Vatthúpama-sutta

Madždžhima-nikája 7

Vatthúpama-sutta

Přirovnání ke kusu látky

Úvod - přirovnání ke kusu látky

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Pane!" odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:
"Představte si, mniši, že by tu byl kus látky, znečištěný a zašpiněný, který by barvíř ponořil do nějaké barvy, ať už modré, žluté, červené či růžové, a on by se špatně obarvil, neměl by čistou barvu. A z jakého důvodu? Kvůli nečistotě oné látky.
Právě tak, mniši, je-li mysl znečištěná (čitta samkilittha), lze očekávat nešťastnou (neblahou) budoucnost (duggati).
Představte si, mniši, že by tu byl kus látky, čistý a jasný, který by barvíř ponořil do nějaké barvy, ať už modré, žluté, červené či růžové, a on by se dobře obarvil, získal by čistou barvu. A z jakého důvodu? Kvůli čistotě oné látky.
Právě tak, mniši, je-li mysl neznečištěná (čitta asamkilittha), lze očekávat šťastnou budoucnost (sugati).

Nečistoty mysli

A jaké jsou nečistoty mysli, mniši?
Žádostivost a přílišná chtivost (abhidždžhávisamalobha) je nečistota mysli (čittassa upakkilésa), zlovůle (bjápáda)..., hněv (kodha)..., nepřátelství (upanáha)..., pohrdavost (makkha)..., panovačnost (palása)..., závistivost (issá)..., sobectví (maččharija)..., pokrytectví (májá)..., klam (sáthejja)..., umíněnost (thambha)..., vznětlivost (sárambha)..., domýšlivost (mána)..., arogance (atimána)..., pýcha (mada)..., nedbalost (pamáda) je nečistota mysli.
Když mnich (bhikkhu) ví, že tyto věci jsou nečistoty mysli, opustí je (padžahati) .

Trojí útočiště

Když mnich ví, že žádostivost a přílišná chtivost je nečistota mysli, zlovůle..., hněv..., nepřátelství..., pohrdavost..., panovačnost..., závistivost..., sobectví..., pokrytectví..., klam..., umíněnost..., vznětlivost..., domýšlivost..., arogance..., pýcha..., a nedbalost jsou nečistoty mysli, a opustil je, tak:

(1.)je obdařen neochvějnou důvěrou v Buddhu: ´Takový je Vznešený (itipi so bhagavá) - je zasloužilý (araham), dokonale probuzený (sammá-sambuddho), obdařený věděním a (ctnostným) jednáním (vidždžá-čarana-sampannó), blažený (sugato), znalec světa (lókavidú), nepřekonatelný vůdce praktikujících osob (anuttaro purisa-damma-sárathí), učitel bohů a lidí (satthá déva-manussánam), probuzený (buddho) a vznešený (bhagavá,ti).´

(2.)Je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu: ´Dobře vyložená je Dhamma Vznešeným (svákkhátó bhagavatá dhammo), bezprostředně viditelná (sanditthiko), nevázaná na čas (akáliko), zvoucí k nahlédnutí (éhipassiko), vedoucí k (cíli) (opanajiko), individuálně pochopitelná moudrými (paččattam véditabbo viňňúhí,ti).´

(3.)Je obdařen neochvějnou důvěrou v Sanghu: ´Dobrou cestou jde obec žáků Vznešeného (supatipanno bhagavato sávaka-sangho), přímou cestou jde obec žáků Vznešeného (udžupatipanno bhagavato sávaka-sangho), metodickou cestou jde obec žáků Vznešeného (ňájapatipanno bhagavato sávaka-sangho), správnou cestou jde obec žáků Vznešeného (sámíčipatipanno bhagavato sávaka-sangho) - totiž čtyři páry osob (jadidam čattári purisa-jugáni), osm jedinců (attha purisa-puggalá). Toto je obec žáků Vznešeného (ésa bhagavato sávaka-sangho), hodná štědrosti (áhunejjo), hodná pohostinnosti (páhunejjo), hodná darů (dakkhinejjo), hodná uctivého pozdravu se sepjatými dlaněmi (aňdžalikaraníjo). Je nesrovnatelným polem dobra pro tento svět (anuttaram puňňakkhettam lokassá,ti).´

Když takto zanechal, zřekl se, uvolnil se, opustil a zavrhl (nečistoty mysli) do jisté míry, při pomyšlení:
(1.)´Jsem obdařen neochvějnou důvěrou v Buddhu´... (2.)´Jsem obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu´... (3.)´Jsem obdařen neochvějnou důvěrou v Sanghu´... (4.)´Zanechal jsem, zřekl jsem se, uvolnil jsem se, opustil jsem a zavrhl jsem (tyto nečistoty mysli) do jisté míry,´ - získá zájem o cíl, získá zájem o Dhammu, získá radost (pámodždžam) spojenou s Dhammou. Když se raduje, zrodí se v něm nadšení (píti). Tělo toho, jehož mysl je nadšená, se zklidní. Kdo má zklidněné tělo (passaddhakájo), zakouší blaho (sukha), a mysl toho, kdo je blažený, se soustředí (samádhijati).

