 Samjutta-nikája 12 Nidána-samjutta Zdroj Úvod Pálijské
slovo patiččasamuppáda doslova znamená "vznikání, vyvstávání"
(samuppáda) "v závislosti na" (patičča). Jakožto
formulace principu zní takto:
Obsah:
1. Výklad závislého vznikání (Patiččasamuppáda) Tak jsem slyšel.
Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově
zahradě. "Vyložím
vám, mniši, závislé vznikání (patičča-samuppáda). Poslouchejte, dávejte
dobrý pozor a já budu hovořit." "Ano, pane," odpověděli mu
mniši. Ale s úplným
vymizením a ustáním nevědomosti (avidždžájatvéva asésa-virága-nirodhá)
ustávají formace (sankháranirodho). Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.
V
Sávatthí... S nevědomostí jako svou
podmínkou jsou tu formace. Co je to, mniši,
stárnutí a smrt? Co je to, mniši,
zrození? Co je to, mniši,
bytí? Co je to, mniši
uchopování? Co je to, mniši,
toužení? Co je to, mniši,
pociťování? Co je to, mniši,
dotek? Co je to, mniši,
šest základen? Co je to, mniši,
jméno-a-hmota? Co je to, mniši,
vědomí? Co jsou to, mniši,
formace? Co je to, mniši,
nevědomost? A tak, mniši, s
nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého
tohoto množství strasti.
V Sávatthí... "Co je to, mniši,
špatná cesta (miččhápatipadá)? Co je to, mniši, správná cesta
(sammápatipadá)?
4. Vipassí, 5. Sikhí, 6. Vessabhu, 7. Kakusandha, 8. Kónágamana, 9. Kassapa V
Sávatthí... ´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přesto nezná žádný únik (nissaranam) z této strasti, ze stárnutí a smrti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti?´" - 10. Gótama, velký mudrc z rodu Sákjů (Sákjamuni) V
Sávatthí... ´Tento svět věru strádá - rodí se, stárne, umírá, mizí a znovu vyvstává. A přesto nezná žádný únik z této strasti, ze stárnutí a smrti. Kdy se asi ukáže nějaký únik z této strasti, ze stárnutí a smrti?´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Čím je podmíněno (paččajá) stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval (jónisó manasikárá), mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho je tu zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace? Čím jsou podmíněny formace?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Nevědomostí jsou podmíněny formace.´ ´A tak, věru, s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´ ´Vznikání, vznikání (samudajo)´ - vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o věcech dříve neslýchaných. Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt? S ustáním čeho ustává stárnutí a smrt?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti čeho tu není zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace? S ustáním čeho ustávají formace?´ A když jsem nad tím hluboce uvažoval, mniši, dospěl jsem k porozumění: ´Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace. S ustáním nevědomosti ustávají formace.´ ´A tak, věru, s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti.´ ´Ustání, ustání (nirodho)´ - vyvstalo ve mně oko (čakkhum udapádi), poznání (ňánam), porozumění (paňňá), vědění (vidždžá) a světlo (áloko) o věcech dříve neslýchaných (pubbe ananussutésu dhammésu)."
11. Výživy (Áhára) Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. "Jsou, mniši, tyto
čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm,
usilujícím o bytí. Které čtyři? A co je, mniši,
zdrojem (nidáná) těchto čtyř výživ, co je jejich původem (samudajá), kde
jsou zrozeny (džátiká) a kde vznikají (pabhavá)? A co je, mniši,
zdrojem tohoto toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde
vzniká? A co je, mniši,
zdrojem tohoto pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty...
vědomí... formací? A tak, mniši, s
nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého
tohoto množství strasti.
V Sávatthí... "Jsou, mniši, tyto
čtyři výživy udržující bytosti vstoupivší v bytí a napomáhající těm,
usilujícím o bytí. Které čtyři? Po těchto slovech ctihodný Mólija-Phagguna takto oslovil Vznešeného: "Kdo, pane, se živí
výživou vědomí?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám,
že ´(někdo) se živí.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo se živí?´ byla
správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Pro co je výživa
vědomí (podmínkou)?´ Na což by správná odpověď zněla: "A kdo, pane, se
dotýká?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že
´(někdo) se dotýká.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo se dotýká?´
byla správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je
podmíněn dotek?´ Na což by správná odpověď zněla: "A kdo, pane,
pociťuje?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že
´(někdo) pociťuje.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo pociťuje?´ byla
správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno
pociťování?´ Na což by správná odpověď zněla: "A kdo, pane,
touží?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že
´(někdo) touží.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo touží?´ byla
správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno
toužení?´ Na což by správná odpověď zněla: "A kdo, pane,
uchopuje?" - "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Já neříkám, že
´(někdo) uchopuje.´ Kdybych to říkal, pak by otázka: ´Kdo uchopuje?´ byla
správná. Já to tak ale neříkám. Správná otázka by byla: ´Čím je podmíněno
uchopování?´ Na což by správná odpověď zněla: Ale s úplným vymizením a ustáním těchto šesti základen doteku, Phagguno, ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování... toužení... uchopování... bytí... zrození... stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."
13. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana) V Sávatthí... "Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří neznají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají ani cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení. Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení.
V Sávatthí... "Ti asketi a
bráhmani, mniši, kteří neznají tyto věci, neznají vznik těchto věcí,
neznají ustání těchto věcí a neznají ani cestu vedoucí k ustání těchto
věcí - Ti asketi a
bráhmani, mniši, kteří znají tyto věci, znají vznik těchto věcí, znají
ustání těchto věcí a znají i cestu vedoucí k ustání těchto věcí -
V
Sávatthí... "Říká se, pane,
´správný názor, správný názor (sammáditthi).´ V jakém smyslu, pane, je zde
správný názor?" Tento svět, Kaččájano, je převážně svázán upoutáváním, uchopováním a ulpíváním (upajupádánábhinivesavinibandho). Ale tento (člověk) se ani neupoutává, ani neuchopuje, ani se nefixuje na toto upoutávání a uchopování, na tuto duševní fixaci, lpění a sklon ´mé já.´ Nemá žádnou nejistotu ani pochybnosti o tom, že vzniká-li něco, vzniká pouze strast, a ustává-li něco, ustává pouze strast. Jeho poznání je v tomto nazávislé na druhých. V tomto smyslu, Kaččájano, je zde správný názor. ´Všechno jest
(sabbam atthí,ti)´ - to je, Kaččájano, první krajnost (éko anto). S nevědomostí jako
svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství
strasti.
16. Učitel Dhammy (Dhammakathika) V
Sávatthí... "Říká se, pane,
´učitel Dhammy, učitel Dhammy.´" Kdo, mnichu,
vykládá Dhammu k odvrácení se od zrození... bytí... uchopování...
toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty...
vědomí... formací... nevědomosti, k vymizení a ustání nevědomosti, ten
může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammou.´
17. Nahý asketa (Ačéla Kassapa) Tak
jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval Rádžagaze, v Bambusovém háji, u
Veverčího krmítka. "Nuže,
ctěný Gótamo, je strast dílem vlastním?" "Nikoli, Kassapo," řekl
Vznešený. "Jestliže, Kassapo, ´tentýž (člověk) jedná, tentýž
zakouší (následky činů)´, pak běží o někoho, kdo je tu od samého počátku.
Řekne-li se o něm, že ´strast je dílem vlastním´, dostáváme se tím k
věčnému trvání. S
nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého
tohoto množství strasti. Po těchto slovech Nahý Kassapa takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť je mi udělen odchod (do bezdomoví), nechť je mi udělen vstup (do obce) v přítomnosti Vznešeného!" Kdo dříve příslušel k jiné škole, Kassapo, a přeje si odchod (do bezdomoví), přeje si vstup (do obce) v této Dhammě a disciplíně, ten nejprve zůstává na zkušební dobu čtyř měsíců. Po uplynutí čtyř měsíců zkušební doby mu mniši mohou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést ho do mnišského stavu. Avšak jsou mi zde známy rozdíly mezi jednotlivci." "Jestliže, pane, ten, kdo dříve příslušel k jiné škole a přeje si odchod (do bezdomoví), přeje si vstup (do obce) v této Dhammě a disciplíně, nejprve zůstává na zkušební dobu čtyř měsíců a po uplynutí čtyř měsíců zkušební doby mu mniši mohou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést ho do mnišského stavu - pak já zůstanu na zkušební dobu čtyř let a po uplynutí čtyř let zkušební doby mi mniši mohou, rozhodnou-li se tak, umožnit odchod (do bezdomoví) a uvést mne do mnišského stavu." A tak
Nahý Kassapa získal odchod (do bezdomoví), získal vstup (do obce) v
přítomnosti Vznešeného.
V
Sávatthí... "Nuže, ctěný Gótamo, je slast a strast dílem vlastním
(sajamkatam sukhadukkhan,ti)?" - "Nikoli, Timbaruko," řekl Vznešený. "Nuže,
ctěný Gótamo, když jsem se tě zeptal: ´Je slast a strast dílem vlastním?´,
odpověděl jsi: ... (opakují se všechny otázky) "Jestliže, Timbaruko, ´pocit a ten, kdo pociťuje,
jsou totéž´, pak běží o někoho, kdo je tu od samého počátku (ádito sato),
a jeho slast a strast jsou dílem vlastním: to já však neříkám. S
nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace... Takový je vznik celého
tohoto množství strasti. Po těchto slovech poutník Timbaruka takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."
19. Pošetilý a moudrý (Bálapandita) V Sávatthí... "Pošetilec (bála), mniši, zahalený nevědomostí (avidždžánívaranassa) a spoutaný toužením (tanhája sampajuttassa) takto získal toto tělo (kája). A tak toto tělo a jméno-a-hmota vně: je zde tato dvojice. V závislosti na ní je tu dotek, právě šest základen (doteku). Je-li skrze ně - nebo některou z nich - pošetilec dotčen, zakouší slast a strast. Moudrý muž (pandita), mniši, zahalený nevědomostí a spoutaný toužením, takto získal toto tělo. A tak toto tělo a jméno-a-hmota vně: je zde tato dvojice. V závislosti na ní je tu dotek, právě šest základen (doteku). Je-li skrze ně - nebo některou z nich - moudrý dotčen, zakouší slast a strast. Jaký, mniši, je zde rozdíl (viséso), jaká zvláštnost (adhippajáso), jaká odlišnost (nánákaranam) mezi moudrým mužem a pošetilcem?" "Naše nauky, pane, mají svůj kořen u Vznešeného, mají
svůj původ u Vznešeného, mají svou oporu u Vznešeného. Bylo by dobře,
pane, kdyby Vznešený objasnil smysl tohoto výroku. Když to uslyší od něj,
mniši si to zapamatují." "Díky navědomosti, jíž byl zahalen, mniši, díky toužení, jímž byl spoután, získal pošetilec toto tělo. Ale právě tato nevědomost jím nebyla rozptýlena (appahíná) a toto toužení nebylo vymýceno (aparikkhíná). Proč? Pošetilec, mniši, nežil svatý život (na ačárí brahmačarijam) za účelem dokonalého vyhlazení strasti (sammá dukkhakkhajája). A proto, po rozpadu těla, pošetilec jde do (dalšího) těla (kájúpago). Jsa tím, kdo jde do (dalšího) těla, není osvobozen (na parimuččati) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství: není osvobozen od strasti, pravím. Díky nevědomosti, jíž byl zahalen, mniši, díky toužení, jímž byl spoután, získal moudrý muž toto tělo. Ale právě tato nevědomost jím byla rozptýlena (pahíná) a toto toužení bylo vymýceno (parikkhíná). Proč? Moudrý muž, mniši, žil svatý život (ačárí brahmačarijam) za účelem dokonalého vyhlazení strasti. A proto, po rozpadu těla, moudrý muž nejde do (dalšího) těla (na kájúpago). Jsa tím, kdo nejde do (dalšího) těla, je osvobozen (parimuččati) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství: je osvobozen od strasti, pravím. Takový, mniši, je zde rozdíl, taková zvláštnost, taková odlišnost mezi moudrým mužem a pošetilcem, totiž že žije svatý život (brahmačarijaváso)."
V Sávatthí... "Vyložím vám, mniši, závislé vznikání a závisle vzniklé věci. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." - "Ano, pane," odpověděli mniši. Vznešený pravil: "Co je to, mniši, závislé vznikání
(patiččasamuppáda)? Stárnutí a smrt jsou podmíněné zrozením. Ať se objeví Tathágatové či neobjeví Tathágatové, tento princip prostě trvá, tato věcná danost, věcná zákonitost, specifická podmíněnost. Vůči tomu Tathágata procitne a nahlédne to. Po procitnutí a nahlédnutí o tom vykládá a učí, popisuje to, ustavuje to, odkrývá to, rozebírá to, objasňuje to a říká: ´Hleďte!´ Formace jsou pomíněny nevědomostí. Co
jsou to, mniši, závisle vzniklé věci (patiččasamuppanná dhammá)? Když,
mniši, ušlechtilý žák (arijasávaka) dobře vidí (suditthá) toto závislé
vznikání a tyto závisle vzniklé věci se správným porozuměním
(sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam), bude snad zabíhat
do minulosti (pubbantam vá patidhávissati) (a tázat se):
3. Díl: Deset sil (Dasabala-vagga) 21. Deset sil 1. (Dasabala) V Sávatthí... "Tathágata, mniši, obdařen deseti silami (dasabalasamannágato) a čtyřmi sebejistotami (čatúhi vésáradždžéhi) zastává místo vůdce stáda (ásabham), nechává zaznít svůj lví řev (síhanádam) před zástupy a roztáčí dokonalé kolo (brahmačakkam): ´Taková je hmota (rúpam), takový je její vznik
(samudajo), takový je její zánik (atthangamo). A tak: Totiž: s nevědomostí jako svou podmíkou
(avidždžápaččajá) jsou tu formace (sankhárá)... vědomí... Takový je vznik
celého tohoto množství strasti.
