Čúla Saččaka-sutta

Kratší rozprava k Saččakovi

Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval ve Vésálí, ve Velkém lese, v hale s věžovou střechou. Tehdy dlel ve Vésálí Saččako, syn Niganthy, dialektik (bhassappavádako) mnohými považovaný jako moudrý řečník (panditavádo) a svatý (sádhusammato). Ve Vésálí před shromážděním učinil toto prohlášení:
"Nevidím žádného asketu či bráhmana, hlavu řádu, hlavu společenství, učitele společenství, ani nikoho, kdo se považuje za zasloužilého (arahantam), dokonale probuzeného (sammásambuddham), který by se neroztřásl, nezachvěl, nezakolísal a nezapotil, kdyby se se mnou střetnul v debatě. I kdybych oslovil svou řečí nevnímavý sloup, i ten by se roztřásl, zachvěl a zakolísal, natož pak lidská bytost."
Tehdy, když nastalo ráno, ctihodný Assadži se oblékl, vzal svoji mísu a svrchní roucho, a odešel do Vésálí pro almužnu. Saččako tehdy chodil sem a tam po Vésálí, uviděl zdáli přicházet ctihodného Assadžiho, zamířil k němu, vyměnil si s ním zdvořilý pozdrav a přátelská slova, načež se postavil stranou a takto ho oslovil:
"Ctěný Assadži, jak asketa Gótamo poučuje své žáky? Jaké poučení asketa Gótamo obyčejně dává svým žákům?"
"Takto poučuje asketa Gótamo své žáky, Aggivéssano, takovéto poučení asketa Gótamo obyčejně dává svým žákům:
´Tělesná hmota je nestálá (rúpam aniččam), pociťování je nestálé (védaná aniččá), vnímání je nestálé (saňňá aniččá), formace [těla, řeči a mysli] jsou nestálé (sankhárá aniččá), vědomí je nestálé (viňňánam aniččam). Tělesná hmota je ne-já (rúpam anattá), pociťování je ne-já (védaná anattá), vnímání je ne-já (saňňá anattá), formace [těla, řeči a mysli] jsou ne-já (sankhárá anattá), vědomí je ne-já (viňňánam anattá). Všechny formace jsou nestálé (sabbe sankhárá aniččá), všechny jevy jsou ne-já (sabbe dhammá anattá).´
Tak poučuje asketa Gótamo své žáky, Aggivéssano, takové poučení asketa Gótamo obyčejně dává svým žákům."
"Jestliže asketa Gótamo toto prohlašuje, pak jsme vskutku slyšeli špatné věci. Snad se někdy střetnu s ctěným Gótamou a budu s ním mít nějaký rozhovor. Snad budu moci vyvrátit tento jeho špatný názor."
Tehdy se pětset Liččhavijů sešlo ve shromažďovací hale kvůli nějaké záležitosti. Saččako k nim přistoupil a oslovil je: "Pojďte, ctění Liččhavijové, pojďte. Dnes bude debata mezi mnou a asketou Gótamou. Jestli asketa Gótama potvrdí přede mnou to, co mi tvrdil jeden z jeho nejznámějších žáků, mnich jménem Assadži, pak, jako když silný muž uchopí dlouhosrstého berana za jeho rouno, přitáhne ho k sobě a vláčí s ním sem a tam, podobně v naší debatě uchopím asketu Gótamu, přitáhnu ho k sobě a budu s ním vláčet sem a tam. Nebo jako když silný lihovarník hodí velké lihovarnické síto do hluboké kádě, přitáhne ho k sobě a vláčí s ním sem a tam, podobně v naší debatě uchopím asketu Gótamu, přitáhnu ho k sobě a budu s ním vláčet sem a tam. ... Nebo jako když šedesátiletý slon vstoupí do jezera a baví se hrou na ´praní konopí,´ podobně se budu bavit hrou na ´praní konopí´ s asketou Gótamou.
Pojďte, ctění Liččhavijové, pojďte. Dnes bude debata mezi mnou a asketou Gótamou."
Potom někteří Liččhavijové řekli: "Jak by mohl asketa Gótamo vyvrátit Saččakovo prohlášení? To spíše naopak, Saččako vyvrátí Gótamovo prohlášení." A jiní Liččhavijové řekli: "Kdo je Saččako, že by mohl vyvrátit prohlášení Vznešeného? To spíše naopak, Vznešený vyvrátí Saččakovo prohlášení."
Potom Saččako odešel s pětisty Liččhaviji do haly s věžovou střechou, do Velkého lesa.
Tehdy mnoho mnichů chodilo sem a tam na otevřeném prostranství. Saččako k nim přistoupil a zeptal se: "Ctění, kde dlí ctěný Gótamo? Přišli jsme abychom spatřili ctěného Gótamu." "Vznešený vstoupil do Velkého lesa, Aggivéssano, a usedl u kořene stromu, aby tam strávil den."
Saččako pak spolu s mnoha Liččhaviji vstoupil do Velkého lesa a přistoupil k Vznešenému. Vyměnil si s ním zdvořilý pozdrav a přátelská slova, načež usedl stranou. Někteří Liččhavijové se poklonili Vznešenému a usedli stranou, někteří si s ním vyměnili zdvořilé pozdravy a přátelská slova, načež usedli stranou, někteří v uctivém pozdravu sepjali své dlaně směrem k Vznešenému a usedli stranou, někteří Vznešenému představili svá jména a své rody a usedli stranou, zatímco někteří zůstali v  tichosti a usedli stranou.

