Mahá Tanhásankhaja-sutta

Delší rozprava o odstranění toužení

Úvod - poučení o vznikání vědomí

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tehdy v mnichovi jménem Sáti, synovi rybáře, vznikl tento zlý [zhoubný] názor (pápakam ditthigatam): "Podle toho jak rozumím Učení Vznešeného, je to totéž vědomí (tadevidam viňňánam), které obíhá a putuje koloběhem životů (sandhávati samsarati), a ne jiné (anaňňan,ti)."
Mnoho mnichů pak slyšelo, že v mnichovi Sáti, synovi rybáře, vznikl tento zlý názor: ...
Potom ti mniši přistoupili k mnichovi Sáti, synovi rybáře, a zeptali se ho: "Příteli Sáti, je pravda, že v tobě vznikl tento zlý názor: ...?" "Ano, přátelé, podle toho jak rozumím Učení Vznešeného, je to totéž vědomí, které obíhá a putuje koloběhem životů, a ne jiné."
Potom ti mniši, snažíce se mnicha Sáti odvrátit od toho zlého názoru, se ho dotazovali, přesvědčovali ho domlouvali mu: "To neříkej, příteli Sáti, nepomlouvej Vznešeného, není dobré pomlouvat Vznešeného, Vznešený takto nikdy nemluvil. Mnohými způsoby, příteli Sáti, Vznešený vyložil, že vědomí je závisle vzniklé (patiččasamuppannam viňňánam), že bez nějaké příčiny [podmínky] nevzniká žádné vědomí (aňňatra paččajá natthi viňňánassa sambhavo,ti)."
Ale i když se ho ti mniši takto dotazovali, přesvědčovali ho a domlouvali mu, mnich Sáti, syn rybáře, stále tvrdohlavě lpěl a trval na tom zlém názoru.
Jelikož ti mniši nedokázali mnicha Sáti odvrátit od toho zlého názoru, odešli za Vznešeným, poklonili se mu, usedli stranou a sdělili Vznešenému vše, co se stalo, načež dodali: "Jelikož jsme, pane, nedokázali mnicha Sáti, syna rybáře, odvrátit od toho zlého názoru, oznámili jsme tuto záležitost Vznešenému."
Vznešený pak oslovil nějakého mnicha: "Jdi, mnichu, a oslov mnicha Sáti, syna rybáře, mým jménem: ´Mistr (satthá) tě volá, příteli Sáti.´" "Ano, pane," odpověděl mnich vznešenému, odešel za mnichem Sáti a oslovil ho: "Mistr tě volá, příteli Sáti." "Ano, příteli," odpověděl mnich Sáti, odešel za Vznešeným, poklonil se mu a usedl stranou. Vznešený pak mnicha Sáti takto oslovil: "Je pravda, Sáti, že v tobě vznikl tento zlý názor: ´Podle toho jak rozumím Učení Vznešeného, je to totéž vědomí, které obíhá a putuje koloběhem životů, a ne jiné´?" "Ano, pane, podle toho jak rozumím Učení Vznešeného, je to totéž vědomí, které obíhá a putuje koloběhem životů, a ne jiné." "Jaké je to vědomí, Sáti?" "To, pane, které mluví, pociťuje a tu a tam zakouší následky (vipákam patisamvédétí) dobrých a zlých činů (kaljánapápakánam kammánam)." "Komu, ty pošetilče (moghapurisa), jsem kdy takto vykládal Dhammu? Nevyložil jsem snad mnohými způsoby, že vědomí je závisle vzniklé, že bez nějaké příčiny [podmínky] nevzniká žádné vědomí? Ty však, pošetilče, mě pomlouváš díky vlastnímu špatnému pochopení (attaná duggahiténa), čímž zraňuješ sám sebe (attánaňča khanasi) a pácháš tak mnoho nedobrého (bahuňča apuňňam pasavasi). To povede nadlouho k tvému neprospěchu (ahitája) a strasti (dukkhája)."
Pak Vznešený oslovil mnichy: "Co myslíte, mniši, zažehl tento mnich Sáti, syn rybáře, byť jen jiskru [porozumění] (usmíkatopi) v této Dhammě a disciplíně?" "Jak by mohl, pane? Ne, pane." Po těchto slovech mnich Sáti seděl ztichlý, vystrašený, se svěšenými rameny a skloněnou hlavou, mrzutý a bez odpovědi. Když to Vznešený viděl, řekl mu: "Ty, pošetilče, budeš znám podle svého vlastního špatného názoru. Já se na to teď zeptám mnichů."
Pak Vznešený oslovil mnichy: "Mniši, chápete Dhammu, již jsem učil, jako tento mnich Sáti, syn rybáře, který mě pomlouvá díky vlastnímu špatnému pochopení, čímž zraňuje sám sebe a páchá tak mnoho nedobrého?" "Ne, pane, vždyť mnohými způsoby Vznešený vyložil, že vědomí je závisle vzniklé, že bez nějaké příčiny [podmínky] nevzniká žádné vědomí."
"Dobře, mniši. Je dobře, že takto chápete Dhammu, kterou jsem učil. Mnohými způsoby jsem totiž vyložil, že vědomí je závisle vzniklé, že bez nějaké příčiny [podmínky] nevzniká žádné vědomí. Tento mnich Sáti, syn rybáře, mě však pomlouvá díky vlastnímu špatnému pochopení, čímž zraňuje sám sebe a páchá tak mnoho nedobrého. To povede nadlouho k jeho neprospěchu a strasti.