V Sávatthí... "Tathágata, mniši, obdařen deseti silami a čtyřmi sebejistotami zastává místo vůdce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí dokonalé kolo: ´Taková je hmota, takový je její vznik, takový je
její zánik. Totiž: s nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu
formace... vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Takto, mniši, je mnou Dhamma dobře vyložená (svákkháto), předestřená (uttáno), odkrytá (vivato), vysvětlená (pakásito) a odhalená (čhinnapilotiko). Když,
mniši, byla mnou Dhamma takto dobře vyložena, předestřena, odkryta,
vysvětlena a odhalena, měl by syn z dobré rodiny (kulaputta), jenž s
důvěrou odešel (do bezdomoví) (saddhápabbadžiténa), vyvinout energii
(vírijam árabhitum): "Nelze, mniši, tím, co je nízké (hínéna), dosáhnout
nejvyššího (aggassa patti). Jako lahodný nápoj, mniši, je tento svatý život - Mistr stanul před vámi. Proto, mniši, vyvíjejte energii pro dosažení nedosaženého, pro docílení nedocíleného, pro uskutečnění neuskutečněného. Takto náš odchod (do bezdomoví) nebude planý, nýbrž plodný a úspěšný. A ty potřebnosti, kterých užíváme jako oděvu, potravy, příbytku a léků pro případ nemoci, ač prosté, budou pro nás velmi plodné a užitečné. Tak
byste se, mniši, měli cvičit:
V Sávatthí... "Jen pro toho, kdo ví a vidí (džánato passato), mniši, je možné vyhlazení zákalů (ásavánam khajam), ne pro toho, kdo neví a nevidí - tak pravím. A
poznáním čeho, mniši, viděním čeho dochází k vyhlazení zákalů? Poznání vyhlazení (zákalů), ve (stavu) vyhlazení
(zákalů), má svou oporu (sa-upanisam), pravím, a není bez opory
(anupanisam). ´Osvobození (vimutti),´ měla by znít odpověď. I
osvobození má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Bezvášnivost (virágo),´ měla by znít odpověď. I
bezvášnivost má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Odvrácení (nibbidá),´ měla by znít odpověď. I
odvrácení má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Poznání a vidění v souladu se skutečností
(jathábhútaňánadassanam),´ měla by znít odpověď. I poznání a vidění v
souladu se skutečností má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Soustředění (samádhi),´ měla by znít odpověď. I
soustředění má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Blaženost (sukha),´ měla by znít odpověď. I
blaženost má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Uklidnění (passaddhi),´ měla by znít odpověď. I
uklidnění má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Nadšení (píti),´ měla by znít odpověď. I nadšení má
však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Radost (pámodždža),´ měla by znít odpověď. I radost
má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Důvěra (saddhá),´ měla by znít odpověď. I důvěra má
však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Strast (dukkha),´ měla by znít odpověď. I strast má
však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Zrození (džáti),´ měla by znít odpověď. I zrození má
však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Bytí
(bhava),´ měla by znít odpověď. I bytí má však svou oporu, pravím, a není
bez opory. ´Uchopování (upádána),´ měla by znít odpověď. I
uchopování má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Toužení (tanhá),´ měla by znít odpověď. I toužení má
však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Pociťování (védaná),´ měla by znít odpověď. I
pociťování má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Dotek (phasso),´ měla by znít odpověď. I dotek má
však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Šest
základen (salájatanam),´ měla by znít odpověď. I šest základen má však
svou oporu, pravím, a nejsou bez opory. ´Jméno-a-hmota (námarúpam),´ měla by znít odpověď. I
jméno-a-hmota má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Vědomí (viňňánam),´ měla by znít odpověď. I vědomí
má však svou oporu, pravím, a není bez opory. ´Formace (sankhárá),´ měla by znít odpověď. I formace
mají však svou oporu, pravím, a nejsou bez opory. ´Nevědomost (avidždžá),´ měla by znít odpověď. A tak, mniši, se strastí jako svou oporou je tu důvěra, Jako když se, mniši, vysoko v horách spustí déšť ve velkých kapkách a voda tekoucí dolů po svahu naplní horské rozsedliny, štěrbiny a stružky. Když ty jsou naplněny, naplní se tůně. Když ty jsou naplněny, naplní se jezera. Když ta jsou naplněna, naplní se potoky. Když ty jsou naplněny, naplní se řeky. Když ty jsou naplněny, naplní se velké moře, oceán. Právě tak, mniši,
24. Poutníci z jiných škol (Aňňatitthijánam paribbádžakánam) V Rádžagaze, v Bambusovém háji... "Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani
věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním. "Vznešený řekl, přátelé, že strast je závisle
vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku (phassam patičča).
Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v
činy říkají, že strast je dílem vlastním, je tato (strast) podmíněna
dotekem. Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v
činy říkají, že strast je dílem vlastním: že by mohli zakoušet jinak než
skrze dotek, to není možné. Ctihodný Ánanda zaslechl rozhovor ctihodného
Sáriputty s poutníky z jiných škol. "Dobře, Ánando, dobře, jak to Sáriputta správně
vysvětlil! Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy
říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že
strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním,
ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá - Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy
říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že
strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním,
ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá: Jednou, Ánando, jsem také prodléval zde v Rádžagaze,
v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka. ´Jsou, příteli Gótamo, někteří asketi a bráhmani
věřící v činy, kteří říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je
dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není
ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá. Po těchto slovech, Ánando, jsem odvětil poutníkům z jiných škol takto: ´Řekl
jsem, přátelé, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V
závislosti na doteku. Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v
činy říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého...
že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem
vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá - Když,
přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v činy říkají, že strast je
dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem
vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem
druhého, nýbrž nahodile vzniklá: "Je to úžasné, pane, je to podivuhodné, jak byl celý
smysl (této věci) vyjádřen jediným slovem. Kdyby byl tento smysl vyjádřen
obšírněji, pane, jistě by byl hluboký a jevil by se jako hluboký." "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal:
V Sávatthí... "Jsou, příteli Sáriputto, někteří asketi a bráhmani
věřící v činy, kteří říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že
slast a strast je dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i
druhého... že slast a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého,
nýbrž nahodile vzniklá. "Vznešený řekl, příteli, že slast a strast je závisle
vzniklá. V závislosti na čem? V závislosti na doteku (phassam patičča).
Když, přátelé, někteří asketi a bráhmani věřící v
činy říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je
dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast
a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile
vzniklá - Když, příteli, někteří asketi a bráhmani věřící v
činy říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je
dílem druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast
a strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile
vzniklá: Ctihodný Ánanda zaslechl rozhovor ctihodného
Sáriputty s ctihodným Bhúmidžou. "Dobře, Ánando, dobře, jak to Sáriputta správně
vysvětlil! Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy
říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem
druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a
strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá
- Když, Ánando, někteří asketi a bráhmani věřící v činy
říkají, že slast a strast je dílem vlastním... že slast a strast je dílem
druhého... že slast a strast je dílem vlastním i druhého... že slast a
strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá:
Je-li
zde, Ánando, tělo (kája), pak díky tělesnému záměru (kájasaňčétanáhétu)
vzniká uvnitř slast a strast. S
nevědomostí jako podmínkou (avidždžápaččajá), Ánando, Buď
sám, Ánando, člověk vytváří onu řečovou formaci (váčísankháram), díky níž
mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu řečovou
formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast. Buď
sám, Ánando, člověk vytváří onu mentální formaci (manosankháram), díky níž
mu vzniká uvnitř slast a strast, anebo druzí pro něj vytvářejí onu
mentální formaci, díky níž mu vzniká uvnitř slast a strast. V těchto šesti případech, Ánando, je následována nevědomost (avidždžá). Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti tu není ono tělo, díky němuž vzniká uvnitř slast a strast, není tu ona řeč, díky níž vzniká uvnitř slast a strast, není tu ona mysl, díky níž vzniká uvnitř slast a strast. Není zde žádné pole (khéttam), žádný základ (vatthu), žádná sféra (ájatanam), žádný důvod (adhikaranam), díky němuž vzniká uvnitř slast a strast."
V Sávatthí... "Jsou, pane, někteří asketi a bráhmani, kteří říkají, že strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá. Co o tom říká Vznešený, co o tom učí? Jak bychom měli hovořit, kdybychom chtěli opakovat slova Vznešeného a neobviňovali ho přitom z něčeho nepravdivého, abychom hovořili v souladu s jeho naukou, tak aby žádný odpovídající závěr nebyl napadnutelný?" "Řekl
jsem, Upaváno, že strast je závisle vzniklá. V závislosti na čem? V
závislosti na doteku. Když, Upaváno, někteří asketi a bráhmani říkají, že
strast je dílem vlastním... že strast je dílem druhého... že strast je
dílem vlastním i druhého... že strast není ani dílem vlastním, ani dílem
druhého, nýbrž nahodile vzniklá - Když,
Upaváno, někteří asketi a bráhmani říkají, že strast je dílem vlastním...
že strast je dílem druhého... že strast je dílem vlastním i druhého... že
strast není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklá:
V Sávatthí... Co je
to, mniši, stárnutí a smrt? Co je
to, mniši, zrození? Co je
to, mniši, bytí? Co je
to, mniši uchopování? Co je
to, mniši, toužení? Co je
to, mniši, pociťování? Co je
to, mniši, dotek? Co je
to, mniši, šest základen? Co je
to, mniši, jméno-a-hmota? Co je
to, mniši, vědomí? Co
jsou to, mniši, formace? Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná podmínku, takto zná vznik podmínky, takto zná ustání podmínky, takto zná cestu vedoucí k ustání podmínky: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti´."
V Sávatthí... "Zde, mniši, zná mnich stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Zná zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, zná vznik formací, zná ustání formací a zná i cestu vedoucí k ustání formací. Co je to, mniši, stárnutí a smrt? ... Co je to, mniši, zrození? ... Co je to, mniši, bytí? ... Co je to, mniši, uchopování? ... Co je to, mniši, toužení? ... Co je to, mniši, pociťování? ... Co je to, mniši, dotek? ... Co je to, mniši, šest základen? ... Co je to, mniši, jméno-a-hmota? ... Co je to, mniši, vědomí? ... Co jsou to, mniši, formace? ... Když, mniši, mnich takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smrti, takto zná ustání stárnutí a smrti a takto zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti, když takto zná zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací a takto zná i cestu vedoucí k ustání formací: Takový se nazývá ´mnich obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti´."
29. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana) V Sávatthí... "Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří nerozumějí stárnutí a smrti, nerozumějí vzniku stárnutí a smrti, nerozumějí ustání stárnutí a smrti a nerozumějí ani cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří nerozumějí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, nerozumějí vzniku formací, nerozumějí ustání formací a nerozumějí ani cestě vedoucí k ustání formací: Tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení. Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří rozumějí stárnutí a smrti, rozumějí vzniku stárnutí a smrti, rozumějí ustání stárnutí a smrti a rozumějí i cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti, kteří rozumějí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, rozumějí vzniku formací, rozumějí ustání formací a rozumějí i cestě vedoucí k ustání formací: Tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení.
V Sávatthí... "Ti
asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik
stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu
vedoucí k ustání stárnutí a smrti - (Ti
asketi a bráhmani,) kteří neznají zrození... bytí... uchopování...
toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu...
vědomí... formace, neznají vznik formací, neznají ustání formací a neznají
ani cestu vedoucí k ustání formací - Ti
asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik
stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k
ustání stárnutí a smrti - (Ti
asketi a bráhmani,) kteří znají zrození... bytí... uchopování...
toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu...
vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i
cestu vedoucí k ustání formací -
4. Díl: Bojovník Kalára (Kalárakhattija-vagga) 31. Vstoupivší v bytí (Bhúta) Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí... Jak by měl být, Sáriputto, chápán širší smysl tohoto
stručného výroku?" Podruhé... Potřetí oslovil Vznešený ctihodného
Sáriputtu... "´Toto vstoupilo v bytí´: vidíš to, Sáriputto? ´Toto vstoupilo v bytí´: vidíš to, Sáriputto?" "´Toto vstoupilo v bytí´: to je viděno, pane, se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´toto vstoupilo v bytí´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co vstoupilo v bytí, k jeho vymizení a ustání. ´Vstupování v bytí s určitou výživou´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, ´vstupování v bytí s určitou výživou´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co vstupuje v bytí s určitou výživou, k jeho vymizení a ustání. ´S ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´s ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´, ten je na cestě k odvrácení se od toho, co je podrobeno ustání, k jeho vymizení a ustání. Takový, pane, je ´ten, který se cvičí´. A jaký, pane, je ´ten, který postřehl skutečnost´? ´Toto vstoupilo v bytí´: to je viděno, pane, se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´toto vstoupilo v bytí´, ten, díky odvrácení se od toho, co vstoupilo v bytí, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvobozen. ´Vstupování v bytí s určitou výživou´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností ´vstupování v bytí s určitou výživou´, ten, díky odvrácení se od toho, co vstupuje v bytí s určitou výživou, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvobozen. ´S ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´: to je viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Kdo vidí se správným porozuměním, v souladu se skutečností, že ´s ustáním této výživy je vstoupivší v bytí (rovněž) podrobeno ustání´, ten, díky odvrácení se od toho, co je podrobeno ustání, díky jeho vymizení a ustání, je bez uchopování osvobozen. Takový, pane, je ´ten, který postřehl skutečnost´. Vzhledem k tomu, pane, co se říká v Párájaně, v
otázce Adžitově:Ti, kteří postřehli skutečnost, Takto já chápu, pane, širší smysl tohoto stručného
výroku."
