Mahá Satipatthána-sutta

Velká rozprava o ustavení uvědomění

Obsah:
1. Nazírání těla (Kájánupassaná)
2. Nazírání pociťování (Védanánupassaná)
3. Nazírání mysli (Čittánupassaná)
4. Nazírání mentálních jevů (Dhammánupassaná)
Čtyři ušlechtilé pravdy (Čattári arijasaččáni)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, v Kammásadhammě, tržním městě Kuruů.
Tam Vznešený oslovil mnichy (bhikkhú): "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mniši. Načež je Vznešený takto oslovil :
"Mniši, toto je jedinečná [přímá] stezka (ékájana magga) k očištění bytostí (sattánam visuddhijá), k překonání trápení a naříkání (soka-paridévánam samatikkamája), k ukončení strasti a žalu (dukkha-domanassánam atthangamája), k nastoupení správné cesty (ňájassa adhigamája), k uskutečnění odpoutání (nibbánassa saččhikirijája), totiž tyto čtyři ustavení [základy] uvědomění (čattaro satipattháná). Které čtyři? Zde mniši , mnich
(1.) prodlévá (viharati), nazíraje tělo jakožto tělo (káje kájánupassí), s horlivostí (átápí), jasným chápáním (sampadžáno) a uvědoměním (satimá), zanechav žádostivosti a žalu vůči světu (vinejja loke abhidždžhá-domanassa),
(2.) prodlévá, nazíraje pociťování jakožto pociťování (védanásu védanánupassí), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu,
(3.) prodlévá, nazíraje mysl jakožto mysl (čitte čittánupassí), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu,
(4.) prodlévá, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy (dhammésu dhammánupassí), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu.

A jak, mniši , mnich prodlévá, nazíraje tělo jakožto tělo?

Jako když dovedný cvičitel nebo jeho učeň provádí dlouhý cvik, provádí krátký cvik, a ví: ´provádím dlouhý cvik, provádím krátký cvik´, podobně mnich, když nadechuje...

A dále, mniši, (1.)když mnich kráčí, tak ví: ´kráčím´(gaččhámí), (2.)když stojí, tak ví: ´stojím´(thitomhí), (3.)když sedí, tak ví: ´sedím´(nisinnomhí), (4.)když leží, tak ví: ´ležím´(sajánomhí). A ví, (5.)když zaujímá jakoukoli jinou pozici těla.

A dále, mniši, když mnich kráčí dopředu nebo zpět, činí tak s jasným chápáním. Když hledí před sebe nebo jinam, činí tak s jasným chápáním. Když ohýbá a natahuje své údy, činí tak s jasným chápáním. Když obléká své roucho a nosí své svrchní roucho a jídelní mísu, činí tak s jasným chápáním. Když jí, pije, žvýká a chutná, činí tak s jasným chápáním. Když vylučuje své výkaly a moč, činí tak s jasným chápáním. Když kráčí, stojí, sedí, usíná, probouzí se, když mluví nebo mlčí, činí tak s jasným chápáním.

A dále, mniši, mnich zkoumá toto tělo, od chodidel nohou po temeno hlavy a naopak, zkoumá jak je obaleno kůží a plné mnoha druhů nečistot: ´V tomto těle jsou vlasy, chlupy, nehty, zuby, kůže, maso, šlachy, kosti, morek, ledviny, srdce, játra, pohrudnice, slezina, plíce, dlouhá střeva, krátká střeva, obsah žaludku, výkaly, žluč, hlen, hnis, krev, pot, tuk, slzy, ušní maz, sliny, smrk, kloubní maz a moč.´

Jako kdyby zde byl vak se dvěma otvory, naplněný zrním různého druhu, jako je hnědá rýže, červená rýže, fazole, hrách, proso, bílá rýže, a někdo s dobrým zrakem by ho takto zkoumal: ´Toto je horská rýže, toto je červená rýže, toto jsou fazole, toto je hrách, toto je proso, toto je bílá rýže.´ Podobně, mniši, mnich zkoumá toto tělo, od chodidel nohou po temeno hlavy a naopak, zkoumá jak je obaleno kůží a plné nečistot: ...

