Kítágiri-sutta

V Kítágiri

Úvod - nedbalí mniši

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený procházel krajem Kási s velkou obcí mnichů. Tam Vznešený oslovil mnichy:
"Já, mniši, nejím v noci. Jelikož nejím v noci, jsem prost nemocí a chorob, pociťuji lehkost a sílu, a prodlévám v pohodě. Pojďte, mniši, a rovněž nejezte v noci. Nebudete-li jíst v noci, budete prosti nemocí a chorob, budete pociťovat lehkost a sílu a budete prodlévat v pohodě." "Ano, pane," odpověděli mniši.
Poté Vznešený postupně procházel krajem Kási, až nakonec dospěl do kásijského tržního města Kítágiri. V tomto tržním městě pak prodléval.
Tehdy v Kítágiri žili dva mniši jménem Assadži a Punabbasuka. Několik mnichů je vyhledalo a řeklo jim: "Přátelé, Vznešený i obec mnichů nejedí v noci. Díky tomu jsou prosti nemocí a chorob, pociťují lehkost a sílu a prodlévají v pohodě. Pojďte, přátelé, a rovněž nejezte v noci. Nebudete-li jíst v noci, budete prosti nemocí a chorob, budete pociťovat lehkost a sílu a budete prodlévat v pohodě." Po těchto slovech mniši Assadži a Punabbasuka řekli oněm mnichům: "Přátelé, my jíme večer, ráno i přes den, v nesprávný čas. Přesto jsme prosti nemocí a chorob, pociťujeme lehkost a sílu a prodléváme v pohodě. Proč bychom se měli vzdát toho, co je viditelné zde a nyní, a měli se hnát za něčím, co přinese čas? My budeme jíst večer, ráno i přes den, v nesprávný čas."
Jelikož nedokázali přesvědčit mnichy Assadžiho a Punabbasuku, vydali se mniši k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazili, pozdravili ho a usedli stranou. Mniši, sedící stranou, pak Vznešenému vyprávěli, co se přihodilo, načež dodali: "Jelikož jsme, pane, nedokázali přesvědčit mnichy Assadžiho a Punabbasuku, oznámili jsme tuto věc Vznešenému."
Poté Vznešený oslovil jednoho mnicha: "Jdi, mnichu, a zavolej mnichy Assadžiho a Punabbasuku mým jménem: "Mistr vás volá, ctihodní." "Ano, pane," odpověděl onen mnich Vznešenému a vydal se k místu, kde se zdržovali mniši Assadži a Punabbasuka. Když tam dorazil, řekl jim: "Mistr vás volá, ctihodní." "Ano, příteli," odpověděli mniši Assadži a Punabbasuka onomu mnichovi a vydali se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazili, pozdravili ho a usedli stranou. Vznešený je pak takto oslovil: "Je pravda, mniši, že když vás několik mnichů vyhledalo a řeklo vám: ´Přátelé, Vznešený i obec mnichů nejedí v noci... ´ tak jste jim odpověděli: ´Přátelé, my jíme večer, ráno i přes den, v nesprávný čas...´?" "Ano, pane." "Mniši, učil jsem snad někdy Dhammu tímto způsobem: ´Cokoliv tento člověk zakouší, ať je to slastné, strastné či ani-slastné-ani-strastné, neprospěšné stavy u něj ubývají a prospěšné stavy narůstají´?" "Ne, pane."

"Mniši, neučil jsem snad Dhammu tímto způsobem: ´Když někdo pociťuje slastný... strastný... ani-slastný-ani-strastný pocit určitého [neprospěšného] druhu, narůstají u něj neprospěšné stavy a prospěšné stavy ubývají, a když někdo pociťuje slastný... strastný... ani-slastný-ani-strastný pocit jiného [prospěšného] druhu, ubývají u něj neprospěšné stavy a prospěšné stavy narůstají.´?" "Ano, pane."
"Dobře, mniši. Kdybych neznal, neviděl, nevěděl, nenahlédl a nedosáhl porozuměním toho, že ´když někdo pociťuje slastný... strastný... ani-slastný-ani-strastný pocit určitého [neprospěšného] druhu, narůstají u něj neprospěšné stavy a prospěšné stavy ubývají,´ bylo by pro mě správné říci, aniž bych toto znal: ´Opusťte tento slastný... strastný... ani-slastný-ani-strastný pocit´?" "Ne, pane."
"Jelikož však znám, vidím, vím, nahlédl jsem a dosáhl jsem porozuměním toho, že ´když někdo pociťuje slastný (sukham)... strastný (dukkham)... ani-slastný-ani-strastný (adukkhamasukham) pocit (vedanam) určitého [neprospěšného] druhu, narůstají u něj neprospěšné stavy (akusalá dhammá abhivaddhanti) a prospěšné stavy ubývají (kusalá dhammá parihájantí),´ proto říkám: ´Opusťte tento slastný... strastný... ani-slastný-ani-strastný pocit.´
Kdybych neznal, neviděl, nevěděl, nenahlédl a nedosáhl porozuměním toho, že ´když někdo pociťuje slastný... strastný... ani-slastný-ani-strastný pocit jiného [prospěšného] druhu, ubývají u něj neprospěšné stavy a prospěšné stavy narůstají,´ bylo by pro mě správné říci, aniž bych toto znal: ´Prodlévejte v dosažení tohoto slastného... strastného... ani-slastného-ani-strastného pocitu´?" "Ne, pane."
"Jelikož však znám, vidím, vím, nahlédl jsem a dosáhl jsem porozuměním toho, že ´když někdo pociťuje slastný... strastný... ani-slastný-ani-strastný pocit jiného [prospěšného] druhu, ubývají u něj neprospěšné stavy (akusalá dhammá parihájanti) a prospěšné stavy narůstají (kusalá dhammá abhivaddhanti),´ proto říkám: ´Prodlévejte v dosažení tohoto slastného... strastného... ani-slastného-ani-strastného pocitu.´

