Kakačúpama-sutta

Přirovnání k pile

Úvod - Mólija Phagguna

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tehdy se ctihodný Mólija Phagguna až příliš sdružoval s nějakými mniškami (bhikkhuní). Tak příliš se s nimi sdružoval, že když nějaký mnich v jeho přítomnosti mluvil nechvalně o těchto mniškách, ctihodný Mólija Phagguna kvůli tomu projevoval hněv (kupito) a nelibost (anattamano). A když nějaký mnich mluvil nechvalně v přítomnosti těchto mnišek o ctihodném Mólijovi Phaggunovi, tyto mnišky kvůli tomu projevovaly hněv a nelibost. Tak příliš se ctihodný Mólija Phagguna sdružoval s nějakými mniškami.
Tehdy nějaký mnich přistoupil k Vznešenému, pozdravil ho a usedl stranou, načež Vznešenému pověděl o této záležitosti s ctihodným Mólijou Phaggunou.
Vznešený pak oslovil tohoto mnicha: "Jdi, mnichu, a oslov Móliju Phaggunu mým jménem: ´Učitel tě volá, příteli Phagguno.´" "Ano, pane," odpověděl, odešel za ctihodným Phaggunou a řekl mu: "Učitel tě volá, příteli Phagguno." "Ano, příteli," odpověděl, načež odešel za Vznešeným, pozdravil ho a usedl stranou, načež ho Vznešený takto oslovil: "Phagguno, je pravda, že se až příliš sdružuješ s mniškami? Tak příliš, že když nějaký mnich v tvé přítomnosti mluví nechvalně o těchto mniškách, projevuješ kvůli tomu hněv a nelibost, a když nějaký mnich mluví nechvalně v přítomnosti těchto mnišek o tobě, tyto mnišky kvůli tomu projevují hněv a nelibost? Tak příliš se sdružuješ s mniškami?" "Ano, pane." "Phagguno, nejsi syn z dobré rodiny, který z důvěry odešel z domova do bezdomoví?" "Ano, pane."
"Phagguno, pro tebe, syna z dobré rodiny, který z důvěry odešel z domova do bezdomoví, není vhodné tak příliš se sdružovat s mniškami.

Vznešený pak oslovil mnichy: "Mniši, jednou mniši potěšili moji mysl. Tehdy jsem mnichy takto oslovil:
´Mniši, já jím jen jednou [za den]. Díky tomu jsem prostý nemocí a chorob, pociťuji lehkost a sílu a prodlévám v pohodě. Mniši, jezte také jen jedou [za den]. Díky tomu budete také prostí nemocí a chorob, budete pociťovat lehkost a sílu a prodlévat v pohodě.´
Nemusím již dále poučovat tyto mnichy, pouze v nich takto nechám vyvstat uvědomění (sati).
Jako kdyby na rovné zemi, na křižovatce čtyř silnic stál vůz, zapřažený ke koním, čekajícím na pobídnutí k rozjezdu, a dovedný kočí, vodič zkrocených koní by vystoupil na vůz, v levé ruce otěže, v pravé bič, a mohl by vyjet dopředu či zpět po jakékoli cestě si přeje. Podobně nemusím již dále poučovat tyto mnichy, pouze v nich takto nechám vyvstat uvědomění (sati).
Proto, mniši, opusťte (padžahatha) to, co je neprospěšné (akusalam) a oddejte se (ájogam) tomu, co je prospěšné (kusalam), neboť takto dojdete k vzrůstu (vuddhim), nabývání (virúlhim) a naplnění (vépullam) v této Dhammě a disciplíně (vinaja).

Jako kdyby zde byl velký mladý sálový háj poblíž města či vesnice, zarostlý různým plevelem, a tu by se objevil nějaký muž přející si dobro (atthakámo), prospěch (hitakámo) a zabezpečení (jogakkhémakámo) pro tento háj. Tento muž by vyřezal a vyhodil plevelné stromky, jež ubíraly sálovým stromkům výživu, háj by vyčistil a napřímil a narovnal sálové stromky, tak aby tento sálový háj později dospěl k vzrůstu, nabývání a naplnění.
Právě tak, mniši, opusťte to, co je neprospěšné a oddejte se tomu, co je prospěšné, neboť takto dojdete k vzrůstu, nabývání a naplnění v této Dhammě a disciplíně.

