Když jsem, mniši, takto prodléval, s dbalostí (appamattassa), s horlivostí (átápino) a odhodlaností (pahitattassa), a vznikla ve mě myšlenka smyslnosti... myšlenka zlovůle... myšlenka násilí, poznával jsem: ´Vznikla ve mě tato myšlenka smyslnosti... myšlenka zlovůle... myšlenka násilí, a ta věru vede k ublížení sobě, k ublížení ostatním a k ublížení oběma, způsobuje zánik moudrosti, vzrůst potíží a nevede k odpoutání (nibbána).´ Tím, že jsem si ujasnil, že vede k ublížení sobě, k ublížení ostatním a k ublížení oběma, způsobuje zánik moudrosti a vzrůst potíží, a nevede k odpoutání, tato myšlenka odešla. Takto jsem, mniši, znovu a znovu vznikající myšlenku smyslnosti... myšlenku zlovůle... myšlenku násilí opustil, odstranil a ukončil.
Cokoli, mniši, mnich mnoho promýšlí a o čem často uvažuje, právě k tomu se kloní jeho mysl. Jestliže mnich mnoho přemýšlí o smyslnosti... o zlovůli... o násilí, a často o tom uvažuje, opouští tím myšlenku odříkání... myšlenku nezlovolnosti... myšlenku nenásilí, rozmnožuje tím myšlenku smyslnosti... myšlenku zlovůle... myšlenku násilí, a jeho mysl se kloní k té myšlence smyslnosti... myšlence zlovůle... myšlence násilí.

Když jsem, mniši, takto prodléval, s dbalostí, s horlivostí a odhodlaností, a vznikla ve mě myšlenka odříkání... myšlenka nezlovolnosti... myšlenka nenásilí, poznával jsem: ´Vznikla ve mě tato myšlenka odříkání... myšlenka nezlovolnosti... myšlenka nenásilí, a ta věru nevede k ublížení sobě, k ublížení ostatním ani k ublížení oběma, způsobuje vzrůst moudrosti, nezpůsobuje potíže a vede k odpoutání. Jestliže ji budu promýšlet a uvažovat o ní celou noc, nemám z toho žádný strach. Jestliže ji budu promýšlet a uvažovat o ní celý den, ani z toho nemám žádný strach. Jestliže ji budu promýšlet a uvažovat o ní celou noc a celý den, ani z toho nemám žádný strach. Nicméně, příliš dlouhým promýšlením a uvažováním se unaví tělo, a když se unaví tělo, naruší se mysl, a když je mysl narušená, má daleko k soustředění.´ Takto jsem, mniši, svou mysl vnitřně upevňoval, uklidňoval, sjednocoval a soustřeďoval. A z jakého důvodu? Aby se má mysl nenarušila.
Cokoli, mniši, mnich mnoho promýšlí a o čem často uvažuje, právě k tomu se kloní jeho mysl. Jestliže mnich mnoho přemýšlí o odříkání... o nezlovolnosti... o nenásilí, a často o tom uvažuje, opouští tím myšlenku smyslového potěšení... myšlenku zlovůle... myšlenku násilí, rozmnožuje tím myšlenku odříkání... myšlenku nezlovolnosti... myšlenku nenásilí, a jeho mysl se kloní k té myšlence odříkání... myšlence nezlovolnosti... myšlence nenásilí.

(1.)Odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi) a od neprospěšných stavů (akusaléhi dhamméhi), jsem vstoupil a prodléval v prvním meditačním pohroužení (pathama džhána), jež je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičára) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadža pítisukha).

(2.)S utišením myšlení a rozvažování jsem vstoupil a prodléval v druhém meditačním pohroužení (dutija džhána), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhatta sampasádana), bez myšlení (avitakka), bez rozvažování (avičára), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidža pítisukha).

(3.)S vymizením nadšení (pítijá virágá) jsem prodléval vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ´Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).´ Takto jsem vstoupil a prodléval ve třetím meditačním pohroužení (tatija džhána).

(4.)S opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (somanassa) a žalu (domanassa), jsem vstoupil a prodléval ve čtvrtém meditačním pohroužení (čatuttha džhána), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukha), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhá-sati-párisuddhi).

(1.)Když byla má mysl (čitta) takto soustředěná (samáhite), očištěná (parisuddhe), vyjasněná (parijodáte), bez poskvrny (anangane), bez nečistoty (vigatúpakkilése), poddajná (mudubhúte), schopná činnosti (kammanije), ustálená (thite) a neochvějná (áneňdžappatte), zaměřil jsem ji (abhininnáméti) k poznání v podobě vzpomínky na dřívější pobyty [minulé životy] (pubbenivásánussati-ňána). Vybavil jsem si mnohé své dřívější pobyty: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: "Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde." Takto jsem si vzpomněl na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.
Toto, mniši, bylo první vědění [poznání] (pathamá vidždžá), kterého jsem dosáhl v první části noci. Nevědomost byla rozptýlena (avidždžá vihatá) a objevilo se vědění (vidždžá uppanná), temnota byla rozptýlena (tamo vihato) a objevilo se světlo (áloko uppanno), jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale (appamatto), horlivě (átápino) a odhodlaně (pahitatto).

(2.)Když byla má mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odchodu a opětovného vyvstávání (čutúpapáta-ňána) bytostí (sattánam). Svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jsem viděl, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: "Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě." Takto jsem svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, viděl, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznával jsem, jak bytosti putují podle svých činů.
Toto, mniši, bylo druhé vědění [poznání] (dutijá vidždžá), kterého jsem dosáhl v střední části noci. Nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale, horlivě a odhodlaně.

(3.)Když byla má mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměřil jsem ji k poznání odstranění (khaja-ňána) zákalů (ásavánam). Přímo jsem poznával v souladu se skutečností: "Toto je strast (idam dukkha), ...toto je vznik strasti (ajam dukkha-samudaja), ...toto je ustání strasti (ajam dukkha-niródha), ...toto je cesta vedoucí k ustání strasti (ajam dukkha-niródha-gáminí patipadá), ...toto jsou zákaly (ime ásavá), ...toto je vznik zákalů (ajam ásava-samudaja), ...toto je ustání zákalů (ajam ásava-niródha), ...toto je cesta vedoucí k ustání zákalů (ajam ásava-nirodha-gáminí patipadá)."
Když jsem takto poznával (džánato) a takto viděl (passato), má mysl se osvobodila od zákalu smyslných požitků (kámásavá), od zákalu bytí (bhavásavá) a od zákalu nevědomosti (avidždžásavá). Ve stavu osvobození se dostavilo poznání: "Osvobozen." A věděl jsem: ´Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý [svatý] život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá).´
Toto, mniši, bylo třetí vědění [poznání] (tatijá vidždžá), kterého jsem dosáhl v poslední části noci. Nevědomost byla rozptýlena a objevilo se vědění, temnota byla rozptýlena a objevilo se světlo, jak se stává u toho, kdo prodlévá dbale, horlivě a odhodlaně.