Mniši, tou příčinou [podmínkou] (paččajam), skrze kterou závisle vzniká vědomí (patičča uppadždžati viňňánam), je toto vědomí definováno (viňňánamtvéva sankhjam gaččhati).
Když vědomí vzniká v závislosti na oku a tvarech (čakkhuňča rúpe), je toto vědomí definováno jako vědomí oka (čakkhuviňňánam).
Když vědomí vzniká v závislosti na uchu a zvucích (sotaňča sadde), je toto vědomí definováno jako vědomí ucha (sotaviňňánam).
Když vědomí vzniká v závislosti na nosu a vůních (ghánaňča gandhe), je toto vědomí definováno jako vědomí nosu (ghánaviňňánam).
Když vědomí vzniká v závislosti na jazyku a chutích (dživhaňča rase), je toto vědomí definováno jako vědomí jazyka (dživháviňňánam).
Když vědomí vzniká v závislosti na těle a tělesných dotecích (kájaňča photthabbe), je toto vědomí definováno jako vědomí těla (kájaviňňánam).
Když vědomí vzniká v závislosti na mysli a mentálních jevech (manaňča dhamme), je toto vědomí definováno jako vědomí mysli (manoviňňánam).
Mniši, tak jako je oheň (aggi) definován tou příčinou [podmínkou], v závislosti na které hoří (džalati):
Když oheň hoří v závislosti na polenech (kattha), je tento oheň definován jako oheň z polen (katthaggi).
Když oheň hoří v závislosti na větvích (sakalika), je tento oheň definován jako oheň z větví (sakalikaggi).
Když oheň hoří v závislosti na trávě (tina), je tento oheň definován jako oheň z trávy (tinaggi).
Když oheň hoří v závislosti na kravském trusu (gomaja), je tento oheň definován jako oheň z kravského trusu (gomajaggi).
Když oheň hoří v závislosti na plevách (thusa), je tento oheň definován jako oheň z plev (thusaggi).
Když oheň hoří v závislosti na smetí (sankára), je tento oheň definován jako oheň ze smetí (sankáraggi):
Právě tak, mniši, tou příčinou [podmínkou], skrze kterou závisle vzniká vědomí, je toto vědomí definováno..."

"´Toto vstoupilo v bytí (bhútamidanti)´ - vidíte to (passathá,ti), mniši?" "Ano, pane."
"´Toto vzniklo s takovou výživou (tadáhára sambhavanti)´ - vidíte to, mniši?" "Ano, pane."
"´S ustáním této výživy (tadáháranirodhá), to, co vstoupilo v bytí (jam bhútam), je rovněž předmětem ustání (tam nirodhadhammanti)´ - vidíte to, mniši?" "Ano, pane."

"´Toto vstoupilo v bytí nebo ne?´ - vzniknou v tom, kdo je takto nejistý (kankhato) pochybnosti (vičikiččhá), mniši?" "Ano, pane."
"´Toto vzniklo s takovou výživou nebo ne?´ - vzniknou v tom, kdo je takto nejistý pochybnosti, mniši?" "Ano, pane."
"´S ustáním této výživy, to, co vstoupilo v bytí, je rovněž předmětem ustání nebo ne?´ - vzniknou v tom, kdo je takto nejistý pochybnosti, mniši?" "Ano, pane."

"´Toto vstoupilo v bytí´ - kdo toto vidí se správným porozuměním (sammappaňňája passato) tak, jak to skutečně je (jathábhútam), dochází u něj k opuštění pochybností (vičikiččhá sá pahíjatí,ti), mniši?" "Ano, pane."
"´Toto vzniklo s takovou výživou´ - kdo toto vidí se správným porozuměním tak, jak to skutečně je, dochází u něj k opuštění pochybností, mniši?" "Ano, pane."
"´S ustáním této výživy, to, co vstoupilo v bytí, je rovněž předmětem ustání´ - kdo toto vidí se správným porozuměním tak, jak to skutečně je, dochází u něj k opuštění pochybností, mniši?" "Ano, pane."

"´Toto vstoupilo v bytí´ - jste zde prosti pochybností (nibbičikiččhá), mniši?" "Ano, pane."
"´Toto vzniklo s takovou výživou´ - jste zde prosti pochybností, mniši?" "Ano, pane."
"´S ustáním této výživy, to, co vstoupilo v bytí, je rovněž předmětem ustání´ - jste zde prosti pochybností, mniši?" "Ano, pane."

"´Toto vstoupilo v bytí´ - uzřeli jste to jasně (suditthan,ti), se správným porozuměním, tak, jak to skutečně je, mniši?" "Ano, pane."
"´Toto vzniklo s takovou výživou´ - uzřeli jste to jasně, se správným porozuměním, tak, jak to skutečně je, mniši?" "Ano, pane."
"´S ustáním této výživy, to, co vstoupilo v bytí, je rovněž předmětem ustání´ - uzřeli jste to jasně, se správným porozuměním, tak, jak to skutečně je, mniši?" "Ano, pane."

