Mahá
Salájatanika-sutta
Velká rozprava o šesti smyslových
oblastech
Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený
prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam
Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“ - „Pane!“ odpověděli mu mniši.
Vznešený pravil: „Vyložím vám, mniši, velkou oblast šesti smyslů.
Poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit.“ - „Ano, pane,“
odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
Ten, kdo nezná a nevidí
„Mniši, kdo nezná (adžánam) a nevidí
(apassam) (1.)oko (čakkhu)... ucho (sota)... nos (ghána)... jazyk
(dživha)... tělo (kája)... mysl (mana) tak, jak skutečně je (jathabhútam),
ten je vzrušen vášní vůči oku... uchu... nosu... jazyku... tělu... mysli.
Kdo nezná a nevidí (2.)tvary (rúpá)... zvuky (saddá)... vůně
(gandhá)... chutě (rasá)... dotyky (photthabbá)... mentální jevy (dhammá)
tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči tvarům... zvukům...
vůním... chutím... dotykům... jevům.
Kdo nezná a nevidí (3.)vědomí oka
(čakkhu-viňňána)... vědomí ucha... vědomí nosu... vědomí jazyka... vědomí
těla... vědomí mysli tak, jak skutečně je, ten je vzrušen vášní vůči
vědomí oka... vědomí ucha... vědomí nosu... vědomí jazyka... vědomí
těla... vědomí mysli.
Kdo nezná a nevidí (4.)dotek oka
(čakkhu-samphassa)... dotek ucha... dotek nosu... dotek jazyka... dotek
těla... dotek mysli tak, jak skutečně je, ten je vzrušen vášní vůči doteku
oka... doteku ucha... doteku nosu... doteku jazyka... doteku těla...
doteku mysli.
Kdo nezná a nevidí (5.)příjemné pociťování (sukham
védajitam), nepříjemné (dukkham védajitam) pociťování a
ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování (adukkhamasukkham védajitam), jež
vznikají v závislosti (paččajá uppadždžati) na doteku oka... ucha...
nosu... jazyka... těla... mysli, tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen
vášní vůči příjemnému pociťování, nepříjemnému pociťování a
ani-příjemnému-ani-nepříjemnému pociťování, jež vznikají v závislosti na
doteku oka... ucha... nosu... jazyka... těla... mysli.
U toho, kdo je
vzrušen vášní (sárattassa), kdo je spoután (samjuttassa), kdo je zahalen
zaslepeností (sammúlhassa), kdo prodlévá nazíraje vnady [šesti smyslových
oblastí] (assádánupassino), dochází v budoucnu k hromadění pěti skupin
ulpívání. Jeho toužení (tanhá), jež vede k opětovnému bytí a které, ve
spojení s rozkoší a vášní, nachází potěšení zde či jinde, takto narůstá
(pavaddhanti). Narůstají u něj rovněž tělesné potíže (darathá) a mentální
potíže, narůstá u něj tělesná trýzeň (santápá) a mentální trýzeň, narůstá
u něj tělesná horečnatost (pariláhá) a mentální horečnatost. A tak zakouší
jak tělesnou strast (kájadukkham), tak mentální strast (čétodukkham).
Ten, kdo zná a vidí
Mniši, kdo zná (džánam) a vidí
(passam) (1.)oko... ucho... nos... jazyk... tělo... mysl tak, jak skutečně
je, ten není vzrušen vášní vůči oku... uchu... nosu... jazyku... tělu...
mysli.
Kdo zná a vidí (2.)tvary... zvuky... vůně... chutě... dotyky...
mentální jevy tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči
tvarům... zvukům... vůním... chutím... dotykům... jevům.
Kdo zná a
vidí (3.)vědomí oka... vědomí ucha... vědomí nosu... vědomí jazyka...
vědomí těla... vědomí mysli tak, jak skutečně je, ten není vzrušen vášní
vůči vědomí oka... vědomí ucha... vědomí nosu... vědomí jazyka... vědomí
těla... vědomí mysli.
