Ratthapála-sutta

O Ratthapálovi

Úvod - Ratthapálův odchod do bezdomoví

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený procházel krajem Kuruů s velkou obcí mnichů, až nakonec dospěl do kuruovského tržního města Thullakotthita.
Bráhmanští hospodáři v Thullakotthitě se doslechli: "Asketa Gótama, syn Sakjů, který odešel [do bezdomoví] z rodu Sakjů, prochází krajem Kuruů s velkou obcí mnichů a nyní dorazil do Thullakotthity. O tomto ctěném Gótamovi se šíří tato dobrá pověst: ´Tento Vznešený je zasloužilý, dokonale probuzený, obdařený věděním a [ctnostným] jednáním, blažený, znalec světa, nepřekonatelný vůdce těch, kteří se dají vést, učitel bohů a lidí, probuzený a vznešený. Vykládá tento svět s jeho bohy, Máry a Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, bohů a lidí, když ho nahlédl svým vlastním přímým poznáním. Učí Dhammu dobrou na začátku, dobrou uprostřed a dobrou na konci, obdařenou smyslem a výrazem, vysvětluje svatý život, který je naprosto dokonalý a čistý.´ Je dobré uvidět takovéto zasloužilé jedince."
Poté se bráhmanští hospodáři z Thullakotthity vydali k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazili, někteří ho pozdravili a usedli po straně, jiní si s ním vyměnili pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedli po straně, jiní se mu poklonili se sepjatými dlaněmi a usedli po straně, jiní před ním oznámili své jméno a rod, načež usedli po straně. Vznešený je pak poučoval, povzbuzoval, nabádal a podněcoval hovorem o Dhammě.
Tehdy Ratthapála, syn vůdčího rodu v Thullakotthitě, seděl v onom shromáždění. Pomyslel si: "Podle toho, jak chápu Dhammu vyloženou Vznešeným, není snadné žít svatý život naprosto dokonale a čistě - tak jako vyleštěná mušle - pro někoho, kdo žije v domě. Co kdybych si ostříhal vlasy a vousy, oblékl si žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?"
Bráhmanští hospodáři z Thullakotthity, když byli Vznešeným takto poučeni, povzbuzeni, nabádáni a podníceni hovorem o Dhammě, se potěšili a zaradovali z jeho slov. Poté vstali, pozdravili ho a odešli, držíce ho po pravé straně.
Krátce po jejich odchodu mladík Ratthapála přistoupil k Vznešenému, pozdravil ho a usedl po straně. Pak Vznešeného oslovil: "Podle toho, jak chápu Dhammu vyloženou Vznešeným, není snadné žít svatý život naprosto dokonale a čistě - tak jako vyleštěná mušle - pro někoho, kdo žije v domě. Chtěl bych si, pane, ostříhat vlasy a vousy, obléknout si žluté roucho a odejít z domova do bezdomoví. Nechť je mi udělen odchod [do bezdomoví], nechť je mi udělen vstup [do obce] v přítomnosti Vznešeného."
"A dali tvůj otec s matkou souhlas k tvému odchodu z domova do bezdomoví, Ratthapálo?" "Ne, pane, můj otec s matkou nedali souhlas k mému odchodu." "Tathágatové, Ratthapálo, neudělují odchod [do bezdomoví] tomu, kdo nemá souhlas svého otce a matky." "Postarám se o to, pane, aby otec s matkou dali souhlas k mému odchodu z domova do bezdomoví."
Poté mladík Ratthapála vstal, pozdravil Vznešeného a odešel, drže ho po pravé straně. Vyhledal své rodiče a řekl jim: "Matko a otče, podle toho, jak chápu Dhammu vyloženou Vznešeným, není snadné žít svatý život naprosto dokonale a čistě - tak jako vyleštěná mušle - pro někoho, kdo žije v domě. Chtěl bych si ostříhat vlasy a vousy, obléknout si žluté roucho a odejít z domova do bezdomoví. Dovolte mi odejít z domova do bezdomoví!"
Po těchto slvech odpověděli rodiče Ratthapálovi: "Ty, drahý Ratthapálo, jsi náš jediný syn, milý a líbezný. Byl jsi vychován ve štěstí a nic ti nechybí, neznáš žádnou strast, drahý Ratthapálo. I kdybys zemřel, neradi bychom tě ztráceli. Jak bychom ti proto mohli dovolit odejít z domova do bezdomoví, když jsi ještě živ?" Podruhé... Potřetí řekl Ratthapála svým rodičům: "Matko a otče... Dovolte mi odejít z domova do bezdomoví!"
Potřetí mu rodiče odpověděli: "Ty, drahý Ratthapálo, jsi náš jediný syn... Jak bychom ti proto mohli dovolit odejít z domova do bezdomoví, když jsi ještě živ?"