"Mniši, kdybyste na takto očištěném (parisuddham) a vyjasněném názoru (ditthim parijodátam) ulpěli, přilnuli k němu, měli ho za svůj majetek a své vlastnictví, pochopili byste tak Dhammu, jež byla vyložena pomocí přirovnání k voru (kullúpamam), jejíž účelem je překonání (nittharanatthája) a nikoli podržení (no gahanatthájá,ti)?" "Ne, pane."
"Mniši, kdybyste na takto očištěném a vyjasněném názoru neulpěli, nepřilnuli k němu, neměli ho za svůj majetek a své vlastnictví, pochopili byste tak Dhammu, jež byla vyložena pomocí přirovnání k voru, jejíž účelem je překonání a nikoli podržení?" "Ano, pane."

"Mniši, jsou tyto čtyři výživy (čattárome áhárá) udržující bytosti (sattánam thitijá), které vstoupily v bytí (bhútánam) a napomáhající těm usilujícím o bytí (sambhavésínam vá anuggahája). Které čtyři?
Tělesná výživa (kabalíkáro áháro), hrubá či jemná, za druhé [smyslový] dotek (phasso), za třetí mentální záměr (manosaňčétaná), za čtvrté vědomí (viňňánam).

Tyto čtyři výživy, mniši, z čeho vyvěrají (kimnidáná), z čeho vznikají (kimsamudajá), z čeho se rodí (kimdžátiká) a z čeho vyvstávají (kimpabhavá)?
Tyto čtyři výživy, mniši, vyvěrají z toužení (tanhánidáná), vznikají z toužení (tanhásamudajá), rodí se z toužení (tanhádžátiká) a vyvstávají z toužení (tanhápabhavá).

Toto toužení (tanhá), mniši, z čeho vyvěrá, z čeho vzniká, z čeho se rodí a z čeho vyvstává?
Toto toužení, mniši, vyvěrá z pociťování, vzniká z pociťování, rodí se z pociťování a vyvstává z pociťování.

Toto pociťování (védaná), mniši, z čeho vyvěrá, z čeho vzniká, z čeho se rodí a z čeho vyvstává?
Toto pociťování, mniši, vyvěrá z doteku, vzniká z doteku, rodí se z doteku a vyvstává z doteku.

Tento dotek (phasso), mniši, z čeho vyvěrá, z čeho vzniká, z čeho se rodí a z čeho vyvstává?
Tento dotek, mniši, vyvěrá z šesti smyslových základen, vzniká z šesti smyslových základen, rodí se z šesti smyslových základen a vyvstává z šesti smyslových základen.

Těchto šest smyslových základen (salájatanam), mniši, z čeho vyvěrá, z čeho vzniká, z čeho se rodí a z čeho vyvstává?
Těchto šest smyslových základen, mniši, vyvěrá z jména-a-hmoty, vzniká z jména-a-hmoty, rodí se z jména-a-hmoty a vyvstává z jména-a-hmoty.

Toto jméno-a-hmota (námarúpam), mniši, z čeho vyvěrá, z čeho vzniká, z čeho se rodí a z čeho vyvstává?
Toto jméno-a-hmota, mniši, vyvěrá z vědomí, vzniká z vědomí, rodí se z vědomí a vyvstává z vědomí.

Toto vědomí (viňňánam), mniši, z čeho vyvěrá, z čeho vzniká, z čeho se rodí a z čeho vyvstává?
Toto vědomí, mniši, vyvěrá z formací, vzniká z formací, rodí se z formací a vyvstává z formací.

Tyto formace (sankhárá), mniši, z čeho vyvěrají, z čeho vznikají, z čeho se rodí a z čeho vyvstávají?
Tyto formace, mniši, vyvěrají z nevědomosti (avidždžá), vznikají z nevědomosti, rodí se z nevědomosti a vyvstávají z nevědomosti.

A tak, mniši, nevědomostí jsou podmíněny formace (avidždžápacččajá sankhárá), formacemi je podmíněno vědomí (sankhárapaččajá viňňánam), vědomím je podmíněno jméno-a-hmota (viňňánapaččajá námarúpam), jménem-a-hmotou je podmíněno šest smyslových základen (námarúpapaččajá salájatanam), šesti smyslovými základnami je podmíněn dotek (salájatanapaččajá phasso), dotekem je podmíněno pociťování (phassapaččajá védaná), pociťováním je podmíněno toužení (védanápaččajá tanhá), toužením je podmíněno ulpívání (tanhápaččajá upádánam), ulpíváním je podmíněno bytí (upádánapaččajá bhavo), bytím je podmíněno zrození (bhavapaččajá džáti), zrozením je podmíněno stárnutí a smrt (džátipaččajá džará maranam), tak vzniká trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti."

"´Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´ - tak to bylo řečeno. Je zrozením podmíněno stárnutí a smrt nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´ - je to tak, pane. Stárnutí a smrt má zrození jako svou podmínku."

"´Bytím je podmíněno zrození´ - tak to bylo řečeno. Je bytím podmíněno zrození nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Bytím je podmíněno zrození´ - je to tak, pane. Zrození má bytí jako svou podmínku."