A dále, mniši, mnich zkoumá toto tělo, ať je kdekoli a v jakémkoli stavu, zkoumá prvky, ze kterých je složeno: ´V tomto těle je prvek země [pevnosti] (pathavídhátu), prvek vody [tekutosti] (ápodhátu), prvek ohně [žáru] (tédžodhátu) a prvek větru [pohybu] (vájodhátu).´

Jako když dovedný řezník nebo jeho učeň zabije krávu, usedne na křižovatce čtyř velkých cest a rozdělí ji na kusy, podobně bhikkhu zkoumá toto tělo, ať je kdekoli a v jakémkoli stavu, zkoumá prvky, ze kterých je složeno: ...

A dále, mniši , jako kdyby mnich viděl:
(1.)tělo jeden den mrtvé, dva dny mrtvé nebo tři dny mrtvé, nadmuté, zmodralé a hnilobné, opuštěné na pohřebišti. ...
(2.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, jak ho požírají vrány, jestřáby, supi, volavky, psi, tygři, šakali nebo různé druhy červů. ...
(3.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě šlachami, na níž dosud lpí maso a krev. ...
(4.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě šlachami, se zaschlou krví bez masa. ...
(5.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, ze kterého zbyla jen kostra, držená pohromadě šlachami, beze stop krve a masa. ...
(6.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, ze kterého zbyly jen volné kosti, roztroušené všemi směry, tu kosti rukou, tam kosti nohou, holenní kosti, stehenní kosti, pánevní kosti, páteř a lebka. ...
(7.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, ze kterého zbyly jen vybledlé kosti barvy skořápek. ...
(8.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, ze kterého zbyly jen kosti, staré více než rok, ležící na hromadě. ...
(9.)mrtvé tělo, opuštěné na pohřebišti, ze kterého zbyly jen zpráchnivělé kosti, rozpadající se na prach.
Tyto představy uplatní na své vlastní tělo: ´Toto tělo je téže povahy, také se stane takovým a neunikne tomu.´

Takto [šesti způsoby] prodlévá uvnitř [sebe] (adždžhattam), nazíraje [vlastní] tělo jakožto tělo. Takto prodlévá vně [sebe] (bahiddhá), nazíraje tělo [ostatních] jakožto tělo. Takto prodlévá uvnitř i vně, nazíraje tělo jakožto tělo.
Takto prodlévá, nazíraje povahu vznikání těla (samudajadhammánupassí). Takto prodlévá, nazíraje povahu mizení těla (vájadhammánupassí). Takto prodlévá, nazíraje povahu vznikání a mizení těla. Uvědomění: ´Existuje tělo´(atthi kájo) je v něm pevně ustaveno (paččupatthitá) v míře potřebné pro poznání (ňána-mattája) a rozvoj uvědomění (patissati-mattája). Takto prodlévá nezávisle (anissito) a nelpí na ničem ve světě (na kiňči loke upádijati).
Takto, mniši, mnich prodlévá, nazíraje tělo jakožto tělo.

A jak, mniši , mnich prodlévá, nazíraje pociťování jakožto pociťování?
Zde, mniši,
(1.)když mnich zakouší příjemný pocit (sukha védaná), tak ví: ´zakouším příjemný pocit.´
(2.)Když zakouší nepříjemný pocit (dukkha védaná), tak ví: ´zakouším nepříjemný pocit.´
(3.)Když zakouší ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit (adukkhamasukham védaná), tak ví: ´zakouším ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit.´
(4.)Když zakouší materiální (sámisam) příjemný pocit, tak ví: ´zakouším materiální příjemný pocit.´
(5.)Když zakouší nemateriální (nirámisam) příjemný pocit, tak ví: ´zakouším nemateriální příjemný pocit.´
(6.)Když zakouší materiální nepříjemný pocit, tak ví: ´zakouším materiální nepříjemný pocit.´
(7.)Když zakouší nemateriální nepříjemný pocit, tak ví: ´zakouším nemateriální nepříjemný pocit.´
(8.)Když zakouší materiální ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit, tak ví: ´zakouším materiální ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit.´
(9.)Když zakouší nemateriální ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit, tak ví: ´zakouším nemateriální ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit.´

