Potalija-sutta

Rozprava k Potalijovi

Úvod

Evam me sutam. Ekam samajam bhagavá anguttarápesu viharati ápanam náma anguttarápánam nigamo. Atha kho bhagavá pubbanhasamajam nivásetvá pattačívaramádája ápanam pindája pávisi, ápane pindája čaritvá paččhábhattam pindapátapatikkanto jenaňňataro vanasando tenupasankami divávihárája. Tam vanasandam adždžhogáhetvá aňňatarasmim rukkhamúle diváviháram nisídi.

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v kraji Anguttarápanů, v jejich městě jménem Ápana. Tehdy, když nastalo ráno, Vznešený se oblékl, vzal svoji almužní mísu a svrchní roucho, a odešel do Ápany pro almužnu. Když se vrátil ze své almužní obchůzky, poté co pojedl, vstoupil do nějaké lesní houštiny a usedl u kořene nějakého stromu, aby tam strávil den.

Potalijopi kho gahapati sampannanivásanapávurano čhattupáhanáhi džangháviháram anučankamamáno anuvičaramáno jena so vanasando tenupasankami, upasankamitvá tam vanasandam adždžhogáhetvá jena bhagavá tenupasankami, upasankamitvá bhagavatá saddhim sammodi. Sammodaníjam katham sáraníjam vítisáretvá ekamantam atthási. Ekamantam thitam kho potalijam gahapatim bhagavá etadavoča: “Samvidždžanti kho, gahapati, ásanáni, sače ákankhasi nisídá ti.” Evam vutte, potalijo gahapati gahapativádena mam samano gotamo samudáčaratí ti kupito anattamano tunhí ahosi. Dutijampi kho bhagavá… tatijampi kho bhagavá potalijam gahapatim etadavoča: “Samvidždžanti kho, gahapati, ásanáni, sače ákankhasi nisídá ti.”

Hospodář Potalijo, který se tehdy procházel a chodil aby se procvičil, ve vycházkovém rouchu, se slunečníkem a v sandálech vstoupil do té lesní houštiny, přišel k Vznešenému, vyměnil si s ním přátelské pozdravy a zůstal stát stranou. Vznešený pak oslovil hospodáře Potaliju stojícího stranou: “Zde jsou místa k sedění, hospodáři, posaď se, jestli si přeješ.” Když toto bylo řečeno, hospodář Potalijo si pomyslel: ´Asketa Gótamo mě oslovil jako hospodáře´ a tak uražen a nepotěšen zůstal mlčet. Podruhé Vznešený oslovil hospodáře Potaliju: ... Podruhé hospodář Potalijo uražen a nepotěšen zůstal mlčet. Potřetí Vznešený oslovil hospodáře Potaliju: “Zde jsou místa k sedění, hospodáři, posaď se, jestli si přeješ.”

Evam vutte, potalijo gahapati gahapativádena mam samano gotamo samudáčaratí ti kupito anattamano bhagavantam etadavoča: “Tajidam, bho gotama, naččhannam, tajidam nappatirúpam, jam mam tvam gahapativádena samudáčarasí ti.” “Te hi te, gahapati, ákárá, te lingá, te nimittá jathá tam gahapatissá ti.” “Tathá hi pana me, bho gotama, sabbe kammantá patikkhittá, sabbe vohárá samuččhinná ti.” “Jathá katham pana te, gahapati, sabbe kammantá patikkhittá, sabbe vohárá samuččhinná ti?” “Idha me, bho gotama, jam ahosi dhanam vá dhaňňam vá radžatam vá džátarúpam vá sabbam tam puttánam dájadždžam nijjátam, tattháham anovádí anupavádí ghásaččhádanaparamo viharámi. Evam kho me, bho gotama, sabbe kammantá patikkhittá, sabbe vohárá samuččhinná ti.”

Když toto bylo řečeno, hospodář Potalijo si pomyslel: “Asketa Gótamo mě oslovil jako hospodáře”, uražen a nepotěšen oslovil Vznešeného: “Ctěný Gótamo, není vhodné ani způsobilé abys mě oslovoval jako hospodáře.” “Ty však máš, hospodáři, aspekty, rysy a znaky hospodáře.” “Já jsem však, ctěný Gótamo, odložil všechny své činnosti a ukončil všechny své záležitosti.” “A jak jsi, hospodáři, opustil všechny své činnosti a ukončil všechny své záležitosti?” “Zde, ctěný Gótamo, jsem všechno své bohatství, majetek, zlato a stříbro dal svým dětem jako jejich dědictví a aniž bych jim radil nebo je poučoval, žiji pouze s potřebou jídla a oděvu. Takto jsem, ctěný Gótamo, odložil všechny své činnosti a ukončil všechny své záležitosti.”