Když se Saččako posadil, oslovil Vznešeného: "Rád bych položil ctěnému Gótamovi jistou otázku, dopřeje-li mi ctěný Gótamo odpověď na tuto otázku." "Ptej se podle libosti, Aggivéssano."
"Jak ctěný Gótamo poučuje své žáky? Jaké poučení ctěný Gótamo obyčejně dává svým žákům?"
"Takto poučuji své žáky, Aggivéssano, takovéto poučení obyčejně dávám svým žákům:
´Tělesná hmota je nestálá (rúpam aniččam), pociťování je nestálé (védaná aniččá), vnímání je nestálé (saňňá aniččá), formace [těla, řeči a mysli] jsou nestálé (sankhárá aniččá), vědomí je nestálé (viňňánam aniččam). Tělesná hmota je ne-já (rúpam anattá), pociťování je ne-já (védaná anattá), vnímání je ne-já (saňňá anattá), formace (těla, řeči a mysli) jsou ne-já (sankhárá anattá), vědomí je ne-já (viňňánam anattá). Všechny formace jsou nestálé (sabbe sankhárá aniččá), všechny jevy jsou ne-já (sabbe dhammá anattá).´
Tak poučuji své žáky, Aggivéssano, takové poučení obyčejně dávám svým žákům."
"Napadlo mně přirovnání, ctěný Gótamo." "Vysvětli ho, Aggivéssano," řekl Vznešený.
"Jako když všechna semena a rostliny dosahují vzrůstu, rozvoje a dozrávání, všechny tak činí v závislosti na zemi, jsou založené na zemi, a jako všechny sílu vyžadující práce, které jsou vykonané, jsou vykonané v závislosti na zemi, jsou založené na zemi - právě tak, ctěný Gótamo, má jedinec tělesnou hmotu jako své já (rúpattájam), a takto založený na hmotě (rúpe patitthája) provádí dobré [záslužné] (puňňam) a nedobré [nezáslužné] (apuňňam) věci. Jedinec má pociťování jako své já (védanattájam), a takto založený na pociťování (védanájam patitthája) provádí dobré a nedobré věci. Jedinec má vnímání jako své já (saňňattájam), a takto založený na vnímání (saňňájam patitthája) provádí dobré a nedobré věci. Jedinec má formace jako své já (sankárattájam), a takto založený na formacích (sankárésu patitthája) provádí dobré a nedobré věci. Jedinec má vědomí jako své já (viňňánattájam), a takto založený na vědomí (viňňáne patitthája) provádí dobré a nedobré věci."
"Neprohlašuješ tedy, Aggivéssano, toto: ´Tělesná hmota je mé já (rúpam mé attá), pociťování je mé já (védaná mé attá), vnímání je mé já (saňňá mé attá), formace jsou mé já (sankhárá mé attá), vědomí je mé já (viňňánam mé attá)´?"
"Prohlašuji, ctěný Gótamo, toto:´Tělesná hmota je mé já, pociťování je mé já, vnímání je mé já, formace jsou mé já, vědomí je mé já.´ A toto velké množství lidí to říká také."
"Co je ti do velkého množství lidí, Aggivésano? Drž se pouze svého vlastního prohlášení."
"Tak tedy, ctěný Gótamo, prohlašuji toto:´Tělesná hmota je mé já, pociťování je mé já, vnímání je mé já, formace jsou mé já, vědomí je mé já.´"
"V tom případě, Aggivéssano, ti položím protiotázku. Odpověz jak chceš. Co myslíš, Aggivéssano, může nějaký pomazaný král z rodu bojovníků, například král Pasénadi z Kósaly nebo král Adžátasattu Vedéhiputto z Magadhy, ve své říši uplatnit moc popravit ty, kdo by měli být popraveni, potrestat ty, kdo by měli být potrestáni nebo vyhostit ty, kdo by měli být vyhoštěni?"
"Ctěný Gótamo, pomazaný král z rodu bojovníků, například král Pasénadi z Kósaly nebo král Adžátasattu Vedéhiputto z Magadhy, může ve své říši uplatnit moc popravit ty, kdo by měli být popraveni, potrestat ty, kdo by měli být potrestáni nebo vyhostit ty, kdo by měli být vyhoštěni. Dokonce i takové společnosti a společenství jako jsou Vadždžijové nebo Mallové mohou ve své říši uplatnit moc popravit ty, kdo by měli být popraveni, potrestat ty, kdo by měli být potrestáni nebo vyhostit ty, kdo by měli být vyhoštěni. Natož pak takový pomazaný král jako je Pasénadi z Kósaly nebo král Adžátasattu Vedéhiputto z Magadhy. Ti vskutku mohou uplatnit takovou moc."