Poté, když nezískal souhlas svých rodičů, ulehl mladík Ratthapála na holou zem se slovy: "Buď zde zemřu, anebo získám odchod [do bezdomoví]."
Pak Rathapálu oslovili jeho rodiče: "Ty, drahý Ratthapálo, jsi náš jediný syn, milý a líbezný. Byl jsi vychován ve štěstí a nic ti nechybí, neznáš žádnou strast, drahý Ratthapálo. Vstaň, drahý Ratthapálo, jez a pij a vesel se. Budeš-li jíst, pít a veselit se, můžeš si užívat smyslných rozkoší a konat záslužné činy, jak se ti zlíbí. Nedovolíme ti odejít z domova do bezdomoví. I kdybys zemřel, neradi bychom tě ztráceli. Jak bychom ti proto mohli dovolit odejít z domova do bezdomoví, když jsi ještě živ?" Po těchto slovech mladík Ratthapála mlčel.
Podruhé... Potřetí Ratthapálu oslovili jeho rodiče: "Ty, drahý Ratthapálo, jsi náš jediný syn... Jak bychom ti proto mohli dovolit odejít z domova do bezdomoví, když jsi ještě živ?" I potřetí mladík Ratthapála mlčel.
Poté Ratthapálovi rodiče vyhledali jeho druhy a řekli jim: "Drazí, mladík Ratthapála ulehl na holou zem se slovy: ´Buď zde zemřu, anebo získám odchod [do bezdomoví].´ Jděte, prosím za Ratthapálou a řekněte mu: ´Ty, příteli Ratthapálo, jsi jediný syn svých rodičů... Jak by ti proto mohli dovolit odejít z domova do bezdomoví, když jsi ještě živ?´"
Poté Ratthapálu vyhledali jeho druzi a oslovili ho: "Ty, příteli Ratthapálo, jsi jediný syn svých rodičů, milý a líbezný. Byl jsi vychován ve štěstí a nic ti nechybí, neznáš žádnou strast, příteli Ratthapálo. Vstaň, příteli Ratthapálo, jez a pij a vesel se. Budeš-li jíst, pít a veselit se, můžeš si užívat smyslných rozkoší a konat záslužné činy, jak se ti zlíbí. Tvoji rodiče ti nedovolí odejít z domova do bezdomoví. I kdybys zemřel, neradi by tě ztráceli. Jak by ti proto mohli dovolit odejít z domova do bezdomoví, když jsi ještě živ?" Po těchto slovech mladík Ratthapála mlčel.
Podruhé... Potřetí Ratthapálu oslovili jeho druzi: "Ty, drahý Ratthapálo, jsi jediný syn svých rodičů... Jak bychom ti proto mohli dovolit odejít z domova do bezdomoví, když jsi ještě živ?" I potřetí mladík Ratthapála mlčel.
Poté Ratthapálovi druzi vyhledali jeho rodiče a řekli jim: "Matko a otče, mladík Ratthapála ulehl na holou zem se slovy: ´Buď zde zemřu, anebo získám odchod [do bezdomoví].´ Pokud mu nedovolíte odejít z domova do bezdomoví, tak tam zemře. Jestliže mu však dovolíte odejít z domova do bezdomoví, tak se s ním i potom budete moci vidět. A pokud nenajde zalíbení ve svém odchodu do bezdomoví, co jiného by mohl udělat, než vrátit se zpátky sem? Dovolte Ratthapálovi odejít z domova do bezdomoví." "My tedy, drazí, dovolujeme Ratthapálovi odejít z domova do bezdomoví. Musí však i potom navštěvovat své rodiče."
Poté Ratthapálu vyhledali jeho druzi a řekli mu: "Vstaň, příteli Ratthapálo. Tvoji rodiče ti dovolili odejít z domova do bezdomoví. Musíš je však i potom navštěvovat."
Mladík Ratthapála tedy vstal, a když opět nabyl ztracenou sílu, vyhledal Vznešeného, pozdravil ho a usedl po straně. Pak Vznešeného oslovil: "Rodiče mi, pane, dovolili odejít z domova do bezdomoví. Nechť mi Vznešený udělí odchod [do bezdomoví]." A tak mladík Ratthapála získal odchod [do bezdomoví], získal vstup [do obce] v přítomnosti Vznešeného.
Nedlouho poté, co ctihodný Ratthapála získal vstup [do obce] - půl měsíce poté - Vznešený opustil Thullakotthitu a vypravil se směrem k Sávatthí. Postupně dorazil až do Sávatthí, kde pak prodléval v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.
Ctihodný Ratthapála, dlící o samotě a v odloučení, svědomitě, horlivě a odhodlaně, brzy uskutečnil zde a nyní svým vlastním přímým poznáním onen svrchovaný cíl svatého života, kvůli němuž synové z dobrých rodin správně odcházejí z domova do bezdomoví, a prodléval v jeho dosažení. Věděl: "Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího." A tak se ctihodný Ratthapála stal jedním ze zasloužilých.

