Madždžhima-nikája 31
Čúla
Gosinga-sutta
Kratší rozprava v lese
Gósinga
Úvod -
Dědici Dhammy
Tak jsem slyšel. Jednou
Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši.
Vznešený pravil:
"Buďte mými dědici v Dhammě, mniši, a ne dědici
materiálních věcí.
Ze soucitu k vám uvažuji: ´Jak se jenom moji žáci
stanou dědici Dhammy, a ne dědici materiálních věcí?´ Pokud, mniši, budete
dědici materiálních věcí, a ne dědici Dhammy, bude se o vás říkat: ´Žáci
Mistra žijí jako dědici materiálních věcí, ne jako dědici Dhammy.´ A o mně
se také bude říkat: ´Žáci Mistra žijí jako dědici materiálních věcí, ne
jako dědici Dhammy.´
Pokud však, mniši, budete dědici Dhammy, a ne
dědici materiálních věcí, bude se o vás říkat: ´Žáci Mistra žijí jako
dědici Dhammy, ne jako dědici materiálních věcí.´ A o mně se také bude
říkat: ´Žáci Mistra žijí jako dědici Dhammy, ne jako dědici materiálních
věcí.´ Proto, mniši, buďte mými dědici v Dhammě, a ne dědici materiálních
věcí. Ze soucitu k vám uvažuji: ´Jak se jenom moji žáci stanou dědici
Dhammy, a ne dědici materiálních věcí?´
Dejme tomu, mniši, že jsem
pojedl, odmítl jsem další jídlo, nasytil se, skončil [s jídlem], měl jsem
dost, kolik jsem potřeboval, a zbylo mi ještě nějaké almužní jídlo, které
má být vyhozeno. Tu se objeví dva mniši, hladoví a vysílení, a já jim
řeknu: ´Mniši, už jsem pojedl ... a zbylo mi ještě nějaké almužní jídlo,
které má být vyhozeno. Snězte ho, jestli chcete, jinak ho buď hodím na
zem, kde nic neroste, nebo ho vysypu do vody, kde nic nežije.´ Jeden mnich
si pomyslí: ´Vznešený pojedl ... a zbylo mu ještě nějaké almužní jídlo,
které má být vyhozeno. Pokud ho nesníme, Vznešený ho buď vyhodí na zem,
kde nic neroste, nebo ho vysype do vody, kde nic nežije. Ale Vznešený také
řekl: ´´Buďte mými dědici v Dhammě, mniši, a ne dědici materiálních
věcí.´´ Toto almužní jídlo je jednou z materiálních věcí. Co kdybych ho
tedy nesnědl a strávil takto noc a den, hladový a vysílený?´ A aniž by
snědl ono almužní jídlo, stráví noc a den hladový a vysílený. Druhý mnich
si pomyslí: ´Vznešený pojedl ... a zbylo mu ještě nějaké almužní jídlo,
které má být vyhozeno. Pokud ho nesníme, Vznešený ho buď vyhodí na zem,
kde nic neroste, nebo ho vysype do vody, kde nic nežije. Co kdybych ho
tedy snědl, zahnal tím hlad a slabost, a strávil takto noc a den?´ A tak
sní ono almužní jídlo, zažene tím hlad a slabost a stráví takto noc a den.
Ačkoliv, mniši, tento mnich díky almužnímu jídlu zažene hlad a slabost a
stráví takto den a noc, onoho prvního mnicha bych více ctil a chválil.
Proč? Protože to u něj nadlouho povede ke skromnosti, spokojenosti,
očišťování, nenáročnosti a energičnosti. Proto, mniši, buďte mými dědici v
Dhammě, a ne dědici materiálních věcí. Ze soucitu k vám uvažuji: ´Jak se
jenom moji žáci stanou dědici Dhammy, a ne dědici materiálních věcí?´"
Tak pravil
Vznešený. Po těchto slovech Blažený vstal a vstoupil do svého příbytku.
Krátce po odchodu Vznešeného ctihodný Sáriputta oslovil mnichy: "Přátelé,
mnichové!" "Příteli!" odpověděli mu mniši. Ctihodný Sáriputta
pravil:
"Jak, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení,
necvičí v odloučenosti? A jak se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení,
cvičí v odloučenosti?"
"Zdaleka bychom přišli, příteli, abychom se od
ctihodného Sáriputty dozvěděli smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něj,
mniši si to zapamatují." "Tak tedy, přátelé, poslouchejte, dávejte dobrý
pozor, a já budu hovořit." "Ano, příteli," odpověděli mu mniši. Ctihodný
Sáriputta pravil:
Ti, kdo se necvičí
v odloučenosti
Jak, přátelé, se žáci Mistra,
jenž prodlévá v odloučení, necvičí v odloučenosti?