Když, mniši, mnich s takovouto ctností (évam-sílo), v takovémto stavu (évam-dhammo) a s takovýmto porozuměním (évam-paňňo) pojídá almužní jídlo z vybrané rýže, s různými polévkami a omáčkami, ani to pro něj nebude překážkou. Jako se kus látky, znečištěný a zašpiněný, s pomocí čisté vody vyčistí a vyjasní, či jako se zlato v peci vyčistí a vyjasní, právě tak, mniši, když mnich s takovouto ctností, v takovémto stavu a s takovýmto porozuměním (moudrostí) pojídá almužní jídlo z vybrané rýže, s různými polévkami a omáčkami, ani to pro něj nebude překážkou.

Čtyři vznešená dlení a osvobození

Prodlévá s myslí naplněnou dobrotivostí (laskavostí) (mettá)... soucitem (karuná)... blahovůlí (muditá)... a vyrovnaností (upékhá) a proniká s ní jeden směr, druhý směr, třetí směr, čtvrtý směr, nahoře i dole, napříč a všude, ke všem jako k sobě. Takto prodlévá, s myslí rozšířenou, zmohutnělou, nezměrnou, prostou zášti a zlovůle, a proniká s ní celý svět.
Poznává: ´Je zde toto, je zde nízké, je zde vznešené a je zde vyšší únik z (celého) tohoto pole vnímání.´

Když takto ví a vidí, jeho mysl se osvobodí (vimuččati) od zákalu smyslných požitků (kámásavá), osvobodí se od zákalu bytí (bhavásavá), osvobodí se od zákalu nevědomosti (avidždžásavá). Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: ´Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý (svatý) život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá).´ Takový mnich, mniši, se nazývá omytý vnitřní koupelí (sináto antaréna sinánéná).

Pošetilost rituálních koupelí

Tehdy bráhman Sundarika Bháradvádža seděl nedaleko Vznešeného, načež ho takto oslovil: "Chodí se ctěný Gótama také koupat do řeky Báhuky?" "Co je, bráhmane, s řekou Báhukou? Co může řeka Báhuká učinit?" "Mnozí lidé považují řeku Báhuku za prostředek očisty, ctěný Gótamo. Mnozí ji považují za zdroj zásluh. Mnozí v řece Báhuce smývají své zlé činy."

Poté Vznešený oslovil bráhmana Sundariku Bháradvádžu ve verších:

"Báhuká a Adhikakká, Gájá i Sundariká, Pajága a Sarassatí,
rovněž řeka Báhumatí - byť by do nich pošetilec bez přestání vstupoval,
nikdy tím neočistí své temné činy.

Co může Sundariká učinit? Co Pajága? Co Báhuká?
Nemohou očistit provinilého muže, jenž spáchal zlé a kruté činy.

Ten, kdo je čistý, má stále jarní slavnost a sváteční den.
Kdo je čistý a má jasné jednání,
neustále rozvíjí své (správné) chování.

Zde, bráhmane, by ses měl koupat a vytvářet tím bezpečí pro všechny bytosti.
Pokud nelžeš a nezraňuješ živé tvory, nebereš-li co ti není dáváno, s důvěrou a bez sobectví -
Proč bys měl chodit ke Gaji? Vždyť Gaja je pro tebe jen řeka (studna.)"

Závěr

Po těchto slovech bráhman Sundarika Bháradvádža takto oslovil Vznešeného: "Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak ctěný Gótama vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Obracím se k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k obci bhikkhuů jako ke svému útočišti. Nechť je mi udělen odchod (do bezdomoví), nechť je mi udělen vstup (do obce) v přítomnosti Vznešeného."
A tak bráhman Sundarika Bháradvádža získal odchod (do bezdomoví), získal vstup (do obce) v přítomnosti Vznešeného.
Nedlouho po svém přijetí ctihodný Bháradvádža, dlící o samotě (éko) a v odloučení (vúpakattho), svědomitě (dbale) (appamatto), horlivě (átápí) a odhodlaně (pahitatto), brzy uskutečnil zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl čistého života, kvůli němuž dobří synové správně odcházejí z domova do bezdomoví, a prodléval v jeho dosažení. A věděl: ´Ukončeno (odstraněno) je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.´ A tak se ctihodný Bháradvádža stal jedním ze zasloužilých.