Kdo zná a vidí (4.)dotek oka... dotek ucha...
dotek nosu... dotek jazyka... dotek těla... dotek mysli tak, jak skutečně
je, ten není vzrušen vášní vůči doteku oka... doteku ucha... doteku
nosu... doteku jazyka... doteku těla... doteku mysli.
Kdo zná a vidí
(5.)příjemné pociťování, nepříjemné pociťování a
ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování, jež vznikají v závislosti na
doteku oka... ucha... nosu... jazyka... těla... mysli, tak, jak skutečně
jsou, ten není vzrušen vášní vůči příjemnému pociťování, nepříjemnému
pociťování a ani-příjemnému-ani-nepříjemnému pociťování, jež vznikají v
závislosti na doteku oka... ucha... nosu... jazyka... těla... mysli.
U
toho, kdo není vzrušen vášní (asárattassa), kdo není spoután
(asamjuttassa), kdo není zahalen zaslepeností (asammúlhassa), kdo prodlévá
nazíraje nebezpečí [vady] [šesti smyslových oblastí]
(ádínavánupassino), nedochází v budoucnu k hromadění pěti skupin ulpívání.
Jeho toužení, jež vede k opětovnému bytí a které, ve spojení s rozkoší a
vášní, nachází potěšení zde či jinde, je takto opuštěno (pahíjanti). Jsou
rovněž opuštěny tělesné potíže a mentální potíže, je opuštěna tělesná
trýzeň a mentální trýzeň, je opuštěna tělesná horečnatost a mentální
horečnatost. A tak zakouší jak tělesné blaho (kájasukham), tak mentální
blaho (čétosukham).
Názor tohoto jedince je správný názor
(sammá-ditthi). Rozmýšlení tohoto jedince je správné rozmýšlení
(sammá-sankappa). Úsilí tohoto jedince je správné úsilí (sammá-vájáma).
Uvědomění tohoto jedince je správné uvědomění (sammá-sati). Soustředění
tohoto jedince je správné soustředění (sammá-samádhi). Jeho konání tělem,
konání řečí a živobytí jsou již dokonale očištěné. Takto u něj dochází k
úplnému rozvinutí ušlechtilé osmičlenné stezky (arija atthangika
magga).
U toho, kdo takto rozvíjí ušlechtilou osmičlennou stezku,
dochází rovněž k úplnému rozvinutí čtyř základů uvědomění (satipatthána),
dochází k úplnému rozvinutí čtyř správných snažení (sammappadhána),
dochází k úplnému rozvinutí čtyř základů nadobyčejné síly (iddhipáda),
dochází k úplnému rozvinutí pěti schopností (indrija), dochází k úplnému
rozvinutí pěti sil (bala) a dochází k úplnému rozvinutí sedmi členů
probuzení (bodždžhanga).
U tohoto jedince společně vyvstávají dvě
vlastnosti - utišení (samatha) a jasné vidění (vipassaná). Skrze přímé
poznání (abhiňňá) poznává věci, jež by měly být poznány skrze přímé
poznání. Skrze přímé poznání zanechává věci, jež by měly být zanechány
skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání rozvíjí věci, jež by měly být
rozvinuty skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání uskutečňuje věci, jež
by měly být uskutečněny skrze přímé poznání.
A které věci by měly být poznány skrze
přímé poznání?
Je to
pět skupin ulpívání (paňčupádánakkhandhá), totiž hmota (rúpa), pociťování
(védaná), vnímání (saňňá), formace (sankhárá) a vědomí (viňňána) jakožto
skupiny ulpívání. Tyto věci by měly být poznány skrze přímé poznání.
A které věci by měly být zanechány skrze přímé
poznání?
Je to
nevědomost (avidždžá) a toužení po bytí (bhavatanhá). Tyto věci by měly
být zanechány skrze přímé poznání.
A které věci by měly být
rozvinuty skrze přímé poznání?
Je to utišení (samatha) a jasné vidění
(vipassaná). Tyto věci by měly být rozvinuty skrze přímé poznání.
A
které věci by měly být uskutečněny skrze přímé poznání?
Je to
vědění (vidždžá) a osvobození (vimutti). Tyto věci by měly být uskutečněny
skrze přímé poznání.