"´Ulpíváním je podmíněno bytí´ - tak to bylo řečeno. Je ulpíváním podmíněno bytí nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Ulpíváním je  podmíněno bytí´ - je to tak, pane. Bytí má ulpívání jako svou podmínku."

"´Toužením je podmíněno ulpívání´ - tak to bylo řečeno. Je toužením podmíněno ulpívání nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Toužením je  podmíněno ulpívání´ - je to tak, pane. Ulpívání má toužení jako svou podmínku."

"´Pociťováním je  podmíněno toužení´ - tak to bylo řečeno. Je pociťováním podmíněno toužení nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Pociťováním je  podmíněno toužení´ - je to tak, pane. Toužení má pociťování jako svou podmínku."

"´Dotekem je podmíněno pociťování´ - tak to bylo řečeno. Je dotekem podmíněno pociťování nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Dotekem je podmíněno pociťování´ - je to tak, pane. Pociťování má dotek jako svou podmínku."

"´Šesti smyslovými základnami je podmíněn dotek´ - tak to bylo řečeno. Je šesti smyslovými základnami podmíněn dotek nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Šesti smyslovými základnami je podmíněn dotek´ - je to tak, pane. Dotek má šest smyslových základen jako svou podmínku."

"´Jménem-a-hmotou je  podmíněno šest smyslových základen´ - tak to bylo řečeno. Je  jménem-a-hmotou podmíněno  šest smyslových základen nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Jménem-a-hmotou je  podmíněno šest smyslových základen´ - je to tak, pane. Šest smyslových základen má jméno-a-hmotu jako svou podmínku."

"´Vědomím je podmíněno jméno-a-hmota´ - tak to bylo řečeno. Je vědomím podmíněno  jméno-a-hmota nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Vědomím je podmíněno jméno-a-hmota - je to tak, pane. Jméno-a-hmota má vědomí jako svou podmínku."

"´Formacemi je podmíněno vědomí´ - tak to bylo řečeno. Je formacemi podmíněno vědomí nebo ne, mniši, jak je to?"
"´Formacemi je podmíněno vědomí´ - je to tak, pane. Vědomí má formace jako svou podmínku."

"´Nevědomostí jsou  podmíněny formace´ - tak to bylo řečeno. Jsou nevědomostí podmíněny formace nebo ne, mniši, jak je to?" 
 "´Nevědomostí jsou  podmíněny formace´ - je to tak, pane. Formace mají nevědomost jako svou podmínku."

"Dobře, mniši, já to tak říkám i vy to tak říkáte: ´Je-li toto, je i ono (imasmim sati idam hoti), s vyvstáním tohoto vyvstává i ono (imassuppádá idam uppadždžati).´ Totiž: Nevědomostí jsou podmíněny formace, formacemi je podmíněno vědomí, vědomím je podmíněno jméno-a-hmota, jménem-a-hmotou je podmíněno šest smyslových základen, šesti smyslovými základnami je podmíněn dotek, dotekem je podmíněno pociťování, pociťováním je podmíněno toužení, toužením je podmíněno ulpívání, ulpíváním je podmíněno bytí, bytím je podmíněno zrození, zrozením je podmíněno stárnutí a smrt, tak vzniká trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s bezezbytkovým vymizením a ustáním této nevědomosti, formace ustávají (avidždžájatvéva asésa-virága-nirodhá sankháranirodho), s ustáním formací ustává vědomí (sankháranirodhá viňňánanirodho), s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota (viňňánanirodhá náma-rúpanirodho), s ustáním jména-a-hmoty ustává šest smyslových základen (náma-rúpanirodhá salájatananirodho), s ustáním šesti smyslových základen ustává dotek (salájatananirodhá phassanirodho), s ustáním doteku ustává pociťování (phassanirodhá védanánirodho), s ustáním pociťování ustává toužení (védanánirodhá tanhánirodho), s ustáním toužení ustává ulpívání (tanhánirodhá upádánanirodho), s ustáním ulpívání ustává bytí (upádánanirodhá bhavanirodho), s ustáním bytí ustává zrození (bhavanirodhá džátinirodho), s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství (džátinirodhá džará maranam sokaparidévadukkhadomanassupájásá nirudždžhanti). Takové je ustání celého tohoto množství strasti (évamétassa kévalassa dukkhakkhandassa nirodho hoti)."

"´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním zrození stárnutí a smrt nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´ - je to tak, pane. Stárnutí a smrt ustává s ustáním zrození."

"´S ustáním bytí ustává zrození´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním bytí zrození nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním bytí ustává zrození´ - je to tak, pane. Zrození ustává s ustáním bytí."

"´S ustáním ulpívání ustává bytí´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním ulpívání bytí nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním ulpívání ustává bytí´ - je to tak, pane. Bytí ustává s ustáním ulpívání."

"´S ustáním toužení ustává ulpívání´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním toužení ulpívání nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním toužení ustává ulpívání´ - je to tak, pane. Ulpívání ustává s ustáním toužení."

"´S ustáním pociťování ustává toužení´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním pociťování toužení nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním pociťování ustává toužení´ - je to tak, pane. Toužení ustává s ustáním pociťování."

