Mahá Védalla-sutta

Delší série otázek a odpovědí

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tehdy ctihodný Mahá Kotthita k večeru vstal ze svého meditačního ústraní, přišel k ctihodnému Sáriputtovi, vyměnil si s ním přátelské pozdravy, usedl stranou a takto ctihodného Sáriputtu oslovil:

"Příteli, říká se: ´Nemoudrý, nemoudrý´ (duppaňňo). Vzhledem k čemu je však někdo nazýván nemoudrým?"
"Jelikož nezná (nappadžánáti), příteli, vzhledem k tomu, že nezná, je někdo nazýván nemoudrým.
A co nezná? ´Toto je strast´ (idam dukkhan,ti) - to nezná. ´Toto je vznik strasti´ (ajam dukkhasamudajo,ti) - to nezná. ´Toto je ustání strasti´ (ajam dukkhanirodho,ti) - to nezná. ´Toto je cesta vedoucí k ustání strasti´ (ajam dukkhanirodhagáminí patipadá,ti) - to nezná. Jelikož to nezná, příteli, vzhledem k tomu, že to nezná, je někdo nazýván nemoudrým."

Když se ctihodný Mahá Kotthita, se slovy: ´Dobře, příteli,´ spokojen zaradoval ze slov ctihodného Sáriputty, položil mu další otázku:
"Příteli, říká se: ´Moudrý, moudrý´ (paňňavá). Vzhledem k čemu je však někdo nazýván moudrým?"
"Jelikož zná [ví] (padžánáti), příteli, vzhledem k tomu, že zná, je někdo nazýván moudrým.
A co zná? ´Toto je strast´ (idam dukkhan,ti) - to zná. ´Toto je vznik strasti´ (ajam dukkhasamudajo,ti) - to zná. ´Toto je ustání strasti´ (ajam dukkhanirodho,ti) - to zná. ´Toto je cesta vedoucí k ustání strasti´ (ajam dukkhanirodhagáminí patipadá,ti) - to zná.
Jelikož to zná, příteli, vzhledem k tomu, že to zná, je někdo nazýván moudrým."

"Příteli, říká se: ´Vědomí, vědomí´ (viňňánam). Vzhledem k čemu se však něco nazývá vědomím?"
"Jelikož rozpoznává (vidžánáti), vzhledem k tomu, že rozpoznává, se něco nazývá vědomím.
A co rozpoznává? Rozpoznává to, co je příjemné [slastné] (sukhantipi). Rozpoznává to, co je nepříjemné [strastné] (dukkhantipi). Rozpoznává to, co je ani-příjemné-ani-nepříjemné (adukkhamasukhantipi).
Jelikož to rozpoznává, příteli, vzhledem k tomu, že to rozpoznává, se něco nazývá vědomím."
Příteli, moudrost [porozumění] (paňňá) a vědomí (viňňánam) - jsou tyto věci [stavy] spojené (imé dhammá samsatthá) nebo oddělené (visamsatthá)? A je možné oddělit jednu z těchto věcí od druhé, za účelem popsání rozdílu mezi nimi?"
"Příteli, moudrost a vědomí - tyto věci jsou spojené, neoddělené. A není možné oddělit jednu z těchto věcí od druhé, za účelem popsání rozdílu mezi nimi. Neboť co člověk zná [ví] (jam padžánáti), to rozpoznává (tam vidžánáti) a co rozpoznává, to zná. Proto jsou tyto věci spojené, neoddělené, a není možné oddělit jednu z těchto věcí od druhé, za účelem popsání rozdílu mezi nimi."
"Příteli, moudrost a vědomí - jaký je rozdíl mezi těmito věcmi, které jsou spojené, neoddělené?"
"Příteli, moudrost a vědomí - rozdíl (nánákaranam) mezi těmito věcmi, které jsou spojené, neoddělené, je tento: moudrost by měla být rozvinuta (paňňá bhávétabbá), vědomí by mělo být plně pochopeno (viňňánam pariňňejjam).

