Madždžhima-nikája 130
Dévadúta-sutta
Nebeští poslové
Úvod
Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený
prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam
Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený
pravil: "Mniši, jako kdyby zde byly dva domy s dveřmi a nějaký člověk
s dobrým zrakem, stojící mezi nimi, by viděl, jak do nich lidé vstupují a
vystupují, jak mezi nimi přecházejí sem a tam. Podobně, mniši, svým božským okem (dibbéna
čakkhuná), očištěným a přesahujícím oko lidské, vidím, jak bytosti
odcházejí a znovu vyvstávají, nízké (híne) a vznešené (paníte), krásné
(suvanne) a ošklivé (dubbanne), šťastné (sugate) a nešťastné (duggate), a
poznávám (padžánámi), jak bytosti putují podle svých činů (jathákammúpage
satte):
´(1.)Tyto ctěné bytosti (bhonto
sattá), které dobře jednaly tělem (kájasučariténa), dobře jednaly řečí
(váčísučariténa) a dobře jednaly myslí (manosučariténa), nehanily
ušlechtilé (arijánam anupavádaká), zastávaly správné názory
(sammáditthiká) a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla
(kájassa bhédá), po smrti (param maraná), znovu vyvstaly (upapanná)
v šťastném místě (sugati), v nebeském světě (sagga).
(2.)Tyto další ctěné bytosti, které
dobře jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné
názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti,
znovu vyvstaly mezi lidmi (manussésu).
(3.)Tyto další ctěné bytosti, které
špatně jednaly tělem (kájaduččariténa), špatně jednaly řečí
(váčíduččariténa) a špatně jednaly myslí (manoduččariténa), hanily
ušlechtilé (arijánam upavádaká), zastávaly špatné názory (miččháditthiká)
a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu
vyvstaly v říši duchů (pettivisajam).
(4.)Tyto další ctěné bytosti, které
špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné
názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti,
znovu vyvstaly ve zvířecím lůně (tiraččhánajoni).
(5.)Tyto další ctěné bytosti, které
špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné
názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti,
znovu vyvstaly v bědném stavu (apája), v strastném místě
(duggati), v záhubě (vinipáta), v pekle (niraja).´
Nyní, mniši, strážci pekla uchopí
takového jedince [jenž vyvstal v pekle] a představí ho králi Jamovi:
´Králi, tento jedinec špatně jednal se svou matkou, se svým otcem, s
askety a s bráhmany, a neměl úctu ke starším ze svého rodu. Nechť pro něj
král určí trest.´
Pět nebeských poslů
(1.)Nyní, mniši, se ho král Jama zeptá
a otáže na prvního nebeského posla: "Milý jedinče, neviděls mezi lidmi
zjevení prvního nebeského posla (pathama dévadúta)?" "Neviděl,
pane." "Milý jedinče,
neviděls mezi lidmi (1.)malé novorozeně, ležící ve vlastních výkalech a
moči?" "Viděl, pane." "Milý jedinče, jako dospělého a inteligentního, tě
někdy nenapadlo: ´I já jsem předmětem [znovu] zrození (džátidhammo) a
nemohu se mu vyhnout (anatíto). Měl bych raději dobře jednat (kaljánam
karomi) tělem, řečí a myslí?´" "Byl jsem nedůsledný (násakkhissam)
a nedbalý (pamádassam), pane." "Milý jedinče, skrze nedbalost jsi nedobře
jednal tělem, řečí a myslí. Vskutku jsi jednal v souladu se svou
nedbalostí. Tyto špatné činy nevykonala ani tvá matka ani tvůj otec ani
tvůj bratr ani tvá sestra ani tví společníci ani tví příbuzní ani asketové
ani bráhmani ani bohové. Ty sám jsi vykonal tyto špatné činy, a ty sám
zakusíš jejich následky."
(2.)Nyní, mniši, se ho král Jama zeptá
a otáže na druhého nebeského posla: "Milý jedinče, neviděls mezi lidmi
zjevení druhého nebeského posla (dutija dévadúta)?" "Neviděl, pane." Král
Jama pak řekne: "Milý
jedinče, neviděls mezi lidmi (2.)muže či ženu, osmdesát, devadesát či sto
let staré, se shrbenými zády, sešlé, opírající se o hůl, ztrápené a
senilní, s vylámanými zuby, s šedivými vlasy nebo holohlavé, se
svraštělou kůží pokrytou skvrnami?" "Viděl, pane." "Milý jedinče, jako
dospělého a inteligentního, tě někdy nenapadlo: ´I já jsem předmětem
stárnutí (džarádhammo) a nemohu se mu vyhnout. Měl bych raději dobře
jednat tělem, řečí a myslí?´" "Byl jsem nedůsledný a nedbalý,
pane." "Milý jedinče, skrze nedbalost jsi nedobře jednal tělem, řečí a
myslí. Vskutku jsi jednal v souladu se svou nedbalostí. Tyto špatné
činy nevykonala ani tvá matka ani tvůj otec ani tvůj bratr ani tvá sestra
ani tví společníci ani tví příbuzní ani asketové ani bráhmani ani bohové.