Poté ctihodný Ratthapála vyhledal Vznešeného, pozdravil ho a usedl po straně. Pak Vznešeného oslovil: "Chtěl bych, pane, navštívit své rodiče, pokud mi to Vznešený dovolí."
Vznešený zaměřil svou mysl na myšlenky ctihodného Ratthapály, a když věděl, že není schopen zanechat cvičení a navrátit se k nízkému [životu], řekl mu: "Učiň nyní, Ratthapálo, jak uznáš za vhodné."
Poté ctihodný Ratthapála vstal, pozdravil Vznešeného a odešel, drže ho po pravé straně. Když uklidil své přístřeší, vzal svou misku a roucho a vypravil se směrem k Thullakotthitě. Postupně dorazil až do Thullakotthity, kde pak prodléval v Gazelím háji krále Kóravji. Ctihodný Ratthapála se časně z rána ustrojil, vzal svou misku a roucho a vstoupil do Thullakotthity za almužnou. Když v Thullakotthitě sbíral almužnu od domu k domu bez zastávek, dospěl i k domu vlastního otce.
Tehdy si otec ctihodného Ratthapály nechal česat vlasy v hale u střední brány. Když viděl zdálky ctihodného Ratthapálu přicházet, pravil: "Tito holohlaví asketi přiměli našeho jediného syna, milého a líbezného, k odchodu [do bezdomoví]." A tak ctihodný Ratthapála nedostal v domě vlastního otce ani almužnu, ani slušné odmítnutí, dostalo se mu pouze nadávek.
Tehdy jedna otrokyně [služka] patřící jeho příbuzným chtěla vyhodit nějakou kaši z předešlého večera. Ctihodný Ratthapála jí řekl: "Pokud se to má vyhodit, sestro, nalij to sem do mé misky." Když služka nalévala kaši do misky ctihodného Ratthapály, rozpoznala rysy jeho rukou, nohou a hlasu. Pak šla za jeho matkou a řekla jí: "Věz, paní, že mladý pán Ratthapála se vrátil." "Pokud mluvíš pravdu, tak jsi volná žena!" Pak matka ctihodného Ratthapály šla za jeho otcem a řekla mu: "Věz, hospodáři, že mladík Ratthapála se opět vrátil."
Tehdy ctihodný Ratthapála jedl onu kaši z předešlého večera, opřen o nějakou stěnu. Jeho otec k němu přišel a oslovil ho: "Je to možné, drahý Ratthapálo, že tu jíš kaši z předešlého večera? Proč nepřijdeš do vlastního domu?" "Jak bychom mohli mít nějaký dům, hospodáři, když jsme odešli z domova do bezdomoví? My jsme bezdomovci, hospodáři. Přišli jsme do tvého domu, ale nedostali jsme ani almužnu, ani slušné odmítnutí, dostalo se nám pouze nadávek." "Pojď, drahý Ratthapálo, půjdeme domů." "Dost, hospodáři, mé jídlo je pro dnešek u konce." "Pak tedy, drahý Ratthapálo, přijmi pozvání na zítřejší jídlo." Ctihodný Ratthapála mlčky přijal pozvání. Když jeho otec viděl, že pozvání bylo přijato, šel zpět do svého domu, kde nechal navršit velkou hromadu zlata a zlatých mincí, kterou posléze zakryl rohožemi. Pak řekl dřívějším družkám ctihodného Ratthapály: "Pojďte, snachy, a ozdobte se takovými ozdobami, s nimiž jste pro mladíka Ratthapálu byly dříve milé a líbezné."
Když skončila noc, otec ctihodného Ratthapály dal ve svém domě připravit vybraná jídla a pokrmy, načež mu nechal vzkázat: "Je na čase, drahý Ratthapálo, jídlo je hotovo."
Poté se ctihodný Ratthapála časně z rána ustrojil, vzal svou misku a roucho a vydal se k domu svého otce. Když tam dorazil, posadil se na připravené místo. Poté jeho otec nechal odkrýt onu hromadu zlata a zlatých mincí a řekl mu: "Toto, drahý Ratthapálo, je bohatství tvé matky, tamto je bohatství tvého otce a tamto bohatství tvých předků. Lze si užívat majetku a přitom konat záslužné činy. Pojď, drahý Ratthapálo, zanech cvičení a vrať se k nízkému [životu], užívej si majetku a konej záslužné činy."
"Dáš-li na mou radu, hospodáři, tak bys měl tuto hromadu zlata a zlatých mincí naložit na vozy, odvézt ji k řece Ganze a tam ji potopit uprostřed proudu. Proč? Kvůli tomuto [majetku], hospodáři, ti totiž vznikne trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství."
Poté dřívější družky ctihodného Ratthapály objaly jeho nohy a takto ho oslovily: "Jaké jsou ony víly, mladý pane, kvůli kterým žiješ svatý život?" "My, sestry, nežijeme svatý život kvůli vílám." "Mladý pán Ratthapála nás oslovuje jako ´sestry´", zvolaly a na místě omdlely.
Poté ctihodný Ratthapála oslovil svého otce: "Pokud chceš darovat jídlo, hospodáři, tak ho daruj, ale neobtěžuj nás." "Jez tedy, drahý Ratthapálo, jídlo je hotovo." Pak ho jeho otec vlastnoručně obsloužil a uspokojil vybranými jídly a pokrmy. Když ctihodný Ratthapála dojedl a stáhl svou ruku z misky, vstal a pronesl tyto verše:

Poté, co ctihodný Ratthapála vstal a pronesl tyto verše, vydal se zpět do Gazelího háje krále Kóravji, kde se usadil u kořene nějakého stromu, aby tam strávil den.
Tehdy král Kóravja řekl svému hajnému: "Vyčisti Gazelí háj, milý hajný. Půjdeme do zahrady, abychom se tam pokochali pěkným pohledem." "Ano, pane," odvětil hajný, a když čistil Gazelí háj, uviděl ctihodného Ratthapálu, jak tam tráví den, usazen u kořene nějakého stromu. Když ho spatřil, šel za králem Kóravjou a řekl mu: "Gazelí háj je vyčištěn, pane. Mladík Ratthapála, syn vůdčího rodu zde v Thullakotthitě, kterého jsi tak často chválil, tam tráví den, usazen u kořene nějakého stromu." "Nechme tedy pro dnes být tu zahradu, milý hajný. Půjdeme se raději poklonit ctěnému Ratthapálovi."
Když poručil, aby odnesli všechna připravená jídla a pokrmy, nechal král Kóravja zapřáhnout několik nádherných vozů. Do jednoho z nich nasedl a doprovázen ostatními vozy vyjel z Thullakotthity, se vší královskou slávou, za ctihodným Ratthapálou. Dojel vozem, kam až bylo možno, pak z něj vystoupil a spolu se svým vznešeným doprovodem se pěšky vydal k místu, kde se zdržoval ctihodný Ratthapála. Když tam dorazil, vyměnili si spolu pozdravy a prohodili pár přátelských zdvořilostních frází, načež se postavil po straně a řekl ctihodnému Ratthapálovi: "Nechť se ctěný Ratthapála posadí zde na tento sloní koberec." "Není třeba, velký králi, posaď se sám. Já už sedím na svém vlastním místě." Král Kóravja se tedy posadil na připravené místo a takto oslovil ctihodného Ratthapálu:

A co je to ztráta kvůli stáří?
(1.)Zde, ctěný Ratthapálo, je někdo sešlý, starý, obtížený léty, prošel životem a dospěl k jeho závěru. Uvažuje takto: ´Jsem teď sešlý, starý, obtížený léty, prošel jsem životem a dospěl k jeho závěru. Není pro mě snadné získat nezískaný majetek, či zmnožit již získaný majetek. Co kdybych si ostříhal vlasy a vousy, oblékl si žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?´ A tak, postižen ztrátou kvůli stáří, si ostříhá vlasy a vousy, oblékne si žluté roucho a odejde z domova do bezdomoví. Tomu, ctěný Ratthapálo, se říká ztráta kvůli stáří.
Ale ctěný Ratthapála je stále mladý muž, černovlasý, v rozkvětu mládí, na počátku svého života, a nepostihla ho žádná ztráta kvůli stáří. Co poznal, uviděl nebo uslyšel, že ho to přimělo odejít z domova do bezdomoví?

A co je to ztráta kvůli nemoci?
(2.)Zde, ctěný Ratthapálo, je někdo chorý, trpí bolestmi, je vážně nemocný. Uvažuje takto: ´Jsem teď chorý, trpím bolestmi, jsem vážně nemocný. Není pro mě snadné získat nezískaný majetek, či zmnožit již získaný majetek. Co kdybych si ostříhal vlasy a vousy, oblékl si žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?´ A tak, postižen ztrátou kvůli nemoci, si ostříhá vlasy a vousy, oblékne si žluté roucho a odejde z domova do bezdomoví. Tomu, ctěný Ratthapálo, se říká ztráta kvůli nemoci.
Ale ctěný Ratthapála je prost nemocí a chorob, je obdařen dobrým zažíváním, ani příliš chladným, ani příliš horkým, a nepostihla ho žádná ztráta kvůli nemoci. Co poznal, uviděl nebo uslyšel, že ho to přimělo odejít z domova do bezdomoví?