"Příteli, říká se: ´Pociťování, pociťování´ (védaná). Vzhledem k čemu se však něco nazývá pociťováním?"
"Jelikož pociťuje (védéti), vzhledem k tomu, že pociťuje, se něco nazývá pociťováním.
A co pociťuje? Pociťuje to, co je příjemné [slastné] (sukhantipi). Pociťuje to, co je nepříjemné [strastné] (dukkhantipi). Pociťuje to, co je ani-příjemné-ani-nepříjemné (adukkhamasukhantipi).
Jelikož to pociťuje, příteli, vzhledem k tomu, že to pociťuje, se něco nazývá pociťováním."

"Příteli, říká se: ´Vnímání, vnímání´ (saňňá). Vzhledem k čemu se však něco nazývá vnímáním?"
"Jelikož vnímá (saňdžánáti), vzhledem k tomu, že vnímá, se něco nazývá vnímáním.
A co vnímá? Vnímá to, co je modré (nílakampi). Vnímá to, co je žluté (pítakampi). Vnímá to, co je červené (lohitakampi). Vnímá to, co je bílé (odátampi).
Jelikož to vnímá, příteli, vzhledem k tomu, že to vnímá, se něco nazývá vnímáním."

"Příteli, pociťování (védaná), vnímání (saňňá) a vědomí (viňňánam) - jsou tyto věci [stavy] spojené nebo oddělené? A je možné oddělit jednu z těchto věcí od druhé, za účelem popsání rozdílu mezi nimi?"
"Příteli, pociťování, vnímání a vědomí - tyto věci jsou spojené, neoddělené. A není možné oddělit jednu z těchto věcí od druhé, za účelem popsání rozdílu mezi nimi. Neboť co člověk pociťuje (jam védéti), to vnímá (tam saňdžánáti), a co vnímá, to rozpoznává (tam vidžánáti). Proto jsou tyto věci spojené, neoddělené, a není možné oddělit jednu z těchto věcí od druhé, za účelem popsání rozdílu mezi nimi."

"Příteli, co může být poznáno (nejjan,ti) očištěným mentálním vědomím (parisuddhéna manoviňňánéna), oproštěným od pěti smyslových schopností (nissatthéna paňčahi indrijéhi)?"
"Příteli, očištěným mentálním vědomím, oproštěným od pěti smyslových schopností, může být poznána oblast nekonečného prostoru (ákásánaňčájatanam) takto: ´[toto je] nekonečný prostor´ (ananto ákáso,ti), oblast nekonečného vědomí (viňňánaňčájatanam) může být poznána takto: ´[toto je] nekonečné vědomí´ (anantam viňňánan,ti), oblast ničeho (ákiňčaňňájatanam) může být poznána takto: ´nic zde není´ (natthi kiňčí,ti)."
"Příteli, čím je poznáván (padžánátí,ti) stav (dhammam), který může být poznán (nejjam)?"
"Příteli, stav, který může být poznán, je poznáván okem moudrosti (paňňáčakkhuná)."
"Příteli, co je smyslem [cílem] moudrosti (paňňá kimatthijá,ti)?"
"Příteli, smyslem moudrosti je přímé poznání (paňňá abhiňňatthá), jeho smyslem je plné pochopení (pariňňatthá), jeho smyslem je opuštění (pahánatthá,ti)."

"Příteli, kolik podmínek (paččajá) je třeba pro vyvstání správného názoru (sammáditthijá uppádájá,ti)?"
"Příteli, pro vyvstání správného názoru jsou třeba dvě podmínky - slovo [hlas] druhého (parato ča ghoso) a důkladná [správně zaměřená] pozornost (joniso ča manasikáro). Tyto dvě podmínky jsou třeba pro vyvstání správného názoru."
"Příteli, kolika členy (angehi) je podpořen správný názor (anuggahitá sammáditthi), jehož plodem je osvobození mysli (čétovimuttiphalá), jehož plodem a užitkem je osvobození mysli (čétovimuttiphalánisamsá), a jehož plodem je osvobození moudrostí (paňňávimuttiphalá), jehož plodem a užitkem je osvobození moudrostí (paňňávimuttiphalánisamsá)?"
"Příteli, správný názor, jehož plodem je osvobození mysli, jehož plodem a užitkem je osvobození mysli, a jehož plodem je osvobození moudrostí, jehož plodem a užitkem je osvobození moudrostí, je podpořen pěti členy (paňčahi angehi). Zde, příteli, je správný názor podpořen ctností (sílánuggahitá), podpořen učeností (sutánuggahitá), podpořen rozhovorem [o Dhammě] (sákaččhánuggahitá), podpořen [meditačním] utišením (samathánuggahitá) a podpořen jasným viděním [vhledem] (vipassanánuggahitá). T ěmito pěti členy je podpořen správný názor..."