Takto prodlévá uvnitř [sebe], nazíraje [vlastní] pociťování jakožto pociťování. Takto prodlévá vně [sebe], nazíraje pociťování [ostatních] jakožto pociťování. Takto prodlévá uvnitř i vně, nazíraje pociťování jakožto pociťování.
Takto prodlévá, nazíraje povahu vznikání pociťování. Takto prodlévá, nazíraje povahu mizení pociťování. Takto prodlévá, nazíraje povahu vznikání a mizení pociťování. Uvědomění: ´Existuje pociťování´(atthi védaná) je v něm pevně ustaveno v míře potřebné pro poznání a rozvoj uvědomění. Takto prodlévá nezávisle a nelpí na ničem ve světě.
Takto, mniši, mnich prodlévá, nazíraje pociťování jakožto pociťování.

A jak, mniši , mnich prodlévá, nazíraje mysl jakožto mysl?
Zde mniši, mnich poznává (padžánáti):
(1.)Mysl s vášní jakožto: ´mysl s vášní.´(sarága čitta) Mysl prostou vášně jakožto: ´mysl prostá vášně.´(vítarága čitta)
(2.)Mysl s nenávistí jakožto: ´mysl s nenávistí.´(sadosa čitta) Mysl prostou nenávisti jakožto: ´mysl prostá nenávisti.´(vítadosa čitta)
(3.)Mysl se zaslepeností jakožto: ´mysl se zaslepeností.´(samoha čitta) Mysl prostou zaslepenosti jakožto: ´mysl prostá zaslepenosti.´(vítamoha čitta)
(4.)Strnulou mysl jakožto: ´strnulá mysl.´(samkhitta čitta) Rozptýlenou mysl jakožto: ´rozptýlená mysl.´(vikkhitta čitta)
(5.)Zmohutnělou mysl jakožto: ´zmohutnělá mysl.´(mahaggata čitta) Nezmohutnělou mysl jakožto: ´nezmohutnělá mysl.´(amahaggata čitta)
(6.)Překonatelnou mysl jakožto: ´překonatelná mysl.´(sa-uttara čitta) Nepřekonatelnou mysl jakožto: ´nepřekonatelná mysl.´(anuttara čitta)
(7.)Soustředěnou mysl jakožto: ´soustředěná mysl.´(samáhita čitta) Nesoustředěnou mysl jakožto: ´nesoustředěná mysl.´(asamáhita čitta)
(8.)Osvobozenou mysl jakožto: ´osvobozená mysl.´(vimutta čitta) Neosvobozenou mysl jakožto: ´neosvobozená mysl.´(avimutta čitta)

A jak, mniši , mnich prodlévá, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy?

Zde, mniši , mnich prodlévá, nazíraje pět [mentálních] překážek. A jak prodlévá, nazíraje pět překážek?
(1.)Když je v něm smyslná touha (kámaččhanda), tak ví: ´je ve mě smyslná touha.´ Když v něm není smyslná touha, tak ví: ´není ve mě smyslná touha.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklá smyslná touha. Ví jak dochází k opuštění vzniklé smyslné touhy. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikala opuštěná smyslná touha.
(2.)Když je v něm zlovůle (bjápáda), tak ví: ´je ve mě zlovůle.´ Když v něm není zlovůle, tak ví: ´není ve mě zlovůle.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklá zlovůle. Ví jak dochází k opuštění vzniklé zlovůle. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikala opuštěná zlovůle.
(3.)Když je v něm lenivost a malátnost (thína-middha), tak ví: ´je ve mě lenivost a malátnost.´ Když v něm není lenivost a malátnost, tak ví: ´není ve mě lenivost a malátnost.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklá lenivost a malátnost. Ví jak dochází k opuštění vzniklé lenivosti a malátnosti. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikala opuštěná lenivost a malátnost.
(4.)Když je v něm neklid a rozrušenost (uddhačča-kukkučča), tak ví: ´je ve mě neklid a rozrušenost.´ Když v něm není neklid a rozrušenost, tak ví: ´není ve mě neklid a rozrušenost.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý neklid a rozrušenost. Ví jak dochází k opuštění vzniklého neklidu a rozrušenosti. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikal opuštěný neklid a rozrušenost.
(5.)Když je v něm pochybovačnost (vičikiččhá), tak ví: ´je ve mě pochybovačnost.´ Když v něm není pochybovačnost, tak ví: ´není ve mě pochybovačnost.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklá pochybovačnost. Ví jak dochází k opuštění vzniklé pochybovačnosti. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikala opuštěná pochybovačnost.
Takto, mniši, mnich prodlévá, nazíraje pět překážek.