V Sávatthí... Mnich Kalára Khattija, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Sáriputtu: "Mnich Mólija-Phagguna, příteli Sáriputto, zanechal cvičení a navrátil se k nízkému (životu)." - "Pak zřejmě tento ctihodný nenašel v této Dhammě a disciplíně útěchu." "Ctihodný Sáriputta tedy našel v této Dhammě a
disciplíně útěchu?" - "O tom, příteli, nepochybuji." Poté se mnich Kalára Khattija zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Mnich Kalára Khattija, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Ctihodný Sáriputta, pane, oznámil dosažení konečného poznání: "Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím." Poté Vznešený oslovil jednoho mnicha: "Jdi, mnichu, a zavolej Sáriputtu mým jménem: ´Mistr tě volá, příteli Sáriputto.´" "Ano, pane," odpověděl onen mnich Vznešenému a vydal se k místu, kde se zdržoval ctihodný Sáriputta. Když tam dorazil, řekl ctihodnému Sáriputtovi: "Mistr tě volá, příteli Sáriputto." "Ano, příteli," odpověděl ctihodný Sáriputta onomu mnichovi a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Vznešený takto oslovil ctihodného Sáriputtu, sedícího po straně: "Je pravda, Sáriputto, že jsi oznámil dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?" - "Ne těmito slovy, pane, ne těmito výrazy to bylo řečeno." "Jakýmkoli způsobem, Sáriputto, syn z dobré rodiny oznámí dosažení konečného poznání, musí to být chápáno právě tak." "Ale neříkám přece, pane: ´Ne těmito slovy, ne těmito výrazy to bylo řečeno´?" "Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, když oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?" "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, když oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´S vyhlazením zdroje zrození, příteli, dochází ve (stavu) vyhlazení k poznání: ´Je vyhlazeno.´ Když jsem, ve (stavu) vyhlazení, poznal: ´Je vyhlazeno,´ tak vím: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem." "Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?" "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem zrození, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Bytí, přátelé, je zdrojem zrození, bytí je jeho původem, rodí se z bytí a vzniká z bytí.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem." "Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem bytí, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?" "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem bytí, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Uchopování, přátelé, je zdrojem bytí, uchopování je jeho původem, rodí se z uchopování a vzniká z uchopování.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem." "Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem uchopování, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?" "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem uchopování, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Toužení, přátelé, je zdrojem uchopování, toužení je jeho původem, rodí se z toužení a vzniká z toužení.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem." "Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?" "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co je, příteli Sáriputto, zdrojem toužení, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Pociťování, přátelé, je zdrojem toužení, pociťování je jeho původem, rodí se z pociťování a vzniká z pociťování.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem." "Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, že v tobě již není přítomno potěšení z pocitů?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?" "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Co jsi poznal, příteli Sáriputto, co jsi uviděl, že v tobě již není přítomno potěšení z pocitů?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Jsou, přátelé, tyto tři pocity. Které tři? Slastný pocit, strastný pocit, ani-slastný-ani-strastný pocit. Tyto tři pocity, přátelé, jsou nestálé. A když (člověk) pozná, že ´co je nestálé, je strastné´, pak v něm již není přítomno potěšení z pocitů.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem." "Dobře, Sáriputto, dobře! I tímto způsobem, Sáriputto, by se tato věc dala stručně vysvětlit: ´Cokoli je pociťováno, náleží k strasti.´ Kdyby se tě, Sáriputto, někdo zeptal: ´Na základě jakého osvobození, příteli Sáriputto, oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Kdybys byl takto dotázán, Sáriputto, jak bys odpověděl?" "Kdyby se mne, pane, někdo zeptal: ´Na základě jakého osvobození, příteli Sáriputto, oznamuješ dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím´?´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych: ´Díky vnitřnímu osvobození, přátelé, díky vyhlazení veškerého uchopování, prodlévám v takovém stavu bdělosti, že mne nezaplavují žádné zákaly, a přitom se nespouštím z očí.´ Jsa takto dotázán, pane, odpověděl bych právě tímto způsobem." "Dobře, Sáriputto, dobře! I tímto způsobem, Sáriputto, by se tato věc dala stručně vysvětlit: ´To, co asketa označuje jako zákaly - o těch nepochybuji, ty jsem odstranil, nemám žádný důvod k nejistotě.´" Po těchto slovech Vznešený vstal a vstoupil do svého příbytku. Krátce po odchodu Vznešeného ctihodný Sáriputta oslovil mnichy: "Když mi, přátelé, Vznešený položil první otázku, upadl jsem do rozpaků, neboť jsem předem nepochopil (jeho záměr). Ale když, přátelé, Vznešený blahosklonně přijal mou (odpověď na) první otázku, pomyslel jsem si: ´Kdyby se mne na tuto věc Vznešený vyptával celý den stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal bych Vznešenému na toto téma po celý den stále jinými slovy, stále jinými obraty. Kdyby se mne na tuto věc Vznešený vyptával celou noc... den a noc... dva dny a noci... tři dny a noci... čtyři dny a noci... pět dnů a nocí... šest dnů a nocí... sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal bych Vznešenému na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty.´ Poté se mnich Kalára Khattija zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Mnich Kálára Khattija, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Ctihodný Sáriputta, pane, nechal zaznít svůj lví řev: ´Když mi, přátelé, Vznešený položil první otázku... odpovídal bych Vznešenému na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty.´" "Sáriputta, mnichu, tak dokonale prohlédl princip Dhammy, že kdybych se ho na tuto věc vyptával celý den... noc... den a noc... dva dny a noci... tři dny a noci... čtyři dny a noci... pět dnů a nocí... šest dnů a nocí... sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty, odpovídal by mi na toto téma po sedm dnů a nocí stále jinými slovy, stále jinými obraty."
33. Předměty poznání 1. (Ňánavatthu) V Sávatthí... Vznešený pravil: "Jakých, mniši, je těchto čtyřiačtyřicet předmětů poznání? Znalost stárnutí a smrti, znalost vzniku stárnutí a smrti, znalost ustání stárnutí a smrti, znalost cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Znalost zrození, znalost vzniku zrození, znalost ustání zrození, znalost cesty vedoucí k ustání zrození. Znalost bytí, znalost vzniku bytí, znalost ustání bytí, znalost cesty vedoucí k ustání bytí. Znalost uchopování, znalost vzniku uchopování, znalost ustání uchopování, znalost cesty vedoucí k ustání uchopování. Znalost toužení, znalost vzniku toužení, znalost ustání toužení, znalost cesty vedoucí k ustání toužení. Znalost pociťování, znalost vzniku pociťování, znalost ustání pociťování, znalost cesty vedoucí k ustání pociťování. Znalost doteku, znalost vzniku doteku, znalost ustání doteku, znalost cesty vedoucí k ustání doteku. Znalost šesti základen, znalost vzniku šesti základen, znalost ustání šesti základen, znalost cesty vedoucí k ustání šesti základen. Znalost jména-a-hmoty, znalost vzniku jména-a-hmoty, znalost ustání jména-a-hmoty, znalost cesty vedoucí k ustání jména-a-hmoty. Znalost vědomí, znalost vzniku vědomí, znalost ustání vědomí, znalost cesty vedoucí k ustání vědomí. Znalost formací, znalost vzniku formací, znalost ustání formací, znalost cesty vedoucí k ustání formací. Těmto se, mniši, říká ´čtyřiačtyřicet předmětů poznání.´ Co je to, mniši, stárnutí a smrt? To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí. To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt. Se vznikem zrození vzniká stárnutí a smrt, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání stárnutí a smrti: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění. Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná stárnutí a smrt, takto zná vznik stárnutí a smrti, takto zná ustání stárnutí a smrti, takto zná cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti: To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minulosti a budoucnosti: Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli stárnutí a smrti, porozuměli vzniku stárnutí a smrti, porozuměli ustání stárnutí a smrti, porozuměli cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti - všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já nyní. Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí stárnutí a smrti, porozumějí vzniku stárnutí a smrti, porozumějí ustání stárnutí a smrti, porozumějí cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti - všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já nyní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku. Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený věděním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´ Co je to, mniši zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí? (opakuje se jako v řeči č. 2) Co jsou to, mniši, formace? Jsou tyto tři formace: formace těla, formace řeči, formace mysli. Těmto se, mniši, říká formace. Se vznikem nevědomosti vznikají formace, s ustáním nevědomosti ustávají formace. A toto je ušlechtilá osmičlenná stezka, cesta vedoucí k ustání formací: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správná bdělost (uvědomění), správné soustředění. Když, mniši, ušlechtilý žák takto zná formace, takto zná vznik formací, takto zná ustání formací, takto zná cestu vedoucí k ustání formací: To je pro něj poznání Dhammy. On pak, pomocí této Dhammy, kterou nazřel a rozpoznal, nevázanou na čas, jíž dosáhl a do níž se vnořil, vede úsudek do minulosti a budoucnosti: Ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách porozuměli formacím, porozuměli vzniku formací, porozuměli ustání formací, porozuměli cestě vedoucí k ustání formací - všichni ti tomu porozuměli právě tak jako já nyní. Ti asketi a bráhmani, kteří v budoucích dobách porozumějí formacím, porozumějí vzniku formací, porozumějí ustání formací, porozumějí cestě vedoucí k ustání formací - všichni ti tomu porozumějí právě tak jako já nyní. To je pro něj poznání (nutného) důsledku. Když, mniši, ušlechtilý žák má toto dvojí poznání očištěné a vytříbené, tj. poznání Dhammy a poznání (nutného) důsledku: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem (ditthisampanno), obdařený viděním (dassanasampanno), dospěvší k této dobré Dhammě (ágato imam saddhammam), vidoucí tuto dobrou Dhammu (passati imam saddhammam), obdařený věděním cvičícího se (sekkhéna ňánéna samannágato), vstoupivší do proudu Dhammy (dhammasotam samápanno), ušlechtilý (arijo), vybavený pronikavým porozuměním (nibbedhikapaňňo), stojící přímo u bran bezsmrtnosti (amatadváram áhačča titthati).´
V Sávatthí... Poznání, že stárnutí a smrt je podmíněno zrozením, poznání, že není-li zrození, není ani stárnutí a smrt, poznání, že i v minulých dobách bylo zrození podmínkou stárnutí a smrti, poznání, že nebylo-li zrození, nebylo ani stárnutí a smrt, poznání, že i v budoucích dobách bude zrození podmínkou stárnutí a smrti, poznání, že nebude-li zrození, nebude ani stárnutí a smrt. A poznání, že ´i toto poznání věcné danosti je podrobeno zániku, zmizení, vymizení a ustání.´ Poznání, že zrození je podmíněno bytím... Poznání, že bytí je podmíněno uchopováním... Poznání, že uchopování je podmíněno toužením... Poznání, že toužení je podmíněno pociťováním... Poznání, že pociťování je podmíněno dotekem... Poznání, že dotek je podmíněn šesti základnami... Poznání, že šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou... Poznání, že jméno-a-hmota je podmíněno vědomím... Poznání, že vědomí je podmíněno formacemi... Poznání, že formace jsou podmíněny nevědomostí, poznání, že není-li nevědomost, nejsou ani formace, poznání, že i v minulých dobách byla nevědomost podmínkou formací, poznání, že nebyla-li nevědomost, nebyly ani formace, poznání, že i v budoucích dobách bude nevědomost podmínkou formací, poznání, že nebude-li nevědomost, nebudou ani formace. A poznání, že ´i toto poznání věcné danosti je podrobeno zániku, zmizení, vymizení a ustání.´ Těmto se, mniši, říká sedmasedmdesát předmětů poznání."
35. Podmíněny nevědomostí 1. (Avidždžápaččaja) V Sávatthí... "Co je to, pane, stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?" "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo kdyby řekl: ´Stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: stárnutí a smrt je podmíněno zrozením." "Co je to, pane, zrození a komu náleží toto zrození?" "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co je to zrození a komu náleží toto zrození?´ nebo kdyby řekl: ´Zrození je jedna věc a ten, komu toto zrození náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: zrození je podmíněno bytím." "Co je to, pane, bytí a komu náleží toto bytí?" "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co je to bytí a komu náleží toto bytí?´ nebo kdyby řekl: ´Bytí je jedna věc a ten, komu toto bytí náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: bytí je podmíněno uchopováním... uchopování je podmíněno toužením... toužení je podmíněno pociťováním... pociťování je podmíněno dotekem... dotek je podmíněn šesti základnami... šest základen je podmíněno jménem-a-hmotou... jméno-a-hmota je podmíněno vědomím... vědomí je podmíněno formacemi." "Co jsou to, pane, formace a komu náleží tyto formace?" "To není správná otázka," pravil Vznešený. "Kdyby, mnichu, někdo řekl: ´Co jsou to formace a komu náleží tyto formace?´ nebo kdyby řekl: ´Formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život. Je-li tu, mnichu, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mnichu, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: formace jsou podmíněny nevědomostí. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mnichu, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - ´Co je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo ´stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat. S úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mnichu, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - ´Co je to zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo ´formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat."