“Aňňathá kho tvam, gahapati, vohárasamuččhedam vadasi, aňňathá ča pana arijassa vinaje vohárasamuččhedo hotí ti.” “Jathá katham pana, bhante, arijassa vinaje vohárasamuččhedo hoti? Sádhu me, bhante, bhagavá tathá dhammam desetu jathá arijassa vinaje vohárasamuččhedo hotí ti.” “Tena hi, gahapati, sunáhi, sádhukam manasi karohi, bhásissámí ti.” “Evam, bhante ti” kho potalijo gahapati bhagavato paččassosi.

“Hospodáři, jiné je ukončení všech záležitostí které popisuješ a jiné je ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých.” “A jaké je, pane, ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých? Bylo by dobré, pane, kdyby mi Vznešený vyložil Dhammu o ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých.” “Tak tedy, hospodáři, poslouchej, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.” “Ano, pane,” odpověděl hospodář Potalijo Vznešenému.

Ukončení všech záležitostí

Bhagavá etadavoča: “Attha kho ime, gahapati, dhammá arijassa vinaje vohárasamuččhedája samvattanti. Katame attha? Apánátipátam nissája pánátipáto pahátabbo, dinnádánam nissája adinnádánam pahátabbam, saččaváčam nissája musávádo pahátabbo, apisunam váčam nissája pisuná váčá pahátabbá, agiddhilobham nissája giddhilobho pahátabbo, anindárosam nissája nindároso pahátabbo, akkodhúpájásam nissája kodhúpájáso pahátabbo, anatimánam nissája atimáno pahátabbo. Ime kho, gahapati, attha dhammá samkhittena vuttá, vitthárena avibhattá, arijassa vinaje vohárasamuččhedája samvattantí ti.”

Vznešený pravil: “Hospodáři, v této disciplíně ušlechtilých je osm věcí vedoucích k ukončení všech záležitostí. Kterých osm? (1.) Skrze ukotvení v nezabíjení živých bytostí by mělo být opuštěno zabíjení živých bytostí. (2.) Skrze ukotvení v braní jen toho co je dáváno by mělo být opuštěno braní toho co není dáváno. (3.) Skrze ukotvení v mluvení pravdy by mělo být opuštěno mluvení nepravdy (lhaní). (4.) Skrze ukotvení v nepomlouvání by mělo být opuštěno pomlouvání. (5.) Skrze ukotvení v neziskuchtivosti by měla být opuštěna ziskuchtivost (chamtivost). (6.) Skrze ukotvení v nezlobě by měla být opuštěna zloba a urážení ostatních. (7.) Skrze ukotvení v bezhněvnosti by měl být opuštěn hněv a žal. (8.) Skrze ukotvení v nearoganci by měla být opuštěna arogance (pýcha). To je, hospodáři, osm věcí, stručně a bez podrobností vyložených, které v této disciplíně ušlechtilých vedou k ukončení všech záležitostí.”

“Je me, bhante, bhagavatá attha dhammá samkhittena vuttá, vitthárena avibhattá, arijassa vinaje vohárasamuččhedája samvattanti, sádhu me, bhante, bhagavá ime attha dhamme vitthárena vibhadžatu anukampam upádájá ti.” “Tena hi, gahapati, sunáhi, sádhukam manasi karohi, bhásissámí ti.” “Evam, bhante ti” kho potalijo gahapati bhagavato paččassosi.

“Bylo by dobré, pane, kdyby mi Vznešený ze soucitu vyložil i v podrobnostech těchto osm věcí, které v disciplíně ušlechtilých vedou k ukončení všech záležitostí.” “Tak tedy, hospodáři, poslouchej, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.” “Ano, pane,” odpověděl hospodář Potalijo Vznešenému.

Opuštění osmi neprospěšných činů

Bhagavá etadavoča: “´Apánátipátam nissája pánátipáto pahátabbo ti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu pánátipátí assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana pánátipátí assam, attápi mam upavadejja pánátipátapaččajá, anuviččápi mam viňňú garahejjum pánátipátapaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá pánátipátapaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam pánátipáto, je ča pánátipátapaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá, pánátipátá pativiratassa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Apánátipátam nissája pánátipáto pahátabbo ti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

Vznešený pravil: (1.) “´Skrze ukotvení v nezabíjení živých bytostí by mělo být opuštěno zabíjení živých bytostí´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu zabíjet živé bytosti. Kdybych zabíjel živé bytosti, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto zabíjení živých bytostí je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou zabíjení živých bytostí, nejsou u toho kdo se zdržuje zabíjení živých bytostí.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v nezabíjení živých bytostí by mělo být opuštěno zabíjení živých bytostí.´