A dále, mniši , mnich prodlévá, nazíraje pět skupin ulpívání. A jak prodlévá, nazíraje pět skupin ulpívání?
Zde bhikkhu poznává:
(1.)´Taková je hmota [tělesnost] (rúpa), takový je její vznik, takový je její zánik.´
(2.)´Takové je pociťování (védaná), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´
(3.)´Takové je vnímání (saňňá), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´
(4.)´Takové jsou formace (těla, řeči a mysli)(sankhárá), takový je jejich vznik, takový je jejich zánik.´
(5.)´Takové je vědomí (viňňána), takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.´
Takto, mniši, mnich prodlévá, nazíraje pět skupin ulpívání.

A dále, mniši , mnich prodlévá, nazíraje šest vnitřních a vnějších smyslových oblastí. A jak prodlévá, nazíraje šest vnitřních a vnějších smyslových oblastí?
Zde mniši , mnich
(1.)zná oko a tvary (čakkhu-rúpá). Zná pouto, které vzniká v závislosti na obou. Ví jak vzniká dosud nevzniklé pouto. Ví jak dochází k opuštění již vzniklého pouta. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikalo opuštěné pouto.
(2.)Zná ucho a zvuky (sota-saddá). Zná pouto, které vzniká v závislosti na obou. Ví jak vzniká dosud nevzniklé pouto. Ví jak dochází k opuštění již vzniklého pouta. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikalo opuštěné pouto.
(3.)Zná nos a vůně (ghána-gandhá). Zná pouto, které vzniká v závislosti na obou. Ví jak vzniká dosud nevzniklé pouto. Ví jak dochází k opuštění již vzniklého pouta. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikalo opuštěné pouto.
(4.)Zná jazyk a chutě (dživha-rasá). Zná pouto, které vzniká v závislosti na obou. Ví jak vzniká dosud nevzniklé pouto. Ví jak dochází k opuštění již vzniklého pouta. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikalo opuštěné pouto.
(5.)Zná tělo a doteky (kája-photthabbá). Zná pouto, které vzniká v závislosti na obou. Ví jak vzniká dosud nevzniklé pouto. Ví jak dochází k opuštění již vzniklého pouta. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikalo opuštěné pouto.
(6.)Zná mysl a mentální jevy (mana-dhammá). Zná pouto, které vzniká v závislosti na obou. Ví jak vzniká dosud nevzniklé pouto. Ví jak dochází k opuštění již vzniklého pouta. Ví jak dochází k tomu, aby v budoucnosti již nevznikalo opuštěné pouto.
Takto, mniši, mnich p rodlévá, nazíraje šest vnitřních a vnějších smyslových oblastí.