"´S ustáním doteku ustává pociťování´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním doteku pociťování nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním doteku ustává pociťování´ - je to tak, pane. Pociťování ustává s ustáním doteku."

"´S ustáním šesti smyslových základen ustává dotek´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním šesti smyslových základen dotek nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním šesti smyslových základen ustává dotek´ - je to tak, pane. Dotek ustává s ustáním šesti smyslových základen."

"´S ustáním jména-a-hmoty ustává šest smyslových základen´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním jména-a-hmoty šest smyslových základen nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním jména-a-hmoty ustává šest smyslových základen´ - je to tak, pane. Šest smyslových základen ustává s ustáním jména-a-hmoty."

"´S ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním vědomí jméno-a-hmota nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota´ - je to tak, pane. Jméno-a-hmota ustává s ustáním vědomí."

"´S ustáním formací ustává vědomí´ - tak to bylo řečeno. Ustává s ustáním formací vědomí nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním formací ustává vědomí´ - je to tak, pane. Vědomí ustává s ustáním formací."

"´S ustáním nevědomosti ustávají formace´ - tak to bylo řečeno. Ustávají s ustáním nevědomosti formace nebo ne, mniši, jak je to?"
"´S ustáním nevědomosti ustávají formace´ - je to tak, pane. Formace ustávají s ustáním nevědomosti."

"Dobře, mniši, já to tak říkám i vy to tak říkáte: ´Není-li toto, není ani ono (imasmim asati idam na hoti), s ustáním tohoto ustává i ono (imassa nirodhá idam nirudždžhati).´ Totiž: S ustáním nevědomosti ustávají formace, s ustáním formací ustává vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest smyslových základen, s ustáním šesti smyslových základen ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení, s ustáním toužení ustává ulpívání, s ustáním ulpívání ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

"Když toto víte a vidíte (évam džánantá évam passantá), mniši,  budete snad zabíhat do minulosti (pubbantam vá patidhávejjátha) [a tázat se]:
´Byl jsem v minulých dobách (atítamaddhánam)? Nebyl jsem v minulých dobách? Co jsem byl v minulých dobách? Jak jsem byl v minulých dobách? Jsa čím, čím jsem se stal v minulých dobách?´" "Ne, pane."
"Když toto víte a vidíte, mniši, budete snad zabíhat do budoucnosti (aparantam vá patidhávejjátha) [a tázat se]:
´Budu v budoucích dobách (anágatamaddhánam)? Nebudu v budoucích dobách? Co budu v budoucích dobách? Jak budu v budoucích dobách? Jsa čím, čím se stanu v budoucích dobách?´" "Ne, pane."
"Když toto víte a vidíte, mniši, budete snad nyní, v přítomné době (paččuppannamaddhánam), o sobě vnitřně pochybovat (adždžhattam kathamkathí) [a tázat se]:
´Jsem? Nejsem? Co jsem? Jak jsem? Odkud tato bytost - já - přišla a kam směřuje?´" "Ne, pane."
"Když toto víte a vidíte, mniši, budete snad říkat: ´My ctíme našeho Učitele, říkáme to z úcty k našemu Učiteli.´?" "Ne, pane."
"Když toto víte a vidíte, mniši, budete snad říkat: ´Toto řekl náš asketa, říkáme to ve jménu našeho askety.´?" "Ne, pane."
"Když toto víte a vidíte, mniši, budete snad uznávat jiné askety?" "Ne, pane."
"Když toto víte a vidíte, mniši, budete se snad vracet k náboženským obřadům a svátečním rituálům ostatních asketů a bráhmanů?" "Ne, pane."
"Je to tedy tak, mniši, že vy sami to víte (sámam ňátam), sami to zříte (sámam dittham), sami to poznáváte (sámam viditam), a proto to říkáte?" "Ano, pane."
"Dobře, mniši, vedl jsem vás v této Dhammě, která je bezprostředně viditelná, nevázaná na čas [bezčasová], zvoucí k nahlédnutí, vedoucí k cíli, individuálně pochopitelná moudrými.
Právě vzhledem k tomuto, co bylo řečeno, bylo řečeno: ´Tato Dhamma je bezprostředně viditelná (sanditthiko), nevázaná na čas [bezčasová] (akáliko), zvoucí k nahlédnutí (éhipassiko), vedoucí k cíli (opanajiko), individuálně pochopitelná moudrými (paččattam véditabbo viňňúhi,ti).´ "

"Mniši, sestup do lůna nastává, když se spojí tři věci (tinnam sannipátá gabbhassávakkanti hoti). Když se spojí matka s otcem, ale matka není v plodném období a není přítomen ten, kdo se má zrodit, tehdy nenastává sestup do lůna. Když se spojí matka s otcem, matka je v plodném období, ale není přítomen ten, kdo se má zrodit, tehdy nenastává sestup do lůna. Když se spojí matka s otcem (mátápitaro ča sannipatitá honti), matka je v plodném období (mátá ča utuní hoti) a je přítomen ten, kdo se má zrodit (gandhabbo ča paččupatthito hoti), tehdy, spojením těchto tří věcí, nastává sestup do lůna.
Matka pak nosí plod ve svém lůně devět nebo deset měsíců s velkými obavami a potížemi. Po devíti nebo desíti měsících s velkými obavami a potížemi porodí. Novorozeně pak živí vlastní krví, neboť v disciplíně ušlechtilých se mateřské mléko nazývá krví.
Mniši, toto dítě pak vyrůstá a jeho schopnosti dozrávají, hraje si hry, které děti hrávají, jako je hra s malými pluhy, dělání kotrmelců, hra s větrníkem z palmových listů, hra s malými vozíky či luky.
Toto dítě pak dále vyrůstá a jeho schopnosti dále dozrávají, těší z pěti pramenů smyslnosti (paňča kámaguna) - z tvarů vnímaných okem, potěšujících, půvabných, příjemných, milých, toužebných a vzrušujících, ze zvuků vnímaných uchem... z vůní vnímaných nosem... z chutí vnímaných jazykem... z doteků vnímaných tělem...