´Dinnádánam nissája adinnádánam pahátabbanti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu adinnádájí assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana adinnádájí assam, attápi mam upavadejja adinnádánapaččajá, anuviččápi mam viňňú garahejjum adinnádánapaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá adinnádánapaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam adinnádánam, je ča adinnádánapaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá adinnádáná pativiratassa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Dinnádánam nissája adinnádánam pahátabbanti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

(2.)´Skrze ukotvení v braní jen toho co je dáváno by mělo být opuštěno braní toho co není dáváno´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu brát to co není dáváno. Kdybych bral to co není dáváno, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto braní toho co není dáváno je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou braní toho co není dáváno, nejsou u toho kdo se zdržuje braní toho co není dáváno.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v braní jen toho co je dáváno by mělo být opuštěno braní toho co není dáváno.´

´Saččaváčam nissája musávádo pahátabbo ti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu musávádí assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana musávádí assam, attápi mam upavadejja musávádapaččajá, anuviččápi mam viňňú garahejjum musávádapaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá musávádapaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam musávádo, je ča musávádapaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá, musávádá pativiratassa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Saččaváčam nissája musávádo pahátabbo ti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

(3.)´Skrze ukotvení v mluvení pravdy by mělo být opuštěno mluvení nepravdy (lhaní)´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu mluvit nepravdu (lhát). Kdybych mluvil nepravdu, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto mluvení nepravdy je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou mluvení nepravdy, nejsou u toho kdo se zdržuje mluvení nepravdy.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v mluvení pravdy by mělo být opuštěno mluvení nepravdy (lhaní).´

´Apisunam váčam nissája pisuná váčá pahátabbá ti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu pisunaváčo assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana pisunaváčo assam, attápi mam upavadejja pisunaváčápaččajá , anuviččápi mam viňňú garahejjum pisunaváčápaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá pisunaváčápaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam pisuná váčá, je ča pisunaváčápaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá, pisunája váčája pativiratassa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Apisunam váčam nissája pisuná váčá pahátabbá ti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

(4.)´Skrze ukotvení v nepomlouvání by mělo být opuštěno pomlouvání´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu pomlouvat. Kdybych pomlouval, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto pomlouvání je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou pomlouvání, nejsou u toho kdo se zdržuje pomlouvání.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v nepomlouvání by mělo být opuštěno pomlouvání.´

´Agiddhilobham nissája giddhilobho pahátabbo ti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu giddhilobhí assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana giddhilobhí assam, attápi mam upavadejja giddhilobhapaččajá, anuviččápi mam viňňú garahejjum giddhilobhapaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá giddhilobhapaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam giddhilobho, je ča giddhilobhapaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá, giddhilobhá pativiratassa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Agiddhilobham nissája giddhilobho pahátabbo ti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

(5.)´Skrze ukotvení v neziskuchtivosti by měla být opuštěna ziskuchtivost (chamtivost)´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu být ziskuchtivý (chamtivý). Kdybych byl ziskuchtivý, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto ziskuchtivost je sama o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou ziskuchtivosti, nejsou u toho kdo se zdržuje ziskuchtivosti.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v neziskuchtivosti by měla být opuštěna ziskuchtivost (chamtivost).´

´Anindárosam nissája nindároso pahátabbo ti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu nindárosí assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana nindárosí assam, attápi mam upavadejja nindárosapaččajá, anuviččápi mam viňňú garahejjum nindárosapaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá nindárosapaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam nindároso, je ča nindárosapaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá, anindárosissa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Anindárosam nissája nindároso pahátabbo ti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

(6.)´Skrze ukotvení v nezlobě by měla být opuštěna zloba a urážení ostatních´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu projevovat zlobu a urážet ostatní. Kdybych projevoval zlobu a urážel ostatní, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto zloba a urážení ostatních je samo o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou zloby a urážení ostatních, nejsou u toho kdo se zdržuje zloby a urážení ostatních.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v nezlobě by měla být opuštěna zloba a urážení ostatních.´

´Akkodhúpájásam nissája kodhúpájáso pahátabbo ti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu kodhúpájásí assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana kodhúpájásí assam, attápi mam upavadejja kodhúpájásapaččajá, anuviččápi mam viňňú garahejjum kodhúpájásapaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá kodhúpájásapaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam kodhúpájáso, je ča kodhúpájásapaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá, akkodhúpájásissa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Akkodhúpájásam nissája kodhúpájáso pahátabbo ti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

(7.)´Skrze ukotvení v bezhněvnosti by měl být opuštěn hněv a žal´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu projevovat hněv a žal. Kdybych projevoval hněv a žal, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto hněv a žal je sám o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou hněvu a žalu, nejsou u toho kdo se zdržuje hněvu a žalu.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v bezhněvnosti by měl být opuštěn hněv a žal.´