A dále, mniši , mnich prodlévá, nazíraje sedm členů probuzení. A jak prodlévá, nazíraje sedm členů probuzení?
Když je v něm (1.)člen probuzení-uvědomění (sati), tak ví: ´je ve mě člen probuzení-uvědomění.´ Když v něm není, tak ví: ´není ve mě člen probuzení-uvědomění.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý člen probuzení-uvědomění. Ví jak dochází k plnému rozvinutí vzniklého členu probuzení-uvědomění.
Když je v něm (2.)člen probuzení-zkoumání mentálních jevů (dhammavičaja), tak ví: ´je ve mě člen probuzení-zkoumání mentálních jevů.´ Když v něm není, tak ví: ´není ve mě člen probuzení-zkoumání mentálních jevů.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý člen probuzení-zkoumání mentálních jevů. Ví jak dochází k plnému rozvinutí vzniklého členu probuzení-zkoumání mentálních jevů.
Když je v něm (3.)člen probuzení-energie (vírija), tak ví: ´je ve mě člen probuzení-energie.´ Když v něm není, tak ví: ´není ve mě člen probuzení-energie.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý člen probuzení-energie. Ví jak dochází k plnému rozvinutí vzniklého členu probuzení-energie.
Když je v něm (4.)člen probuzení-nadšení (píti), tak ví: ´je ve mě člen probuzení-nadšení.´ Když v něm není, tak ví: ´není ve mě člen probuzení-nadšení.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý člen probuzení-nadšení. Ví jak dochází k plnému rozvinutí vzniklého členu probuzení-nadšení.
Když je v něm (5.)člen probuzení-uklidnění (passaddhi), tak ví: ´je ve mě člen probuzení-uklidnění.´ Když v něm není, tak ví: ´není ve mě člen probuzení-uklidnění.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý člen probuzení-uklidnění. Ví jak dochází k plnému rozvinutí vzniklého členu probuzení-uklidnění.
Když je v něm (6.)člen probuzení-soustředění (samádhi), tak ví: ´je ve mě člen probuzení-soustředění.´ Když v něm není, tak ví: ´není ve mě člen probuzení-soustředění.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý člen probuzení-soustředění. Ví jak dochází k plnému rozvinutí vzniklého členu probuzení-soustředění.
Když je v něm (7.)člen probuzení-vyrovnanost (upekkhá), tak ví: ´je ve mě člen probuzení-vyrovnanost.´ Když v něm není, tak ví: ´není ve mě člen probuzení-vyrovnanost.´ Ví jak vzniká dosud nevzniklý člen probuzení-vyrovnanost. Ví jak dochází k plnému rozvinutí vzniklého členu probuzení-vyrovnanost.
Takto, mniši, mnich prodlévá, nazíraje sedm členů probuzení.

A dále, mniši , mnich prodlévá, nazíraje Čtyři ušlechtilé pravdy. A jak prodlévá, nazíraje Čtyři ušlechtilé pravdy?
Zde, mniši , mnich
(1.)poznává v souladu se skutečností (jathábhúta padžánáti): ´toto je strast´ (dukkha),
(2.)poznává v souladu se skutečností: ´toto je vznik strasti´ (dukkha-samudaja),
(3.)poznává v souladu se skutečností: ´toto je ustání strasti´ (dukkha-nirodha),
(4.)poznává v souladu se skutečností: ´toto je cesta, vedoucí k ustání strasti.´ (dukkha-nirodha-gáminí patipadá)