Dříve, mniši, žila zde v Sávatthí hospodyně jménem Vedéhiká, o níž se se šířila takováto dobrá pověst (kaljáno kittisaddo): ´Hospodyně Vedéhiká je přívětivá (soratá), hospodyně Vedéhiká je příjemná (nivátá), hospodyě Vedéhiká je umírněná (upasantá).´ Tato hospodyně Vedéhiká měla služku jménem Kálí, která byla chytrá (dakkhá), bystrá (analasá) a pořáná ve své práci (susamvihitakammantá). Tato služka Kálí si pomyslela: ´O mé paní se šíří takováto dobrá pověst: ´´Hospodyně Vedéhiká je přívětivá, hospodyně Vedéhiká je příjemná, hospodyě Vedéhiká je umírněná.´´ Jak je to ale ve skutečnosti? I když neprojevuje hněv, je v ní přezto přítomen nebo není? Je to jen kvůli mé pořádné práci, že má paní neprojevuje hněv, ačkoli je v ní ve skutečnosti přítomen? Co kdybych svou paní vyzkoušela?´
A tak služka Kálí ráno vstala pozdě. Hospodyně Vedéhiká jí řekla: "Hej, Kálí!" "Co je, paní?" "Proč jsi ráno vstala pozdě?" "Bezdůvodně, paní." "Bezdůvodně ráno vstáváš pozdě, ty zlá služko?" - rozhněvala se hospodyně, rozzlobila se a zamračila. Pak si služka Kálí pomyslela: ´Ve skutečnosti, i když má paní neprojevuje hněv, je v ní přítomen a nikoli nepřítomen. Je to jen kvůli mé pořádné práci, že má paní neprojevuje hněv, ačkoli je v ní skutečně přítomen a nikoli nepřítomen. Co kdybych svou paní vyzkoušela ještě trochu?´
A tak služka Kálí ráno vstala ještě později. Hospodyně Vedéhiká jí řekla: "Hej, Kálí!" "Co je, paní?" "Proč jsi ráno vstala ještě později?" "Bezdůvodně, paní." "Bezdůvodně ráno vstáváš ještě později, ty zlá služko?" - rozhněvala se hospodyně, rozzlobila se a promlouvala rozzlobenými slovy. Pak si služka Kálí pomyslela: ´Ve skutečnosti, i když má paní neprojevuje hněv, je v ní přítomen a nikoli nepřítomen. Je to jen kvůli mé pořádné práci, že má paní neprojevuje hněv, ačkoli je v ní skutečně přítomen a nikoli nepřítomen. Co kdybych svou paní vyzkoušela ještě trochu?´
A tak služka Kálí ráno vstala ještě později. Hospodyně Vedéhiká jí řekla: "Hej, Kálí!" "Co je, paní?" "Proč jsi ráno vstala ještě později?" "Bezdůvodně, paní." "Bezdůvodně ráno vstáváš ještě později, ty zlá služko?" - rozhněvala se hospodyně, rozzlobila se, vzala váleček a úderem jí rozštípla hlavu.
Služka Kálí pak s rozštípnutou hlavou, ze které vytékala krev, udala svou paní sousedům: ´Pohleďte na její přívětivý skutek, pohleďte na její příjemný skutek, pohleďte na její umírněný skutek! Jak se může rozhněvat, rozzlobit, vzít váleček a rozštípnout mi hlavu za to, že jsem vstala ráno pozdě?´ A později se rozšířila o hospodyni jménem Vedéhiká takováto špatná pověst (pápako kittisaddo): ´Hospodyně Vedéhiká je hrubá [krutá] (čandí), hospodyně Vedéhiká je nepříjemná (anivátá), hospodyě Vedéhiká je neumírěná (anupasantá).´