"Příteli, kolik je [druhů] bytí (bhavá)?"
"Příteli, jsou tři [druhy] bytí - smyslné bytí (kámabhavo), hmotné bytí (rúpabhavo) a nehmotné bytí (arúpabhavo)."
"Příteli, jak je vygenerováno opětovné bytí v budoucnu (ájatim punabbhavábhinibbatti hotí,ti)?"
"Příteli, když bytosti omezené nevědomostí (avidždžánívaranánam) a spoutané toužením (tanhásamjodžanánam) nacházejí potěšení zde či jinde (tatratatrábhinandaná). Tak je vygenerováno opětovné bytí v budoucnu."
"Příteli, jak není vygenerováno opětovné bytí v budoucnu (ájatim punabbhavábhinibbatti na hotí,ti)?"
"Příteli, s vymizením nevědomosti (avidždžávirágá) a s vyvstáním vědění (vidždžuppádá) toto toužení ustává (tanhánirodhá). Tak není vygenerováno opětovné bytí v budoucnu."

"Příteli, co je to první džhána?"
"Zde, příteli, odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi), odloučen od neprospěšných stavů (vivičča akusaléhi dhamméhi), mnich vstupuje a prodlévá v první džháně, která je doprovázena myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičáram) a je naplněna nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadžam pítisukham). Toto se nazývá první džhánou."
"Příteli, kolik členů (angikam) má první džhána?"
"Příteli, první džhána má pět členů (paňčangikam). Zde, příteli, u mnicha, který vstoupil do první džhány, nastalo myšlení (vitakko), rozvažování (vičáro), nadšení (píti), blaho (sukha) a sjednocení [jednobodovost] mysli (čittekaggatá). První džhána má těchto pět členů."

"Příteli, první džhána je opuštění kolika členů a obdaření kolika členy?"
"Příteli, první džhána je opuštění pěti členů (paňčangavippahínam) a obdaření pěti členy (paňčangasamannágatam).
Zde, příteli, mnich, který vstoupil do první džhány, (1.)opustil smyslnou touhu (kámaččhando pahíno hoti), (2.)opustil zlovůli (bjápádo pahíno hoti), (3.)opustil lenivost a malátnost (thínamiddham pahínam hoti), (4.)opustil neklid a rozrušenost (uddhaččakukkuččam pahínam hoti), (5.)opustil pochybovačnost (vičikiččhá pahíná hoti) a nastalo u něj (1.)myšlení (vitakko), (2.)rozvažování (vičáro), (3.)nadšení (píti), (4.)blaho (sukha) a (5.)sjednocení mysli (čittekaggatá). První džhána je opuštění těchto pěti členů a obdaření těmito pěti členy."