A co je, mniši , ušlechtilá pravda o strasti (dukkha arijasačča) ?
Zrození je strast (džátipi dukkhá), stárnutí je strast (džarápi dukkhá), nemoc je strast (bjádhipi dukkha), smrt je strast (maranampi dukkha), trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství je strast (sokaparidévadukkhadomanassupájásápi dukkhá), spojení s tím co je nemilé je strast (appijéhi sampajoga dukkha), odloučení od toho co je milé je strast (pijéhi vippajoga dukkha), nedosažení svého přání je strast (jampiččham na labhati dukkha), zkrátka pět skupin ulpívání je strast (samkhitténa paňčupádánakkhandhá dukkhá) .
A co je zrození?
To, co je zrození bytostí, pat řících do různých řádů bytostí, jejich narození, početí a vyvstání, objevení se osobnostních skupin (khandhánam pátubhávo), nabytí smyslových základen (ájatanánam patilábho). Tomu se říká zrození (džáti).
A co je stárnutí?
To, co je stárnutí, stá ří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí. Tomu se říká stárnutí (džará).
A co je smrt?
To, co je odchod a mizení bytostí, pat řících do různých řádů, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin (khandhánam bhédo), odložení těla. Tomu se říká smrt (marana).
A co je trápení?
To, co je trápení, vznikající skrze tu či onu ztrátu nebo neštěstí, které nás potká, smutek, strastný stav mysli, vnitřní strázeň, vnitřní běda. Tomu se říká trápení (soka).
A co je naříkání?
To, co je pláč a naříkání, způsobené tou či onou ztrátou nebo neštěstím, které nás potká, bědování a naříkání, stav pláče a nářku. Tomu se říká naříkání (paridéva).
A co je bolest?
To, co je t ělesná bolest a tělesná nepříjemnost, bolestný a nepříjemný pocit, způsobený tělesným dotekem. Tomu se říká bolest (dukkha).
A co je žal?
To, co je mentální bolest a mentální nep říjemnost, bolestný a nepříjemný pocit, způsobený mentálním dotekem. Tomu se říká žal (domanassa).
A co je zoufalství?
To, co je tíse ň a zoufalost, vznikající skrze tu či onu ztrátu nebo neštěstí, které nás potká, stav tísně a zoufalosti. Tomu se říká zoufalství (upájása).
A co je strast spojení s tím, co je nemilé?
Zde v někom vyvstane vnímání nežádoucích, neradostných či nepříjemných tvarů, zvuků, vůní, chutí, doteků či mentálních jevů, nebo se někdo střetne, setká, spojí či shledá s těmi, kdo si nepřejí jeho prospěch, kdo si nepřejí jeho užitek, kdo si nepřejí jeho blaho, kdo si nepřejí jeho bezpečí. Tomu se říká strast spojení s tím, co je nemilé (appijéhi sampajoga dukkha).
A co je strast odloučení od toho, co je milé?
Zde v někom nevyvstane vnímání žádoucích, radostných či příjemných tvarů, zvuků, vůní, chutí, doteků či mentálních jevů, nebo se něko nestřetne, nesetká, nespojí či neshledá s těmi, kdo si přejí jeho prospěch, kdo si přejí jeho užitek, kdo si přejí jeho blaho, kdo si přejí jeho bezpečí, nebo se svou matkou, otcem, bratrem, sestrou, přáteli, společníky či příbuznými. Tomu se říká strast odloučení od toho, co je milé (pijéhi vippajoga dukkha).
A co je strast nedosažení svého přání?
Když v bytostech, podrobených zrození, vznikne přání: „Kéž bychom nebyli podrobeni zrození. Kéž by před námi nebylo nové zrození“. A v bytostech, podrobených stárnutí, nemoci, smrti, trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, vznikne přání: „Kéž bychom nebyli podrobeni těmto událostem. Kéž by před námi nebyly tyto události“. Ale toho nelze dosáhnout pouhým přáním. A to je strast nedosažení svého přání (jampiččham na labhati dukkha).
A co znamená výrok: Zkrátka pět skupin ulpívání je strast?
Jsou to: (1.)skupina ulpívání-hmota [tělesnost] (rúpupádánakkhandha), (2.)skupina ulpívání-pociťování (védanupádánakkhandha), (3.)skupina ulpívání-vnímání (saňňupádánakkhandha), (4.)skupina ulpívání-formace (sankhárupádánakkhandha) a (5.)skupina ulpívání-vědomí (viňňánupádánakkhandha).
Toto, mniši , je ušlechtilá pravda o strasti (dukkha arijasačča).