"Co myslíš, Aggivéssano, když říkáš: ´Tělesná hmota je mé já,´ můžeš uplatnit takovou moc nad touto tělesnou hmotou [a dosáhnout svého přání]: ´Ať je má tělesná hmota taková, ať není má tělesná hmota taková!´?"
Když toto bylo řečeno, Saččako zůstal ztichlý. Podruhé položil Vznešený Saččakovi stejnou otázku a podruhé Saččako zůstal ztichlý. Vznešený ho pak oslovil: "Odpověz, Aggivéssano, teď není čas mlčet. Kdo neodpoví Tathágatovi na jeho pádnou otázku ani do třetice, toho hlava se hned roztříští na sedm dílů."
Tehdy se v prostoru před Saččakou objevil hromový démon s železnou hromovou palicí, rozžhavenou, žhnoucí a planoucí, a pomyslel si: "Jestli tento Saččako neodpoví Vznešenému na jeho pádnou otázku ani do třetice, roztříštím hned jeho hlavu na sedm dílů."
Vznešený uviděl toho hromového démona a Saččako také, načež se vylekal, zhrozil a vyděsil. Hledaje úkryt, bezpečí a útočiště u Vznešeného, řekl: "Zeptej se mně, ctěný Gótamo, a já odpovím."
"Co myslíš, Aggivéssano, když říkáš:´Tělesná hmota je mé já,´ můžeš uplatnit takovou moc nad touto tělesnou hmotou [a dosáhnout svého přání]: ´Ať je má tělesná hmota taková, ať není má tělesná hmota taková!´?" "Ne, ctěný Gótamo."
"Dávej pozor, Aggivéssano, dávej pozor jak odpovídáš. To, co jsi řekl předtím nesouhlasí s tím, co říkáš nyní, to, co říkáš nyní nesouhlasí s tím, co jsi řekl předtím.

Co myslíš, Aggivéssano, když říkáš: ´Pociťování je mé já,´ můžeš uplatnit takovou moc nad tímto pociťováním [a dosáhnout svého přání]: ´Ať je mé pociťování takové, ať není mé pociťování takové!´?" "Ne, ctěný Gótamo."
"Dávej pozor, Aggivéssano, dávej pozor jak odpovídáš. To, co jsi řekl předtím nesouhlasí s tím, co říkáš nyní, to, co říkáš nyní nesouhlasí s tím, co jsi řekl předtím.

Co myslíš, Aggivéssano, když říkáš: ´Vnímání je mé já,´ můžeš uplatnit takovou moc nad tímto vnímáním [a dosáhnout svého přání]: ´Ať je mé vnímání takové, ať není mé vnímání takové!´?" "Ne, ctěný Gótamo."
"Dávej pozor, Aggivéssano, dávej pozor jak odpovídáš. To, co jsi řekl předtím nesouhlasí s tím, co říkáš nyní, to, co říkáš nyní nesouhlasí s tím, co jsi řekl předtím.

Co myslíš, Aggivéssano, když říkáš: ´Formace jsou mé já,´ můžeš uplatnit takovou moc nad těmito formacemi [a dosáhnout svého přání]: ´Ať jsou mé formace takové, ať nejsou mé formace takové!´?" "Ne, ctěný Gótamo."
"Dávej pozor, Aggivéssano, dávej pozor jak odpovídáš. To, co jsi řekl předtím nesouhlasí s tím, co říkáš nyní, to, co říkáš nyní nesouhlasí s tím, co jsi řekl předtím.