"Příteli, těchto pět smyslových schopností (paňčindrijáni) každá zaujímá [vlastní] oddělenou oblast (nánávisajáni), oddělenou sféru působnosti (nánágočaráni), a jedna nezakouší oblasti a sféry ostatní - totiž smyslová schopnost oka (čakkhundrijam), smyslová schopnost ucha (sotindrijam), smyslová schopnost nosu (ghánindrijam), smyslová schopnost jazyka (dživhindrijam) a smyslová schopnost těla (kájindrijam). Příteli, co je útočištěm (kim patisaranam), co zakouší (ko paččanubhotí) oblasti a sféry těchto pěti smyslových schopností...?"
"Příteli, těchto pět smyslových schopností každá zaujímá [vlastní] oddělenou oblast, oddělenou sféru působnosti, a jedna nezakouší oblasti a sféry ostatní - totiž smyslová schopnost oka, smyslová schopnost ucha, smyslová schopnost nosu, smyslová schopnost jazyka a smyslová schopnost těla. Příteli, mysl je jejich útočištěm (mano patisaranam), mysl zakouší (mano paččanubhotí) oblasti a sféry těchto pěti smyslových schopností..."
"Příteli, těchto pět smyslových schopností... v závislosti na čem stojí (kim patičča titthantí,ti)?"
"Příteli, těchto pět smyslových schopností... stojí v závislosti na životní vitalitě (ájum patičča titthantí,ti)."
"Životní vitalita, příteli, v závislosti na čem stojí?"
"Životní vitalita stojí v závislosti na žáru (áju usmam patičča titthatí,ti)."
"Žár, příteli, v závislosti na čem stojí?"
"Žár stojí v závislosti na životní vitalitě (usmá ájum patičča titthatí,ti)."
"Příteli, nyní jsme takto porozuměli slovům ctihodného Sáriputty: ´Životní vitalita stojí v závislosti na žáru.´ ... ´Žár stojí v závislosti na životní vitalitě.´ Jak by měl být nahlížen smysl těchto slov?"
"Dám ti přirovnání (upamam), příteli, neboť s pomocí přirovnání mohou někteří moudří jedinci (viňňú purisá) porozumět smyslu řečeného.
Jako když hoří olejová lampa, tak její záře je viděna v závislosti na jejím plameni a její plamen je viděn v závislosti na její záři. Právě tak, příteli, životní vitalita stojí v závislosti na žáru a žár stojí v závislosti na životní vitalitě."

"Příteli, jsou životní formace (ájusankhárá) pociťovanými stavy (védanijá dhammá) nebo jsou životní formace jedna věc a pociťované stavy jiná věc?"
"Příteli, životní formace nejsou pociťovanými stavy. Kdyby životní formace byly pociťovanými stavy, tak by u mnicha, který vstoupil do stavu ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitanirodham), nemohlo být rozeznáno vynoření (vutthánam) z tohoto stavu. Jelikož jsou životní formace jedna věc a pociťované stavy jiná věc, tak u mnicha, který vstoupil do stavu ustání vnímání a pociťování, může být rozeznáno vynoření z tohoto stavu."
"Příteli, kolika věcmi když je toto tělo opuštěno, tak leží odhozené a odložené jako nevnímavý kus dřeva?"
"Příteli, když je toto tělo opuštěno třemi věcmi - životní vitalitou (áju), žárem (usmá) a vědomím (viňňánam) - tak leží odhozené a odložené jako nevnímavý kus dřeva."
"Příteli, jaký je rozdíl mezi tím, kdo zemřel (mato), kdo naplnil svůj čas (kálankato), a mnichem, který vstoupil do stavu ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitanirodham samápanno)?"
"Příteli, u toho, kdo zemřel, kdo naplnil svůj čas, ustaly a utichly formace těla (kájasankhárá niruddhá patippassaddhá), ustaly a utichly formace řeči (váčísankhárá), ustaly a utichly formace mysli (čittasankhárá), životní vitalita zcela vymizela (áju parikkhíno), žár vyhasl (usmá vúpasantá) a smyslové schopnosti jsou zcela zničené (indrijáni paribhinnáni).
U mnicha, který vstoupil do stavu ustání vnímání a pociťování, ustaly a utichly formace těla, ustaly a utichly formace řeči, ustaly a utichly formace mysli, ale životní vitalita nevymizela (áju na parikkhíno), žár nevyhasl (usmá avúpasantá) a smyslové schopnosti jsou zářivě čisté (indrijáni vippasannáni). Takový je rozdíl mezi tím, kdo zemřel, kdo naplnil svůj čas, a mnichem, který vstoupil do stavu ustání vnímání a pociťování."