´Anatimánam nissája atimáno pahátabbo ti´ iti kho panetam vuttam, kiňčetam patičča vuttam? Idha, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jesam kho aham samjodžanánam hetu atimání assam, tesáham samjodžanánam pahánája samuččhedája patipanno. Ahaňčeva kho pana atimání assam, attápi mam upavadejja atimánapaččajá, anuviččápi mam viňňú garahejjum atimánapaččajá, kájassa bhedá param maraná duggati pátikankhá atimánapaččajá. Etadeva kho pana samjodžanam etam nívaranam jadidam atimáno, je ča atimánapaččajá uppadždžejjum ásavá vighátapariláhá, anatimánissa evamsa te ásavá vighátapariláhá na honti.’ ‘Anatimánam nissája atimáno pahátabbo ti´ – iti jantam vuttam idametam patičča vuttam.

(8.)´Skrze ukotvení v nearoganci by měla být opuštěna arogance (pýcha)´ - tak to bylo řečeno. A vzhledem k čemu to bylo řečeno? Zde, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Praktikuji cestu vedoucí k opuštění a odetnutí všech takových pout, která jsou příčinou toho, že mohu být arogantní (pyšný). Kdybych byl arogantní, sám bych se tím provinil, moudří by mě kvůli tomu kritizovali a po rozpadu těla, po smrti, bych kvůli tomu mohl očekávat strastný stav. Proto arogance je sama o sobě poutem a překážkou. A ty zákaly, roztrpčení a horečnatosti, které vznikají příčinou arogance, nejsou u toho kdo se zdržuje arogance.´ Právě vzhledem k tomu bylo řečeno: ´Skrze ukotvení v nearoganci by měla být opuštěna arogance (pýcha).´

Ime kho, gahapati, attha dhammá samkhittena vuttá, vitthárena vibhattá, je arijassa vinaje vohárasamuččhedája samvattanti, na tveva táva arijassa vinaje sabbena sabbam sabbathá sabbam vohárasamuččhedo hotí ti.” “Jathá katham pana, bhante, arijassa vinaje sabbena sabbam sabbathá sabbam vohárasamuččhedo hoti? Sádhu me, bhante, bhagavá tathá dhammam desetu jathá arijassa vinaje sabbena sabbam sabbathá sabbam vohárasamuččhedo hotí ti.” “Tena hi, gahapati, sunáhi, sádhukam manasi karohi, bhásissámí ti.” “Evam, bhante ti” kho potalijo gahapati bhagavato paččassosi.

To je, hospodáři, osm věcí, stručně i podrobně vyložených, které v této disciplíně ušlechtilých vedou k ukončení všech záležitostí. Není to ale ještě úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých.” “A co je, pane, úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých? Bylo by dobré, pane, kdyby mi Vznešený vyložil Dhammu o úplně dokonalém ukončení všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých.” “Tak tedy, hospodáři, poslouchej, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.” “Ano, pane,” odpověděl hospodář Potalijo Vznešenému.

Opuštění smyslných požitků - sedm přirovnání

Bhagavá etadavoča: “Sejjathápi, gahapati, kukkuro džighaččhádubbaljapareto goghátakasúnam paččupatthito assa. Tamenam dakkho goghátako vá goghátakantevásí vá atthikankalam sunikkantam nikkantam nimmamsam lohitamakkhitam upasumbhejja. Tam kim maňňasi, gahapati, api nu kho so kukkuro amum atthikankalam sunikkantam nikkantam nimmamsam lohitamakkhitam palehanto džighaččhádubbaljam pativinejjá ti?” “No hetam, bhante.” “Tam kissa hetu?” “Aduňhi, bhante, atthikankalam sunikkantam nikkantam nimmamsam lohitamakkhitam, jávadeva pana so kukkuro kilamathassa vighátassa bhágí assáti.” “Evameva kho, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Atthikankalúpamá kámá vuttá bhagavatá, bahudukkhá bahupájásá, ádínavo ettha bhijjo ti.´ Evametam jathábhútam sammappaňňája disvá jájam upekkhá nánattá nánattasitá tam abhinivadždžetvá, jájam upekkhá ekattá ekattasitá jattha sabbaso lokámisúpádáná aparisesá nirudždžhanti tamevúpekkham bháveti.