Ty sám jsi vykonal tyto špatné činy, a ty sám zakusíš jejich následky."
(3.)Nyní, mniši, se ho král Jama zeptá
a otáže na třetího nebeského posla: "Milý jedinče, neviděls mezi lidmi
zjevení třetího nebeského posla (tatija dévadúta)?" "Neviděl, pane."
"Milý jedinče,
neviděls mezi lidmi (3.)muže či ženu, které postihla nemoc, utrpení, vážná
choroba, ležící ve vlastních výkalech a moči, kteří byli zvedáni a
pokládáni na lůžko ostatními?" "Viděl, pane." "Milý jedinče, jako
dospělého a inteligentního, tě někdy nenapadlo: ´I já jsem předmětem
nemoci (bjádhidhammo) a nemohu se jí vyhnout. Měl bych raději dobře jednat
tělem, řečí a myslí?´" "Byl jsem nedůsledný a nedbalý, pane."
"Milý jedinče, skrze nedbalost jsi nedobře jednal tělem, řečí a myslí.
Vskutku jsi jednal v souladu se svou nedbalostí. Tyto špatné činy
nevykonala ani tvá matka ani tvůj otec ani tvůj bratr ani tvá sestra ani
tví společníci ani tví příbuzní ani asketové ani bráhmani ani bohové. Ty
sám jsi vykonal tyto špatné činy, a ty sám zakusíš jejich následky."
(4.)Nyní, mniši, se ho král Jama zeptá
a otáže na čtvrtého nebeského posla: "Milý jedinče, neviděls mezi lidmi
zjevení čtvrtého nebeského posla (čatuttha dévadúta)?" "Neviděl, pane."
"Milý jedinče,
neviděls mezi lidmi (4.)zloděje, zatčeného králem, který byl pak nucen
podstoupit rozmanité druhy trestů, jako bičování, mrskání, tlučení holí,
useknutí rukou, useknutí nohou, useknutí rukou i nohou, useknutí uší,
useknutí nosu, useknutí uší i nosu, otevření lebky, nalévání roztaveného
železa do mozku, skalpování hlavy, plnění úst krví, zapálení těla,
zabaleného do látky napuštěné olejem, zapálení rukou, zabalených do látky
napuštěné olejem, stažení kůže z celého těla až ke kotníkům, stažení
kůže od kotníků směrem ke krku, napíchnutí na tyč, stržení kůže, masa a
šlach ostrými železnými hroty, odsekávání masa z těla, kousek po
kousku, řezání železnými hroty a sypání soli do ran, napíchnutí na železný
kůl a otáčení dokola, drcení kostí na morek, polévání vařícím olejem,
sežrání psi a useknutí hlavy mečem?" "Viděl, pane." "Milý jedinče, jako
dospělého a inteligentního, tě někdy nenapadlo: ´Ti, kdo páchají zlé činy
(pápakáni kammáni) jsou předmětem těchto rozmanitých druhů trestů (vividhá
kammakáraná) již zde a nyní (ditthéva dhamme), natož pak v následující
existenci (parattha). Měl bych raději dobře jednat tělem, řečí a
myslí?´" "Byl jsem nedůsledný a nedbalý, pane." "Milý jedinče,
skrze nedbalost jsi nedobře jednal tělem, řečí a myslí. Vskutku jsi jednal
v souladu se svou nedbalostí. Tyto špatné činy nevykonala ani tvá
matka ani tvůj otec ani tvůj bratr ani tvá sestra ani tví společníci ani
tví příbuzní ani asketové ani bráhmani ani bohové. Ty sám jsi vykonal tyto
špatné činy, a ty sám zakusíš jejich následky."
(5.)Nyní, mniši, se ho král Jama zeptá
a otáže na páteho nebeského posla: "Milý jedinče, neviděls mezi lidmi
zjevení pátého nebeského posla (paňčama dévadúta)?" "Neviděl, pane."