Co myslíš, Aggivéssano, když říkáš: ´Vědomí je mé já,´ můžeš uplatnit takovou moc nad tímto vědomím [a dosáhnout svého přání]: ´Ať je mé vědomí takové, ať není mé vědomí takové!´?" "Ne, ctěný Gótamo."
"Dávej pozor, Aggivéssano, dávej pozor jak odpovídáš. To, co jsi řekl předtím nesouhlasí s tím, co říkáš nyní, to, co říkáš nyní nesouhlasí s tím, co jsi řekl předtím.

"Jako kdyby, Aggivéssano, nějaký muž potřebující jádrové dřevo (sáro), hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, vzal ostrou sekeru, vstoupil do lesa a zde by uviděl vzrostlý banánovník, rovný, mladý, bez pupenů na kůře. Pak by odetnul kořen, odetnul by korunu a rozvinul by jeho kmen. Ale když by ten kmen rozvinul, nenašel by ani vnější dřevo, natož pak jádrové dřevo.
Stejně tak, Aggivéssano, když jsi byl mnou otázán, stisknut a prověřen ohledně svého vlastního prohlášení, ukázal ses být dutým (ritto), nicotným (tuččho) a nepevným (aparaddho). Ale byl jsi to ty, kdo ve Vésálí před shromážděním učinil toto prohlášení:
´Nevidím žádného asketu či bráhmana, hlavu řádu, hlavu společenství, učitele společenství, ani nikoho, kdo se považuje za zasloužilého (arahantam), dokonale probuzeného (sammásambuddham), který by se neroztřásl, nezachvěl, nezakolísal a nezapotil, kdyby se se mnou střetnul v debatě. I kdybych oslovil svou řečí nevnímavý sloup, i ten by se roztřásl, zachvěl a zakolísal, natož pak lidská bytost.´
Nyní jsou ale kapky potu na tvé tváři, stékají na tvé roucho a padají na zem. Na mém těle však není žádný pot."
A Vznešený odkryl své zlatě zbarvené tělo před shromážděním. Když toto bylo řečeno, Saččako zůstal sedět ztichlý, vystrašený, se svěšenými rameny a skloněnou hlavou, mrzutý a bez odpovědi.
Tehdy Dummukho, syn Liččhavijů, když viděl Saččaku, jak sedí ztichlý, vystrašený, se svěšenými rameny a skloněnou hlavou, mrzutý a bez odpovědi, oslovil Vznešeného: "Napadlo mně přirovnání, ctěný Gótamo." "Vysvětli ho, Dummukho," řekl Vznešený.
"Jako kdyby, pane, bylo nedaleko vesnice či města jezírko a v něm žil krab. Pak by k tomu jezírku přišel houf malých chlapců a dívek z vesnice či města, vstoupili by do toho jezírka a vyndali z něj kraba na suchou zem. Kdykoliv by krab vystrčil klepeta, pokaždé by mu je zlomili a zničili klackem či kamenem, a tak by ten krab měl všechny své údy zničené a polámané, takže by byl neschopný vrátit se zpět do jezera.
Stejně tak všechny Saččakovy trny, ostny a hroty byly zničeny a vylámány Vznešeným, takže se již nemůže se Vznešeným znovu střetnout v debatě."
Když toto bylo řečeno, Saččako řekl: "Zadrž, Dummukho, zadrž! Nemluvíme s tebou, mluvíme s ctěným Gótamou." (Pak řekl:)

"Ctěný Gótamo, nechme být tuto mojí dialektiku, kterou používají obyčejní asketové a bráhmani, a je považována za pouhé žvanění a tlachání.
Ale jakým způsobem je žák ctěného Gótamy následníkem učení (sásanakáro), následníkem poučení (ovádapatikáro), jak je tím, kdo překonal pochybnosti (tinnavičikiččho), tím, kdo se zbavil nejistoty (vigatakathamkatho), kdo dosáhl sebejistoty (vesáradždžappatto) a prodlévá nezávisle na ostatních (aparappaččajo viharatí,ti) v Mistrově učení (satthusásane)?"
"Zde, Aggivéssano, můj žák nahlíží (passati) jakoukoliv tělesnou hmotu... pociťování... vnímání... formace... vědomí, ať minulé, budoucí nebo přítomné (atítánágatapaččuppannam), vnitřní [vlastní] (adždžhattam) nebo vnější [ostatních] (bahiddhá), hrubé (olárikam) či jemné (sukhumam), nízké (hínam) či vznešené (panítam), vzdálené (dúré) či blízké (santiké), veškerou tělesnou hmotu... pociťování... vnímání... formace... vědomí nahlíží se správným porozuměním (sammappaňňája), tak jak skutečně je (jathábhútam): ´Toto není mé (nétam mama), toto nejsem já (nésohamasmi), toto není mé já (na méso attá,ti).´
Tímto způsobem, Aggivéssano, je můj žák následníkem učení, následníkem poučení, tím, kdo překonal pochybnosti, tím, kdo se zbavil nejistoty, kdo dosáhl sebejistoty a prodlévá nezávisle na ostatních v Mistrově učení."