Vznešený pravil: (1.) “Jako kdyby, hospodáři, nějaký pes, přemožený hladem a slabostí, čekal u řeznického krámu. Pak by zručný řezník nebo jeho učeň odřízl z kostry zkrvavené holé kosti bez masa a hodil je tomu psovi. Co myslíš, hospodáři, mohl by ten pes zahnat svůj hlad a slabost hlodáním těch zkrvavených holých kostí bez masa?” “Ne, pane.” “A z jakého důvodu?” “Jelikož jsou to jen odříznuté zkrvavené holé kosti bez masa, dosáhl by ten pes pouze roztrpčení a horečnatosti.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´K holým kostem přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.´ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Sejjathápi, gahapati, gidždžho vá kanko vá kulalo vá mamsapesim ádája uddíjejja. Tamenam gidždžhápi kankápi kulalápi anupatitvá anupatitvá vitaččhejjum vissadždžejjum. Tam kim maňňasi, gahapati, sače so gidždžho vá kanko vá kulalo vá tam mamsapesim na khippameva patinissadždžejja, so tatonidánam maranam vá nigaččhejja maranamattam vá dukkhanti?” “Evam, bhante.” “Evameva kho, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Mamsapesúpamá kámá vuttá bhagavatá bahudukkhá bahupájásá, ádínavo ettha bhijjo ti.´ Evametam jathábhútam sammappaňňája disvá jájam upekkhá nánattá nánattasitá tam abhinivadždžetvá jájam upekkhá ekattá ekattasitá jattha sabbaso lokámisúpádáná aparisesá nirudždžhanti tamevúpekkham bháveti.

(2.) Jako kdyby, hospodáři, nějaký sup, volavka či jestřáb uchvátil kus masa a odlétal s ním pryč. Pak by za ním vzlétli jiní supi, volavky či jestřábi a klovali a drápali by do něj. Co myslíš, hospodáři, kdyby ten sup, volavka či jestřáb rychle neupustil ten kus masa, mohl by kvůli tomu dospět k smrti nebo smrtelné bolesti?” “Ano, pane.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Ke kusu masa přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.´ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Sejjathápi, gahapati, puriso ádittam tinukkam ádája pativátam gaččhejja. Tam kim maňňasi, gahapati, sače so puriso tam ádittam tinukkam na khippameva patinissadždžejja tassa sá ádittá tinukká hattham vá dahejja báhum vá dahejja aňňataram vá angapaččangam dahejja, so tatonidánam maranam vá nigaččhejja maranamattam vá dukkhanti?” “Evam, bhante.” “Evameva kho, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Tinukkúpamá kámá vuttá bhagavatá bahudukkhá bahupájásá, ádínavo ettha bhijjo ti.´ Evametam jathábhútam sammappaňňája disvá jájam upekkhá nánattá nánattasitá tam abhinivadždžetvá jájam upekkhá ekattá ekattasitá jattha sabbaso lokámisúpádáná aparisesá nirudždžhanti tamevúpekkham bháveti.

(3.) Jako kdyby, hospodáři, nějaký člověk uchopil planoucí pochodeň ze suché trávy a šel by s ní proti větru. Co myslíš, hospodáři, kdyby ten člověk rychle neupustil tu planoucí pochodeň, mohla by ho popálit na rukou, na nohou či na jiných částech těla tak, že by kvůli tomu dospěl k smrti nebo smrtelné bolesti?” “Ano, pane.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´K planoucí pochodni ze suché trávy přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.´ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Sejjathápi, gahapati, angárakásu sádhikaporisá, púrá angáránam vítaččikánam vítadhúmánam. Atha puriso ágaččhejja džívitukámo amaritukámo sukhakámo dukkhappatikkúlo. Tamenam dve balavanto purisá nánábáhásu gahetvá angárakásum upakaddhejjum. Tam kim maňňasi, gahapati, api nu so puriso itičitičeva kájam sannámejjá ti?” “Evam, bhante.” “Tam kissa hetu?” “Viditaňhi, bhante, tassa purisassa imaňčáham angárakásum papatissámi, tatonidánam maranam vá nigaččhissámi maranamattam vá dukkhanti.” “Evameva kho, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Angárakásúpamá kámá vuttá bhagavatá bahudukkhá bahupájásá, ádínavo ettha bhijjo ti.´ Evametam jathábhútam sammappaňňája disvá jájam upekkhá nánattá nánattasitá tam abhinivadždžetvá jájam upekkhá ekattá ekattasitá jattha sabbaso lokámisúpádáná aparisesá nirudždžhanti tamevúpekkham bháveti.

(4.) Jako kdyby zde, hospodáři, byla jáma s dřevěným uhlím, hlubší než je výška muže, naplněná žhavým uhlím, bez plamene a bez kouře. Přišel by nějaký člověk, který má rád život a nepřeje si zemřít, který má rád příjemné požitky a oškliví se mu bolest a strast. Pak by toho člověka uchopili dva silní muži za ruce a za nohy a vlekli ho k té jámě žhavého uhlí. Co myslíš, hospodáři, nevzpouzel by se ten člověk a nesnažil by se jim vykroutit?” “Ano, pane.” “A z jakého důvodu?” “Jelikož, pane, ten člověk ví, že kdyby spadl do té jámy, dospěl by tím k smrti nebo smrtelné bolesti.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´K jámě s dřevěným uhlím přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.´ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Sejjathápi, gahapati, puriso supinakam passejja árámarámanejjakam vanarámanejjakam bhúmirámanejjakam pokkharanirámanejjakam. So patibuddho na kiňči patipassejja. Evameva kho, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Supinakúpamá kámá vuttá bhagavatá bahudukkhá bahupájásá, ádínavo ettha bhijjo ti.´ Evametam jathábhútam sammappaňňája disvá jájam upekkhá nánattá nánattasitá tam abhinivadždžetvá jájam upekkhá ekattá ekattasitá jattha sabbaso lokámisúpádáná aparisesá nirudždžhanti tamevúpekkham bháveti.