"Milý jedinče,
neviděls mezi lidmi (5.)tělo muže či ženy, jeden, dva nebo tři dny mrtvé,
nadmuté, zčernalé, zmodralé a hnijící?" "Viděl, pane." "Milý jedinče, jako
dospělého a inteligentního, tě někdy nenapadlo: ´I já jsem předmětem smrti
(maranadhammo) a nemohu se jí vyhnout. Měl bych raději dobře jednat tělem,
řečí a myslí?´" "Byl jsem nedůsledný a nedbalý, pane." "Milý
jedinče, skrze nedbalost jsi nedobře jednal tělem, řečí a myslí. Vskutku
jsi jednal v souladu se svou nedbalostí. Tyto špatné činy nevykonala
ani tvá matka ani tvůj otec ani tvůj bratr ani tvá sestra ani tví
společníci ani tví příbuzní ani asketové ani bráhmani ani bohové. Ty sám
jsi vykonal tyto špatné činy, a ty sám zakusíš jejich následky."
Pekelné utrpení
Mniši, potom co se ho král Jama zeptal
a otázal na pátého nebeského posla, zůstane tichý. Strážci pekla pak toho
jedince odvedou a potrestají ho trestem, známým jako pět způsobů
probodnutí. Probodnou mu rozžhavenou železnou tyčí jednu ruku a další tyčí
druhou ruku. Další tyčí mu probodnou jednu nohu a další tyčí druhou nohu.
Další rozžhavenou železnou tyčí ho pak probodnou uprostřed prsou. Zde
pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde
nenastane dříve, než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Strážci
pekla ho pak sejmou dolů a sekají ho mačetami. Zde pociťuje strastné,
bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve,
než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Strážci pekla ho pak
uchopí nohama vzhůru a sekají ho sekerami. Zde pociťuje strastné,
bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve,
než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Strážci pekla ho pak
zapřáhnou do povozu a vláčejí ho sem a tam skrze žhnoucí a planoucí pole.
Zde pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj
zde nenastane dříve, než se vyčerpají následky jeho špatných
činů. Strážci pekla ho pak nechají vylézat a slézat velkou horu
žhnoucího a planoucího uhlí. Zde pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé a
bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve, než se vyčerpají
následky jeho špatných činů. Strážci pekla ho pak uchopí za nohy a
spustí ho do kotle s rozžhaveným železem, žhnoucího a planoucího,
s pěnou na povrchu. V tomto kotli ho pak vaří, přičemž se
objevuje na povrchu, vznáší se uvnitř a klesá dolů. Zde pociťuje strastné,
bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve,
než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Strážci pekla ho pak
uvrhnou do Velkého pekla. Takové je Velké peklo, mniši:
´Čtyři rohy a čtyři brány na
každé straně, obklopené železnou zdí, přikryté železnou střechou,
s železnou, žhnoucí a planoucí podlahou, rozpíná se do
šíře sta mil (jodžana) a přetrvává po celé věky.´
Mniši, plameny šlehající
z východní zdi tohoto Velkého pekla naráží proti západní zdi. Plameny
šlehající ze západní zdi naráží proti východní zdi. Plameny šlehající ze
severní zdi naráží proti jižní zdi. Plameny šlehající z jižní zdi
naráží proti severní zdi. Plameny šlehající ze spodku naráží proti
vrcholu. Plameny šlehající z vrcholu naráží proti spodku. Zde
pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde
nenastane dříve, než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Mniši,
jednou za dlouhé období se otevře východní brána tohoto Velkého pekla.