"Ctěný Gótamo, jakým způsobem je mnich (bhikkhu) zasloužilý (araham), oproštěný od zákalů (khínásavo), kdo dokonal čistý život (vusitavá), kdo splnil svůj úkol (katakaraníjo), kdo složil břemeno (ohitabháro), kdo dosáhl pravého cíle (anuppattasadattho), kdo zcela odstranil pouto bytí (parikkhínabhavasamjodžano) a je osvobozen správným konečným poznáním (sammadaňňá vimutto,ti)?"
"Zde, Aggivéssano, mnich uzřel (disvá) jakoukoliv tělesnou hmotu... pociťování... vnímání... formace... vědomí, ať minulé, budoucí nebo přítomné, vnitřní nebo vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, veškerou tělesnou hmotu... pociťování... vnímání... formace... vědomí uzřel se správným porozuměním, tak jak skutečně je: ´Toto není mé (nétam mama), toto nejsem já (nésohamasmi), toto není mé já (na méso attá,ti),´ a je osvobozen neulpíváním (anupádá vimutto).
Tímto způsobem, Aggivéssano, je mnich zasloužilý, oproštěný od zákalů, kdo dokonal čistý život, kdo splnil svůj úkol, kdo složil břemeno, kdo dosáhl pravého cíle, kdo zcela odstranil pouto bytí a je osvobozen správným konečným poznáním.

Když toto bylo řečeno, Saččako oslovil Vznešeného:
"Ctěný Gótamo, byl jsem troufalý a opovážlivý, když jsem si myslel, že se mohu střetnout s ctěným Gótamou v debatě. Spíše se člověk může bez úhony střetnout s divokým slonem, ale ne s ctěným Gótamou. Spíše se člověk může bez úhony střetnout se žhnoucími ohnivými plameny, ale ne s ctěným Gótamou. Spíše se člověk může bez úhony střetnout se vzteklým jedovatým hadem, ale ne s ctěným Gótamou. Byl jsem vskutku troufalý a opovážlivý, když jsem si myslel, že se mohu střetnout s ctěným Gótamou v debatě.
Nechť ode mně ctěný Gótamo, spolu se společností mnichů, přijme zítřejší jídlo."
Vznešený souhlasil mlčením. Když Saččako poznal Vznešeného souhlas, oslovil Liččhavije: "Slyšte mně, ctění Liččhavijové, asketa Gótamo, spolu se společností mnichů, mnou byl pozván na zítřejší jídlo. Můžete ke mně přinést cokoliv, co pro ně uznáte za vhodné."
Potom, když skončila noc, Liččhavijové přinesli pětset obřadních mís naplněných mléčnou rýžovou kaší jako dar jídla. Saččako pak připravil ve své zahradě různé vybrané druhy jídel a když nastal čas, oznámil Vznešenému: "Je čas, ctěný Gótamo, jídlo je připraveno."
Tehdy, když nastalo ráno, Vznešený se ustrojil, vzal svoji mísu a svrchní roucho, a spolu se společností mnichů odešel do Saččakovy zahrady, kde se usadil na připravené místo. Saččako pak vlastníma rukama obsloužil a uspokojil celou společnost mnichů, v čele s Buddhou, různými vybranými druhy jídel. Když Vznešený dojedl a stáhl své ruce z mísy, Saččako si přisedl stranou na nižší sedadlo a oslovil Vznešeného:
"Ctěný Gótamo, nechť prospěch a velké zásluhy (puňňamahí) tohoto daru (dáne) přinesou štěstí dárcům."
"Aggivéssano, cokoli zde pochází z obdarování takového příjemce jako jsi ty - nezbavený vášně (avítarágam), nezbavený nenávisti (avítadosam), nezbavený zaslepenosti (avítamoham) - to bude pro dárce.
A cokoli zde pochází z obdarování takového příjemce jako jsem já - zbavený vášně (vítarágam), zbavený nenávisti (vítadosam), zbavený zaslepenosti (vítamoham) - to bude pro tebe."