(5.) Jako kdyby, hospodáři, nějaký člověk ve snu viděl nádherné zahrady, nádherné háje, nádherné louky a nádherná jezera. Když by se ale probudil, neviděl by nic takového. Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´Ke snu přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.´ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Sejjathápi, gahapati, puriso jáčitakam bhogam jáčitvá jánam vá porisejjam pavaramanikundalam. So tehi jáčitakehi bhogehi purakkhato parivuto antarápanam patipadždžejja. Tamenam džano disvá evam vadejja: ‘Bhogí vata, bho, puriso, evam kira bhogino bhogáni bhuňdžantí ti.´ Tamenam sámiká jattha jattheva passejjum tattha tattheva sáni harejjum. Tam kim maňňasi, gahapati, alam nu kho tassa purisassa aňňathattájá ti?” “Evam, bhante.” “Tam kissa hetu?” “Sámino hi, bhante, sáni harantí ti.” “Evameva kho, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Jáčitakúpamá kámá vuttá bhagavatá bahudukkhá bahupájásá, ádínavo ettha bhijjo ti.´ Evametam jathábhútam sammappaňňája disvá jájam upekkhá nánattá nánattasitá tam abhinivadždžetvá jájam upekkhá ekattá ekattasitá jattha sabbaso lokámisúpádáná aparisesá nirudždžhanti tamevúpekkham bháveti.

(6.) Jako kdyby si, hospodáři, nějaký člověk vypůjčil majetek na úvěr – pěkný vůz a ozdobné šperky. Ustrojil by se do toho vypůjčeného majetku a přijel by na trh. Lidé, kteří by ho viděli, by mohli říkat: ´To je ale bohatý člověk. Tak si bohatý užívá svého majetku.´ Kdykoli by ho pak ale viděli jeho věřitelé, chtěli by si vzít zpět své věci. Co myslíš, hospodáři, nebyl by z toho ten člověk sklíčený?” “Ano, pane.” “A z jakého důvodu?” “Jelikož, pane, věřitelé si berou zpět své věci.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´K vypůjčenému majetku přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.´ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Sejjathápi, gahapati, gámassa vá nigamassa vá avidúre tibbo vanasando. Tatrassa rukkho sampannaphalo ča upapannaphalo ča, na čassu kániči phaláni bhúmijam patitáni. Atha puriso ágaččhejja phalatthiko phalagavesí phalaparijesanam čaramáno. So tam vanasandam adždžhogáhetvá tam rukkham passejja sampannaphalaňča upapannaphalaňča. Tassa evamassa – ‘Ajam kho rukkho sampannaphalo ča upapannaphalo ča, natthi ča kániči phaláni bhúmijam patitáni, džánámi kho panáham rukkham árohitum, jamnúnáham imam rukkham árohitvá jávadatthaňča khádejjam uččhangaňča púrejjanti.´ So tam rukkham árohitvá jávadatthaňča khádejja uččhangaňča púrejja. Atha dutijo puriso ágaččhejja phalatthiko phalagavesí phalaparijesanam čaramáno tinham kuthárim ádája. So tam vanasandam adždžhogáhetvá tam rukkham passejja sampannaphalaňča upapannaphalaňča. Tassa evamassa – ‘Ajam kho rukkho sampannaphalo ča upapannaphalo ča, natthi ča kániči phaláni bhúmijam patitáni. Na kho panáham džánámi rukkham árohitum. jamnúnáham imam rukkham múlato čhetvá jávadatthaňča khádejjam uččhangaňča púrejjanti.´ So tam rukkham múlatova čhindejja. Tam kim maňňasi, gahapati, amuko jo so puriso pathamam rukkham árúlho sače so na khippameva orohejja tassa so rukkho papatanto hattham vá bhaňdžejja pádam vá bhaňdžejja aňňataram vá aňňataram vá angapaččangam bhaňdžejja, so tatonidánam maranam vá nigaččhejja maranamattam vá dukkhanti?” “Evam, bhante.” “Evameva kho, gahapati, arijasávako iti patisaňčikkhati: ‘Rukkhaphalúpamá kámá vuttá bhagavatá bahudukkhá bahupájásá, ádínavo ettha bhijjo ti.´ Evametam jathábhútam sammappaňňája disvá jájam upekkhá nánattá nánattasitá tam abhinivadždžetvá jájam upekkhá ekattá ekattasitá jattha sabbaso lokámisúpádáná aparisesá nirudždžhanti tamevúpekkham bháveti.