V Sávatthí... "Kdyby, mniši, někdo řekl: ´Co je to stárnutí a smrt a komu náleží toto stárnutí a smrt?´ nebo kdyby řekl: ´Stárnutí a smrt je jedna věc a ten, komu toto stárnutí a smrt náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil. Je-li tu, mniši, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život. Je-li tu, mniši, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mniši, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: stárnutí a smrt je podmíněno zrozením. Kdyby, mniši, někdo řekl: ´Co je to zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo kdyby řekl: ´Formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná,´ obojí by bylo jedno a totéž, pouze výraz by se lišil. Je-li tu, mniši, názor, že ´duše a tělo jsou totéž´, pak nelze žít svatý život. Je-li tu, mniši, názor, že ´duše je jedna věc, tělo jiná´, pak (rovněž) nelze žít svatý život. Tathágata, mniši, se neuchyluje k žádné z těchto krajností a učí Dhammu středem: formace jsou podmíněny nevědomostí. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti, mniši, všechny tyto motanice, kroucení a tahanice, ať už vypadají jakkoli - ´Co je to stárnutí a smrt... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota... vědomí... formace a komu náleží tyto formace?´ nebo formace jsou jedna věc a ten, komu tyto formace náleží, jiná´ nebo ´duše a tělo jsou totéž´ nebo ´duše je jedna věc, tělo jiná´ - ty všechny budou odstraněny, uťaty u kořene, vymýceny jako palmovník, zbaveny možnosti existence, aby již v budoucnu nemohly vyvstat."
V
Sávatthí... Mělo by být viděno jako starý čin (puránamidam kammam), zformovaný (abhisankhatam), zamýšlený (abhisaňčétajitam) a (nyní) zakoušený (védanijam). Proto, mniši, poučený ušlechtilý žák správně (sádhukam) a hluboce uvažuje (joniso manasí karoti) o závislém vznikání: Je-li toto, je i ono, (imasmim sati idam hoti) Totiž: s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu
formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají
formace, s ustáním formací ustává vědomí...
V
Sávatthí... S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává v
budoucnu vyvstání opětovného bytí. Dojde-li v budoucnu k vyvstání
opětovného bytí, vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení,
naříkání, bolest, žal a zoufalství. I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlévá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí. S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Dojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí,
vyvstává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest,
žal a zoufalství. Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se
ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení
vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí. S takto
nezakotveným a nevzrostlým vědomím nenastává v budoucnu vyvstání
opětovného bytí. Nedojde-li v budoucnu k vyvstání opětovného bytí, ustává
budoucí zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a
zoufalství.
V
Sávatthí... S takto zakotveným a vzrostlým vědomím se objevuje jméno-a-hmota (mentalita a tělesnost). S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen. S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek. S dotekem jako svou podmínkou, pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou, uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti. I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlévá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí. S takto zakotveným a vzrostlým vědomím se objevuje jméno-a-hmota. S jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu šest základen. S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek. S dotekem jako svou podmínkou, pociťování. S pociťováním jako svou podmínkou, toužení. S toužením jako svou podmínkou, uchopování. S uchopováním jako svou podmínkou, bytí. S bytím jako svou podmínkou, zrození. Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí. S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím se neobjevuje jméno-a-hmota. S ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen. S ustáním šesti základen ustává dotek. S ustáním doteku ustává pociťování. S ustáním pociťování ustává toužení. S ustáním toužení ustává uchopování. S ustáním uchopování ustává bytí. S ustáním bytí ustává zrození. S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti."
V
Sávatthí... S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává
přiklánění (k věcem). Je-li tu přiklánění, nastává přicházení a odcházení.
Je-li tu přicházení a odcházení, nastává mizení a opětovné vyvstávání.
Je-li tu mizení a opětovné vyvstávání, vyvstává v budoucnu zrození,
stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. I když, mniši, člověk nic nezamýšlí, ničím se nezabývá, ale (stále) u něčeho prodlévá, stává se to oporou pro ustavení vědomí. Je-li zde opora, dochází k zakotvení vědomí. S takto zakotveným a vzrostlým vědomím nastává
přiklánění (k věcem). Je-li tu přiklánění, nastává přicházení a odcházení.
Je-li tu přicházení a odcházení, nastává mizení a opětovné vyvstávání.
Je-li tu mizení a opětovné vyvstávání, vyvstává v budoucnu zrození,
stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Když však, mniši, člověk ani nic nezamýšlí, ani se ničím nezabývá, ani u ničeho neprodlévá, nestává se to oporou pro ustavení vědomí. Není-li tu opora, nedochází k zakotvení vědomí. S takto nezakotveným a nevzrostlým vědomím nenastává
přiklánění (k věcem). Není-li tu přiklánění, nenastává přicházení a
odcházení. Není-li tu přicházení a odcházení, nenastává mizení a opětovné
vyvstávání. Není-li tu mizení a opětovné vyvstávání, ustává budoucí
zrození, stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.
5. Díl: Hospodář (Gahapati-vagga) 41. Paterý záštiplný strach 1. (Paňčavérabhaja) V
Sávatthí... "Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl paterý záštiplný strach, když je obdařen čtyřmi znaky vstoupení do proudu (čatúhi sotápattijangéhi samannágato), když svým porozuměním (paňňája) dobře nazřel (sudittho) a pronikl (suppatividdho) ušlechtilou metodu (arijo ňájo), tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci: ´Nehrozí mi již (zrození) v pekle, ani v zvířecím lůně, ani v říši duchů, ani v bědném stavu, strastném místě, v záhubě. Vstoupil jsem do proudu (sotápannohamasmi), unikl jsem záhubě (avinipátadhammo), mám jistotu (nijato) a mířím k probuzení (sambodhiparájano).´ Jaký
paterý záštiplný strach pro něj utichl? Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo bere nedarované (adinnádájí), kvůli braní nedarovaného, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje braní nedarovaného, pro něj takto utichl. Onen záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo jedná nemravně ve věcech smyslné rozkoše (kámésumiččháčárí), kvůli smyslné nemravnosti, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje smyslné nemravnosti, pro něj takto utichl. Onen záštiplný strach, hospodáři, který lhář (musávádí), kvůli lhaní, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom) zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje lhaní, pro něj takto utichl. Onen
záštiplný strach, hospodáři, který ten, kdo požívá alkoholické nápoje a
opojné látky způsobující nedbalost (surámérajamadždžapamádatthájí), kvůli
jejich požívání, vyvolává zde a nyní, i onen záštiplný strach, který
vyvolává pro budoucnost, jakož i duševní strast a žal, které (přitom)
zakouší - tento záštiplný strach, jelikož se zdržuje požívání
alkoholických nápojů a opojných látek způsobujících nedbalost, pro něj
takto utichl. Jakými čtyřmi znaky vstoupení do proudu je
obdařen? Je obdařen neochvějnou důvěrou v Dhammu (dhamme aveččappasádéna samannágato) : ´Dobře vyložená je Dhamma Vznešeným (svákkháto bhagavatá dhammo), bezprostředně viditelná (sanditthiko), nevázaná na čas (akáliko), zvoucí k nahlédnutí (éhipassiko), vedoucí (k cíli) (opanajiko), individuálně pochopitelná moudrými (paččattam véditabbo viňňúhí,ti).´ Je obdařen neochvějnou důvěrou v Sanghu (sanghe aveččappasádéna samannágato): ´Dobrou cestou jde obec žáků Vznešeného (suppatipanno bhagavato sávakasangho), přímou cestou jde obec žáků Vznešeného (udžuppatipanno bhagavato sávakasangho), metodickou cestou jde obec žáků Vznešeného (ňájappatipanno bhagavato sávakasangho), správnou cestou jde obec žáků Vznešeného (sámíčippatipanno bhagavato sávakasangho) - totiž čtyři páry osob (jadidam čattári purisajugáni), osm jednotlivců (attha purisapuggalá). Tato obec žáků Vznešeného (ésa bhagavato sávakasangho) je hodná štědrosti (áhunejjo), hodná pohostinnosti (páhunejjo), hodná darů (dakkhinejjo), hodná uctivého pozdravu se sepjatými dlaněmi (aňdžalíkaraníjo). Je nesrovnatelným polem zásluh (anuttaram puňňakkhétam) pro tento svět (lokassá,ti).´ Je
obdařen ctnostmi, jež jsou milé ušlechtilým (arijakantéhi síléhi
samannágato), jsou neporušené (akhandéhi), nezkrácené (aččhiddéhi),
neposkvrněné (asabaléhi), neznečištěné (akammáséhi), oprošťující
(bhudžisséhi), chválené moudrými (viňňuppasatthéhi), nepřekroucené
(aparámatthéhi), prospívající soustředění (samádhisamvattanikéhi). A jakou ušlechtilou metodu dobře nazřel a pronikl
svým porozuměním? Totiž: s nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu
formace, s formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají
formace, s ustáním formací ustává vědomí... Když, hospodáři, pro ušlechtilého žáka utichl tento
paterý záštiplný strach, když je obdařen těmito čtyřmi znaky vstoupení do
proudu, když svým porozuměním dobře nazřel a pronikl tuto ušlechtilou
metodu, tak může, bude-li chtít, sám o sobě říci:
42. Paterý záštiplný strach 2. V Sávatthí... "Když, mniši, pro ušlechtilého žáka utichl paterý záštiplný strach... (opakuje se řeč č. 41)
V Sávatthí... "Jaký je, mniši, vznik strasti? V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti. V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti. V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti. V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti. V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Toto je, mniši, vznik strasti. A jaký je, mniši, zánik strasti? Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení
ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává
zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání,
bolest, žal a zoufalství. V závislosti na uchu a zvucích... nosu a vůních... jazyku a chutích... těle a dotycích... mysli a představách vyvstává mentální vědomí, setkání těchto tří je dotek. S dotekem jako svou podmínkou je tu pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení. Ale s úplným vymizením a ustáním tohoto toužení
ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává
zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání,
bolest, žal a zoufalství. V Sávatthí... "Jaký je, mniši, vznik světa? V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí... V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí... V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí... V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí... V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální
vědomí, setkání těchto tří je dotek. A jaký je, mniši, zánik světa? V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí... V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí... V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí... V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí... V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální
vědomí, setkání těchto tří je dotek.
Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval V Ňátice,
v Cihlovém domě. "V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí... V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí... V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí... V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí... V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí... V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální
vědomí, setkání těchto tří je dotek. V závislosti na oku a tvarech vyvstává zrakové vědomí... V závislosti na uchu a zvucích vyvstává sluchové vědomí... V závislosti na nosu a vůních vyvstává čichové vědomí... V závislosti na jazyku a chutích vyvstává chuťové vědomí... V závislosti na těle a dotycích vyvstává tělesné vědomí... V závislosti na mysli a představách vyvstává mentální
vědomí, setkání těchto tří je dotek. V tu chvíli stál poblíž jistý mnich a naslouchal Vznešenému. Vznešený toho mnicha uviděl, jak tam stojí a naslouchá. Když ho spatřil, obrátil se na něj: "Slyšel jsi, mnichu, tuto řeč o Dhammě?" - "Ano,
pane."
46. Jistý bráhman (Aňňatarabráhmana) V Sávatthí... "Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´tentýž (člověk)
jedná, tentýž zakouší (následky činů)´?" "Tak
tedy, ctěný Gótamo, ´jiný (člověk) jedná, jiný zakouší (následky činů)´?"
S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s
formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají
formace, s ustáním formací ustává vědomí... Po těchto slovech onen bráhman takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."
V Sávatthí... "Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno jest´
(sabbamatthí,ti)?" "Tak tedy, ctěný Gótamo, ´nic není´ (sabbam
natthí,ti)?" S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s
formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají
formace, s ustáním formací ustává vědomí... Po těchto slovech bráhman Džánussóni takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."
V Sávatthí... "Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno jest´?"
"Tak
tedy, ctěný Gótamo, ´nic není´?" "Nuže, ctěný Gótamo, (je pravda, že) ´všechno je
jednota´?" "Tak tedy, ctěný Gótamo, ´všechno je mnohost´?" S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace, s
formacemi jako svou podmínkou, vědomí... Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají
formace, s ustáním formací ustává vědomí... Po těchto slovech onen bráhman, sofista, takto oslovil Vznešeného: "Výborně, pane, výborně! Jako kdyby někdo, pane, převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo oči má, tvary uviděl - právě tak Vznešený vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Já se tedy, pane, utíkám k Vznešenému jako svému útočišti, k Dhammě i k obci mnichů. Nechť mne Vznešený považuje za laického stoupence, který u něho nalezl útočiště ode dneška až do posledního dechu."
