 Madždžhima-nikája 45 Čúla Dhammasamádána-sutta Kratší rozprava o způsobech praktikování věcí Úvod Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" - "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: "Vyložím vám, mniši, čtyři způsoby praktikování věcí (čattárimáni dhammasamádáni). Které čtyři? (1.)Existuje, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný [příjemný] v přítomnosti (paččuppannasukham), ale má strastné [nepříjemné] následky v budoucnosti (ájatim dukhavipákam). (2.)Existuje způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti (paččuppannadukkhaňčéva) a má strastné následky i v budoucnosti (ájatiňča dukhavipákam). (3.)Existuje způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti (paččuppannadukkham), ale má šťastné následky v budoucnosti (ájatim sukhavipákam). (4.)Existuje způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti (paččuppannasukhaňčéva) a má šťastné následky i v budoucnosti (ájatiňča sukhavipákam). 1. Šťastná přítomnost a strastná budoucnost A jaký je, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti? Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří zastávají toto učení [teorii] a tento názor: ´Není nic zlého na smyslových požitcích.´ (natthi kámésu doso,ti) Tito však také upadnou díky smyslovým požitkům, družíce se s poutnicemi s dlouhými, spletenými vlasy. Říkají si: ´Jaké budoucí nebezpečí (anágatabhajam) vidí ve smyslových požitcích jiní ctění asketové a bráhmani, když hovoří o opuštění smyslových požitků (kámánam pahánam), když popisují plné porozumění smyslovým požitkům (kámánam pariňňam paňňapenti)? Vždyť je tak příjemný dotek mladé, jemné, hebké paže této poutnice.´ Tito však upadnou díky smyslovým požitkům. Když upadnou díky smyslovým požitkům, tak po rozpadu těla (kájassa bhédá), po smrti (param maranam), znovu vyvstanou (upapadždžanti) v bědném stavu (apájam), v strastném místě (duggatim), v záhubě (vinipátam), v pekle (nirajam). A tam zakoušejí strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity. Říkají si: ´Toto budoucí nebezpečí viděli ve smyslových požitcích oni ctění aketové a bráhmani, když hovořili o opuštění smyslových požitků, když popisovali plné porozumění smyslovým požitkům. Kvůli smyslovým požitkům (kámahétu), příčinou smyslových požitků (kámanidánam) teď zakoušíme tyto strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity.´ Jako kdyby, mniši, v posledním měsíci horkého období praskl lusk liány a semeno liány by spadlo ke kořeni nějakého sálového stromu. Božstvo sídlící v onom sálovém stromě by se polekalo, znepokojilo a zneklidnělo. Poté by se jeho přátelé a druzi, rodinní příbuzní - božstva zahrad, hájů, stromů, bylin, trav a hvozdů - shromáždili, aby ho utěšili: ´Neboj se, neboj se. To semeno liány jistě sezobne páv nebo spolkne gazela, spálí ho oheň, zvednou ho lesníci nebo ho odnesou mravenci, a třeba to vůbec není semeno.´ Ale žádný páv ho nesezobl, ani ho nespolkla gazela, nespálil ho žádný oheň, nezvedli ho lesníci ani ho neodnesli mravenci, a bylo to skutečně semeno. Když ho zavlažil dešťový oblak, tak zanedlouho vzklíčilo a obtočilo svým mladým, jemným, hebkým popínavým stonkem onen sálový strom. Tehdy si božstvo sídlící v onom sálovém stromě pomyslelo: ´Jaké budoucí nebezpečí viděli v semeni liány moji přátelé, že se shromáždili a utěšovali mě? ... Vždyť dotek tohoto mladého, jemného, hebkého popínavého stonku liány je tak příjemný.´ Pak liána sálový strom zahalila, vytvořila nad ním příkrov a spustila se zpět na zem, přičemž s sebou strhla mocné větve stromu. Tehdy si božstvo sídlící v onom sálovém stromě pomyslelo: ´Toto budoucí nebezpečí viděli v semeni liány moji přátelé, když se shromáždili a utěšovali mě... Teď kvůli tomu semeni zakouším strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity.´ Právě tak, mniši, jsou někteří asketové a bráhmani, kteří zastávají toto učení [teorii] a tento názor: ´Není nic zlého na smyslových požitcích.