Mniši, je těchto sedm druhů lidí existujících ve světě. Kterých sedm?
(1.)Oboustranně osvobozený, (2.)osvobozený porozuměním, (3.)tělesný svědek, (4.)ten, jenž dospěl k [správnému] názoru, (5.)osvobozený důvěrou, (6.)následovník Dhammy a (7.)následovník důvěry.

A který člověk je oboustranně osvobozený?
Zde, mniši, nějaký člověk dosahuje svým tělem oněch klidných stavů osvobození (santá vimokkhá), jež přesahují hmotu a jsou nehmotné (áruppá), a prodlévá v nich. Nahlédl s porozuměním a jeho zákaly jsou vyhlazeny (ásavá parikkhíná). Tento člověk , mniši, se nazývá oboustranně osvobozený. O tomto mnichovi neříkám, že ještě musí svědomitě pracovat. Proč? Už vykonal, co měl vykonat, se svědomitostí, a nemůže již podlehnout nedbalosti.

A který člověk je osvobozený porozuměním?
Zde, mniši, nějaký člověk nedosahuje svým tělem oněch klidných stavů osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné, a neprodlévá v nich. Nahlédl však s porozuměním a jeho zákaly jsou vyhlazeny. Tento člověk, mniši, se nazývá osvobozený porozuměním. O tomto mnichovi neříkám, že ještě musí svědomitě pracovat. Proč? Už vykonal, co měl vykonat, se svědomitostí, a nemůže již podlehnout nedbalosti.

A který člověk je tělesný svědek?
Zde, mniši, nějaký člověk dosahuje svým tělem oněch klidných stavů osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné, a prodlévá v nich. Nahlédl s porozuměním a některé jeho zákaly jsou vyhlazeny. Tento člověk, mniši, se nazývá tělesný svědek. O tomto mnichovi říkám, že ještě musí svědomitě pracovat. Proč? Protože bude-li tento ctihodný užívat vhodných přístřeší, bude-li se stýkat s dobrými přáteli a bude-li usměrňovat své [duševní] schopnosti, uskuteční zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a bude prodlévat v jeho dosažení. Jelikož u tohoto mnicha vidím tento plod svědomitosti, tak říkám, že ještě musí svědomitě pracovat.

A který člověk je tím, jenž dospěl k [správnému] názoru?
Zde, mniši, nějaký člověk nedosahuje svým tělem oněch klidných stavů osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné, a neprodlévá v nich. Nahlédl však s porozuměním a některé jeho zákaly jsou vyhlazeny, a prohlédl a prozkoumal svým porozuměním nauky vyložené Tathágatou. Tento člověk, mniši, se nazývá tím, jenž dospěl k [správnému] názoru. O tomto mnichovi říkám, že ještě musí svědomitě pracovat. Proč? Protože bude-li tento ctihodný užívat vhodných přístřeší, bude-li se stýkat s dobrými přáteli a bude-li usměrňovat své [duševní] schopnosti, uskuteční zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a bude prodlévat v jeho dosažení. Jelikož u tohoto mnicha vidím tento plod svědomitosti, tak říkám, že ještě musí svědomitě pracovat.

A který člověk je osvobozený důvěrou?
Zde, mniši, nějaký člověk nedosahuje svým tělem oněch klidných stavů osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné, a neprodlévá v nich. Nahlédl však s porozuměním a některé jeho zákaly jsou vyhlazeny, a jeho důvěra v Tathágatu je usazená, zakořeněná a upevněná. Tento člověk, mniši, se nazývá osvobozený důvěrou. O tomto mnichovi říkám, že ještě musí svědomitě pracovat. Proč? Protože bude-li tento ctihodný užívat vhodných přístřeší, bude-li se stýkat s dobrými přáteli a bude-li usměrňovat své [duševní] schopnosti, uskuteční zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a bude prodlévat v jeho dosažení. Jelikož u tohoto mnicha vidím tento plod svědomitosti, tak říkám, že ještě musí svědomitě pracovat.