Podobně, mniši, může být nějaký mnich velice přívětivý, velice příjemný a velice umírněný tak dlouho, dokud se ho nedotkne nějaká nepříjemná řeč. Ale když se ho dotkne nějaká nepříjemná řeč, pak se pozná jestli je tento mnich skutečně přívětivý, příjemný a umírněný.
Já, mniši, nenazývám přívětivým (suvačo) takového mnicha, který je přívětivým a snaží se být přívětivým jen proto, aby dostal roucha, almužní jídlo, příbytek a léky pro případ nemoci. A z jakého důvodu? Jelikož tento mnich není přívětivý a nesnaží se být přívětivým, když nedostane roucha, almužní jídlo, příbytek a léky pro případ nemoci. Ale takového mnicha, který je přívětivý a snaží se být přívětivým, jelikož ctí, uznává a respektuje Dhammu, toho nazývám přívětivým (suvačo). Proto byste se, mniši, měli takto cvičit: ´Budeme přívětiví a budeme se snažit být přívětiví, jelikož ctíme, uznáváme a respektujeme Dhammu.´ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Jako kdyby přišel nějaký muž s motykou a košíkem a řekl by: ´Tuto velkou zemi zbavím její zemitosti.´ A pak by kopnul tu a tam, převrátil by kus země tu a tam, poplival by ji a pomočil tu a tam, přičemž by vykřikoval: ´Buď zbavena své zemitosti, buď zbavena své zemitosti.´ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž zbavit tuto velkou zemi její zemitosti?" "Ne , pane." "A z jakého důvodu?" "Jelikož tato velká země (mahápathaví) je hluboká (gambhírá) a nezměrná (appamejjá) a není možné zbavit ji její zemitosti. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost (kilamatha) a roztrpčení (vigháta)." "Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: ...
Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ´Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou zemi (pathavísaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.´ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Jako kdyby přišel nějaký muž s růžovou, rudou, indigovou či karmínovou barvou a řekl by: ´Nakreslím a vytvořím obrazy (tvary) v (prázdném) prostoru (ákása).´ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž nakreslit a vytvořit obrazy v [prázdném] prostoru?" "Ne, pane." "A z jakého důvodu?" "Jelikož [prázdný] prostor je nehmotný (arúpí) a neviditelný (anidassano), a není možné v něm nakreslit a vytvořit obrazy. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost a roztrpčení." "Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: ...
Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ´Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou prostoru (ákásasaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.´ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Jako kdyby přišel nějaký muž s hořící loučí z trávy a řekl by: ´Zažehnu a spálím tuto řeku Gangu hořící loučí z trávy.´ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž zažehnout a spálit tuto řeku Gangu hořící loučí z trávy?" "Ne, pane." "A z jakého důvodu?" "Jelikož tato řeka Ganga je hluboká (gambhírá) a nezměrná (appamejjá), a není možné ji zažehnout a spálit hořící loučí z trávy. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost a roztrpčení." "Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: ...
Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ´Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou řece Ganze (gangásaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.´ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Jako kdyby zde byl vak z kočičí kůže (bilárabhastá), pružný, velice pružný, veskrze pružný, vláčný a měkký, který nešustí ani nešelestí, a přišel by nějaký muž s holí či střepem a řekl by: ´Je zde tento vak z kočičí kůže... , způsobím aby tento vak šustil a šelestil.´ Co myslíte, mniši, mohl by tento muž způsobit holí či střepem aby tento vak šustil či šelestil?" "Ne, pane." "A z jakého důvodu?" "Jelikož tento vak z kočičí kůže je pružný, velice pružný, veskrze pružný, vláčný a měkký, a proto nešustí ani nešelestí, a není možné způsobit aby šustil či šelestil. Takový muž by sklidil pouze vyčerpanost a roztrpčení." "Stejně tak, mniši, je těchto pět směrů řeči, kterými k vám mohou ostatní mluvit, když vás osloví: ...
Zde mniši, byste se měli takto cvičit: ´Naše mysl bude nevzrušená a nebudeme mluvit zlými slovy. Budeme prodlévat soucitně, ku prospěchu ostatních, s laskavou myslí, bez vnitřní nenávisti. Budeme prodlévat, pronikaje tyto osoby myslí naplněnou laskavostí. Budeme prodlévat, pronikaje celý svět myslí podobnou vaku z kočičí kůže (bilárabhastásaména čétasá), rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou [neomezenou], prostou zášti a zlovůle.´ Tak byste se měli cvičit, mniši.

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.