Když okem vidí tvary (čakkhuná rúpam disvá), na příjemné reaguje vášní [touhou], na nepříjemné reaguje odporem [averzí]. Takto prodlévá s neustaveným uvědoměním těla (anupatthitakájasati) a s omezenou myslí (parittačétaso). Nepoznává v souladu se skutečností (jathábhútam nappadžánáti) osvobození mysli (čétovimuttim) ani osvobození porozuměním (paňňávimuttim), kde všechny zlé a neprospěšné stavy (pápaká akusalá dhammá) bezezbytku ustávají (aparisésá nirudždžhanti). Ať zakouší jakékoli pocity, příjemné (sukham), nepříjemné (dukkham) nabo ani-příjemné-ani-nepříjemné (adukkhamasukham), následuje stezku přijímání a odmítání (anurodhavirodham samápanno), raduje se a těší se z pocitů a je jimi upoután.
Když se takto raduje a těší z pocitů a je jimi upoután, vzniká v něm potěšení [rozkoš] (uppadždžati nandí). Toto potěšení z pocitů je ulpívání (já védanásu nandí tadupádánam). Tímto ulpíváním je podmíněno bytí (tassupádánapaččajá bhavo), bytím je podmíněno zrození (bhavapaččajá džáti), zrozením je podmíněno stárnutí a smrt (džátipaččajá džarámaranam), tak vzniká trápení naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.
Když uchem slyší zvuky (soténa saddam sutvá), na příjemné reaguje vášní, na nepříjemné odporem...
Když nosem cítí vůně (ghánéna gandham ghájitvá), na příjemné reaguje vášní, na nepříjemné odporem...
Když jazykem chutná chutě (dživhája rasam sájitvá), na příjemné reaguje vášní, na nepříjemné odporem...
Když tělem zakouší doteky (kájéna photthabbam phusitvá), na příjemné reaguje vášní, na nepříjemné odporem...
Když myslí vnímá jevy (manasá dhammam viňňája), na příjemné reaguje vášní, na nepříjemné odporem... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Zde, mniši, se ve světě objeví Tathágata, zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sammásambuddho), obdařený věděním a ctnostným jednáním (vidždžáčaranasampanno), blažený (sugato), znalec světa (lókavidú), nepřekonatelný vůdce praktikujících osob (anuttaropurisadammasárathí), učitel bohů a lidí (satthá dévamanussánam), probuzený a vznešený (buddho bhagavá). Ukazuje tento svět s jeho bohy, zlými Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi, který sám přímo poznal a proniknul. Vykládá učení (dhammam deséti), které je dobré na počátku (ádikaljánam), dobré uprostřed (madždžhekaljánam) a dobré na konci (parijosánakaljánam), obdařené smyslem a dobrou skladbou (sáttham sabjaňdžanam). Ukazuje svatý život, který je dokonalý a zcela očištěný (kévalaparipunnam parisuddham brahmačarijam).
Pak nějaký hospodář nebo jeho syn nebo někdo z jiného rodu uslyší tuto Dhammu, načež získá důvěru v Tathágatu. Obdařen touto důvěrou uvažuje: ´Stísněný a zaprášený je život v domácnosti, život v bezdomoví je však jako otevřený prostor. Není sndné vést v domě úplně dokonalý a zcela očištěný svatý život jako vyleštěná mušle. Co kdybych si oholil vlasy a vousy, oblékl žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?´ A později opustí svůj malý či velký majetek, opustí malý či velký okruh příbuzných, oholí si vlasy a vousy, oblékne si žluté roucho a odejde z domova do bezdomoví.