´ Tito však také upadnou díky smyslovým požitkům... znovu vyvstanou v bědném stavu... A tam zakoušejí strastné, bolestivé, trýznivé a bodavé pocity... Tomu se říká, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti. 2. Strastná přítomnost a strastná budoucnost A jaký je, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti? Zde, mniši, je někdo nahý, zanechal společenské zvyky, olizuje si ruce, nepřistoupí na vyzvání, nezastaví na vyzvání, nepřijímá přinesené ani připravené jídlo, ani pozvání k jídlu, nepřijímá nic přímo z hrnce či z mísy, ani přes práh, přes mříž či přes palici, ani od dvou pojídajících, od těhotné ženy, od kojící ženy, od ženy jsoucí s mužem, tam, kde je rozdělováno jídlo, kde stojí opodál pes či poletují mouchy, nejí rybu ani maso, nepije víno, pálenku ani kvašené nápoje, navštěvuje jeden dům a spokojí se s jedním soustem, navštěvuje dva domy a spokojí se se dvěma sousty... navštěvuje sedm domů a spokojí se se sedmi sousty, žije z jedné misky denně, ze dvou misek denně... ze sedmi misek denně, jí pouze jednou denně, každé dva dny... každých sedm dní, až každých čtrnáct dní - takto dodržuje přijímání potravy ve stanovených rozmezích. Živí se bylinami a prosem, divokou rýží, zbytky kůže, mechem, rýžovými otrubami či sedlinou, sezamovou moukou, trávou či kravským trusem, živí se lesními kořínky a plody, jí spadlé ovoce. Odívá se konopím, konopným šatem, hadry sebranými na hřbitově a na smetišti, kůrou ze stromů, antilopí kůží, pruhy antilopí kůže, rouchem z trávy, z kůry, z hoblin, zástěrou z vlasů či srsti, sovím křídlem. Vytrhává si vlasy a vousy podle předpisů. Pouze stojí a odmítá sedadla. Sedí si na patách, stále ve dřepu. Uléhá na lůžko z trní, spí na trnech. Omývá se vodou třikrát za večer. Takto se různými způsoby oddává sebetrýznění a umrtvování svého těla (kájassa átápanaparitápanánujogamanujutto). A pak, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Tomu se říká, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti. 3. Strastná přítomnost a šťastná budoucnost A jaký je, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti? Zde, mniši, má někdo v přirozené povaze silnou vášeň (tibbarága), a tak často zakouší žal a utrpení (domanassam dukkham) zrozené z vášně (rágadžam). Nebo má v přirozené povaze silnou nenávist (tibbadosa), a tak často zakouší žal a utrpení zrozené z nenávisti (dosadžam). Nebo má v přirozené povaze silnou zaslepenost (tibbamoha), a tak často zakouší žal a utrpení zrozené ze zaslepenosti (mohadžam). Avšak, ačkoli takto zakouší žal a utrpení, naříká a slzy mu tečou po tváři, žije dokonalý a zcela očištěný svatý život (paripunnam parisuddham brahmačarijam čarati). A pak, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v šťastném místě (sugatim), v nebeském světě (saggam lokam). Tomu se říká, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti. 4. Šťastná přítomnost a šťastná budoucnost A jaký je, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti? Zde, mniši, nemá někdo v přirozené povaze silnou vášeň (na tibbarága), a tak nezakouší často žal a utrpení zrozené z vášně. Nemá v přirozené povaze silnou nenávist (na tibbadosa), a tak nezakouší často žal a utrpení zrozené z nenávisti. Nemá v přirozené povaze silnou zaslepenost (na tibbamoha), a tak nezakouší často žal a utrpení zrozené ze zaslepenosti. Čtyři meditační pohroužení (džhána) (1.)A tak, odloučen od smyslových požitků (viviččéva káméhi), odloučen od neprospěšných stavů (vivičča akusaléhi dhamméhi), vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v prvním meditačním pohroužení (pathamam džhánam), jež je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičáram) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadžam pítisukham). (2.)S utišením myšlení a rozvažování (vitakkavičáránam vúpasamá) vstupuje a prodlévá v druhém meditačním pohroužení (dutijam džhánam), v němž je mysl sjednocena (ékodibhávam), ve vnitřním uspokojení (adždžhattam sampasádanam), bez myšlení (avitakkam), bez rozvažování (avičáram), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidžam pítisukham). (3.)S vymizením nadšení (pítijá virágá) prodlévá vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ´Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).´ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím meditačním pohroužení (tatijam džhánam). (4.)S opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější radosti (somanassa) i žalu (domanassa), vstupuje a prodlévá ve čtvrtém meditačním pohroužení (čatuttham džhánam), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukham), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhim). A pak, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v šťastném místě, v nebeském světě. Tomu se říká, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti. Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného. |