Když se brána otevře, tento jedinec se snaží rychle běžet k ní, přičemž se
jeho vnější kůže pálí, jeho vnitřní kůže se pálí, jeho maso se pálí, jeho
šlachy se pálí a z jeho kostí se kouří. Když po dlouhé době dosáhne
této brány, je již zavřena. Zde pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé a
bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve, než se vyčerpají
následky jeho špatných činů. Jednou za dlouhé období se otevře západní
brána ... severní brána ... jižní brána ... východní brána tohoto Velkého
pekla. Když se brána otevře, tento jedinec se snaží rychle běžet k ní,
přičemž se jeho vnější kůže pálí, jeho vnitřní kůže se pálí, jeho maso se
pálí, jeho šlachy se pálí a z jeho kostí se kouří. Pak vyjde touto
bránou. Mniši, přímo k Velkému peklu přiléhá rozlehlé Peklo plné
výkalů. Tento jedinec spadne do toho pekla. Stvoření žijící v tomto
pekle, která mají zobáky jako jehly, se mu zatínají do vnější kůže, do
vnitřní kůže, do masa, do šlach, do kostí a vyžírají mu morek. Zde
pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde
nenastane dříve, než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Přímo k
Peklu plnému výkalů přiléhá rozlehlé Peklo plné žhavého popela. Tento
jedinec spadne do tohoto pekla. Zde pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé
a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve, než se vyčerpají
následky jeho špatných činů. Přímo k Peklu plnému žhavého popela
přiléhá rozlehlý Les trnitých stromů, se šestnáct palců dlouhými trny,
tyčící se do výšky jedné míle (jódžana), žhnoucí a planoucí. Tento jedinec
vylézá na ty stromy a padá z nich dolů. Zde pociťuje strastné,
bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve,
než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Přímo k Lesu
trnitých stromů přiléhá rozlehlý Les mečových stromů. Tento jedinec
vejde do toho lesa. Když zde zafouká vítr, mečové listy padají ze
stromů a usekávají mu ruce, nohy, uši či nos. Zde pociťuje strastné,
bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve,
než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Přímo k Lesu mečových
stromů přiléhá velká Řeka plná žíraviny. Tento jedinec spadne do té
řeky a je unášen spodními a horními proudy. Zde pociťuje strastné,
bolestivé, trýznivé a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve,
než se vyčerpají následky jeho špatných činů. Strážci pekla ho pak
vytáhnou železnými háky, položí ho na břeh a zeptají se ho: "Co si přeješ,
milý jedinče?" "Mám hlad, pánové." Strážci pekla mu pak rozevřou ústa
rozžhavenými železnými kleštěmi a vloží mu do nich rozžhavenou železnou
kouli. Tato železná koule spálí jeho rty, spálí jeho ústa, spálí jeho
hrdlo, spálí jeho hruď a vyjde spodem, přičemž vyvrhne jeho
vnitřnosti a střeva. Zde pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé
a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve, než se vyčerpají
následky jeho špatných činů. Strážci pekla se ho pak zeptají: "Co si
přeješ, milý jedinče?" "Mám žízeň, pánové." Strážci pekla mu pak rozevřou
ústa rozžhavenými železnými kleštěmi a nalijí mu do nich roztavené žhnoucí
železo. Toto roztavené železo spálí jeho rty, spálí jeho ústa, spálí jeho
hrdlo, spálí jeho hruď a vyjde spodem, přičemž vyvrhne jeho
vnitřnosti a střeva. Zde pociťuje strastné, bolestivé, trýznivé
a bodavé pocity, a smrt pro něj zde nenastane dříve, než se vyčerpají
následky jeho špatných činů. Strážci pekla ho pak znovu uvrhnou zpět do
Velkého pekla.
Závěr
Mniši, dříve krále Jamu napadlo: ´Ti,
kdo ve světě konají zlé a neprospěšné činy, vskutku zakoušejí tato
rozmanitá muka. Kéž bych tak mohl dosáhnout lidského stavu tehdy, kdy se
ve světě objevil Tathágata, zasloužilý, dokonale probuzený. Kéž bych tak
mohl vzdát úctu tomuto Vznešenému. Kéž by mi tak mohl Vznešený vyložil
Dhammu. Kéž bych tak mohl porozumět této Dhammě Vznešeného.´ Mniši,
toto vám nevykládám jako něco, co bych slyšel od jiných asketů či
bráhmanů. Toto vám vykládám jako něco, co jsem sám skutečně poznal, sám
uviděl a sám objevil."
Tak pravil Vznešený. Když Blažený
domluvil, dodal Učitel ještě toto:
"I přes varování nebeských poslů,
jsou mnozí nedbalí (pamadždžanti) a domýšliví (mánavá). Vskutku dlouhou
dobu mohou naříkat ti, kdo jednou spadnou do nižších stavů
(hínakájúpagá). Ale mírní [ctnostní] (santo), dobří jedinci
(sappurisá), kteří jsou již zde varováni nebeskými posly, nejsou
nedbalí (nappamadždžanti) a cvičí se v ušlechtilé Dhammě. Vidouce tuto
hrozbu (bhajam): jak s ulpíváním vzniká zrození a smrt (upádáne
džátimaranasambhave), osvobozeni neulpíváním (anupádá vimuččanti),
ukončí [odstraní] zrození a smrt (džátimaranasankhaje). Když takto
šťastně dosáhli bezpečí a uskutečnili odpoutání zde a nyní
(ditthadhammábhinibbutá), překonali všechen strach a zášť
(sabbavérabhajátítá), a unikli tak veškeré strasti (sabbadukkham
upaččagun,ti)."
|