A co je to ztráta majetku?
(3.)Zde, ctěný Ratthapálo, je někdo zámožný, má velké bohatství a velký majetek. Jeho majetek se však postupně vytratí. Uvažuje takto: ´Dříve jsem byl zámožný, měl jsem velké bohatství a velký majetek. Můj majetek se však postupně vytratil. Není pro mě snadné získat nezískaný majetek, či zmnožit již získaný majetek. Co kdybych si ostříhal vlasy a vousy, oblékl si žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?´ A tak, postižen ztrátou majetku, si ostříhá vlasy a vousy, oblékne si žluté roucho a odejde z domova do bezdomoví. Tomu, ctěný Ratthapálo, se říká ztráta majetku.
Ale ctěný Ratthapála je synem vůdčího rodu zde v Thullakotthitě a nepostihla ho žádná ztráta majetku. Co poznal, uviděl nebo uslyšel, že ho to přimělo odejít z domova do bezdomoví?

A co je to ztráta příbuzných?
(4.)Zde, ctěný Ratthapálo, má někdo mnoho přátel a druhů, příbuzných a členů rodiny. Jeho příbuzní se však postupně vytratí. Uvažuje takto: ´Dříve jsem měl mnoho přátel a druhů, příbuzných a členů rodiny. Moji příbuzní se však postupně vytratili. Není pro mě snadné získat nezískaný majetek, či zmnožit již získaný majetek. Co kdybych si ostříhal vlasy a vousy, oblékl si žluté roucho a odešel z domova do bezdomoví?´ A tak, postižen ztrátou příbuzných, si ostříhá vlasy a vousy, oblékne si žluté roucho a odejde z domova do bezdomoví. Tomu, ctěný Ratthapálo, se říká ztráta příbuzných.
Ale ctěný Ratthapála má mnoho přátel a druhů, příbuzných a členů rodiny zde v Thullakotthitě, a nepostihla ho žádná ztráta příbuzných. Co poznal, uviděl nebo uslyšel, že ho to přimělo odejít z domova do bezdomoví?

Toto, ctěný Ratthapálo, jsou ony čtyři ztráty, jež některé lidi přimějí k tomu, že si ostříhají vlasy a vousy, obléknou si žluté roucho a odejdou z domova do bezdomoví. Ctěný Ratthapála však nebyl postižen žádnou z nich. Co poznal, uviděl nebo uslyšel, že ho to přimělo odejít z domova do bezdomoví?"

"Velký králi, Vznešený jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený, vyslovil čtyři výklady Dhammy, které když jsem poznal, uviděl a uslyšel, tak jsem odešel z domova do bezdomoví. Které čtyři?

Toto, velký králi, jsou ony čtyři výklady Dhammy vyslovené Vznešeným, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený, které když jsem poznal, uviděl a uslyšel, tak jsem odešel z domova do bezdomoví."

(1.)"Ctěný Ratthapála řekl: ´Svět je pomíjivý a je unášen pryč.´ Jak by měl být chápán smysl těchto slov?"
"Co myslíš, velký králi, když ti bylo dvacet nebo pětadvacet let, byl jsi dovedný v jízdě na slonu, na koni a na voze, v používání luku a meče, silný v nohou i ramenech, statný a zkušený v boji?"
"Když mi bylo dvacet nebo pětadvacet let, ctěný Ratthapálo, byl jsem dovedný v jízdě na slonu, na koni a na voze, v používání luku a meče, silný v nohou i ramenech, statný a zkušený v boji. Občas si říkám, zda jsem tehdy nebyl obdařen nadpřirozenou silou. Nevím o nikom, kdo by se mi vyrovnal v síle."
"Co myslíš, velký králi, jsi pořád tak silný v nohou i ramenech, statný a zkušený v boji?"
"Ne, ctěný Ratthapálo. Nyní jsem sešlý, starý, obtížený léty, prošel jsem životem a dospěl jsem k jeho závěru, je mi osmdesát let. Někdy chci učinit krok jedním směrem a místo toho vykročím jiným směrem."
"Právě kvůli tomu, velký králi, prohlásil Vznešený, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Svět je pomíjivý a je unášen pryč.´ Když jsem toto poznal, uviděl a uslyšel, tak jsem odešel z domova do bezdomoví.
"Je to úžasné, ctěný Ratthapálo, je to podivuhodné, jak pěkně to bylo řečeno Vznešeným, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Svět je pomíjivý a je unášen pryč.´ Je tomu vskutku tak!