A co je, mniši,  ušlechtilá pravda o vzniku strasti (dukkha-samudaja arijasačča) ?
Je to ono toužení (tanhá), jež vede k opětovnému bytí (ponobbhaviká), které ve spojení s rozkoší a vášní nachází potěšení zde či jinde (nandirágasahagatá tatratatrábhinandiní), totiž toužení po smyslných požitcích (kámatanhá), toužení po bytí [existenci] (bhavatanhá) a toužení po nebytí [neexistenci] (vibhavatanhá).
A kde vzniká toto toužení a kde se zakořeňuje?
Kdekoli jsou příjemné a milé věci ve světě, tam tato žádostivost vzniká a tam se zakořeňuje.
A co jsou příjemné a milé věci ve světě?
Oko (čakkhu), ucho (sota), nos (ghána), jazyk (dživhá), tělo (kája) a mysl (mana) jsou příjemné a milé věci ve světě, v nich vzniká toto toužení, v nich se zakořeňuje.
Tvary (rúpá), zvuky (saddá), vůně (gandhá), chutě (rasá), doteky (photthabbá) a mentální jevy (dhammá) jsou příjemné a milé věci ve světě, v nich vzniká toto toužení, v nich se zakořeňuje.
Šesteré vědomí (viňňána)... šesterý dotek (samphassa)... šesteré pociťování (védaná) zrozené z tohoto šesterého doteku... šesteré vnímání (saňňá)... šesterý záměr (chtivost) (saňčétaná)... šesteré toužení (tanhá)... šestero rozmýšlení (vitakka)... šestero rozvažování (vičára): to všechno jsou příjemné a milé věci ve světě, tam vzniká toto toužení, tam se zakořeňuje.
Toto, mniši , je ušlechtilá pravda o vzniku strasti (dukkhasamudaja arijasačča).

A co je, mniši,  ušlechtilá pravda o ustání strasti (dukkha-nirodha arijasačča)?
Je to bezezbytkové vymizení a ustání právě tohoto toužení (tanhája asésaviráganirodha), jeho opuštění (čága), zanechání (patinissagga), osvobození se od něj (mutti) a neulpívání na něm (análaja).
Kde je však možné zanechat tohoto toužení, kde je možné ho vymítit?
Kdekoli jsou příjemné a milé věci ve světě, tam je možné tohoto toužení zanechat, tam je možné ho vymítit.
A co jsou příjemné a milé věci ve světě?
Oko (čakkhu), ucho (sota), nos (ghána), jazyk (dživhá), tělo (kája) a mysl (mana) jsou příjemné a milé věci ve světě, tam je možné tohoto toužení zanechat, tam je možné ho vymítit.
Tvary (rúpá), zvuky (saddá), vůně (gandhá), chutě (rasá), doteky (photthabbá) a mentální jevy (dhammá) jsou příjemné a milé věci ve světě, tam je možné tohoto toužení zanechat, tam je možné ho vymítit.
Šesteré vědomí (viňňána)... šesterý dotek (samphassa)... šesteré pociťování (védaná) zrozené z tohoto šesterého doteku... šesteré vnímání (saňňá)... šesterý záměr (chtivost) (saňčétaná)... šesteré toužení (tanhá)... šestero rozmýšlení (vitakka)... šestero rozvažování (vičára): to všechno jsou příjemné a milé věci ve světě, tam je možné tohoto toužení zanechat, tam je možné ho vymítit.
Toto, mniši , je ušlechtilá pravda o ustání strasti (dukkhanirodha arijasačča).