49. Ušlechtilý žák 1. (Arijasávaka) V
Sávatthí... Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání
nezávislé na druhých: Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Je-li tu jméno-a-hmota, je tu šest základen. Je-li tu šest základen, je tu dotek. Je-li tu dotek, je tu pociťování. Je-li tu pociťování, je tu toužení. Je-li tu toužení, je tu uchopování. Je-li tu uchopování, je tu bytí. Je-li tu bytí, je tu zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto vzniká tento svět.´ Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za nepřítomnosti čeho tu není co? S ustáním čeho ustává co? Za nepřítomnosti čeho tu není jméno-a-hmota? Za nepřítomnosti čeho tu není šest základen? Za nepřítomnosti čeho tu není dotek? Za nepřítomnosti čeho tu není pociťování? Za nepřítomnosti čeho tu není toužení? Za nepřítomnosti čeho tu není uchopování? Za nepřítomnosti čeho tu není bytí? Za nepřítomnosti čeho tu není zrození? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´ Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání
nezávislé na druhých: Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. Není-li tu jméno-a-hmota, není tu šest základen. Není-li tu šest základen, není tu dotek. Není-li tu dotek, není tu pociťování. Není-li tu pociťování, není tu toužení. Není-li tu toužení, není tu uchopování. Není-li tu uchopování, není tu bytí. Není-li tu bytí, není tu zrození. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto ustává tento svět.´ Když, mniši, ušlechtilý žák takto chápe, v souladu se skutečností, vznik a zánik světa: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´"
V
Sávatthí... Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání
nezávislé na druhých: Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Jsou-li tu formace, je tu vědomí. Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Je-li tu jméno-a-hmota, je tu šest základen. Je-li tu šest základen, je tu dotek. Je-li tu dotek, je tu pociťování. Je-li tu pociťování, je tu toužení. Je-li tu toužení, je tu uchopování. Je-li tu uchopování, je tu bytí. Je-li tu bytí, je tu zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto vzniká tento svět.´ Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ´Za nepřítomnosti čeho tu není co? S ustáním čeho ustává co? Za nepřítomnosti čeho tu nejsou formace? Za nepřítomnosti čeho tu není vědomí? Za nepřítomnosti čeho tu není jméno-a-hmota? Za nepřítomnosti čeho tu není šest základen? Za nepřítomnosti čeho tu není dotek? Za nepřítomnosti čeho tu není pociťování? Za nepřítomnosti čeho tu není toužení? Za nepřítomnosti čeho tu není uchopování? Za nepřítomnosti čeho tu není bytí? Za nepřítomnosti čeho tu není zrození? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´ Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání
nezávislé na druhých: Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace. Nejsou-li tu formace, není tu vědomí. Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. Není-li tu jméno-a-hmota, není tu šest základen. Není-li tu šest základen, není tu dotek. Není-li tu dotek, není tu pociťování. Není-li tu pociťování, není tu toužení. Není-li tu toužení, není tu uchopování. Není-li tu uchopování, není tu bytí. Není-li tu bytí, není tu zrození. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.´ Ví: ´Takto ustává tento svět.´ Když, mniši, ušlechtilý žák takto chápe, v souladu se skutečností, vznik a zánik světa: takový se nazývá ´ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.´"
51. Zkoumání (Parivímamsana) Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v
Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. "Tak
tedy, mniši, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." "Zde, mniši, mnich zkoumá takto: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - co je jejím zdrojem, co je jejím původem, kde se rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?´ Když takto zkoumá, tak chápe: ´Tato rozmanitá a různorodá strast vznikající ve světě v podobě stárnutí a smrti - zrození je jejím zdrojem, zrození je jejím původem, rodí se ze zrození a vznik ze zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.´ Zná stárnutí a smrt, zná vznik stárnutí a smrti, zná ustání stárnutí a smrti a zná i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy. Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání stárnutí a smrti.´ A dále zkoumá: ´Co je zdrojem zrození? Co je zdrojem bytí? Co je zdrojem uchopování? Co je zdrojem toužení? Co je zdrojem pociťování? Co je zdrojem doteku? Co je zdrojem šesti základen? Co je zdrojem jména-a-hmoty? Co je zdrojem vědomí? Co je zdrojem formací, co je jejich původem, kde se rodí a kde vznikají? Za přítomnosti čeho jsou tu formace? Za nepřítomnoti čeho tu nejsou formace?´ Když takto zkoumá, tak chápe: ´Nevědomost je zdrojem formací, nevědomost je jejich původem, rodí se z nevědomosti a vznikají z nevědomosti. Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace.´ Zná formace, zná vznik formací, zná ustání formací a zná i cestu vedoucí k ustání formací. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy. Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání formací.´ Když, mniši, nevědomý jednotlivec (avidždžágato purisapuggalo) vytváří záslužnou formaci (puňňam sankháram abhisankharoti), vědomí dospívá k záslužnému (charakteru) (puňňúpagam hoti viňňánam). Vytváří-li nezáslužnou formaci (apuňňam sankháram...), vědomí dospívá k nezáslužnému (charakteru). Vytváří-li neochvějnou formaci (áneňdžam sankháram...), vědomí dospívá k neochvějnému (charakteru). Když je však, mniši, mnichem odstraněna nevědomost (avidždžá pahíná) a vyvstane v něm vědění (vidždžá uppanná), tak, díky vymizení nevědomosti a s vyvstáním vědění, již nevytváří záslužné formace, již nevytváří nezáslužné formace, již nevytváří neochvějné formace. Když (nic) neformuje (anabhisankharonto) ani nezamýšlí (anabhisaňčétajanto), nic ve světě neuchopuje (na kiňči loke upádijati). Když nic neuchopuje, je nevzrušen (na paritassati). Jsa nevzrušen, dosahuje individuálně úplného vyvanutí (paččattaňňéva parinibbájati) a ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´ Když zakouší slastný pocit (sukham védanam), ví (padžánáti), že je nestálý (aniččáti), ví, že k němu není uvázán (anadždžhositáti), ví, že v něm nenachází potěšení (anabhinanditáti). Když zakouší strastný pocit (dukkham védanam), ví, že je nestálý, ví, že k němu není uvázán, ví, že v něm nenachází potěšení. Když zakouší ani-slastný-ani-strastný pocit (adukkhamasukham védanam), ví, že je nestálý, ví, že k němu není uvázán, ví, že v něm nenachází potěšení. Když zakouší slastný pocit, zakouší ho odpoután od něj (visamjutto nam védajati). Když zakouší strastný pocit, zakouší ho odpoután od něj. Když zakouší ani-slastný-ani-strastný pocit, zakouší ho odpoután od něj. Zakouší-li pocit, že jeho tělesné síly jsou vyčerpány (kájaparijantikam), ví: ´Zakouším pocit, že mé tělesné síly jsou vyčerpány.´ Zakouší-li pocit, že jeho život je u konce (džívitaparijantikam), ví: ´Zakouším pocit, že můj život je u konce.´ Ví: ´S rozpadem těla, po vyčerpání života, všechny pocity, v nichž jsem nenacházel potěšení, vychladnou právě zde, zbudou pouze tělesné ostatky.´ Jako kdyby, mniši, někdo vytáhl horký hrnec z hrnčířské pece a postavil ho na rovný kus země, aby z něho vyprchal žár a zbyla pouze nádoba - právě tak, mniši, zakouší-li mnich pocit, že jeho tělesné síly jsou vyčerpány, ví: ´Zakouším pocit, že mé tělesné síly jsou vyčerpány.´ Zakouší-li pocit, že jeho život je u konce, ví: ´Zakouším pocit, že můj život je u konce.´ Ví: ´S rozpadem těla, po vyčerpání života, všechny pocity, v nichž jsem nenacházel potěšení, vychladnou právě zde, zbudou pouze tělesné ostatky.´ Co myslíte, mniši, mohl by mnich, jehož zákaly jsou vyhlazeny, vytvářet záslužné formace? Mohl by vytvářet nezáslužné formace Mohl by vytvářet neochvějné formace?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti formací, s ustáním formací - mohlo by se ukázat vědomí?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti jména-a-hmoty, s ustáním jména-a-hmoty - mohlo by se ukázat šest základen?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti šesti základen, s ustáním šesti základen - mohl by se ukázat dotek?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti doteku, s ustáním doteku - mohlo by se ukázat pociťování?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti pociťování, s ustáním pociťování - mohlo by se ukázat toužení?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti toužení, s ustáním toužení - mohlo by se ukázat uchopování?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti uchopování, s ustáním uchopování - mohlo by se ukázat bytí?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti bytí, s ustáním bytí - mohlo by se ukázat zrození?" - "Ne, pane." "A za úplné nepřítomnosti zrození, s ustáním zrození - mohlo by se ukázat stárnutí a smrt?" - "Ne, pane." "Dobře, mniši, dobře! Právě tak tomu je, mniši, a ne jinak. Věřte mi, mniši, důvěřujte mi, nemějte o tom žádnou nejistotu ani pochybnosti: právě toto je konec strasti."
V
Sávatthí... S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování. Jako kdyby, mniši, na deseti, dvaceti, třiceti nebo
čtyřiceti vozech dříví hořel veliký oheň a kdyby do něj nějaký člověk čas
od času přihodil suchou trávu, suchý trus či suché dřevo - s takovouto
výživou, mniši, s takovouto potravou by onen veliký oheň hořel dlouhou,
předlouhou dobu. U toho, mniši, kdo pozoruje vady (ádínavánupassino)
na věcech souvisejících s uchopováním, ustává toužení (tanhá
nirudždžhati). Jako kdyby, mniši, na deseti, dvaceti, třiceti nebo
čtyřiceti vozech dříví hořel veliký oheň a nikdo by do něj čas od času
nepřihodil suchou trávu, suchý trus či suché dřevo - takto, mniši, s
vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by onen veliký oheň bez
výživy vyhasl.
V Sávatthí... Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová
lampa a někdo by jí čas od času dolil olej a posunul knot - s takovouto
výživou, mniši, s takovouto potravou by ona lampa hořela dlouhou,
předlouhou dobu. U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech
souvisejících s pouty, ustává toužení. Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová
lampa a nikdo by jí čas od času nedolil olej a neposunul knot - takto,
mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by ona lampa
bez výživy vyhasla.
V Sávatthí... Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová
lampa a nikdo by jí čas od času nedolil olej a neposunul knot - takto,
mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by ona lampa
bez výživy vyhasla.
55. Velký strom 1. (Mahárukkha) V Sávatthí... Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny,
jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou,
mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou
dobu. U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech
souvisejících s uchopováním, ustává toužení. Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel
nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal
(ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom
rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak
vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal
roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši,
onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby
již v budoucnu nemohl vyrůst.
V Sávatthí... Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel
nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal
(ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom
rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak
vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal
roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši,
onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby
již v budoucnu nemohl vyrůst.
57. Mladý strom (Tarunarukkha) V Sávatthí... Jako kdyby tu byl, mniši, mladý strom a nějaký člověk
by mu čas od času očistil kořeny, čas od času mu přidal zeminu, čas od
času by ho zalil vodou - s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou
by onen mladý strom dospěl k růstu, sílení a mohutnění. Jako kdyby tu byl, mniši, mladý strom, a tu by přišel
nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal
(ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom
rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak
vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal
roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši,
onen mladý strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby
již v budoucnu nemohl vyrůst.
V Sávatthí... Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny,
jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou,
mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou
dobu. U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech
souvisejících s pouty, se neobjevuje jméno-a-hmota. Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel
nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal
(ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom
rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak
vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal
roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši,
onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby
již v budoucnu nemohl vyrůst.
V Sávatthí... Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, jehož kořeny,
jdoucí dolů a do stran, mu přivádějí nahoru živiny - s takovouto výživou,
mniši, s takovouto potravou by onen velký strom stál dlouhou, předlouhou
dobu. U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech
souvisejících s pouty, se neobjevuje vědommí. Jako kdyby tu byl, mniši, velký strom, a tu by přišel
nějaký člověk s motykou a košem a uťal by ho u kořene. Poté by ho vyhrabal
(ze země) a vytahal by všechny kořeny, i ty nejtenčí. Pak by strom
rozřezal na kusy, ty by rozštípal a udělal z nich samé třísky. Ty by pak
vysušil na větru a slunci, spálil by je v ohni na popel a ten by nechal
roznést silným větrem nebo rychlým proudem řeky - takto by byl, mniši,
onen velký strom uťat u kořene, vymýcen, zbaven možnosti existence, aby
již v budoucnu nemohl vyrůst.
Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, v kuruovském
tržním městě Kammásadammě. "Je to úžasné, pane, je to podivuhodné, jak hluboké (gambhíro) je toto závislé vznikání (patiččasamuppádo) a jak hluboce se jeví, ale mně připadá naprosto jasné." "To neříkej, Ánando, to neříkej! Hluboké, Ánando, je toto závislé vznikání a hluboce se jeví. Kvůli neznalosti, nepochopení a neproniknutí této Dhammy, Ánando, je toto pokolení zamotané jako klubko nití, zauzlené jako smotaná příze, podobá se (spletené) trávě a rákosí a nemůže překonat samsára (koloběh putování) bědnými stavy, strastnými místy, záhubou. U toho, Ánando, kdo pozoruje vnady na věcech
souvisejících s uchopováním, vzrůstá toužení.
