Vitakkasanthána-sutta

Zastavování myšlenek

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy:
"Mnichové! ... mnich (bhikkhu), který se oddává vyšší mysli (adhičittam-anujutténa) by měl čas od času zaměřit pozornost (manasí kátabbáni) na pět představ (paňča nimittáni).
Kterých pět?

Jestliže v mnichovi v souvislosti s určitou představou, když zaměřuje pozornost (manasikaronto) na určitou představu, vznikají zlé a neprospěšné myšlenky (pápaká akusalá vitakká) spojené s touhou (čhandúpasamhitápi), nenávistí (dosúpasamhitápi) a zaslepeností (mohúpasamhitápi), měl by místo toho zaměřit pozornost na jinou představu spojenou s prospěchem [dobrem] (kusalúpasamhitam). Tím, že místo oné představy zaměří pozornost na jinou představu spojenou s prospěchem, zlé a neprospěšné myšlenky, spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, jsou v něm opuštěny (pahíjanti) a dojdou k ukončení (abbhattham gaččhanti). Jejich překonáním se mysl vnitřně (adždžhattaméva) upevní (santitthati), usadí (sannisídati), sjednotí (ékodi hoti) a soustředí (samádhijati).
Tak jako zkušený tesař nebo jeho učeň může hrubý klín vyrazit jemným klínem, vystrčit ho a zbavit se ho, právě tak, mniši, ... měl by místo toho zaměřit pozornost na jinou představu spojenou s prospěchem. ...

Jestliže v mnichovi, i když místo oné představy zaměřuje pozornost na jinou představu spojenou s prospěchem, vznikají ještě zlé a neprospěšné myšlenky, spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, měl by zkoumat nebezpečí [vady] (ádínava) těchto zlých myšlenek: ´Tak a tak jsou tyto myšlenky neprospěšné (akusalá), tak a tak jsou tyto myšlenky zavrženíhodné (sávadždžá), takové a takové strastné následky (dukkhavipáká) mají tyto myšlenky.´ Když zkoumá nebezpečí těchto myšlenek, zlé a neprospěšné myšlenky, spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, jsou v něm opuštěny a dojdou k ukončení. Jejich překonáním se mysl vnitřně upevní, usadí, sjednotí a soustředí.
Tak jako muž či žena, mladí a hezky oblečení, by z mrtvoly hada, psa nebo člověka, zavěšené jim kolem krku, pociťovali děs, tíseň a ošklivost, právě tak, mniši, ... měl by zkoumat nebezpečí těchto zlých myšlenek: ...

Jestliže v mnichovi, i když zkoumá nebezpečí oněch zlých myšlenek, vznikají ještě zlé a neprospěšné myšlenky spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, měl by dosáhnout toho, aby oněm zlým myšlenkám nevěnoval pozornost (asati-amanasikáro) a zapomněl na ně (ápadždžitabbo). Dosažením toho, že oněm zlým myšlenkám nevěnuje pozornost a zapomene na ně, zlé a neprospěšné myšlenky, spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, jsou v něm opuštěny a dojdou k ukončení. Jejich překonáním se mysl vnitřně upevní, usadí, sjednotí a soustředí.
Tak jako ten, kdo má oči, nechce-li vidět tvary přicházející do jeho zorného pole, oči zavře nebo se ohlédne jinam, právě tak, mniši, ... měl by dosáhnout toho, aby oněm zlým myšlenkám nevěnoval pozornost a zapomněl na ně. ...

Jestliže v mnichovi, i když dosáhl toho, že oněm zlým myšlenkám nevěnuje pozornost a zapomene na ně, vznikají ještě zlé a neprospěšné myšlenky spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, měl by zaměřit pozornost na zastavení formování myšlenek (vitakka-sankhára-santhánam manasikátabbam). Tím, že zaměří pozornost na zastavení formování myšlenek, zlé a neprospěšné myšlenky, spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, jsou v něm opuštěny a dojdou k ukončení. Jejich překonáním se mysl vnitřně upevní, usadí, sjednotí a soustředí.
Tak jako když jde člověk rychle a napadne ho: ´Proč jdu rychle, mohl bych jít pomalu.´ Když jde pomalu, napadne ho: ´Proč jdu pomalu, mohl bych se zastavit.´ Když stojí, napadne ho: ´Proč stojím, mohl bych si sednout.´ Když sedí, napadne ho: ´Proč sedím, mohl bych si lehnout.´ Když leží, vyhnul se tak onen člověk jednotlivým hrubým způsobům pohybu a koná jednotlivé jemné způsoby pohybu. Právě tak, mniši, ... měl by zaměřit pozornost na zastavení formování myšlenek. ...

Jestliže v mnichovi, i když zaměřuje pozornost na zastavení formování myšlenek, vznikají ještě zlé a neprospěšné myšlenky spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, měl by se stisknutými zuby a s jazykem na patře [zlou] mysl [dobrou] myslí zadržet (abhinigganhitabbam), stisknout (abhinippíletabbam) a přemoci (abhisantápétabbam). Když takto se stisknutými zuby a s jazykem na patře [zlou] mysl [dobrou] myslí zadrží, stiskne a přemůže, zlé a neprospěšné myšlenky, spojené s touhou, nenávistí a zaslepeností, jsou v něm opuštěny a dojdou k ukončení. Jejich překonáním se mysl vnitřně upevní, usadí, sjednotí a soustředí.
Tak jako kdyby silný muž uchopil slabšího za hlavu nebo za ramena, zadržel ho, stisknul ho a přemohl ho, právě tak, mniši, ... měl by se stisknutými zuby a s jazykem na patře [zlou] mysl [dobrou] myslí zadržet, stisknout a přemoci. ...

... Takový mnich je pak nazýván mistrem [vládcem] (vasí) cest [způsobů] myšlení (vitakka-parijájapathésu). Myslí pouze ty myšlenky, které si přeje myslet, a nemyslí ty myšlenky, které si nepřeje myslet. Odetnul toužení (aččhéččhi tanham), zbavil se pout (vivattaji samjodžanam) a skrze správné překonání domýšlivosti [já jsem] učinil konec strasti (sammá mánábhisamajá antamakási dukkhassá,ti)."
Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.