Sabbásava-sutta

Všechny zákaly

Úvod - Důkladná pozornost a povrchní pozornost

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: "Vyložím vám, mniši, postup, jak zabraňovat všem zákalům. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
"Tomu kdo zná (džánato), mniši, tomu kdo vidí (passato), slibuji odstranění zákalů (ásavánam khajam), ne tomu kdo nezná (adžánato), ne tomu kdo nevidí (apassato). A když co zná, když co vidí, slibuji mu odstranění zákalů? Důkladnou [hlubokou] pozornost (joniso manasikára) a povrchní pozornost (ajoniso manasikára). Povrchní pozorností, mniši, ještě nevzniklé zákaly vznikají, a již vzniklé zákaly narůstají. Důkladnou pozorností, mniši, ještě nevzniklé zákaly nevznikají, a již vzniklé zákaly mizí.
Existuje, mniši, odstranění zákalů (1.)zřením (dassaná)... (2.)sebekontrolou (samvará)... (3.)používáním [pečováním] (patisévaná)... (4.)snášenlivostí (adhivásaná)... (5.)vyhnutím se (parivadždžaná)... (6.)odvrhnutím (vinodaná)... (7.)rozvíjením (bhávaná).

A co je, mniši, odstranění zákalů zřením?
Zde, mniši, nepoučený obyčejný člověk (assutavá puthudždžano), který si nehledí ušlechtilých, je neznalý a neukázněný v učení ušlechtilých, který si nehledí dobrých lidí, je neznalý a neukázněný v učení dobrých lidí, nezná věci, jež jsou hodné pozornosti, nezná ani věci, jež nejsou hodné pozornosti. Když takto nezná věci, jež jsou hodné pozornosti, ani věci, jež nejsou hodné pozornosti, věnuje pozornost věcem, jež nejsou hodné pozornosti a nevěnuje pozornost věcem, jež jsou hodné pozornosti.
A které jsou věci, jež nejsou hodné pozornosti, kterým pozornost věnuje?
Jsou to věci, kterým když věnuje pozornost, vzniká v něm ještě nevzniklý (1.)zákal smyslnosti (kámásava) a již vzniklý zákal smyslnosti v něm narůstá, vzniká v něm ještě nevzniklý (2.)zákal bytí (bhavásava) a již vzniklý zákal bytí v něm narůstá, vzniká v něm ještě nevzniklý (3.)zákal nevědomosti (avidždžásava) a již vzniklý zákal nevědomosti v něm narůstá.
To jsou věci, jež nejsou hodné pozornosti, kterým pozornost věnuje.
A které jsou věci, jež jsou hodné pozornosti, kterým pozornost nevěnuje?
Jsou to věci, kterým když někdo věnuje pozornost, nevzniká v něm ještě nevzniklý zákal smyslnosti a již vzniklý zákal smyslnosti v něm mizí, nevzniká v něm ještě nevzniklý zákal bytí a již vzniklý zákal bytí v něm mizí, nevzniká v něm ještě nevzniklý zákal nevědomosti a již vzniklý zákal nevědomosti v něm mizí.
To jsou věci, jež jsou hodné pozornosti, kterým pozornost nevěnuje.
Tím, že věnuje pozornost věcem, jež nejsou hodné pozornosti a nevěnuje pozornost věcem, jež jsou hodné pozornosti, vznikají v něm ještě nevzniklé zákaly a již vzniklé zákaly v něm narůstají. Tento nepoučený obyčejný člověk povrchně uvažuje [zaměřuje pozornost] takto: "Byl jsem v minulosti? Nebyl jsem v minulosti? Co jsem byl v minulosti? Jak jsem byl v minulosti? Čím jsem se stal v minulosti? Budu v budoucnosti? Nebudu v budoucnosti? Co budu v budoucnosti? Jak budu v budoucnosti? Čím se stanu v budoucnosti?" Anebo nyní, v přítomnosti, má o sobě pochybnosti: "Jsem? Nejsem? Co jsem? Jak jsem? Odkud tato bytost přišla a kam odejde?" Tím že takto povrchně uvažuje [zaměřuje pozornost], vzniká v něm některý z těchto šesti názorů:
(1.)"Moje já existuje."
(2.)"Moje já neexistuje."
(3.)"Svým já vnímám své já."
(4.)"Svým já vnímám to co je ne-já."
(5.)"Tím co je ne-já vnímám své já."
(6.)"Toto mé já, které mluví a pociťuje, tu a tam zakouší následky dorých a špatných činů, ale mé skutečné já je stálé, trvalé, věčné, nepodléhající změnám, navždy zůstane stejné."
A tak některý z těchto šesti názorů, který v něm vzniká, považuje za pravdivý a pevný. Tomu se říká, mniši, názorové stanovisko [teoretizování], názorová houština, názorová divočina, názorová motanice, názorová tahanice, pouto názorů. Nepoučený obyčejný člověk, mniši, spoutaný poutem názorů, není osvobozen od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, není osvobozen od strasti, tak pravím.