"Příteli, kolik je podmínek (kati paččajá) pro dosažení (samápattijá) ani-slastného-ani-strastného osvobození mysli? (adukkhamasukája čétovimuttijá)"
"Příteli, jsou čtyři podmínky pro dosažení ani-slastného-ani-strastného osvobození mysli. Zde, příteli, s opuštěním slasti i strasti (sukhassa ča paháná dukkhassa ča paháná), s ukončením dřívější radosti i žalu (pubbéva somanassadomanassánam atthangamá), mnich vstupuje a prodlévá ve čtvrtém meditačním pohroužení (čatuttham džhánam), které je ani-slastné-ani-strastné (adukkhamasukham) a je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhim). To jsou čtyři podmínky (čattáro paččajá) pro dosažení ani-slastného-ani-strastného osvobození mysli."

"Příteli, kolik je podmínek pro dosažení bezznakového osvobození mysli? (animittája čétovimuttijá)"
"Příteli, jsou dvě podmínky pro dosažení bezznakového osvobození mysli - Nevěnování pozornosti žádným znakům (sabbanimittánaňča amanasikáro) a věnování pozornosti prvku bezznakovosti (animittája ča dhátujá manasikáro). To jsou dvě podmínky (dvé paččajá) pro dosažení bezznakového osvobození mysli."

"Příteli, kolik je podmínek pro udržení [ustálení] (thitijá) bezznakového osvobození mysli?"
"Příteli, jsou tři podmínky pro udržení bezznakového osvobození mysli - nevěnování pozornosti žádným znakům (sabbanimittánaňča amanasikáro), věnování pozornosti prvku bezznakovosti (animittája ča dhátujá manasikáro) a dřívější příprava [tohoto udržení] (pubbé ča abhisankháro). To jsou tři podmínky (tajo paččajá) pro udržení bezznakového osvobození mysli."

"Příteli, kolik je podmínek pro vynoření se (vutthánájá) z bezznakového osvobození mysli?"
"Příteli, jsou dvě podmínky pro vynoření se z bezznakového osvobození mysli - věnování pozornosti všem znakům (sabbanimittánaňča manasikáro) a nevěnování pozornosti prvku bezznakovosti (animittája ča dhátujá amanasikáro). To jsou dvě podmínky pro vynoření se z bezznakového osvobození mysli."

"Příteli, neomezené osvobození mysli (appamáná čétovimutti), osvobození mysli skrze nicotu (ákiňčaňňá čétovimutti), osvobození mysli skrze prázdnotu (suňňatá čétovimutti) a bezznakové osvobození mysli (animittá čétovimutti) - liší se tyto stavy významově (nánatthá) i slovním vyjádřením (nánábjaňdžaná) nebo jsou významově jednotné (ékatthá) a liší se pouze slovním vyjádřením?"
"Příteli, neomezené osvobození mysli, osvobození mysli skrze nicotu, osvobození mysli skrze prázdnotu a bezznakové osvobození mysli - je způsob (parijájo), kterým se tyto stavy liší významově i slovním vyjádřením, a je způsob, kterým jsou tyto stavy významově jednotné a liší se pouze slovním vyjádřením."