7. Díl: Velká
kapitola (Mahá-vagga): 61. Nepoučený 1. (Assutavá) Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. "Nepoučený obyčejný člověk (assutavá puthudždžano), mniši, se může odvrátit od tohoto těla, utvořeného ze čtyř velkých prvků, může vůči němu ztratit vášeň, může se od něj osvobodit. Avšak to, mniši, čemu se říká ´mysl´ (čittam), ´duch´ (mano) či ´vědomí´ (viňňánam) - od toho se nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit. Proč? Dlouhou dobu, mniši, se na to nepoučený člověk vázal, přisvojoval si to a (nesprávně) to pojímal: ´Toto je moje, toto jsem já, toto je mé Já.´ Proto se od toho nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit. Bylo by lepší, mniši, kdyby nepoučený obyčejný člověk považoval toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, za své Já, a nikoli mysl. Proč? Lze vidět, mniši, jak toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, trvá jeden rok, dva roky, tři roky, čtyři roky, pět let, deset let, dvacet let, třicet let, čtyřicet let, padesát let, sto let i déle. Ale to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává. Jako když, mniši, opice putuje hlubokým lesem a chopí se jedné větve, tu pustí a chopí se jiné - právě tak, mniši, to, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává. Zde, mniši, poučený ušlechtilý žák správně a hluboce
uvažuje o závislém vznikání: Totiž: S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu
formace. Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají
formace. Když takto vidí, mniši, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: ´Osvobozen.´ Ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´"
V Sávatthí... "Nepoučený obyčejný člověk, mniši, se může odvrátit od tohoto těla, utvořeného ze čtyř velkých prvků, může vůči němu ztratit vášeň, může se od něj osvobodit. Avšak to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´ - od toho se nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit. Proč? Dlouhou dobu, mniši, se na to nepoučený člověk vázal, přisvojoval si to a (nesprávně) to pojímal: ´Toto je moje, toto jsem já, toto je mé Já.´ Proto se od toho nepoučený obyčejný člověk nedokáže odvrátit, nedokáže vůči tomu ztratit vášeň, nedokáže se od toho osvobodit. Bylo by lepší, mniši, kdyby nepoučený obyčejný člověk považoval toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, za své Já, a nikoli mysl. Proč? Lze vidět, mniši, jak toto tělo, utvořené ze čtyř velkých prvků, trvá jeden rok, dva roky, tři roky, čtyři roky, pět let, deset let, dvacet let, třicet let, čtyřicet let, padesát let, sto let i déle. Ale to, mniši, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává. Jako když, mniši, opice putuje hlubokým lesem a chopí se jedné větve, tu pustí a chopí se jiné - právě tak, mniši, to, čemu se říká ´mysl´, ´duch´ či ´vědomí´, dnem i nocí v jedné (formě) vyvstává a v jiné ustává. Zde, mniši, poučený ušlechtilý žák správně a hluboce
uvažuje o závislém vznikání: V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen slastně, vyvstává slastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen slastně, příslušné pociťování - totiž slastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen slastně - rovněž ustává a vytrácí se. V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen strastně, vyvstává strastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen strastně, příslušné pociťování - totiž strastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen strastně - rovněž ustává a vytrácí se. V závislosti na doteku, mniši, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně, vyvstává ani-slastný-ani-strastný pocit. S ustáním tohoto doteku, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně, příslušné pociťování - totiž ani-slastný-ani-strastný pocit, jenž vyvstal v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen ani-slastně-ani-strastně - rovněž ustává a vytrácí se. Stejně jako, mniši, vzájemným třením dvou dřívek vzniká žár a je roznícen oheň, ale jejich oddělením a odloučením onen žár ustává a vytrácí se: Právě tak, mniši v závislosti na doteku, jenž má být zakoušen slastně... strastně... ani-slastně-ani-strastně... Když takto vidí, mniši, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: ´Osvobozen.´ Ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´"
V Sávatthí... A jak by měla být nahlížena tělesná výživa, mniši?
A jak by měla být nahlížena výživa ´dotek´, mniši? A jak by měla být nahlížena výživa ´mentální záměr´,
mniši? A jak by měla být nahlížena výživa ´vědomí´,
mniši?
64. Je-li tu vášeň (Atthirága) V Sávatthí... Je-li, mniši, přítomna vášeň (rágo), potěšení (nandí) a toužení (tanhá) po tělesné výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůstá (viňňánam virúlham). Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota (námarúpassa avakkanti). Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací (sankháránam vuddhi). Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí (ájatim punabbhavábhinibbatti). Kde nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt (ájatim džátidžarámaranam). A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trýzeň a zoufalství (sasókam sadaram sa-upájásanti). Je-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po doteku jako výživě... po mentálním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, je zde zakotveno vědomí a vzrůstá. Kde je zakotveno vědomí a kde vzrůstá, tam se objevuje jméno-a-hmota. Kde se objevuje jméno-a-hmota, tam dochází k množení formací. Kde dochází k množení formací, tam nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde je v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, je i trápení, trýzeň a zoufalství. Stejně jako, mniši, barvíř či malíř, má-li po ruce
barvu nebo lak, žluť, modř či červěň a dobře uhlazenou desku či stěnu nebo
kus plátna, může vytvořit podobu ženy či muže s veškerými podrobnostmi:
Není-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po tělesné výživě, není zde zakotveno vědomí a nevzrůstá. Kde není zakotveno vědomí a kde nevzrůstá, tam se neobjevuje jméno-a-hmota. Kde se neobjevuje jméno-a-hmota, tam nedochází k množení formací. Kde nedochází k množení formací, tam nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nenastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde není v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, není žádné trápení, trýzeň ani zoufalství. Není-li, mniši, přítomna vášeň, potěšení a toužení po doteku jako výživě... po mentálním záměru jako výživě... po vědomí jako výživě, není zde zakotveno vědomí a nevzrůstá. Kde není zakotveno vědomí a kde nevzrůstá, tam se neobjevuje jméno-a-hmota. Kde se neobjevuje jméno-a-hmota, tam nedochází k množení formací. Kde nedochází k množení formací, tam nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí. Kde nenastává v budoucnu vyvstání opětovného bytí, tam nenastává v budoucnu zrození, stárnutí a smrt. A kde není v budoucnu zrození, stárnutí a smrt, tam, mniši, pravím, není žádné trápení, trýzeň ani zoufalství. Jako
kdyby tu, mniši, stál dům nebo hala s okny na severní, jižní či východní
straně a při východu slunce by oknem dovnitř vnikl paprsek: kde by se
zastavil?" - "Na západní zdi, pane."
V
Sávatthí... Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho
je tu stárnutí a smrt? Čím je podmíněno stárnutí a smrt?´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho
je tu zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek...
šest základen... jméno-a-hmota? Čím je podmíněno jméno-a-hmota?´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za přítomnosti čeho
je tu vědomí? Čím je podmíněno vědomí?´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Toto vědomí se obrací (paččudávattati) před jménem-a-hmotou a nejde dál (na param gaččhati). Jen potud se může někdo zrodit nebo zestárnout nebo zemřít nebo zmizet nebo vyvstat , totiž pokud je tu s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou vědomí, s vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota, s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen, s šesti zákaldnami jako svou podmínkou, dotek, s dotekem jako svou podmínkou, pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení, s toužením jako svou podmínkou, uchopování, s uchopováním jako svou podmínkou, bytí, s bytím jako svou podmínkou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti.´ ´Vznikání, vznikání´: vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o věcech dříve neslýchaných. Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti
čeho tu není stárnutí a smrt? S ustáním čeho ustává stárnutí a smrt?´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti
čeho tu není zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování...
dotek... šest základen... jméno-a-hmota? S ustáním čeho ustává
jméno-a-hmota?´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Za nepřítomnosti
čeho tu není vědomí? S ustáním čeho ustává vědomí?´ Tehdy jsem si, mniši, pomyslel: ´Nalezl jsem stezku k probuzení, totiž že s ustáním jména-a-hmoty ustává vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen, s ustáním šesti zákalden ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení, s ustáním toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti.´ ´Ustání, ustání´: vyvstalo ve mně oko, poznání, porozumění, vědění a světlo o věcech dříve neslýchaných. Jako kdyby, mniši, nějaký člověk putoval hlubokým lesem a spatřil by starou stezku, starou cestu, po níž chodili lidé v dřívějších dobách. Vydal by se po ní a uviděl by staré město, staré královské sídlo, obývané lidmi v dřívějších dobách, oplývající zahradami, háji, jezírky, vybavené hrázemi, rozkošné na pohled. Poté, mniši, by onen člověk vyhledal krále či vysokého královského úředníka a řekl by mu: ´Věz, pane, že jsem putoval hlubokým lesem a spatřil jsme starou stezku, starou cestu, po níž chodili lidé v dřívějších dobách. Vydal jsem se po ní a uviděl jsem staré město, staré královské sídlo, obývané lidmi v dřívějších dobách, oplývající zahradami, háji, jezírky, vybavené hrázemi, rozkošné na pohled. Vybuduj, pane, opět toto město!´ Poté, mniši, by onen král či vysoký státní úředník nechal opět vybudovat ono město. A toto město by se za nějakou dobu stalo bohatým a kvetoucím, dobře zalidněným, plným lidí, dosáhlo by růstu a rozmachu. Právě tak, mniši, jsem i já spatřil starou stezku, starou cestu, po které šli dokonale probuzení v dřívějších dobách. A jaká byla, mniši, ona stará stezka, stará cesta, po níž šli dokonale probuzení v dřívějších dobách? Právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka: správný názor (sammá-ditthi), správné rozmýšlení (sammá-sankappa), správná řeč (sammá-váčá), správné jednání (sammá-kammanta), správné živobytí (sammá-ádžíva), správné úsilí (sammá-vájáma), správná bdělost (sammá-sati), správné soustředění (sammá-samádhi). Toto, mniši, byla ona stará stezka, stará cesta, po níž šli dokonale probuzení v dřívějších dobách. Vydal jsem se po ní a porozuměl jsem stárnutí a smrti, porozuměl jsem vzniku stárnutí a smrti, porozuměl jsem ustání stárnutí a smrti, porozuměl jsem cestě vedoucí k ustání stárnutí a smrti. Vydal jsem se po ní a porozuml jsem zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základnám... jménu-a-hmotě... vědomí... formacím, porozuměl jsem vzniku formací, porozuměl jsem ustání formací, porozuměl jsem cestě vedoucí k ustání formací. Když jsem tomuto porozuměl, vyložil jsem to mnichům, mniškám, laikům a laičkám. A tento svatý život, mniši, je nyní bohatý a kvetoucí, daleko rozšířený, mnohým známý, rozmnožený, dobře vyložený mezi bohy a lidmi."
Jednou Vznešený prodléval v kraji Kuruů, v kuruovském
tržním městě Kammásadammě. Po těchto slovech ctihodný Ánanda takt ooslovil Vznešeného: "Teď je ten pravý čas, Vznešený, teď je ten pravý čas, Blažený, aby Vznešený promluvil o vnitřním rozjímání. Když to uslyší od něj, mniši si ti zapamatují." "Tak
tedy, Ánando, poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit." -
"Ano, pane," odpověděli mniši. A dále vnitřně rozjímá: ´Co je zdrojem vlastnictví, co je jeho původem, kde se rodí a kde vzniká? Za přítomnosti čeho je tu vlastnictví? Za nepřítomnosti čeho tu není vlastnictví?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Toužení je zdrojem vlastnictví, toužení je jeho původem, rodí se z toužení a vzniká z toužení. Je-li tu toužení, je tu vlastnictví. Není-li tu toužení, není tu vlastnictví.´ Zná vlastnictví, zná vznik vlastnictví, zná ustání vlastnictví, a zná i cestu vedoucí k ustání vlastnictví. Když takto postupuje, tak kráčí podle Dhammy. Takovýto, mniši, se nazývá ´mnich, jenž postupuje směrem k dokonalému vyhlazení veškeré strasti, k ustání vlastnictví.´ A dále vnitřně rozjímá: ´Kde vzniká toto toužení a kde ulpívá?´ Když takto rozjímá, tak chápe: ´Kdekoli je ve světě něco milého a příjemného, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá. A co je ve světě milé a příjemné? Oko je ve světě milé a příjemné, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá. Ucho... Nos... Jazyk... Tělo... Mysl je ve světě milá a příjemná, tam toto toužení vzniká, tam ulpívá. Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v minulých dobách (atítamaddhánam) nahlíželi (addakkhum) to, co je ve světě milé (pijarúpam) a příjemné (sátarúpam), jako stálé (niččato), jako slastné (sukhato), jako (své) Já (attato), jako zdraví (árogjato), jako bezpečí (khémato) - ti rozmnožovali toužení (tanham vaddhésum). Ti, kteří rozmnožovali toužení, rozmnožovali vlastnictví (upadhim vadhésum), ti, kteří rozmnožovali vlastnictví, rozmnožovali strast (dukkham vaddhésum), ti, kteří rozmnožovali strast, nebyli osvobozeni (na parimuččimsu) od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nebyli osvobozeni od strasti (na parimuččimsu dukkhasmáti) - tak pravím. Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v budoucích dobách (anágatamaddhánam) budou nahížet (dakkhissanti) to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jako (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti budou rozmnožovat toužení (tanham vaddhissanti). Ti, kteří budou rozmnožovat toužení, budou rozmnožovat vlastnictví, ti, kteří budou rozmnožovt vlastnictví, budou rozmnožovat strast, ti, kteří budou rozmnožovat strast, nebudou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nebudou osvobozeni od strasti (na parimuččissanti dukkhasmáti) - tak pravím. Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří nyní (étaráhi) nahlížejí (passanti) to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jako (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti rozmnožují toužení (tanham vaddhenti). Ti, kteří rozmnožují toužení, rozmnožují vlastnictví, ti, kteří rozmnožují vlastnictví, rozmnožují strast, ti, kteří rozmnožují strast, nejsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nejsou osvobozeni od strasti (na parimuččanti dukkhasmáti) - tak pravím. Jako kdyby tu, mniši, byla sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl by do ní přimíchán jed. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. A tomu by někdo řekl: ´Zde, milý muži, je sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl do ní přimíchán jed. Chceš-li, napij se, a při pití budeš jistě potěšen pěknou barvou, lahodnou vůní i chutí (tohoto nápoje). Ale když ho vypiješ, dojdeš následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´ A on by tu sklenici unáhleně, neuvážlivě vypil, nenechal by ji stát, a následkem toho by došel smrti nebo smrtelné bolesti. Právě tak, mniši, ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách... v budoucích dobách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako stálé, jako slastné, jakko (své) Já, jako zdraví, jako bezpečí - ti rozmnožují toužení. Ti, kteří rozmnožují toužení, rozmnožují vlastnictví, ti, kteří rozmnožují vlastnictví, rozmnožují strast, ti, kteří rozmnožují strast, nejsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu ani zoufalství, nejsou osvobozeni od strasti - tak pravím. Avšak ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v minulých dobách nahlíželi to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé (aniččato), jako strastné (dukkhato), jako ne-Já (anattato), jako nemoc (rogato), jako hrozbu (bhajato) - ti opustili toužení (tanham padžahimsu). Ti, kteří opustili toužení, opustili vlastnictví, ti, kteří opustili vlastnictví, opustili strast, ti, kteří opustili strast, byli osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, byli osvobozeni od strasti (parimuččimsu dukkhasmáti) - tak pravím. Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří v budoucích dobách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé, jako strastné, jako ne-Já, jako nemoc, jako hrozbu - ti opouštějí toužení (tanham padžahanti). Ti, kteří opouštějí toužení, opouštějí vlastnictví, ti, kteří opouštějí vlastnictví, opouštějí strast, ti, kteří opouštějí strast, jsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsou osvobozeni od strasti (parimuččanti dukkhasmáti) - tak pravím. Jako kdyby tu, mniši, byla sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl by do ní přimíchán jed. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. A tomu by někdo řekl: ´Zde, milý muži, je sklenice (s nápojem) pěkné barvy, lahodné vůně i chuti, ale byl do ní přimíchán jed. Chceš-li, napij se, a při pití budeš jistě potěšen pěknou barvou, lahodnou vůní i chutí (tohoto nápoje). Ale když ho vypiješ, dojdeš následkem toho smrti nebo smrtelné bolesti.´ Onen člověk, mniši, by si pomyslel: ´Mohl bych svou silnou žízeň utišit studeným nápojem nebo kyselou smetanou nebo syrovátkou nebo slanou kaší, nebudu ale přece pít něco, co by mi na dlouhou dobu přineslo jen neprospěch a strast.´ A tu sklenici by uvážlivě nevypil, nechal by ji stát, a následkem toho by nedošel smrti ani smrtelné bolesti. Právě tak, mniši, ti asketi a bráhmani, kteří v minulých dobách... v budoucích dobách... nyní nahlížejí to, co je ve světě milé a příjemné, jako nestálé, jako strastné, jako ne-Já, jako nemoc, jako hrozbu - ti opouštějí toužení. Ti, kteří opouštějí toužení, opouštějí vlastnictví, ti, kteří opouštějí vlastnictví, opouštějí strast, ti, kteří opouštějí strast, jsou osvobozeni od zrození, stárnutí a smrti, od trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsou osvobozeni od strasti - tak pravím."