Avšak poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako), mniši, který si hledí ušlechtilých, je znalý a ukázněný v učení ušlechtilých, který si hledí dobrých lidí, je znalý a ukázněný v učení dobrých lidí, zná věci, jež jsou hodné pozornosti, zná i věci, jež nejsou hodné pozornosti. Když takto zná věci, jež jsou hodné pozornosti, a věci, jež nejsou hodné pozornosti, nevěnuje pozornost věcem, jež nejsou hodné pozornosti a věnuje pozornost věcem, jež jsou hodné pozornosti.
A které jsou věci, jež nejsou hodné pozornosti, kterým pozornost nevěnuje?
Jsou to věci, kterým když někdo věnuje pozornost, vzniká v něm ještě nevzniklý zákal smyslnosti a již vzniklý zákal smyslnosti v něm narůstá, vzniká v něm ještě nevzniklý zákal bytí a již vzniklý zákal bytí v něm narůstá, vzniká v něm ještě nevzniklý zákal nevědomosti a již vzniklý zákal nevědomosti v něm narůstá.
To jsou věci, jež nejsou hodné pozornosti, kterým pozornost nevěnuje.
A které jsou věci, jež jsou hodné pozornosti, kterým pozornost věnuje?
Jsou to věci, kterým když věnuje pozornost, nevzniká v něm ještě nevzniklý zákal smyslového potěšení a již vzniklý zákal smyslového potěšení v něm mizí, nevzniká v něm ještě nevzniklý zákal bytí a již vzniklý zákal bytí v něm mizí, nevzniká v něm ještě nevzniklý zákal nevědomosti a již vzniklý zákal nevědomosti v něm mizí.
To jsou věci, jež jsou hodné pozornosti, kterým pozornost věnuje.
Tím, že nevěnuje pozornost věcem, jež nejsou hodné pozornosti a věnuje pozornost věcem, jež jsou hodné pozornosti, nevznikají v něm ještě nevzniklé zákaly a již vzniklé zákaly v něm mizí. Tento poučený ušlechtilý žák takto zaměřuje důkladnou pozornost:
(1.)"Toto je strast." (idam dukkha)
(2.)"Toto je vznik strasti." (ajam dukkhasamudaja)
(3.)"Toto je ustání [zánik] strasti." (ajam dukkhanirodha)
(4.)"Toto je cesta vedoucí k ustání strasti." (ajam dukkhanirodhagáminí patipadá)
Tím že takto zaměřuje důkladnou pozornost, mizí u něj tři pouta: (1.)Osobnostní názor [já a moje] (sakkájaditthi), (2.)pochybnosti (vičikiččhá), (3.)ulpívání na pravidlech a praktikách [obřadech] (sílabbataparámása).
Tomu se říká, mniši, odstranění zákalů zřením.

A co je, mniši, odstranění zákalů sebekontrolou?
Zde, mniši, mnich prodlévá s hlubokou rozvahou, střežený sebekontrolou (samvarasamvuto) (1.)schopnosti oka [zraku] (čakkhundrija)... (2.)schopnosti ucha [sluchu] (sotindrija)... (3.)schopnosti nosu [čichu] (ghánindrija)... (4.)schopnosti jazyka [chuti] (dživhindrija)... (5.)schopnosti těla (kájindrija) a (6.)schopnosti mysli (manindrija). Zničující a spalující zákaly, které by v něm mohly vznikat, kdyby prodléval nestřežený sebekontrolou těchto schopností, tyto zničující a spalující zákaly v něm nejsou, jelikož prodlévá střežený sebekontrolou těchto schopností.
Tomu se říká, mniši, odstranění zákalů sebekontrolou.