A co je, mniši, ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k ustání strasti (dukkha-nirodha-gáminí patipadá arijasačča)?
Je to právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka (arija atthangika magga): (1.)správný názor (sammá-ditthi), (2.)správné rozmýšlení (sammá-sankappa), (3.)správná řeč (sammá-váčá), (4.)správné jednání (sammá-kammanta), (5.)správné živobytí (sammá-ádžíva), (6.)správné úsilí (sammá-vájáma), (7.)správné uvědomění (sammá-sati), (8.)správné soustředění (sammá-samádhi).
(1.)A co je správný názor?
To, co je poznání strasti (dukkhe ňána), poznání vzniku strasti (dukkhasamudaje ňána), poznání ustání strasti (dukkhaniródhe ňána), poznání cesty vedoucí k ustání strasti (dukkhaniródhagáminijá patipadája ňána). Tomu se říká správný názor (sammá-ditthi) .
(2.)A co je správné rozmyšlení?
Rozmýšlení založené na zdrženlivosti [odříkání] (nekkhammasankappa), rozmýšlení oproštěné od zlovůle (abjápádasankappa), rozmýšení oproštěné od ubližování (avihimsásankappa). Tomu se říká správné rozmýšlení (sammá-sankappa) .
(3.)A co je správná řeč?
Zdržovat se lhaní (musávádá véramaní), zdržovat se zlomyslné řeči (pisunája váčája véramaní), zdržovat se hrubé řeči (pharusája váčája véramaní), zdržovat se marnivého tlachání (samphappalápá véramaní). Tomu se říká správná řeč (sammá-váčá) .
(4.)A co je správné jednání?
Zdržovat se zabíjení živých bytostí (pánátipátá véramaní), zdržovat se braní toho, co není dáváno (adinnádáná véramaní), zdržovat se špatného jednání ohledně sexu (smyslných požitků) (kámésumiččháčárá véramaní). Tomu se říká správné jednání (sammá-kammanta) .
(5.)A co je správné živobytí?
Zde ušlechtilý žák zanechal špatného živobytí (arijasávako miččhá-ádžíva pahája) a žije skrze správné živobytí (sammá-ádžívéna džívitam kappéti). Tomu se říká správné živobytí (sammá-ádžíva).
(6.)A co je správné úsilí?
(1.)Zde v sobě mnich vzbudí vůli k tomu, aby v něm nevznikly ještě nevzniklé zlé a neprospěšné stavy (pápakánam akusalánam dhammánam), vyvine snahu, vzbudí v sobě energii (vírijam árábhati), zaměří na to svou mysl a usiluje (vájámati).(2.)Vzbudí v sobě vůli opustit (pahánája) již vzniklé zlé a neprospěšné stavy, vyvine snahu, vzbudí v sobě energii, zaměří na to svou mysl a usiluje.
(3.)Vzbudí v sobě vůli k tomu, aby v něm vznikly ještě nevzniklé prospěšné stavy, vyvine snahu, vzbudí v sobě energii, zaměří na to svou mysl a usiluje.
(4.)Vzbudí v sobě vůli upevnit již vzniklé prospěšné stavy, nezanedbávat je, přivést je k růstu, k nabývání, k rozvinutí a k dovršení, vyvine snahu, vzbudí v sobě energii, zaměří na to svou mysl a usiluje. Tomu se říká správné úsilí (sammá-vájáma).
(7.)A co je správné uvědomění?
(1.)Zde, mniši, mnich prodlévá, nazíraje tělo jakožto tělo (káje kájánupassí), s horlivostí (átápí), jasným chápáním (sampadžáno) a uvědoměním (satimá), zanechav žádostivosti a žalu vůči světu (vinejja lóke abhidždžhá-dómanassa),
(2.) prodlévá, nazíraje pociťování jakožto pociťování (védanásu védanánupassí), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu,
(3.) prodlévá, nazíraje mysl jakožto mysl (čitte čittánupassí), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu,
(4.) prodlévá, nazíraje mentální jevy jakožto mentální jevy (dhammésu dhammánupassí), s horlivostí, jasným chápáním a uvědoměním, zanechav žádostivosti a žalu vůči světu. Tomu se říká správné uvědomění (sammá-sati).
(8.)A co je správné soustředění?
(1.)Zde, mniši, mnich zcela odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi), odloučen od neprospěšných stavů (vivičča akusaléhi dhamméhi), vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v prvním pohroužení (pathamam džhánam), které je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičáram) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadžam pítisukham).
(2.)S utišením myšlení a rozvažování (vitakkavičáránam vúpasamá) mnich vstupuje a prodlévá v druhém pohroužení (dutijam džhánam), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhattam sampasádanam), bez myšlení (avitakkam), bez rozvažování (avičáram), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidžam pítisukham).
(3.)S vymizením nadšení (pítijá virágá) mnich prodlévá vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ´Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).´ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím pohroužení (tatijam džhánam).
(4.)S opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (somanassa) i žalu (domanassa), mnich vstupuje a prodlévá ve čtvrtém pohroužení (čatuttham džhánam), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukham), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhim). Tomu se říká správné soustředění (sammá-samádhi).
Toto, mniši , je ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k ustání strasti (dukkhanirodhagáminí patipadá arijasačča).
Takto, mniši, mnich prodlévá, nazíraje Čtyři ušlechtilé pravdy.

Tak pravil Vznešený. Pot ěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.