Když takto odešel, je obdařen pravidly života mnicha:
Zanechal zabíjení živých bytostí a zdržuje se zabíjení živých bytostí (pánatipátá pativirato). Odložil hůl a meč a žije naplněn soucitem vůči všem živým bytostem.
Zanechal braní toho co není dáváno a zdržuje se braní toho co není dáváno (adinnádáná pativirato). Přijímá pouze to co je dáváno. Prodlévá poctivě a s čistým svědomím.
Zanechal nečistého života (abrahmačarija pahája), žije čistý život a zdržuje se sexuálního styku (virato methuná), prováděného obyčejnými lidmi.
Zanechal lživé řeči a zdržuje se lživé řeči (musávádá pativirato) , mluví pouze to, co je pravda, co je spojené s pravdu, je spolehlivý a nepodvádí svět.
Zanechal zlomyslné řeči [pomlouvání] (pisunam váčam pahája) a zdržuje se zlomyslné řeči. Věci slyšené tam, nevypráví zde, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Věci slyšené zde, nevypráví tam, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Usmiřuje ty, kdo jsou ve sporu. Povzbuzuje ty, kdo jsou ve shodě. Raduje se ze souladu, těší se ze souladu. Říká slova, jež vedou k souladu.
Zanechal hrubé [drsné] řeči (pharusam váčam pahája) a zdržuje se hrubé řeči. Říká pouze slova, která jsou jemná, příjemná sluchu, něžná, jdoucí k srdci, zdvořilá, příjemná a přijatelná mnohým lidem.
Zanechal planého a marnivého tlachání (samphappalápam pahája) a zdržuje se planého a marnivého tlachání. Mluví ve správný čas (kálavádí), mluví o tom, co je skutečné [pravdivé] (bhútavádí), mluví o smyslu [o cíli, o dobru] (atthavádí), mluví o Dhammě (dhammavádí) a o disciplíně (vinajavádí). Jeho slova jsou hodná uchování, vhodná, obdařená smyslem, přiměřeného rozsahu a spojená s dobrem.
Zdržuje se ničení semen a rostlin (bídžagámabhútagámasamárambhá pativirato).
Zdržuje se jezení v noci a v nevhodnou dobu (rattúparato virato vikálabhodžaná), jí pouze jedno jídlo za den (ékabhattiko).
Zdržuje se tance, zpěvu, muziky a nevhodné podívané [zábavy] (naččagítaváditavisúkadassaná pativirato).
Zdržuje se sebeokrášlování věnci, vůněmi, kosmetikou a ozdobami (málagandhavilepanadháranamandanavibhúsanattháná pativirato).
Zdržuje se používání vysokých a pohodlných lůžek a sedadel (uččásajanamahásajaná pativirato).
Zdržuje se přijímání zlata a stříbra (džátarúparadžata-patiggahaná pativirato).
Zdržuje se přijímání nevařeného obilí (ámakadhaňňa-patiggahaná pativirato).
Zdržuje se přijímání nevařeného masa (ámakamamsa-patiggahaná pativirato).
Zdržuje přijímání žen a dívek (itthikumárika-patiggahaná pativirato).
Zdržuje se přijímání služek [otrokyň] a sluhů [otroků] (dásidása-patiggahaná pativirato).
Zdržuje se přijímání koz, ovcí, drůbeže, prasat, slonů, dobytka, koní a klisen (adželaka-kukkutasúkara-hatthigavassavalava-patiggahaná pativirato).
Zdržuje se přijímání obdělané a neobdělané půdy (khettavatthu-patiggahaná pativirato).
Zdržuje se doručování zpráv a poselství (dútejjapahinagamanánujógá pativirato).
Zdržuje se nákupu a prodeje (kajavikkajá pativirato), zdržuje se obchodu s falešným zbožím, falešnými váhami a mírami (tulákútakamsakútamánakútá pativirato).
Zdržuje se takových nepoctivých praktik jako je úplatkářství, šizení a podvod (ukkotanavaňčananikatisáčijógá pativirato).
Zdržuje se mrzačení, zajímání, uvězňování, loupení, rabování a násilí (čhedanavadhabandhanaviparámosa-álopasahasákárá pativirato).
Je spokojený se svým rouchem (čívaréna), jež chrání jeho tělo, a s almužním jídlem (pindapáténa), jež ho udržuje při životě, a kamkoli odchází, bere s sebou poze tyto potřeby, jako když pták někam odlétá, jsou jeho břemenem pouze křídla, právě tak je spokojený se svým rouchem, jež chrání jeho tělo, a s almužním jídlem, jež ho udržuje při životě, a kamkoli odchází, bere s sebou poze tyto potřeby.
Takto obdařen ušlechtilou skupinou ctnosti (sílakkhandhéna samannágato), zakouší vnitřní bezúhonné blaho (adždžhattam anavadždžasukham patisamvédéti).

Když okem vidí tvary... uchem slyší zvuky... nosem cítí vůně... jazykem chutná chutě... tělem zakouší doteky... myslí vnímá jevy, neuchopuje jejich znaky a rysy. Prodlévá se střeženými schopnostmi oka... ucha... nosu... jazyka... těla... a mysli, ochraňuje a střeží tyto smyslové schopnosti, neboť kdyby prodléval s nestřeženými schopnostmi oka... ucha... nosu... jazyka... těla... a mysli, mohly by ho napadnout zlé a neprospěšné stavy (pápaká akusalá dhammá) žádostivosti a žalu (abhidždžhádómanassá).
Takto obdařen ušlechtilým střežením smyslových schopností (arijéna indrija-samvaréna samannágato), zakouší vnitřní neznečištěné blaho (adždžhattam abjásekasukham patisamvédéti).