A co je, mniši, odstranění zákalů používáním?
Zde, mniši, mnich s hlubokou rozvahou používá (1.)roucho (čívara), jen k ochraně před chladem či horkem, k ochraně před vosami, moskyty a plazy, k ochraně před větrem a slunečním žárem, jen za účelem zakrytí těla.
S hlubokou rozvahou používá (2.)almužní jídlo (pindapáta), ne pro potěšení, ani pro opojení, ani pro zkrášlení, ani pro ozdobení [svaly], ale jen za účelem udržení tohoto těla [při životě], za účelem udržení čistého života, [s myšlenkou:] "Staré pociťování odvrátím, nedovolím aby vzniklo nové, budu postupovat bezúhonně a v pohodě."
S hlubokou rozvahou používá (3.)přístřeší (sénásana), jen k ochraně před chladem či horkem, k ochraně před vosami, moskyty a plazy, k ochraně před větrem a slunečním žárem, jen za účelem úkrytu před nebezpečím podnebí, za účelem pohody v odloučení.
S hlubokou rozvahou používá (4.)léky pro případ nemoci (gilánappaččajabhésadždžaparikkhára), jen za účelem ochrany, nastane-li svíravé, bolestivé pociťování, za účelem překonání útrap. Zničující a spalující zákaly, které by v něm mohly vznikat, kdyby toto nepoužíval, tyto zničující a spalující zákaly v něm nejsou, jelikož toto používá.
Tomu se říká, mniši, odstranění zákalů používáním.

A co je, mniši, odstranění zákalů snášenlivostí?
Zde, mniši, mnich s hlubokou rozvahou snáší chlad a horko, hlad a žízeň, vosy, moskyty či plazy, snáší vítr a sluneční žár, snáší nehezké a nemilé způsoby řeči, snáší tělesné bolesti, které ho postihnou, trpělivě snáší ostré, řezavé, prudké, strastné, protivné a životu nebezpečné pociťování. Zničující a spalující zákaly, které by v něm mohly vznikat, kdyby toto nesnášel, tyto zničující a spalující zákaly v něm nejsou, jelikož toto snáší.
Tomu se říká, mniši, odstranění zákalů snášenlivostí.

A co je, mniši, odstranění zákalů vyhnutím se?
Zde se, mniši, mnich s hlubokou rozvahou vyhýbá divokému slonu, divokému koni, divokému býku, divokému psu, vyhýbá se vývratu, trní, jámě, propasti, kališti či bahnisku. Tak jako jeho moudří společníci v čistém životě, se s hlubokou rozvahou vyhýbá nevhodnému místu k sedění, nevhodné oblasti a styku se špatnými přáteli, aby nebyl moudrými podezírán. Zničující a spalující zákaly, které by v něm mohly vznikat, kdyby se tomuto nevyhýbal, tyto zničující a spalující zákaly v něm nejsou, jelikož se tomuto vyhýbá.
Tomu se říká, mniši, odstranění zákalů vyhnutím se.

A co je, mniši, odstranění zákalů odvrhnutím?
Zde, mniši, mnich s hlubokou rozvahou nestrpí vzniklé (1.)myšlenky smyslnosti (kámavitakka), nestrpí vzniklé (2.)myšlenky zlovůle (bjápádavitakka), nestrpí vzniklé (3.)myšlenky násilí (vihimsávitakka), nestrpí vzniklé (4.)zlé a neprospěšné stavy (pápake akusale dhamme), opustí je, odvrhne je, zbaví se jich a přivede je k neexistenci. Zničující a spalující zákaly, které by v něm mohly vznikat, kdyby toto neodvrhoval, tyto zničující a spalující zákaly v něm nejsou, jelikož toto odvrhuje.
Tomu se říká, mniši, odstranění zákalů odvrhnutím.

A co je, mniši, odstranění zákalů rozvíjením?
Zde, mniši, mnich s hlubokou rozvahou rozvíjí člen probuzení (sambodždžhanga): (1.)uvědomění (sati)... (2.)zkoumání a rozlišování jevů (dhammavičaja)... (3.)energie (vírija)... (4.)nadšení (píti)... (5.)uklidnění (passaddhi)... (6.)soustředění (samádhi)... (7.)vyrovnanost (upekkhá)..., rozvíjí těchto sedm členů probuzení, které spočívají na odloučení (vivéka), bezvášnivosti (virága) a ustání (nirodha), a které vedou k zanechání (vossagga). Zničující a spalující zákaly, které by v něm mohly vznikat, kdyby tyto členy probuzení nerozvíjel, tyto zničující a spalující zákaly v něm nejsou, jelikož rozvíjí tyto členy probuzení.
Tomu se říká, mniši, odstranění zákalů rozvíjením.

Když tedy, mniši, mnich odstranil zákaly zřením, sebekontrolou, používáním [pečováním], snášenlivostí, vyhnutím se, odvrhnutím a rozvíjením, nazývám ho mnichem, který prodlévá střežený sebekontrolou vůči všem zákalům, který odetnul toužení (aččheččhi tanhá), odstranil pouto (vivattaji samjodžana), správně překonal domýšlivost (sammá mánábhisamajá) a učinil konec strasti (antamakási dukkhassá,ti)."

Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.