(7.) Jako kdyby, hospodáři, nedaleko vesnice či města byl hustý háj a v něm rostl ovocný strom obtěžkaný plody, ale žádné by nebyly spadlé na zemi. Přišel by nějaký člověk hledající plody, shánějící plody, pídící se po plodech, vstoupil by do toho hustého háje, uviděl by ten ovocný strom obtěžkaný plody a pomyslel by si: ´Tento strom je obtěžkaný plody, ale žádné nejsou spadlé na zemi. Já ale vím jak vylézt na strom, vylezu tedy na ten strom, sním plodů kolik se mi zachce a naplním s nimi svůj vak.´ A tak by vylezl na ten strom, snědl plodů kolik se mu zachtělo a naplnil s nimi svůj vak. Pak by přišel druhý člověk s ostrou sekerou, hledající plody, shánějící plody, pídící se po plodech, vstoupil by do toho hustého háje, uviděl by ten ovocný strom obtěžkaný plody a pomyslel by si: ´Tento strom je obtěžkaný plody, ale žádné nejsou spadlé na zemi. Já ale nevím jak vylézt na strom, useknu tedy ten strom u kořene, sním plodů kolik se mi zachce a naplním s nimi svůj vak.´ A tak by useknul ten strom u kořene. Co myslíš, hospodáři, kdyby ten první člověk, který vylezl na strom, rychle neslezl dolů a kdyby s ním ten strom spadl, mohl by si při tom zlomit ruce, nohy či jiné části těla tak, že by kvůli tomu dospěl k smrti nebo smrtelné bolesti?” “Ano, pane.” “Podobně, hospodáři, ušlechtilý žák takto uvažuje: ´K ovocnému stromu přirovnal Vznešený smyslné požitky, je v nich mnoho strasti a zoufalství, jejich vady a nebezpečí převažují.´ Když toto vidí s pravou moudrostí tak jak to skutečně je, vyhýbá se vyrovnanosti založené na rozmanitosti a rozvíjí vyrovnanost založenou na jednotě, kde ulpívání na světských materiálních věcech beze zbytku ustává.

Rozvinutí trojího vědění

Sa kho so, gahapati, arijasávako imamjeva anuttaram upekkhásatipárisuddhim ágamma anekavihitam pubbenivásam anussarati, sejjathidam: ekampi džátim dvepi džátijo tissopi džátijo čatassopi džátijo paňčapi džátijo dasapi džátijo vísampi džátijo timsampi džátijo čattálísampi džátijo paňňásampi džátijo džátisatampi džátisahassampi džátisatasahassampi anekepi samvattakappe anekepi vivattakappe anekepi samvattavivattakappe: ´Amutrásim evamnámo evamgotto evamvanno evamáháro evamsukhadukkhappatisamvedí evamájuparijanto, so tato čuto amutra udapádim; tatrápásim evamnámo evamgotto evamvanno evamáháro evamsukhadukkhappatisamvedí evamájuparijanto, so tato čuto idhúpapanno ti.´ Iti sákáram sauddesam anekavihitam pubbenivásam anussarati.

(1.) Když, hospodáři, ušlechtilý žák dosáhl tohoto nejvyššího očištěného uvědomění a vyrovnanosti, vybaví si mnohé své dřívější pobyty [minulé životy]: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: ´Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.´ Takto si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.

Sa kho so, gahapati, arijasávako imamje anuttaram upekkhásatipárisuddhim ágamma dibbena čakkhuná visuddhena atikkantamánusakena satte passati čavamáne upapadždžamáne híne paníte suvanne dubbanne sugate duggate jathákammúpage satte padžánáti: ´Ime vata bhonto sattá kájaduččaritena samannágatá vačíduččaritena samannágatá manoduččaritena samannágatá arijánam upavádaká miččháditthiká miččháditthikammasamádáná, te kájassa bhedá param maraná apájam duggatim vinipátam nirajam upapanná; ime vá pana bhonto sattá kájasučaritena samannágatá vačísučaritena samannágatá manosučaritena samannágatá arijánam anupavádaká sammáditthiká sammáditthikammasamádáná, te kájassa bhedá param maraná sugatim saggam lokam upapanná ti.´ Iti dibbena čakkhuná visuddhena atikkantamánusakena satte passati čavamáne upapadždžamáne híne paníte suvanne dubbanne sugate duggate jathákammúpage satte padžánáti.

(2.) Když, hospodáři, ušlechtilý žák dosáhl tohoto nejvyššího očištěného uvědomění a vyrovnanosti, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: ´Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.´ Takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů.