(2.)Na tomto královsém dvoře, ctěný Ratthapálo, jsou oddíly slonů, oddíly koní, oddíly vozů a oddíly pěšáků, které by nás ubránily před jakýmkoli ohrožením. Ctěný Ratthapála však řekl: ´Svět je bez útočiště a bez ochrany.´ Jak by měl být chápán smysl těchto slov?"
"Co myslíš, velký králi, trpíš nějakou chronickou nemocí?"
"Ano, ctěný Ratthapálo, trpím chronickou nemocí způsobenou větrem. Občas moji přátelé a druzi, příbuzní a členové rodiny stojí kolem mne a říkají: ´Teď král Kóravja zemře, teď král Kóravja zemře.´"
"Co myslíš, velký králi, můžeš říci svým přátelům a druhům, svým příbuzným a členům rodiny: ´Pojďte, drazí přátelé a druzi, příbuzní a členové rodiny. Všichni, kdo jste tu, podělte se se mnou o tuto bolest, tak abych pociťoval menší bolest´? Anebo bys musel pociťovat onu bolest sám?"
"Nemohu takto poručit svým přátelům a druhům, příbuzným a členům rodiny, ctěný Ratthapálo. Musím sám pociťovat tu bolest."
"Právě kvůli tomu, velký králi, prohlásil Vznešený, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Svět je bez útočiště a bez ochrany.´ Když jsem toto poznal, uviděl a uslyšel, tak jsem odešel z domova do bezdomoví."
"Je to úžasné, ctěný Ratthapálo, je to podivuhodné, jak pěkně to bylo řečeno Vznešeným, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Svět je bez útočiště a bez ochrany.´ Je tomu vskutku tak!

(3.)Na tomto královském dvoře, ctěný Ratthapálo, je mnoho zlata a zlatých mincí, ukrytých v zemi i nad zemí. Ctěný Ratthapála však řekl: ´Ve světě není nic vlastního, člověk musí vše opustit a jít.´ Jak by měl být chápán smysl těchto slov?"
"Co myslíš, velký králi, nyní se veselíš, obdařen a obklopen pěti prameny smyslnosti, ale můžeš dosáhnout téhož ve svém příštím životě? ´Nechť se právě tak veselím, obdařen a obklopen týmiž pěti prameny smyslnosti´? Anebo jiní převezmou tento majetek, zatímco ty poputuješ podle svých činů?"
"Nemohu téhož dosáhnout ve svém příštím životě, ctěný Ratthapálo. Jiní převezmou tento majetek, zatímco já poputuji podle svých činů."
"Právě kvůli tomu, velký králi, prohlásil Vznešený, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Ve světě není nic vlastního, člověk musí vše opustit a jít.´ Když jsem toto poznal, uviděl a uslyšel, tak jsem odešel z domova do bezdomoví."
"Je to úžasné, ctěný Ratthapálo, je to podivuhodné, jak pěkně to bylo řečeno Vznešeným, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Ve světě není nic vlastního, člověk musí vše opustit a jít.´ Je tomu vskutku tak!