A který člověk je následovník Dhammy?
Zde, mniši, nějaký člověk nedosahuje svým tělem oněch klidných stavů osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné, a neprodlévá v nich. [Přestože] nahlédl s porozuměním, jeho zákaly nejsou ještě vyhlazeny, ale když uvažuje o naukách vyložených Tathágatou, dostatečně s nimi souhlasí na základě svého porozumění. A navíc má tyto vlastnosti: schopnost důvěry (saddhindrijam), schopnost energie (vírijindrijam), schopnost uvědomění (satindrijam), schopnost soustředění (samádhindrijam) a schopnost porozumění (paňňindrijam). Tento člověk, mniši, se nazývá následovník Dhammy. O tomto mnichovi říkám, že ještě musí svědomitě pracovat. Proč? Protože bude-li tento ctihodný užívat vhodných přístřeší, bude-li se stýkat s dobrými přáteli a bude-li usměrňovat své [duševní] schopnosti, uskuteční zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a bude prodlévat v jeho dosažení. Jelikož u tohoto mnicha vidím tento plod svědomitosti, tak říkám, že ještě musí svědomitě pracovat.

A který člověk je následovník důvěry?
Zde, mniši, nějaký člověk nedosahuje svým tělem oněch klidných stavů osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné, a neprodlévá v nich. [Přestože] nahlédl s porozuměním, jeho zákaly nejsou ještě vyhlazeny, ale má dostatečnou důvěru a lásku vůči Tathágatovi. A navíc má tyto vlastnosti: schopnost důvěry (saddhindrijam), schopnost energie (vírijindrijam), schopnost uvědomění (satindrijam), schopnost soustředění (samádhindrijam) a schopnost porozumění (paňňindrijam). Tento člověk, mniši, se nazývá následovník důvěry. O tomto mnichovi říkám, že ještě musí svědomitě pracovat. Proč? Protože bude-li tento ctihodný užívat vhodných přístřeší, bude-li se stýkat s dobrými přáteli a bude-li usměrňovat své [duševní] schopnosti, uskuteční zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a bude prodlévat v jeho dosažení. Jelikož u tohoto mnicha vidím tento plod svědomitosti, tak říkám, že ještě musí svědomitě pracovat.

Mniši, já neříkám, že konečného poznání je dosaženo okamžitě. Právě naopak, konečného poznání je dosaženo postupným cvičením, postupným konáním, postupnou praxí.
A jak je konečného poznání dosaženo postupným cvičením, postupným konáním, postupnou praxí?
Zde, mniši, kdo má důvěru, ten přistoupí blíže, kdo přistoupil blíže, ten vykoná poklonu, kdo vykonal poklonu, ten naslouchá, kdo naslouchá, ten uslyší Dhammu, kdo uslyšel Dhammu, ten si ji zapamatuje, poté zkoumá smysl nauk, souhlasí s nimi ve svých úvahách, když s nimi souhlasí ve svých úvahách, zrodí se v něm vůle, když se v něm zrodí vůle, tak vyvíjí snahu, když vyvíjí snahu, tak zvažuje [svůj postup], když zvažuje [svůj postup], tak se usilovně snaží, je-li takto odhodlaný, uskuteční svým tělem nejvyšší pravdu, pronikne ji svým porozuměním a vidí ji.
[Ve vašem případě,] mniši, nebyla ona důvěra, nebylo ono přistoupení blíže, nebylo ono vykonání poklony, nebylo ono naslouchání, nebylo ono vyslechnutí Dhammy, nebylo ono zapamatování Dhammy, nebylo ono zkoumání smyslu, nebyl onen souhlas ve vašich úvahách, nebyla ona vůle, nebylo ono vyvíjení snahy, nebylo ono zvažování, nebylo ono snažení. Sešli jste z cesty, mniši. Jste na špatné cestě, mniši. Jak daleko, vy pošetilci, jste se odchýlili od této Dhammy a disciplíny!
Mniši, je-li vysloven tento čtyřdílný výrok, moudrý člověk mu zanedlouho porozumí. Já vám ho přednesu, mniši. Snažte se mu porozumět." "Jak bychom my, pane, mohli porozumět Dhammě?"
Ani v případě učitele, který vyhledává materiální věci, je dědicem materiálních věcí a žije ve styku s materiálními věcmi, se takovéto dohadování [u jeho žáků] nesluší: ´Pokud tohle dostaneme, tak to uděláme, pokud to nedostaneme, tak to neuděláme.´ Co potom v případě Tathágaty, který žije odloučen od všech materiálních věcí?
Pro žáka, mniši, jenž má důvěru a chce postihnout Mistrovo učení, je toto ten správný přístup: ´Vznešený je Mistr, já jsem žák. Vznešený ví, já nevím.´ Pro žáka, jenž má důvěru a chce postihnout Mistrovo učení, je Mistrovo učení potravou a osvěžením. Pro žáka, jenž má důvěru a chce postihnout Mistrovo učení, je toto ten správný přístup: ´Nechť nezůstane nic než kůže, šlachy a kosti, nechť maso a krev vyschnou v těle, dokud nedosáhnu toho, čeho může být dosaženo mužnou silou, mužnou energií, mužnou odhodlaností, má energie nepoleví.´ U žáka, jenž má důvěru a chce postihnout Mistrovo učení, lze očekávat jeden ze dvou plodů: buď konečné poznání zde a nyní, anebo, zbývá-li něco, nenávrat.

Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.