67. Rákosová otep (Nalakalápí) Jednou ctihodný Sáriputta a ctihodný Mahá-Kotthita
prodlévali v Báránasí, u Isipatany, v Gazelím háji. Ctihodný Mahá-Kotthita, sedící po straně, takto
oslovil Sáriputtu: "Nikoli, příteli Kotthito, ´stárnutí a smrt je dílem vlastním´, ´stárnutí a smrt je dílem druhého´, ´stárnutí a smrt je dílem vlastním i dílem druhého´, ´stárnutí a smrt není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: zrozením je podmíněno stárnutí a smrt." "Nuže, příteli Sáriputto, je zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmota dílem vlastním, nebo dílem druhého, nebo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé?" "Nikoli, příteli Kotthito, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním´, ´jméno-a-hmota je dílem druhého´, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním i dílem druhého´, ´jméno-a-hmota není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: vědomím je podmíněno jméno-a-hmota." "Nuže, příteli Sáriputto, je vědomí dílem vlastním, nebo dílem druhého, nebo dílem vlastním i dílem druhého, nebo ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé?" "Nikoli, příteli Kotthito, ´vědomí je dílem vlastním´, ´vědomí je dílem druhého´, ´vědomí je dílem vlastním i dílem druhého´, ´vědomí není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí." "Teď tedy chápeme slova ctihodného Sáriputty takto: ´´Nikoli, příteli Kotthito, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním´, ´jméno-a-hmota je dílem druhého´, ´jméno-a-hmota je dílem vlastním i dílem druhého´, ´jméno-a-hmota není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: vědomím je podmíněno jméno-a-hmota.´´ A teď také chápeme slova ctihodného Sáriputty takto: ´´Nikoli, příteli Kotthito, ´vědomí je dílem vlastním´, ´vědomí je dílem druhého´, ´vědomí je dílem vlastním i dílem druhého´, ´vědomí není ani dílem vlastním, ani dílem druhého, nýbrž nahodile vzniklé´: jménem-a-hmotou je podmíněno vědomí.´´ Nuže, příteli Sáriputto, jak by měl být chápán smysl tohoto výroku?" - "Dobrá, příteli, dám ti tedy přirovnání, neboť s pomocí přirovnání mohou zde někteří inteligentní lidé pochopit smysl řečeného. Jako kdyby, příteli, dvě otepi rákosí stály opřeny jedna o druhou - právě tak, příteli, se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou je tu vědomí, s vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota, s jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen, s šesti zákaldnami jako svou podmínkou, dotek, s dotekem jako svou podmínkou, pociťování, s pociťováním jako svou podmínkou, toužení, s toužením jako svou podmínkou, uchopování, s uchopováním jako svou podmínkou, bytí, s bytím jako svou podmínkou, zrození, se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takový je vznik celého tohoto množství strasti. Kdyby, příteli, někdo vytáhl jednu z těchto otepí, druhá by spadla, nebo kdyby vytáhl tu druhou, první by spadla - právě tak, příteli, s ustáním jména-a-hmoty ustává vědomí, s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota, s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen, s ustáním šesti zákalden ustává dotek, s ustáním doteku ustává pociťování, s ustáním pociťování ustává toužení, s ustáním toužení ustává uchopování, s ustáním uchopování ustává bytí, s ustáním bytí ustává zrození, s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Takové je ustání celého tohoto množství strasti." "Je to úžasné, příteli Sáriputto, je to podivuhodné, jak pěkně to bylo řečeno ctihodným Sáriputtou. A my se těmito šestatřiceti větami s radostí připojujeme ke slovům ctihodného Sáriputty: Když, příteli, mnich vykládá Dhammu k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymizení a ustání stárnutí a smrti, může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu´. Když, příteli, je mnich na cestě k odvrácení se od stárnutí a smrti, k vymizení a ustání stárnutí a smrti, může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammou´. Když, příteli, mnich, díky odvrácení se od stárnutí a smrti, díky vymizení a ustání stárnutí a smrti, je bez uchopování osvobozen, může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní´. Když, příteli, mnich vykládá Dhammu (dhammam deséti) k odvrácení se (nibbidája) od zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací... nevědomosti, k vymizení (virágája) a ustání (nirodhája) nevědomosti, může být nazván ´mnichem, jenž učí Dhammu´ (dhammakathiko bhikkhúti). Když, příteli, je mnich na cestě (patipanno hoti) k odvrácení se od nevědomosti, k vymizení a ustání nevědomosti, může být nazván ´mnichem, jenž postupuje v souladu s Dhammou´ (dhammánudhammappatipanno bhikkhúti). Když, příteli, mnich, díky odvrácení se od nevědomosti, díky vymizení a ustání nevědomosti, je bez uchopování osvobozen (anupádá vimutto hoti), může být nazván ´mnichem, jenž dosáhl vyvanutí zde a nyní´ (ditthadhammanibbánappatto bhikkhúti)."
Jednou ctihodný Musíla, ctihodný Savittha, ctihodný
Nárada a ctihodný Ánanda společně prodlévali v Kósambí, v Ghósitově
zahradě. "Mimo (aňňatréva) (pouhé) důvěry (saddhája), příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení (ručijá), mimo (pouhého) opakovaného naslouchání (anussavá), mimo (pouhého) zvažování důvodů (ákáraparivitakká), mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem (ditthinidždžhánakkhantijá) - má ctihodný Musíla vlastní poznání (paččattaméva ňánam), že ´zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´?" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt.´" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´bytím je podmíněno zrození... uchopováním je podmíněno bytí... toužením je podmíněno uchopování... pociťováním je podmíněno toužení... dotekem je podmíněno pociťování... šesti základnami je podmíněn dotek... jménem-a-hmotou je podmíněno šest základen... vědomím je podmíněno jméno-a-hmota... formacemi je podmíněno vědomí... nevědomostí jsou podmíněny formace´?" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´Nevědomostí jsou podmíněny formace.´" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´s ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´?" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt.´" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´s ustáním bytí ustává zrození... s ustáním uchopování ustává bytí... s ustáním toužení ustává uchopování... s ustáním pociťování ustává toužení... s ustáním doteku ustává pociťování... s ustáním šesti základen ustává dotek... s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen... s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota... s ustáním formací ustává vědomí... s ustáním nevědomosti ustávají formace´?" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´S ustáním nevědomosti ustávají formace.´" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Musílo, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem - má ctihodný Musíla vlastní poznání, že ´ustání bytí znamená vyvanutí´?" "Mimo (pouhé) důvěry, příteli Savittho, mimo (pouhého) zalíbení, mimo (pouhého) opakovaného naslouchání, mimo (pouhého) zvažování důvodů, mimo (pouhé) souhlasné meditace nad určitým názorem toto vím, toto vidím: ´Ustání bytí znamená vyvanutí.´" "Pak je tedy ctihodný Musíla zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (araham khínásavo)?" Po těchto slovech ctihodný Musíla mlčel. Poté
ctihodný Nárada takto oslovil ctihodného Savitthu: "Nechť tedy ctihodný Nárada dostane tuto otázku. Kladu ctihodnému Náradovi tuto otázku, nechť mi na ni ctihodný Nárada odpoví. Mimo (pouhé) důvěry, příteli Nárado... (opakují se otázky)" "Pak je tedy ctihodný Nárada zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny?" "´Ustání bytí znamená vyvanutí´ (bhavaniródho nibbánan,ti): to, příteli, dobře vidím (sudittham) se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam), ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny (na čamhi araham khínásavo). Jako kdyby, příteli, poblíž stezky v divočině byla studna, ale nebylo by u ní žádné vědro s provazem. A tu by přicházel nějaký člověk, vyčerpaný a vysílený slunečním žárem, unavený, vyprahlý a žíznivý. Podíval by se do studny a nabylby poznání: ´Voda!´, ale nemohl by se jí dotknout svým tělem. Právě tak, příteli, ´ustání bytí znamená vyvanutí´: to dobře vidím se správným porozuměním, v souladu se skutečností, ale (přesto) nejsem zasloužilý, jehož zákaly jsou vyhlazeny." Po těchto slovech ctihodný Ánanda takto oslovil ctihodného Savitthu: "S tímto názorem, příteli Savittho, co říkáš o ctihodném Náradovi?" "S tímto názorem, příteli Ánando, říkám o ctihodném Náradovi jenom pěkné (věci), jenom dobré (věci)."
69. Když se vzdouvá (Upajanti) Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v
Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. "Když se vzdouvá velké moře (mahásamuddo upajanto),
mniši, vzdouvají se řeky (mahánadijo). Když se vzdouvají řeky, vzdouvají
se potoky (kunnadijo). Když se vzdouvají potoky, vzdouvají se jezera
(mahásobbhe). Když se vzdouvají jezera, vzdouvají se tůně (kusobbhe). Když opadá velké moře (mahásamuddo apajanto), mniši,
opadají řeky. Když opadají řeky, opadají potoky. Když opadají potoky,
opadají jezera. Když opadají jezera, opadají tůně.
Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka. Tehdy byl Vznešený vítán (sakkato), uznáván (garukato), považován (mánito), uctíván (púdžito), ceněn (apačito) a dostávalo se mu všech potřebností v podobě oděvu, potravy, příbytku a léků pro případ nemoci (čívara-pindapáta-sénásana-gilánappaččaja-bhesadždžaparikkháránam). I mnišská obec byla vítána, uznávána, považována, uctívána, ceněna a dostávalo se jí všech potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci. Poutníci z jiných škol však nebyli vítáni, uznáváni, považováni, uctíváni, ceněni a nedostávalo se jim potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci. Tehdy poutník Susíma (rovněž) prodléval v Rádžagaze s velkým zástupem poutníků. Zástup Susímových poutníků takto oslovil poutníka Susímu: "Jdi, příteli Susímo, a žij svatý život u askety Gótamy. Až se naučíš (jeho) nauku, sdělíš nám ji, a když se ji i my naučíme, budeme ji přednášet laikům. Takto budeme rovněž vítáni, uznáváni, považováni, uctíváni, ceněni a bude se nám dostávat všech potřebností v podobě oděvů, potravy, příbytků a léků pro případ nemoci." "Dobře, přátelé," odvětil poutník Susíma svému zástupu poutníků a vydal se na místo, kde se zdržoval ctihodný Ánanda. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Poutník Susíma, sedící po straně, takto oslovil ctihodného Ánandu: "Chtěl bych, příteli Ánando, vést svatý život v této Dhammě a disciplíně." Poté se ctihodný Ánanda s poutníkem Susímou vydal k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Ctihodný Ánanda, sedící po straně, takto oslovil Vznešeného: "Tento poutník Susíma, pane, mi řekl: ´Chtěl bych, příteli Ánando, vést svatý život v této Dhammě a disciplíně.´ "Tak tedy, Ánando, udělte Susímovi odchod (do bezdomoví)." A tak poutník Susíma získal odchod (do bezdomoví) (pabbadždžam), získal vstup (do obce) (upasampadam) v přítomnosti Vznešeného. Tehdy množství mnichů oznamovalo v přítomnosti Vznešeného dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím.´ A ctihodný Susíma se o tom doslechl, že množství mnichů oznamuje v přítomnosti Vznešeného dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to vím.´ Poté se ctihodný Susíma vydal na místo, kde se zdržovali oni mniši. Když tam dorazil, vyměnili si pozdravy a prohodili spolu pár přátelských zdvořilostních frází, načež usedl po straně. Ctihodný Susíma, sedící po straně, takto oslovil mnichy: "Je pravda, ctihodní, že jste v přítomnosti Vznešeného oznámili dosažení konečného poznání: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího - to víme.´?" - "Ano, příteli." "A těšíte se, ctihodní, když toto víte a vidíte, různým druhům nadobyčejných sil? Stáváte se z jednoho mnohými a z mnohých jedním? Objevujete se a mizíte? Procházíte bez potíží zdí, hradbou či horou, jako by to byl vzduch? Zanořujete se a vynořujete se ze země, jako by to byla voda? Kráčíte po vodě, aniž byste ji zčeřili, jako by to byla zem? Cestujete vzduchem se zkříženýma nohama jako ptáci s křídly? Hladíte a dotýkáte se rukou měsíce a slunce, tak mocných a velikých? Vládnete svým tělem až do oblasti Brahmova světa?" - "Nikoli, příteli." "A slyšíte, ctihodní, když toto víte a vidíte, svým božským sluchem, očištěným a přesahujícím lidský, oba druhy zvuků, božské i lidské, vzdálené i blízké?" - "Nikoli, příteli." "A poznáváte, ctihodní, svou vlastní myslí mysli jiných bytostí, jiných jedinců? Poznáváte mysl s vášní jako mysl s vášní a mysl bez vášně jako mysl bez vášně? Poznáváte mysl s nenávistí jako mysl s nenávistí a mysl bez nenávisti jako mysl bez nenávisti? Poznáváte mysl se zaslepeností jako mysl se zaslepeností a mysl bez zaslepenosti jak mysl bez zaslepenosti? Poznáváte strnulou mysl jako strnulou mysl a rozptýlenou mysl jako rozptýlenou mysl? Poznáváte zmohutnělou mysl jako zmohutnělou mysl a nezmohutnělou mysl jako nezmohutnělou mysl? Poznáváte překonatelnou mysl jako překonatelnou mysl a nepřekonatelnou mysl jako nepřekonatelnou mysl? Poznáváte soustředěnou mysl jako soustředěnou mysl a nesoustředěnou mysl jako nesoustředěnou mysl? Poznáváte osvobozenou mysl jako osvobozenou mysl a neosvobozenou mysl jako neosvobozenou mysl?" - "Nikoli, příteli." "A vzpomínáte si, ctihodní, když toto víte a vidíte, na různé své dřívější pobyty (minulé životy) (pubbenivása) - jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: ´Takové bylo tehdy moje jméno, takový můj rod, taková má kasta, taková má potrava, takovou jsem zakusil slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud odešel, vyvstal jsem jinde. A takové bylo zase tam moje jméno, takový můj rod, taková má kasta, taková má potrava, takovou jsem zakusil slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud odešel, vyvstal jsem zde.´ Vzpomínáte si takto na různé své dřívější pobyty s jejich zvláštními znaky a podrobnostmi?" - "Nikoli, příteli." "A pozorujete, ctihodní, když toto víte a vidíte, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné? Poznáváte, jak bytosti putují podle svých činů (jathákammúpage): ´Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, měly nesprávné názory a jednaly podle svých nesprávných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Ale tyto milé bytosti, jež dobře jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, měly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.´? Pozorujete takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné? Poznáváte, jak bytosti putují podle svých činů?" "Nikoli, příteli." "A prodléváte, ctihodní, když toto víte (évam džánantá) a vidíte (passantá), svým vlastním tělem v oněch klidných stavech osvobození (santá vimokkhá), jež přesahují hmotu (atikkamma rúpe) a jsou nehmotné (áruppá)?" - "Nikoli, příteli." "Nyní tedy, ctihodní, je tu (rozpor mezi) tímto vaším výrokem (o dosažení konečného poznání) a nedosažením těchto (nadobyčejných) stavů." "Není tu, příteli, (žádný rozpor)." "Jak to?" - "My jsme, příteli Susímo, osvobozeni porozuměním (paňňávimuttá)." "Nechápu, ctihodní, širší smysl tohoto vašeho stručného výroku. Bylo by dobré, kdyby mi to ctihodní mohli vyložit tak, abych pochopil širší smysl tohoto stručného výroku." "Ať už to chápeš, příteli Susímo, nebo nechápeš, my jsme prostě osvobozeni porozuměním." Poté se ctihodný Susíma zvedl a vydal se k místu, kde se zdržoval Vznešený. Když tam dorazil, pozdravil ho a usedl po straně. Ctihodný Susíma, sedící po straně, pak vyprávěl Vznešenému celý rozhovor, který vedl s oněmi mnichy. "Nejprve (pubbe), Susímo, (přichází) poznání věcné danosti (dhammatthiti-ňánam), poté (paččhá) poznání vyvanutí (nibbáne ňánan,ti)." "Nechápu, pane, širší smysl tohoto vašeho stručného výroku. Bylo by dobré, pane, kdyby mi to Vznešený mohl vyložit tak, abych pochopil širší smysl tohoto stručného výroku." "Ať už to chápeš, Susímo, nebo nechápeš, nejprve (přichází) poznání věcné danosti, poté poznání vyvanutí. Co myslíš, Susímo, je hmota stálá či nestálá?" - "Nestálá, pane." "Co je však nestálé, je to strastné nebo slastné?" - "Strastné, pane." "Co je však nestálé, strastné a podrobené změně, je správné na to nahlížet: ´To je moje, to jsem já, toto je mé Já´?" - "Ne, pane." "Je pociťování... vnímání... formace... vědomí stálé či nestálé?" - "Nestálé, pane." "Co je však nestálé, je to strastné nebo slastné?" - "Strastné, pane." "Co je však nestálé, strastné a podrobené změně, je správné na to nahlížet: ´To je moje, to jsem já, toto je mé Já´?" - "Ne, pane." "Proto, Susímo, jakákoli hmota, minulá, budoucí či přítomná, vnitřní či vnější, hrubá či jemná, nízká či vznešená, vzdálená či blízká, veškerá hmota (by měla být nahlížena): ´To není moje, to nejsem já, to není mé Já´. Tak to má být viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Jakékoli pociťování... vnímání... formace... vědomí, minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, veškeré vědomí (by mělo být nahlíženo): ´To není moje, to nejsem já, to není mé Já´. Tak to má být viděno se správným porozuměním, v souladu se skutečností. Když takto vidí, Susímo, poučený ušlechtilý žák se odvrací od hmoty, odvrací se od pociťování, odvrací se od vnímání, odvrací se od formací, odvrací se od vědomí. S odvrácením ztratí vášeň. Díky bezvášnivosti je osvobozen. Ve (stavu) osvobození se dostaví poznání: ´Osvobozen.´ Ví: ´Ukončeno je zrození, dokonán je svatý život, úkol je splněn. Po tomto zde již není nic dalšího.´ ´Zrozením je podmíněno stárnutí a smrt´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "´Bytím je podmíněno zrození´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "´Uchopováním je podmíněno bytí´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "´Toužením je podmíněno uchopování´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "´Pociťováním je podmíněno toužení... dotekem je podmíněno pociťování...šesti základnamije podmíněn dotek... jménem-a-hmotou je podmíněno šest základen... vědomím je podmíněno jméno-a-hmota... formacemi je podmíněno vědomí... nevědomostí jsou podmíněny formace´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "´S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "´S ustáním bytí ustává zrození´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "´S ustáním uchopování ustává bytí... s ustáním toužení ustává uchopování... s ustáním pociťování ustává toužení... s ustáním doteku ustává pociťování... s ustáním šesti základen ustává dotek... s ustáním jména-a-hmoty ustává šest základen... s ustáním vědomí ustává jméno-a-hmota... s ustáním formací ustává vědomí... s ustáním nevědomosti ustávají formace´ - vidíš to, Susímo?" - "Ano, pane." "A těšíš se, Susímo, když toto víš a vidíš, různým druhům nadobyčejných sil? ... (opakuje se)" - "Ne, pane." "A slyšíš, Susímo, když toto víš a vidíš, svým božským sluchem, očištěným a přesahujícím lidský, oba druyh zvuků, božské i lidské, vzdálené i blízké?" - "Ne, pane." "A poznáváš, Susímo, svou vlastní myslí mysli jiných bytostí, jiných jedinců? ... (opakuje se)" - "Ne, pane." "A vzpomínáš si, Susímo, když toto víš a vidíš, na různé své dřívější pobyty...? (opakuje se)" - "Ne, pane." "A pozoruješ, Susímo, když toto víš a vidíš, svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají...? (opakuje se)" - "Ne, pane." "A prodléváš, Susímo, když toto víš a vidíš, svým vlastním tělem v oněch klidných stavech osvobození, jež přesahují hmotu a jsou nehmotné?" - "Ne, pane." "Nyní tedy, Susímo, je tu (rozpor mezi) tímto tvým výrokem a nedosažením těchto (nadobyčejných) stavů." Poté ctihodný Susíma padl Vznešenému hlavou k nohám a takto Vznešeného oslovil: "Chybil jsem (aččajo mam), ó pane - jak pošetilé (bálam) (to bylo), jak hloupé (múlham), jak nedobré (akusalam). Jako zloděj na nauce (dhammatthenako) jsem získal odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně (svákkháte dhammavinaje). Nechť Vznešený přijme mé (uznání) chyby jako chyby, abych se něčeho podobného v budoucnu již vystříhal." "Vskutku, Susímo, přemohla tě chyba - jak pošetilé (to bylo), jak hloupé, jak nedobré. Jako zloděj na nauce jsi získal odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně. Jako kdyby, Susímo, chytili zlotřilého lupiče a přivedli ho před krále: ´Toto, veličenstvo, je zlotřilý lupič, určete mu takový trest, jaký se Vám zlíbí.´ Král by na to řekl: ´Jděte a spoutejte tomu muži silným lanem ruce za zády, ostříhejte ho dohola, pak ho veďte za hlasitého bubnování od ulice k ulici, od rozcestí k rozcestí, vyveďte ho jižní branou ven a na jih od města mu srazte hlavu.´ A královi lidé by mu spoutali silným lanem ruce za zády, ostříhali by ho dohola, pak by ho vedli za hlasitého bubnování od ulice k ulici, od rozcestí k rozcestí, vyvedli by ho jižní branou ven a na jih od města by mu srazili hlavu. Co myslíš, Susímo, zakusil by onen člověk následkem toho bolest a žal?" - "Ano, pane." "Ať by onen člověk, Susímo, zakusil následkem toho jakoukoli bolest a žal, kdo získá jako zloděj na nauce odchod (do bezdomoví) v této dobře vyložené Dhammě a disciplíně, tomu to přinese ještě bolestnější, ještě trýznivější následky, dovede ho to k záhubě. Když však, Susímo, vidíš svou chybu jako chybu a jak se patří ji také odčiníš, my toto tvé (uznání viny) přijímáme. Neboť, Susímo, v disciplíně ušlechtilých je to pokrok, když někdo vidí svou chybu jako chybu a jak se patří ji také odčiní, a do budoucna se pak snaží něčeho podobného se vystříhat."
8. Díl: Asketi a
bráhmani (Samana-bráhmana-vagga) 71. Asketi a bráhmani 1. (Samana-bráhmana) Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v
Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. "Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří neznají stárnutí a smrt, neznají vznik stárnutí a smrti, neznají ustání stárnutí a smrti a neznají ani cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti - tito asketi a bráhmani nejsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, nejsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, ani tito ctihodní neuskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a neprodlévají v jeho dosažení. Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají stárnutí a smrt, znají vznik stárnutí a smrti, znají ustání stárnutí a smrti a znají i cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení."
72. - 81. Asketi a bráhmani 2. - 11. V
Sávatthí... Ti asketi a bráhmani, mniši, kteří znají zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace, znají vznik formací, znají ustání formací a znají i cestu vedoucí k ustání formací - tito asketi a bráhmani jsou mnou uznáváni jako tací mezi askety, jsou mnou uznáváni jako tací mezi bráhmany, a tito ctihodní uskutečnili zde a nyní svým vlastním přímým poznáním smysl svého asketismu či bráhmanství a prodlévají v jeho dosažení."
9. Díl:
(Antara-pejjála-vagga) 82. Učitel 1. (Satthu) V
Sávatthí... Kdo nezná a nevidí vznik stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání vzniku stárnutí a smrti v souladu se skutečností. Kdo nezná a nevidí ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností. Kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti v souladu se skutečností. Kdo, mniši, nezná a nevidí zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... dotek... šest základen... jméno-a-hmotu... vědomí... formace v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání formací v souladu se skutečností. Kdo nezná a nevidí vznik formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání vzniku formací v souladu se skutečností. Kdo nezná a nevidí ustání formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání ustání formací v souladu se skutečností. Kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání formací v souladu se skutečností, měl by si hledat učitele za účelem poznání cesty vedoucí k ustání formací v souladu se skutečností."
V
Sávatthí... kdo nezná a nevidí vznik stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností... kdo nezná a nevidí ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností... kdo nezná a nevidí cestu vedoucí k ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností,měl by se cvičit (sikkhá karaníjá)... měl by praktikovat (jogo karaníjo)... měl by rozvíjet vůli (čhando karaníjo)... měl by se snažit (ussolhí karaníjá)... neměl by ochabovat (appativání karaníjá)... měl by být horlivý (átappam karaníjam)... měl by být energický (vírijam karaníjam)... měl by být vytrvalý (sátaččam karaníjam)... měl by být bdělý (uvědomělý) (sati karaníjá)... měl by být uvědomělý (jasně chápající) (sampadžaňňam karaníjam)... měl by být svědomitý (dbalý) (appamádo karaníjo), za účelem poznání vzniku stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností... za účelem poznání ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností... za účelem poznání cesty vedoucí k ustání stárnutí a smrti... zrození... bytí... uchopování... toužení... pociťování... doteku... šesti základen... jména-a-hmoty... vědomí... formací v souladu se skutečností."
Konec sbírky Nidána-samjutta
|