Když kráčí dopředu nebo zpět, činí tak s jasným chápáním (sampadžánakárí). Když hledí před sebe nebo stranou, činí tak s jasným chápáním. Když ohýbá a natahuje své údy, činí tak s jasným chápáním. Když obléká a nosí své roucho a mísu, činí tak s jasným chápáním. Když pije, jí, chutná a žvýká, činí tak s jasným chápáním. Když vylučuje výkaly a moč, činí tak s jasným chápáním. Když chodí, stojí, sedí, uléhá, vstává, mluví a mlčí, činí tak s jasným chápáním.
Takto obdařen ušlechtilou skupinou ctnosti, obdařen ušlechtilou spokojeností, obdařen ušlechtilým střežením smyslových schopností, obdařen ušlechtilým uvědoměním a jasným chápáním (satisampadžaňňéna samannágato), vyhledává odloučené klidné místo - v lese, u kořene stromu, na hoře, ve skalní rozsedlině, v horské jeskyni, na pohřebišti, v lesní houštině, na otevřeném prostranství či ve stohu slámy.

Když se vrátil ze své almužní obchůzky a pojedl, usedne se zkříženýma nohama (nisídati pallankam), vzpřímeným tělem (udžum kájam) a ustanoví uvědomění před sebou (parimukkham satim upatthapetvá).
Když zanechal žádostivost (abhidždžhá), prodlévá s myslí prostou žádostivosti, očišťuje svou mysl od žádostivosti.
Když zanechal hněv a zlovůli (bjápádapadosam), prodlévá s myslí prostou hněvu a zlovůle, soucitný ke všem živým bytostem, očišťuje svou mysl od hněvu a zlovůle.
Když zanechal lenost a malátnost (thínamiddham), prodlévá oproštěn od lenosti a malátnosti, vnímaje světlo, s uvědoměním a jasným chápáním, očišťuje svou mysl od lenosti a malátnosti.
Když zanechal neklid a rozrušenost (uddhaččakukkuččam), prodlévá nevzrušeně, s myslí ve vnitřním míru, očišťuje svou mysl od neklidu a rozrušenosti.
Když zanechal pochybnosti (vičikiččham), prodlévá překročiv pochybnosti, nezmaten prospěšnými stavy, očišťuje svou mysl od pochybností.
Když zanechal těchto pět překážek (paňča nívarane pahája), nečistot mysli (čétaso upakilése), jež oslabují moudrost (paňňája dubbalíkarane),

(1.)odloučen od smyslových požitků (viviččéva káméhi) a od neprospěšných stavů (akusaléhi dhamméhi), vstupuje a prodlévá v prvním meditačním pohroužení (pathama džhána), jež je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičára) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadža pítisukha).
(2.)S utišením myšlení a rozvažování vstupuje a prodlévá v druhém meditačním pohroužení (dutija džhána), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhatta sampasádana), bez myšlení (avitakka), bez rozvažování (avičára), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidža pítisukha).
(3.)S vymizením nadšení (pítijá virágá) prodlévá vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ´Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).´ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím meditačním pohroužení (tatija džhána).
(4.)S opuštěním blaženosti i strasti (sukhassa dukkhassa paháná), s ukončením dřívější radosti a žalu (pubbéva sómanassa dómanassa atthangamá), vstupuje a prodlévá ve čtvrtém meditačním pohroužení (čatuttha džhána), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukha), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhi).

Když okem vidí tvary, na příjemné nereaguje vášní [touhou], na nepříjemné nereaguje odporem [averzí]. Takto prodlévá s ustaveným uvědoměním těla (upatthitakájasati) a s neomezenou myslí (appamánačétaso). Poznává v souladu se skutečností (jathábhútam padžánáti) osvobození mysli (čétovimuttim) a osvobození porozuměním (paňňávimuttim), kde všechny zlé a neprospěšné stavy (pápaká akusalá dhammá) bezezbytku ustávají (aparisésá nirudždžhanti). Ať zakouší jakékoli pocity, příjemné, nepříjemné nabo ani-příjemné-ani-nepříjemné, opustil jejich přijímání a odmítání (anurodhavirodhappahíno), neraduje se a netěší se z pocitů a není jimi upoután.
Když se neraduje a netěší z pocitů a není jimi upoután, potěšení [rozkoš] v něm ustává (nandí sá nirudždžhati). S tímto ustáním potěšení v něm ustává ulpívání (tassa nandínirodhá upádánanirodho). S ustáním ulpívání ustává bytí (upádánanirodhá bhavanirodho), s ustáním bytí ustává zrození (bhavanirodhá džátinirodho), s ustáním zrození ustávají stárnutí a smrt (džátinirodhá džarámaranam nirudždžhanti), trápení naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.
Když uchem slyší zvuky, na příjemné nereaguje vášní, na nepříjemné nereaguje odporem...
Když nosem cítí vůně, na příjemné nereaguje vášní, na nepříjemné nereaguje odporem...
Když jazykem chutná chutě, na příjemné nereaguje vášní, na nepříjemné nereaguje odporem...
Když tělem zakouší doteky, na příjemné nereaguje vášní, na nepříjemné nereaguje odporem...
Když myslí vnímá jevy, na příjemné nereaguje vášní, na nepříjemné nereaguje odporem... Takové je ustání celého tohoto množství strasti."

"Mniši, zapamatujte si toto osvobození skrze odstranění toužení (tanhásankhajavimuttim), které jsem vám ve stručnosti vyložil.
Tento mnich Sáti, syn rybáře, je však zapleten v rozsáhlé síti toužení, v pasti toužení."
Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.