Zde, přátelé, se žáci Mistra, jenž
prodlévá v odloučení, necvičí v odloučenosti: neopustí ty věci, které by
podle svého Mistra měli opustit, jsou rozmařilí a nevázaní, první, kteří
poklesnou, zanedbávajíce úkol odloučení.
Zde, přátelé, by starší mniši
(thérá)... střední mniši (madždžhimá)... noví mniši (navá) měli být
pokáráni ze tří důvodů:
(1.)Jakožto žáci Mistra, jenž prodlévá v
odloučení, se necvičí v odloučenosti: to je první důvod, proč by měli být
pokáráni.
(2.)Neopustí ty věci, které by podle svého Mistra měli
opustit: to je druhý důvod, proč by měli být pokáráni.
(3.)Jsou
rozmařilí a nevázaní, první, kteří poklesnou, zanedbávajíce úkol
odloučení: to je třetí důvod, proč by měli být pokáráni.
Starší
mniši... střední mniši... noví mniši, přátelé, by měli být pokáráni z
těchto tří důvodů.
Takto, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v
odloučení, necvičí v odloučenosti.
Ti, kdo se cvičí v
odloučenosti
A jak, přátelé, se žáci Mistra,
jenž prodlévá v odloučení, cvičí v odloučenosti?
Zde, přátelé, se žáci Mistra, jenž
prodlévá v odloučení, cvičí v odloučenosti: opustí ty věci, které by podle
svého Mistra měli opustit, nejsou rozmařilí a nevázaní, vyhýbají se
poklesnutí a jsou v čele, pokud jde o odloučení.
Zde, přátelé, by
starší mniši... střední mniši... noví mniši měli být pochváleni ze tří
důvodů:
(1.)Jakožto žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, se cvičí v
odloučenosti: to je první důvod, proč by měli být pochváleni.
(2.)Opustí ty věci, které by podle svého Mistra měli opustit: to je
druhý důvod, proč by měli být pochváleni.
(3.)Nejsou rozmařilí a
nevázaní, vyhýbají se poklesnutí a jsou v čele, pokud jde o odloučení: to
je třetí důvod, proč by měli být pochváleni.
Starší mniši... střední
mniši... noví mniši, přátelé, by měli být pochváleni z těchto tří důvodů.
Takto, přátelé, se žáci Mistra, jenž prodlévá v odloučení, cvičí v
odloučenosti.
Závěr - opuštění
zla skrze střední cestu
Přátelé, chtivost (lobha) a
nenávist (dosa) jsou zlé (pápaka)... Hněv (kodha) a nepřátelství
(upanáha) jsou zlé... Pohrdavost (makkha) a panovačnost (palása) jsou
zlé... Závistivost (issá) a sobectví (maččheraňča) jsou zlé... Pokrytectví
(májá) a klam (sáthejjaňča) jsou zlé... Umíněnost (thambha) a vznětlivost
(sárambha) jsou zlé... Domýšlivost (mána) a arogance (atimána) jsou zlé...
Pýcha (mada) a nedbalost (pamáda) jsou zlé.
K opuštění chtivosti
a nenávisti... hněvu a nepřátelství... pohrdavosti a panovačnosti...
závistivosti a sobectví... pokrytectví a klamu... umíněnosti a
vznětlivosti... domýšlivosti a arogance... pýchy a nedbalosti je zde
střední cesta (madždžhima patipadá), která umožňuje nazření (čakkhukaraní)
a poznání (ňánakaraní), která vede (samvattati) k utišení (upasamája), k
přímému poznání (abhiňňája), k probuzení (sambodhája), k odpoutání
(nibbánája).
A která je
ta střední cesta...?
Je to právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka (arija
atthangika magga): (1.)správný názor (sammá-ditthi), (2.)správné
rozmýšlení (sammá-sankappa), (3.)správná řeč (sammá-váčá), (4.)správné
jednání (sammá-kammanta), (5.)správné živobytí (sammá-ádžíva), (6.)správné
úsilí (sammá-vájáma), (7.)správné uvědomění (sammá-sati), (8.)správné
soustředění (sammá-samádhi).
Toto, přátelé, je ona střední cesta,
která umožňuje nazření a poznání, která vede k utišení, k přímému poznání,
k probuzení, k odpoutání.
Tak pravil ctihodný Sáriputta.
Spokojení mniši se zaradovali ze slov ctihodného Sáriputty.