Sa kho so, gahapati, arijasávako imamjeva anuttaram upekkhásatipárisuddhim ágamma ásavánam khajá anásavam četovimuttim paňňávimuttim dittheva dhamme sajam abhiňňá saččhikatvá upasampadždža viharati.
Ettávatá kho, gahapati, arijassa vinaje sabbena sabbam sabbathá sabbam vohárasamuččhedo hoti.

(3.) Když, hospodáři, ušlechtilý žák dosáhl tohoto nejvyššího očištěného uvědomění a vyrovnanosti, tak skrze odstranění zákalů vstupuje a prodlévá v nezkaleném osvobození mysli a osvobození moudrostí, které zde a nyní uskutečnil svým vlastním přímým poznáním.
A toto je, hospodáři, úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých.

Závěr

Tam kim maňňasi, gahapati, jathá arijassa vinaje sabbena sabbam sabbathá sabbam vohárasamuččhedo hoti, api nu tvam evarúpam vohárasamuččhedam attani samanupassasí ti?” “Ko čáham, bhante, ko ča arijassa vinaje sabbena sabbam sabbathá sabbam vohárasamuččhedo? Áraká aham, bhante, arijassa vinaje sabbena sabbam sabbathá sabbam vohárasamuččhedá. Majaňhi, bhante, pubbe aňňatitthije paribbádžake anádžáníjeva samáne ádžáníjáti amaňňimha, anádžáníjeva samáne ádžáníjabhodžanam bhodžimha, anádžáníjeva samáne ádžáníjatháne thapimha. Bhikkhú pana majam, bhante, ádžáníjeva samáne anádžáníjáti amaňňimha, ádžáníjeva samáne anádžáníjabhodžanam bhodžimha, ádžáníjeva samáne anádžáníjatháne thapimha. Idáni pana majam, bhante, aňňatitthije paribbádžake anádžáníjeva samáne anádžáníjáti džánissáma, anádžáníjeva samáne anádžáníjabhodžanam bhodžessáma, anádžáníjeva samáne anádžáníjatháne thapessáma. Bhikkhú pana majam, bhante, ádžáníjeva samáne ádžáníjáti džánissáma, ádžáníjeva samáne ádžáníjabhodžanam bhodžessáma, ádžáníjeva samáne ádžáníjatháne thapessáma. Adžanesi vata me, bhante, bhagavá samanesu samanappemam, samanesu samanappasádam, samanesu samanagáravam.

Co myslíš, hospodáři, pozoruješ u sebe nějaké takové ukončení všech záležitostí jako je toto úplně dokonalé ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých?” “Kdo jsem já, pane, abych mohl být obdařen takovým úplně dokonalým ukončením všech záležitostí v disciplíně ušlechtilých? Vskutku jsem, pane, vzdálen takovému úplně dokonalému ukončení všech záležitostí v této disciplíně ušlechtilých. Dříve jsme, pane, poutníky z jiných škol, ačkoli byli neušlechtilí (neukáznění), považovali za ušlechtilé, dávali jsme jim jídlo pro ušlechtilé, stavěli jsme je na místo ušlechtilých. Ale mnichy jsme, pane, ačkoli byli ušlechtilí (ukáznění), považovali za neušlechtilé, dávali jsme jim jídlo pro neušlechtilé, stavěli jsme je na místo neušlechtilých. Ale nyní, pane, budeme poutníky z jiných škol, jelikož jsou neušlechtilí, považovat za neušlechtilé, budeme jim dávat jídlo pro neušlechtilé, budeme je stavět na místo neušlechtilých. Ale mnichy, pane, jelikož jsou ušlechtilí, budeme považovat za ušlechtilé, budeme jim dávat jídlo pro ušlechtilé, budeme je stavět na místo ušlechtilých. Vskutku, pane, ve mě Vznešený vzbudil lásku k asketům, důvěru k asketům a úctu k asketům.

Abhikkantam, bhante, abhikkantam, bhante! Sejjathápi, bhante, nikkudždžitam vá ukkudždžejja, patiččhannam vá vivarejja, múlhassa vá maggam áčikkhejja, andhakáre vá telapadždžotam dhárejja, čakkhumanto rúpáni dakkhantíti, evamevam kho, bhante, bhagavatá anekaparijájena dhammo pakásito. Esáham, bhante, bhagavantam saranam gaččhámi dhammaňča bhikkhusanghaňča. Upásakam mam bhagavá dháretu adždžatagge pánupetam saranam gatanti.”

Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se též, pane, obracím k Vznešenému, k Dhammě a k obci mnichů jako ke svému útočišti. Nechť mě Vznešený považuje za laického stoupence, který u něj nalezl útočiště, ode dneška až do konce života.”