"A co je, příteli, způsob, kterým se tyto stavy liší významově i slovním vyjádřením?"
"Zde, příteli, mnich prodlévá s myslí naplněnou laskavostí (mettásahagaténa čétasá)... s myslí naplněnou soucitem (karunásahagaténa čétasá)... s myslí naplněnou blahovůlí (muditásahagaténa čétasá)... s myslí naplněnou vyrovnaností (upekkhásahagaténa čétasá) a proniká s ní jednu světovou stranu, stejně i druhou, třetí a čtvrtou, směrem nahoru, dolu, napříč a všude, všechny i sebe. Takto prodlévá, pronikaje celý svět myslí naplněnou laskavostí... soucitem... blahovůlí... vyrovnaností, myslí rozšířenou (vipuléna), zmohutnělou (mahaggaténa), neomezenou (appamánéna), prostou zášti (averéna) a zlovůle (abjábadždžhéna). To se nazývá neomezené osvobození mysli (appamáná čétovimutti)."
"A co je, příteli, osvobození mysli skrze nicotu?"
"Zde, příteli, mnich s úplným překonáním oblasti nekonečného vědomí (viňňánaňčájatanam), poznávaje: ´Nic zde není´ (natthi kiňčíti), vstupuje a prodlévá v oblasti nicoty (ákiňčaňňájatanam). To se nazývá osvobození mysli skrze nicotu (ákiňčaňňá čétovimutti)."
"A co je, příteli, osvobození mysli skrze prázdnotu?"
"Zde, příteli, se mnich odebere do lesa nebo ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku a uvažuje takto: ´Toto je prázdné "já" i všeho co náleží k "já".´ [V tomto není žádné "já" ani nic co by náleželo k "já"] To se nazývá osvobození mysli skrze prázdnotu (suňňatá čétovimutti)."
"A co je, příteli, bezznakové osvobození mysli?"
"Zde, příteli, s nevěnováním pozornosti žádným znakům (sabbanimittánam amanasikárá) mnich vstupuje a prodlévá v bezznakovém soustředění mysli (animittam čétosamádhim). To se nazývá bezznakové osvobození mysli (animittá čétovimutti).
To je způsob, kterým se tyto stavy liší významově i slovním vyjádřením."

"A co je, příteli, způsob, kterým jsou tyto stavy významově jednotné a liší se pouze slovním vyjádřením?"
"Příteli, vášeň je tvůrce omezenosti (rágo pamánakarano), nenávist je tvůrce omezenosti (doso pamánakarano), zaslepenost je tvůrce omezenosti (moho pamánakarano). U mnicha, který odstranil své zákaly (khínásavassa bhikkhuno), jsou tyto věci opuštěné, vytržené i s kořenem jako pařez palmovníku, zbavené možnosti existence a nemohou již v budoucnu znovu vyvstat. Ze všech [druhů] neomezených osvobození mysli (appamáná čétovimuttijo) se neotřesitelné osvobození mysli (akuppá čétovimutti) ukazuje jako nejvyšší (aggamakkhájati). Neboť neotřesitelné osvobození mysli je prázdné vášně (suňňá rágéna), prázdné nenávisti (suňňá doséna) a prázdné zaslepenosti (suňňá mohéna).
Vášeň je "něco" (rágo kiňčano), nenávist je "něco" (doso kiňčano), zaslepenost je "něco" (moho kiňčano). U mnicha, který odstranil své zákaly, jsou tyto věci opuštěné, vytržené i s kořenem jako pařez palmovníku, zbavené možnosti existence a nemohou již v budoucnu znovu vyvstat. Ze všech [druhů] osvobození mysli skrze nicotu (ákiňčaňňá čétovimuttijo) se neotřesitelné osvobození mysli (akuppá čétovimutti) ukazuje jako nejvyšší. Neboť neotřesitelné osvobození mysli je prázdné vášně (suňňá rágéna), prázdné nenávisti (suňňá doséna) a prázdné zaslepenosti (suňňá mohéna).
Vášeň je tvůrce znaků (rágo nimittakarano), nenávist je tvůrce znaků (doso nimittakarano), zaslepenost je tvůrce znaků (moho nimittakarano). U mnicha, který odstranil své zákaly, jsou tyto věci opuštěné, vytržené i s kořenem jako pařez palmovníku, zbavené možnosti existence a nemohou již v budoucnu znovu vyvstat. Ze všech [druhů] bezznakových osvobození mysli (animittá čétovimuttijo) se neotřesitelné osvobození mysli (akuppá čétovimutti) ukazuje jako nejvyšší. Neboť neotřesitelné osvobození mysli je prázdné vášně (suňňá rágéna), prázdné nenávisti (suňňá doséna) a prázdné zaslepenosti (suňňá mohéna).
To je způsob, kterým jsou tyto stavy významově jednotné a liší se pouze slovním vyjádřením."

Tak pravil ctihodný Sáriputta. Spokojený ctihodný Mahá Kotthita se zaradoval ze slov ctihodného Sáriputty.