(4.)Ctěný Ratthapála řekl: ´Svět je neúplný, nenasycený a otrok toužení.´ Jak by měl být chápán smysl těchto slov?"
"Co myslíš, velký králi, panuješ v bohaté zemi Kuruů?"
"Ano, ctěný Ratthapálo, panuji v bohaté zemi Kuruů."
"Co myslíš, velký králi, kdyby k tobě přišel důvěryhodný a spolehlivý muž z východu a řekl by ti: ´Věz, velký králi, že přicházím z východu a tam jsem viděl velkou zemi, bohatou a kvetoucí, plnou lidí, dobře zalidněnou. Je tam mnoho oddílů slonů, mnoho oddílů koní, mnoho oddílů vozů a mnoho oddílů pěšáků. Je tam velké množství slonoviny, zlatých mincí, tepaného i netepaného zlata a žen k uchvácení. S tvojí silou bys ji mohl dobýt. Dobyj ji, velký králi!´ Co bys udělal?"
"Dobyli bychom ji, ctěný Ratthapálo, a panovali bychom nad ní."
"Právě kvůli tomu, velký králi, prohlásil Vznešený, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Svět je neúplný, nenasycený a otrok toužení.´ Když jsem toto poznal, uviděl a uslyšel, tak jsem odešel z domova do bezdomoví."
"Je to úžasné, ctěný Ratthapálo, je to podivuhodné, jak pěkně to bylo řečeno Vznešeným, jenž ví a vidí, je zasloužilý a dokonale probuzený: ´Svět je neúplný, je nenasycený a otrok toužení.´ Je tomu vskutku tak!"

Tak pravil ctihodný Ratthapála. A když toto řekl, pravil ještě:

"Vidím ve světě bohaté lidi,
kteří nedávají ze svého majetku, kvůli zaslepenosti.
Žádostivě hromadí své bohatství,
toužíce po dalších smyslných rozkoších.

Král, jenž násilím dobyl zemi
obklopenou mořem a panuje nad ní,
nenasycen tímto břehem
touží i po druhém břehu.

Králové i mnoho dalších lidí
umírá neoproštěno od toužení (avítatanhá).
S nenaplněnými [tužbami] opouštějí své tělo,
smyslná touha zůstává ve světě nenasycena.

Jeho příbuzní naříkají a rvou si vlasy:
"Ó běda, není nesmrtelný!"
Odnášejí ho zahaleného do roucha
na pohřební hranici, kde ho spálí.

Hoří tam, pošťuchován kůly,
v jediném rouše a bez majetku.
Umírajícímu nemohou poskytnout útočiště
ani příbuzní, ani přátelé a druzi.

Zatímco dědici odnášejí jeho bohatství,
tato bytost musí jít podle svých činů (kammam).
Umírajícího nenásleduje žádné bohatství,
děti ani žena, bohatství ani království.

Dlouhý život nelze získat bohatstvím,
ani stáří nelze zahnat majetkem.
Krátký je tento život, říkají mudrci
vzdálen věčnosti (asassatam), podroben změně (vipparinámadhammam).

Bohatí i chudí cítí dotek [smrti],
pošetilí i moudří jsou jím zasaženi.
Pošetilec (bálo) leží jakoby sražen svou hloupostí
avšak mudrc (dhíro) se netřese zasažen tímto dotekem.

Proto lepší než bohatství je porozumění (paňňá),
díky němuž lze dosáhnout dokonalosti.
Lidé kvůli své zaslepenosti konají zlé činy,
aniž by dosáhli dokonalosti v tom či onom stavu bytí.

Takový jde do lůna a do dalšího světa,
putuje od jednoho [zrození] ke druhému.
Když mu důvěřuje někdo jiný s malým porozuměním,
jde rovněž do lůna, do dalšího světa.

Tak jako zloděj chycený při loupeži
je potrestán svým zlým činem,
podobně lidé po smrti, v dalším světě,
jsou potrestáni svými zlými činy.

Smyslné rozkoše (kámá), nádherné, sladké a lákavé,
cloumají myslí ve svých rozmanitých podobách.
Když uzřel jsem nebezpečí v pramenech smyslnosti,
odešel jsem [do bezdomoví], ó králi.

Tak jako plody padají ze stromu, podobně lidé,
mladí i staří, když rozpadne se tělo.
Také když toto jsem uviděl, odešel jsem, ó králi.
Lepší je, věru, jistý život askety."