záhubě.

Když však, Susímo, vidíš svou chybu jako chybu a jak se patří ji také odčiníš, my toto tvé (uznání viny) přijímáme. Neboť, Susímo, v disciplíně ušlechtilých je to pokrok, když někdo vidí svou chybu jako chybu a jak se patří ji také odčiní, a do budoucna se pak snaží něčeho podobného se vystříhat."

 

8. Díl: Asketi a bráhmani (Samana-bráhmana-vagga)

71. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení."

 

72. - 81. Asketi a bráhmani 2. - 11.

V Sávatthí...
"Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení.

Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení."

 

9. Díl: (Antara-pejjála-vagga)

82. Učitel 1. (Satthu)

V Sávatthí...
"Kdo, mniši, nezná (adžánatá) a nevidí (apassatá) stárnutí a smrt v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele (satthá parijésitabbo) za účelem poznání (ňánája) stárnutí a smrti souladu se skutečností (jathábhútam).

Kdo nezná a nevidí vznik stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání vzniku stárnutí a smrti v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností.

Kdo, mniši, nezná a nevidí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání formací v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí vznik formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání vzniku formací v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí ustání formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání ustání formací v souladu se skutečností.

Kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání cesty vedoucí k ustání formací v souladu se skutečností."

 

83. - 93. Učitel 2. - 12.

V Sávatthí...
"Kdo, mniši, nezná a nevidí stárnutí a smrt... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace v souladu se skutečností...

kdo nezná a nevidí vznik stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností...

kdo nezná a nevidí ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností...

kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností,měl by se cvičit (sikkhá karaníjá)...

měl by praktikovat (jogo karaníjo)...

měl by rozvíjet vůli (čhando karaníjo)...

měl by se snažit (ussolhí karaníjá)...

neměl by ochabovat (appativání karaníjá)...

měl by být horlivý (átappam karaníjam)...

měl by být energický (vírijam karaníjam)...

měl by být vytrvalý (sátaččam karaníjam)...

měl by být bdělý (uvědomělý) (sati karaníjá)...

měl by být uvědomělý (jasně chápající) (sampadžaňňam karaníjam)...

měl by být svědomitý (dbalý) (appamádo karaníjo),
za účelem poznání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností...

za účelem poznání vzniku stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností...

za účelem poznání ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností...

za účelem poznání cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností."

 

Konec sbírky Nidána-samjutta

 

 
        © Přátelé Dhammy,   překlad Bhikkhu Gavésakó, úprava a editace Štěpán Chromovský